ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.2458.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 2458/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce T. W. , zastoupeného JUDr. Marií Piekarzovou, advokátkou se sídlem v Šenově, Těšínská č. 1495, proti žalovanému OKD, a.s. se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí č. 2020/6, IČ 26863154, o odškodnění pracovního úrazu a o odstupné, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp.zn. 24 C 100/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2009 č.j. 16 Co 149/2007-142, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se (žalobou podanou u Okresního soudu v Karviné dne 29.9.2003 a změněnou podáními ze dne 27.2.2004, ze dne 14.1.2005, ze dne 13.4.2005, ze dne 6.2.2006, ze dne 31.5.2006 a ze dne 14.2.2007) domáhal, aby mu žalovaný zaplatil na náhradě za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti 702.203,- Kč, na náhradě za ztížení společenského uplatnění 312.000,- Kč a na odstupném poskytovaném podle vyhlášky č. 19/1991 Sb. 274.960,- Kč, vše s úroky, které vyčíslil. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že při výkonu práce u žalovaného, u něhož byl zaměstnán od 1.6.1991 jako horník v přípravnách a záchranář, utrpěl dne 5.3.2001 pracovní úraz (pohmoždění zad), pro který byl práce neschopen až do 21.7.2003. Dne 29.11.2001 vystavil praktický lékař zprávu, v níž uvedl, že žalobce je v důsledku pracovního úrazu nezpůsobilý k výkonu dosavadní práce, že je schopen fyzicky méně náročné práce bez zvedání a nošení těžkých břemen a že po třech měsících je předpoklad k návratu k původní práci. Žalobce se však necítil stále dobře a byl odeslán k lékaři "závodní zdravotní péče", který dne 23.4.2002 vystavil lékařský posudek, v němž uvedl, že žalobce je neschopen práce hlavního předáka v přípravnách a práce v dole z důvodu obecného onemocnění. Na základě tohoto posudku byla žalobci dne 14.5.2002 dána výpověď z pracovního poměru a pracovní poměr s ním byl ukončen po skončení pracovní neschopnosti dnem 31.7.2003. Pro následky pracovního úrazu byl žalobci přiznán částečný invalidní důchod. Žalobce je přesvědčen, že pracovní úraz ze dne 5.3.2001 je jedinou příčinou jeho současných zdravotních potíží a jediným důvodem vyřazení z dolu; požaduje proto náhradu za ztrátu na výdělku, neboť od 1.8.2003 je veden na úřadu práce a v důsledku pracovního úrazu nemůže žádné zaměstnání sehnat. Zaměstnavatel za uvedený pracovní úraz odpovědnost uznal, hradil po celou dobu pracovní neschopnosti žalobci náhradu za ztrátu na výdělku a také mu vyplatil v srpnu 2003 náhradu za ztížení společenského uplatnění.
Okresní soud v Karviné - poté, co usnesením ze dne 21.1.2005 č.j. 24 C 100/2003-29 zaplacení odstupného ve výši 274.960,- Kč s úrokem z prodlení vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí, co usnesením ze dne 29.8.2005 č.j. 24 C 100/2003-36 zaplacení ztížení společenského uplatnění ve výši 312.000,- Kč vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí a co usnesením ze dne 14.6.2006 č.j. 24 C 100/2003-51 rozhodl, že v řízení bude pokračováno na straně žalovaného s OKD, a.s. se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, IČ 26863154 - rozsudkem ze dne 17.4.2007 č.j. 24 C 100/2003-88 připustil změnu žaloby spočívající v jejím "rozšíření" podáními ze dne 27.2.2004, 14.1.2005, 13.4.2005, 6.2.2006, 31.5.2006 a 14.2.2007, žalobu o zaplacení náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 702.203,- Kč s úroky z prodlení zamítl a rozhodl, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení a že státu se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Z provedeného dokazování dovodil, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného jako horník v době ode dne 1.6.1991 až do dne 31.7.2003, kdy došlo k rozvázání pracovního poměru výpovědí podle ustanovení §46 odst. 1 písm. d) zákoníku práce z důvodu "obecné nemoci, pro kterou nebyl žalobce schopen výkonu dosavadní práce". Žalobci se dne 5.3.2001 přihodil pracovní úraz, za nějž byl žalovaným plně odškodněn, za řízení však nebylo prokázáno, že by pro tento úraz byl žalobce ke dni skončení pracovního poměru neschopen výkonu dosavadní práce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že pro přiznání náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti chybí příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vzniklou škodou, když znalkyně MUDr. Marta Kotasová, která zpracovala znalecký posudek za pomoci konzultantky z oboru psychiatrie MUDr. Marie Turkové a konzultanta z oboru neurologie a neurotraumatologie MUDr. Jana Kristka, dospěla k závěru, že žalobce není schopen výkonu dosavadní práce v podzemí dolu pro "nemoci povahy obecné - pro poruchu osobnosti a přizpůsobení a vleklý bolestivý syndrom krční a hrudní páteře při degenerativních změnách páteře". Námitky proti závěrům znaleckého posudku soud prvního stupně odmítl s odůvodněním, že znalkyně se zabývala vyšetřeními a zjištěními ostatních lékařů a také se s nimi řádně vypořádala, že znalecký posudek má všechny náležitosti a že závěry znaleckého posudku jsou náležitě odůvodněny, jsou podloženy obsahem lékařských nálezů a jsou jednoznačné.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 28.1.2009 č.j. 16 Co 149/2007-142 rozsudek soudu prvního stupně (s výjimkou odvoláním nenapadeného výroku o připuštění změny žaloby) potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s ohledem na rozpory mezi posudkem znalce prof. MUDr. Michaela Houdka, CSc., který byl vypracován na žádost žalobce, a znaleckým posudkem MUDr. Marty Kotasové nařídil vypracování "revizního" znaleckého posudku Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví v Praze, z něhož dovodil, že pracovní úraz žalobce ze dne 5.3.2001 nezanechal na žalobci žádné trvalé následky, které by žalobce omezovaly ve výkonu práce, že šlo o zhmoždění páteře a kolempáteřních struktur, které odeznělo bez následků, že přiznání částečné invalidity pro diagnózu povrchní poranění hrudníku je třeba (v souladu s názorem MUDr. Marty Kotasové) považovat za "posudkový omyl" a že žalobcovy duševní potíže nejsou v souvislosti s pracovním úrazem (jde o "obecné onemocnění"). Podle odvolacího soudu se "revizní" znalecký posudek podrobně vypořádal se všemi lékařskými a znaleckými posudky, které byly v posuzovaném případě vydány a vypracovány, a znalecký ústav své závěry přesvědčivě a odborně zhodnotil. Odvolací soud neměl důvod pochyboval o správnosti revizního znaleckého posudku a proto "neakceptoval" návrh žalobce vyslechnout znalce a "všechny odborníky, kteří hodnotili jeho zdravotní stav, aby se vyjasnily rozdíly v jejich názorech, neboť případné rozdíly ve znaleckých a lékařských posudcích byly Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví bez výhrad objasněny".
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že do doby, než se mu stal pracovní úraz, neměl žádné vážnější zdravotní problémy, vykonával tu nejtěžší práci v dole a podroboval se pravidelným preventivním kontrolám, a že znalecký posudek MUDr. Marty Kotasové "je v rozporu se všemi lékařskými zprávami, které byly vystaveny po pracovním úrazu, neboť všechny hovoří o stavu po pracovním úrazu"; v posudku znalce MUDr. Henricha Kalafy se uvádí, že žalobce trpí posttraumatickou stresovou poruchou vzniklou jako následek po pracovním úrazu ze dne 5.3.2001 (a stejně se vyjádřil i psychiatr z NsP Havířov MUDr. Michal Vrátný v propouštěcí zprávě, podle níž u žalobce byla zjištěna posttraumatická stresová porucha) a o trvalých následcích po pracovním úrazu nepochybovala ani OSSZ v Karviné, kde lékařka uvedla, že přiznala žalobci "ČID pro následky po pracovním úrazu z 5.3.2001". Revizní znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví žalobce považuje za "neobjektivní" a poukazuje na to, že "znalec žalobce ani nevyšetřil" a své závěry "postavil na své hypotéze a vzniku úrazu, bez bližšího vysvětlení", a že je také v rozporu se závěry OSSZ v Karviné, znaleckým posudkem psychiatra MUDr. Henricha Kalafy a znaleckým posudkem prof. MUDr. Michaela Houdka. Žalobce vytýká odvolacímu soudu, že nevyhověl jeho návrhu, aby byli všichni zainteresovaní "znalci a lékaři" vyslechnuti, a dovozuje, že se odvolací soud "nezabýval důsledně příčinami jeho nezpůsobilosti k výkonu práce hlavního předáka, tím, proč právě po úraze začínají u žalobce vážné páteřové a psychické problémy, proč vlastně vznikly a proč se neprojevily už před pracovním úrazem". Žalobce je přesvědčen, že mu bylo odepřeno právo na spravedlivý proces, přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl. Uvedl, že se plně ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, že "ze strany soudu bylo provedeno řádné dokazování" a že žalobcem navrhovaný výslech "všech odborníků" byl nadbytečný.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Pro rozhodnutí v projednávané věci bylo mimo jiné významné vyřešení otázky, kdy soud může upustit od výslechu znalce a spokojit se při rozhodování o věci samé pouze s písemným posudkem znalce. Protože uvedenou právní otázku odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou judikaturou soudů a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné, představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (srov. §127 odst.1 větu první, druhou a čtvrtou o.s.ř.). S písemným posudkem znalce se soud nesmí spokojit vždy, ukládá-li mu zákon, aby znalce vyslechl (srov. §187 odst.3 věta první, §191d odst.3 věta druhá o.s.ř.).
Každý znalecký posudek (ústní nebo vypracovaný písemně) musí obsahovat nález (popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, a souhrn skutečností, k nimž znalec při úkonu přihlížel), posudek v užším slova smyslu (výčet otázek, na které měl znalec odpovědět, a odpovědi na ně) a znaleckou doložku (označení seznamu, v němž znalec je zapsán, a oboru, v němž je oprávněn podávat posudek, a číslo položky, pod kterou byl úkon zapsán ve znaleckém deníku) [srov. §13 odst.2 až 6 vyhlášky č. 37/1967 Sb. ve znění pozdějších předpisů].
Ustanoví-li soud znalce, z uvedeného mimo jiné vyplývá, že znalce vyslechne (při jednání nebo jiném roku), i když mu uložil, aby svůj posudek vypracoval písemně. Spokojit se s písemným znaleckým posudkem (a tedy upustit od výslechu znalce) může soud jen tehdy, neukládá-li mu zákon, aby znalce vždy vyslechl, a pouze v odůvodněných případech.
Ve sporu o odškodnění pracovního úrazu nebo nemoci z povolání o odůvodněný případ, v němž se soud místo výslechu znalce může spokojit s písemným posudkem znalce, jde vždy, nemá-li soud pochybnosti o tom, že posudek má všechny "formální náležitosti", tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů, nemají-li k posudku připomínky ani účastníci řízení (jejich zástupci) a souhlasí-li účastníci řízení (jejich zástupci) s upuštěním od výslechu znalce, popř. nelze-li - zejména s ohledem na to, že předmětem posouzení jsou jen jednoduché skutečnosti - očekávat (důvodně předpokládat), že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníků (jejich zástupců); i kdyby se soud spokojil s písemným posudkem znalce, přistoupí vždy dodatečně k jeho výslechu, vyžadují-li to obsah písemného posudku nebo okolnosti uváděné účastníky řízení (srov. též Zhodnocení býv. Nejvyššího soudu "K uplatňování některých novelizovaných ustanovení občanského soudního řádu" ze dne 16.12.1974 sp. zn. Plsf 2/74, které bylo uveřejněno pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1975).
V projednávané věci odvolací soud usnesením ze dne 17.12.2007 č.j. 16 Co 149/2007 ustanovil znalcem Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví se sídlem v Praze 10, Ruská č. 85, který podal písemný posudek dne 11.11.2008. Zatímco žalovaný neměl ke znaleckému posudku výhrady, žalobce ve svém podání ze dne 17.12.2008 vyslovil se závěry znaleckého posudku nesouhlas, vyjádřil v něm své námitky a uvedl, že považuje zjištění svého zdravotního stavu (následků po pracovním úrazu) za "neúplné" a "vzbuzuje pocit, že jeho zdravotní stav nebyl posouzen objektivně", a že požaduje vyslechnout "všechny odborníky, kteří hodnotili zdravotní stav žalobce, aby se tímto způsobem vyjasnily rozdíly v jejich názorech". Odvolací soud ve věci napadeným rozsudkem rozhodl, aniž by znalce (pověřeného zaměstnance znaleckého ústavu) vyslechl; svůj postup v odůvodnění napadeného rozsudku vysvětlil tím, že "nemá důvod pochybovat o správnosti revizního znaleckého posudku".
I když znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví měl podle názoru odvolacího soudu všechny "formální náležitosti", měl odvolací soud vzít v úvahu též to, že znalecký posudek měl pro rozhodnutí ve věci zásadní (určující) význam a že žalobce proti němu vznesl podstatné (zdůvodněné) výhrady (zpochybňoval zejména závěry obsažené v posudku v užším slova smyslu), jejichž vyjasnění bylo pro rozhodnutí ve věci samé podstatné. Vzhledem k tomu, že předmětem znaleckého posudku nebylo posouzení jen zcela jednoduchých skutečností a že žalobce (navíc) zpochybňoval závěry znaleckého posudku prostřednictvím zdůvodněných námitek, nešlo v projednávané věci o odůvodněný případ, v němž by se soud mohl ve smyslu ustanovení §127 odst.1 věty čtvrté o.s.ř. místo výslechu znalce spokojit s jeho písemným posudkem.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení §243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc podle ustanovení §243b odst. 3 věty první o.s.ř. vrátil Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 věta druhá a třetí o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. července 2010
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu