Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.06.2010, sp. zn. 21 Cdo 534/2009 [ rozsudek / výz-B ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.534.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.534.2009.1
sp. zn. 21 Cdo 534/2009 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce PHOENIX GOLD a.s. se sídlem v Praze 6 - Bubenči, Terronská č. 947/49, IČ 63079917, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská č. 27, proti žalovanému FIST Praha s.r.o. se sídlem v Praze 9, Oderská č. 333, IČ 63983079, zastoupenému Mgr. Karlem Touschkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7, o 612.520,74 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 14 C 268/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2008 č.j. 14 Co 340/2008-101, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 30.090,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Karla Touschka, advokáta se sídlem v Praze 2, Anny Letenské č. 34/7. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 612.520,74 Kč. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že v dobrovolné dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb., kterou na návrh vlastníka České zemědělské university v Praze zorganizoval jako dražebník žalovaný, vydražil dne 29.6.2006 "soubor nemovitostí, včetně všech součástí a příslušenství (včetně vnitřního vybavení)", za cenu 1.900.000,- Kč. Poté, co zaplatil cenu dosaženou vydražením a co mu byl předán předmět dražby, žalobce zjistil, že chybí část vybavení, které tvoří příslušenství nemovitostí, že objekt byl napaden dřevomorkou a že bylo potřebné provést opětovné připojení objektu k dodávkám elektrické energie. Žalobce dovozuje, že za tyto vady nemovitostí odpovídá žalovaný jako dražebník "dle analogického uplatnění ustanovení §741 občanského zákoníku (s ohledem na ustanovení §65 zákona č. 26/2000 Sb. a §853 občanského zákoníku)". Žalovaný namítal, že žalobce měl předmět dražby "fakticky v držení" již ode dne 1.7.2006, kdy si ho "bez závad" převzal na základě nájemní smlouvy ze dne 29.6.2006, a rovněž "bez závad" mu byl po zaplacení ceny dosažené vydražením předán dne 29.9.2006. Protože při veřejné dražbě jde o přechod vlastnictví, nelze při něm "nárokovat přiměřenou slevu, jestliže má věc odstranitelnou vadu, žádat opravu vady vydražené věci nebo doplnění toho, co na vydražené věci chybí". Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 20.5.2008 č.j. 14 C 268/2007-61 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 60.404,40 Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Touschka. Dovodil, že žalobce se stal vlastníkem vydražených nemovitostí na základě příklepu uděleného ve veřejné dobrovolné dražbě provedené podle zákona č. 26/2000 Sb. a že při tomto přechodu vlastnictví nelze ani analogicky aplikovat ustanovení o odpovědnosti za vady při kupní smlouvě nebo při smlouvě o obstarání prodeje věci. Za vady na vydražené věci může odpovídat pouze navrhovatel dražby, budou-li splněny předpoklady této odpovědnosti podle ustanovení §63 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 10. 2008 č.j. 14 Co 340/2008-101 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení 59.690,- Kč k rukám advokáta Mgr. Karla Touschka. Poté, co dovodil, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy a že řádně zjistil skutkový stav věci, se odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom, že při veřejné dobrovolné dražbě přechází vlastnické právo na vydražitele udělením příklepu "za podmínky, že vydražitel ve stanovené lhůtě uhradí cenu dosaženou vydražením", a že tedy nejde "o nabytí vlastnického práva převodem na základě smlouvy, na který by bylo možné bez dalšího aplikovat ustanovení občanského zákoníku o odpovědnosti za vady v případě smlouvy kupní nebo obstaravatelské". Za vady předmětu dražby může odpovídat pouze navrhovatel dražby podle ustanovení §63 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) a postavení dražebníka nemůže být "obdobné postavení obstaravatele podle ustanovení §741 občanského zákoníku v případě obstaravatelské smlouvy". Obstaravatel je totiž povinen převzít věc objednatele, učinit všechna potřebná opatření k prodeji a zajistit prodej, při němž obstaravatel uzavírá kupní smlouvu svým jménem, zatímco úkolem dražebníka je "zajistit a provést dražbu a dbát na její řádný průběh"; právní režim odpovědnosti za vady při veřejné dobrovolné dražbě "nelze podřídit občanskému zákoníku" ani podle ustanovení §65 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). Žalovaný může být podle názoru odvolacího soudu činěn zodpovědným pouze za škodu ve smyslu ustanovení §63 odst.4 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), žalobce se však nedomáhal náhrady škody, ale nároků z odpovědnosti za vady. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že ustanovení §63 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), nazvané "Zvláštní odpovědnost", nepředstavuje komplexní právní úpravu, která by vylučovala právní úpravu obsaženou v občanském zákoníku, na jehož subsidiární použití odkazuje ustanovení §65 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a že odpovědnost za vady podle ustanovení §63 odst.1 zákona č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) "není dána přímo proti vydražiteli, s nímž navrhovatel dražby není v žádném právním vztahu", ale vůči dražebníkovi, který by "na základě této odpovědnosti mohl požadovat na navrhovateli dražby nárok vyplývající z nesplnění povinnosti umožnit vydražiteli vstoupit do právního postavení, které pro něj vyplývá z dražební vyhlášky a protokolu o dražbě". Postavení dražebníka a obstaravatele není takové povahy, aby vylučovalo možnost subsidiárního užití ustanovení §741 občanského zákoníku, neboť se - navzdory všem odlišnostem - jedná "o ustanovení obsahem i účelem nejbližší", když dražebník odpovídá nejen za "samotné provedení dražby", ale i za ostatní povinnosti, které mu ukládá zákon č. 26/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) až do okamžiku předání předmětu dražby vydražiteli. Žalobce dále poukazuje na to, že mu předmět dražby "nebyl předán ve stavu, jež odpovídá popisu předmětu v dokumentaci dražby a stavu při prohlídce předmětu dražby", a že mu taková újma musí být nahrazena, neboť je "nepřípustné, aby nikdo nebyl odpovědný za jednání, kterým byla jinému subjektu způsobena újma". Přípustnost dovolání žalobce dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaný navrhl, aby bylo dovolání odmítnuto. Uvedl, že dražebník není osobou odpovědnou za vady vydražené věci a že žalobce měl předmět dražby v nájmu od příklepu do zaplacení ceny po dobu "téměř tří měsíců", aniž by uplatnil jakoukoliv "výhradu k vydražené věci". Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř. k tomu oprávněnou osobou (účastníkem řízení), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.). Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř. Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.]. Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.]. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst.3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. V projednávané věci bylo pro rozhodnutí sporu mimo jiné významné vyřešení právní otázky, zda dražebník odpovídá za vady předmětu dražby provedené podle zákona č. 26/2000 Sb., které se vyskytly po předání věci vydražiteli. Uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena. Vzhledem k tomu, že její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst.1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - vzhledem k době uzavření smlouvy o provedení dražby a provedení dražby (srov. Čl. II zákona č. 315/2006 Sb.) - podle právních předpisů účinných do 31.8.2006, zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č. 131/1982 Sb., č. 94/1988 Sb., č. 188/1988 Sb., č. 87/1990 Sb., č. 105/1990 Sb., č. 116/1990 Sb., č. 87/1991 Sb., č. 509/1991 Sb., č. 264/1992 Sb., č. 267/1994 Sb., č. 104/1995 Sb., č. 118/1995 Sb., č. 89/1996 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 227/1997 Sb., č. 91/1998 Sb., č. 165/1998 Sb., č. 159/1999 Sb., č. 363/1999 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 103/2000 Sb., č. 227/2000 Sb., č. 367/2000 Sb., č. 229/2001 Sb., č. 317/2001 Sb., č. 501/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., č. 135/2002 Sb., č. 136/2002 Sb. a č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 476/2002 Sb., zákonů č. 88/2003 Sb., č. 37/2004 Sb. a č. 47/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 278/2004 Sb., zákonů č. 480/2004 Sb., č. 554/2004 Sb., č. 359/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 107/2006 Sb., č. 115/2006 Sb. a č. 160/2006 Sb., tedy podle občanského zákoníku ve znění účinném do 31.8.2006 (dále též jen "obč. zák."), a podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb. a č. 56/2006 Sb., tedy ve znění účinném do 31.8.2006 (dále jen "zákona o veřejných dražbách"). Dražbou prováděnou podle zákona o veřejných dražbách se rozumí - jak vyplývá z ustanovení §2 písm. a) tohoto zákona - veřejné jednání, jehož účelem je převod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby na osobu, která za stanovených podmínek učiní nejvyšší nabídku, jakož i veřejné jednání, které bylo ukončeno z důvodu, že nebylo učiněno ani nejnižší podání. Dražbu organizuje osoba, která k tomu má příslušné živnostenské oprávnění (dražebník), a úkony při dražbě činí jménem dražebníka a na jeho účet licitátor, kterým může být pouze fyzická osoba [srov. §2 písm. e) a f) zákona o veřejných dražbách]. Bylo-li při veřejné dražbě učiněno podání, udělí licitátor příklep tomu účastníku dražby, který učinil nejvyšší podání; vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dobrovolné dražby přechází na účastníka dražby, jemuž byl udělen příklep (na vydražitele) k okamžiku udělení příklepu, a to za předpokladu, že uhradil ve stanovené lhůtě cenu dosaženou vydražením (§30 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Na vydražitele, který zaplatil cenu dosaženou vydražením (nejvyšší podání) ve stanovené lhůtě, nepřechází vlastnictví nebo jiné právo k předmětu dražby - jak k tomu dochází například při veřejné dražbě organizované podle zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů (srov. právní názor uvedený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29.7.1999 sp. zn. 2 Cdon 1034/97, který byl uveřejněn pod č. 25 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001) - na základě smlouvy a ani rozhodnutím státního orgánu, ale podle právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora [srov. §2 písm. a) zákona o veřejných dražbách a §132 odst.1 občanského zákoníku]. Právní vztahy vznikající v souvislosti s veřejnými dražbami jsou upraveny především v zákoně o veřejných dražbách. Právní úprava veřejných dražeb a vznik, trvání a zánik právních vztahů s nimi souvisejících obsažená v zákoně o veřejných dražbách není úplná (komplexní); není-li stanoveno jinak, řídí se tyto právní vztahy občanským zákoníkem (srov. §65 zákona o veřejných dražbách). O odpovědnosti za vady se v zákoně o veřejných dražbách uvádí, že za vady předmětu dražby odpovídá u dražby dobrovolné navrhovatel [navrhovatelem se rozumí osoba, která za podmínek stanovených tímto zákonem navrhuje provedení dražby - srov. §2 písm.b) zákona o veřejných dražbách], jde-li o vady, které mu byly či měly být známy a neupozornil na ně včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby (§63 odst.1 zákona o veřejných dražbách). Ve vztahu k dražebníkovi není v zákoně o veřejných dražbách odpovědnost za vady upravena. Za této situace může být odpovědnost dražebníka za vady předmětu dražby založena - jak vyplývá z ustanovení §65 zákona o veřejných dražbách - jen za podmínek uvedených v občanském zákoníku. Právní úprava odpovědnosti za vady obsažená v občanském zákoníku je založena na předpokladu, že věc byla "přenechána jinému za úplatu" (srov. §499 obč. zák.). Vyplývá z toho mimo jiné, že za vady neodpovídá ten, kdo věc přenechal jinému bezplatně nebo jehož věc přešla na jiného na základě jiné právní skutečnosti než smlouvy, neboť odpovědnost nastává jen u "úplatných smluv". Vzhledem k tomu, že při veřejné dražbě přechází na vydražitele vlastnictví nebo jiné právo na základě právní skutečnosti, kterou je příklep licitátora, nepřichází již z tohoto důvodu - kromě okolností zmíněných odvolacím soudem - v úvahu posuzování odpovědnosti dražebníka za vady předmětu dražby podle právní úpravy obsažené v občanském zákoníku. Uvedené samozřejmě neznamená, že by vydražitel mohl být poškozen vadami, které se na předmětu dražby vyskytly, tedy tím, že vydražená věc nemá vlastnosti odpovídající stavu, v němž se předmět dražby nacházel podle jeho popisu, obsaženého v dražební vyhlášce [srov. §20 odst.1 písm.d) zákona o veřejných dražbách]. Neupozornil-li navrhovatel ve smlouvě o provedení dražby dražebníka na vady, které mu byly či měly být známy při podání návrhu na provedení dražby, odpovídá za ně, a to nikoliv dražebníkovi (jak se mylně domnívá dovolatel), ale vydražiteli. Kdyby navrhovatel na vady předmětu dražby dražebníka řádně upozornil, avšak dražebník by oznámené vady náležitě nepromítl do popisu stavu předmětu dražby v dražební vyhlášce nebo v jejích dodatcích, byl by odůvodněn závěr, že dražebník porušil ustanovení zákona o veřejných dražbách a že proto odpovídá za škodu tím způsobenou podle ustanovení §63 odst.4 zákona o veřejných dražbách. V případě, že předmětem dražby byla nemovitost a že vydražitel nabyl vlastnictví vydražené nemovitosti, z ustanovení §32 odst.2 zákona o veřejných dražbách vyplývá, že vydražiteli věc předá bývalý (dosavadní) vlastník mimo jiné "podle podmínek uvedených v dražební vyhlášce", tedy ve stavu, v němž se předmět dražby (nemovitost) nacházel podle popisu uvedeného v dražební vyhlášce. Nebezpečí škody na předmětu dražby (nemovitosti) z navrhovatele (dosavadního vlastníka) přechází na vydražitele dnem předání předmětu dražby, popř. dnem, kterým se vydražitel ocitl v prodlení s převzetím předmětu dražby (srov. §32 odst.5 zákona o veřejných dražbách); škodu, která by na předmětu dražby vznikla do přechodu nebezpečí škody na vydražitele, je navrhovatel (dosavadní vlastník) nepochybně povinen uhradit (§420 obč. zák.). Protože rozsudek odvolacího soudu ve věci samé je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno, že by byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl. V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 24.775,- Kč [srov. §3 odst. 1 bod 5., §10 odst. 3, §16 odst.2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášky č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb.] a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb.), celkem ve výši 25.075,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného advokát Mgr. Karel Touschek osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1556/2004, který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalovanému za dovolacíhořízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. §137 odst. 1 a 3 a §151 odst. 2 větu druhou o.s.ř.) ve výši 5.015,- Kč.Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby žalovanému tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 30.090,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. června 2010 JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:06/30/2010
Spisová značka:21 Cdo 534/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:21.CDO.534.2009.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Dražba
Odpovědnost za vady
Dotčené předpisy:§2 písm. a), e), f) předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.08.2006
§30 odst. 1 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.08.2006
§32 odst. 5 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.08.2006
§63 odst. 1 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.08.2006
§65 předpisu č. 26/2000Sb. ve znění do 31.08.2006
§420 obč. zák. ve znění do 31.08.2006
§237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009
§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění do 30.06.2009
Kategorie rozhodnutí:B
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10