ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.3072.2008.1
sp. zn. 22 Cdo 3072/2008-190
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce H. s. 3, proti žalované J. G., zastoupené advokátem, o 19.295,- Kč a 2.603,50,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 176/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. února 2008, č. j. 11 Co 527/2007-153, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Bruntále (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. dubna 2007, č. j. 8 C 176/2005-103, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částek 19.295,- Kč s příslušenstvím a 2.603,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. února 2008, č. j. 11 Co 527/2007-153, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 19.295,- Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrokové části rozsudku a dále částku 2.603,50 Kč s příslušenstvím taktéž specifikovaným ve výrokové části rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Žalobce se k dovolání žalované nevyjádřil; vyjádření k dovolání bylo podáno obecným zmocněncem žalobce, jenž žalobce zastupoval v řízení před soudy prvního a druhého stupně, ale plná moc udělená k zastupování podle jejího obsahu zanikla právní mocí rozsudku odvolacího soudu. K obsahu vyjádření k dovolání proto nebylo možno přihlédnout.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, a dovolací soud proto na ně odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. února 2008.
Dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolací soud vychází při posuzování přípustnosti dovolání ze závěrů odborné literatury a judikatury potud, že p řípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o více nárocích, je třeba posoudit u každého nároku zvlášť a bez ohledu na to, zda byly uplatněny a bylo o nich rozhodnuto v jednom řízení jedním rozsudkem (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. března 2005, sp. zn. 25 Cdo 1097/2004, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3431), přičemž spojil-li soud více samostatných věcí ke společnému řízení, je třeba posuzovat přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 u každé jednotlivé věci, což se projevuje mimo jiné ve zkoumání hodnotové hranice peněžitého plnění omezující přípustnost dovolání podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. (k tomu srovnej např. : Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, str. 1887).
Z obsahu spisu se podává, že ve věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 8 C 176/2005 byl žalobcem uplatněn nárok na zaplacení 19.295,- Kč s příslušenstvím a ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 8 C 230/2006 na zaplacení 2.603,50 Kč s příslušenstvím. Usnesením soudu prvního stupně vyhlášeným u jednání konaného dne 23. února 2007 bylo rozhodnuto o spojení obou věcí s tím, že budou projednány pod sp. zn. 8 C 176/2005 a odvolací soud o těchto obou nárocích také v napadeném rozsudku rozhodl jedním výrokem, nicméně s oddělením obou uplatněných nároků pokud jde o jejich výši.
Žádný z nároků uplatněných původně v samostatných řízeních nepřevyšuje částku 20.000,- Kč a potud dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné není ani po spojení obou nároků k projednání soudem prvního stupně z důvodů výše dovolacím soudem uvedených. Ostatně i samotný nárok uplatněný žalobcem v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 176/2005 ve výši 19.295,- Kč sestává ze dvou samostatných nároků, neboť částka ve výši 11.746,58 Kč představuje nedoplatek z vyúčtování služeb souvisejících s vlastnictvím bytové jednotky a částka 7.548,24 Kč představuje dluh na platbách do fondu oprav a na správu domu, v němž se nacházejí jednotlivé bytové jednotky.
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalované proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a skutečnosti, že úspěšnému žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. František Balák, v. r.
předseda senátu