ECLI:CZ:NS:2010:20.CDO.710.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 710/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslavy Jirmanové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné M. D ., zastoupené JUDr. Ing. Janem Matysem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 10, proti povinnému P. S ., pro 4.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 49 E 65/2006, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2008, č. j. 55 Co 364/2008 - 29, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 28. 5. 2008, č. j. 49 E 65/2006 - 29, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, nařízený jeho usnesením ze dne 5. 5. 2006, č. j. 49 E 65/2006 - 18, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poukázal na to, že soud prvního stupně učinil veškeré kroky ke zjištění místa, v němž by povinný mohl mít své movité věci, takové místo však zjištěno nebylo a nepodařilo se zjistit ani bydliště povinného. Protože oprávněná nesdělila soudu prvního stupně (nové) místo, kde jsou umístěny věci povinného, je jeho závěr, že je dán důvod k zastavení výkonu rozhodnutí podle §326a o. s. ř., správný.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla oprávněná dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí, a namítá, že je povinností státu zabezpečit vykonatelnost práva a provést všechny dostupné kroky k vypátrání majetku povinného a prodeji jeho movitých věcí. Prostřednictvím policie měl být zjištěn pobyt povinného, přičemž nelze ani vyloučit, že jeho movité věci se mohou nacházet u jeho rodičů, event. v sídle firem, v nichž je jednatelem, společníkem nebo osobou spolupracující. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a aby „rozhodl v tom smyslu, že ve vykonávacím řízení se pokračuje“.
Dovolací soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12., část první, zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání oprávněné není podle §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.
Závěr odvolacího soudu, že v případě bezvýslednosti výzvy podle §326a o. s. ř. soud výkon rozhodnutí vždy zastaví, je správný a vyplývá z výslovného znění tohoto ustanovení. Smyslem §326a o. s. ř. je „odklidit“ výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí, jestliže se ukázalo, že tento typ výkonu rozhodnutí není způsobilým prostředkem k uspokojení oprávněného subjektu (viz důvodová zpráva k novele občanského soudního řádu provedené zákonem č. 30/2000 Sb.). Jelikož zákonná úprava je v tomto směru jednoznačná a nečiní v soudní praxi výkladové těžkosti, nelze napadené usnesení shledat zásadně významným po právní stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 20 Cdo 481/2006, či usnesení téhož soudu ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 4201/2009). Námitka oprávněné, že je povinností soudu zjistit, kde má povinný svůj majetek, není správná. Žádné ustanovení občanského soudního řádu mu tuto povinnost neukládá. Je naopak povinností oprávněné, aby v případě bezvýsledného soupisu movitých věcí po výzvě soudu v určené lhůtě označila jiné místo, kde má povinný své věci a kde lze výkon rozhodnutí úspěšně provést. Pokud tak neučiní nebo na jím označeném místě bude soupis bezvýsledný, soud výkon rozhodnutí podle §326a o. s. ř. zastaví. Dovolatelka navíc touto námitkou uplatňuje vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (§238a odst. 2 o. s. ř.) založit nemohou.
Nesprávné poučení odvolacího soudu, že dovolání je přípustné bez dalšího, přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 6, ročník 2003 pod č. 51, případně usnesení téhož soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2930/2004).
Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání oprávněné podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první, o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2010
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu