ECLI:CZ:NS:2010:22.CDO.5017.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 5017/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Františka Baláka ve věci žalobkyně M. Ch ., zastoupené advokátem, proti žalovanému K. Ch ., zastoupenému advokátem, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 11 C 215/2007, o dovolání znaleckého ústavu: A. s. – Z. ú. s. r. o., zastoupeného advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. července 2009, č. j. 21 Co 262/2009-383, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Hradci Králové (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. března 2009, č. j. 11 C 215/2007-364, přiznal znaleckému ústavu odměnu za vypracování znaleckého posudku ve výši 102.688,- Kč.
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že znaleckému ústavu přiznal znalečné ve výši 42.665,- Kč.
Usnesení odvolacího soudu napadl znalecký ústav dovoláním, jehož přípustnost dovozoval podle §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a uplatnil dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb., neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 31. července 2009.
Dovolání není přípustné.
Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 15. února 2007, sp. zn. 22 Cdo 561/2007 (uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4801) vyložil, že proti rozhodnutí odvolacího soudu o znalečném není dovolání přípustné. Od těchto závěrů pak neshledal dovolací soud důvod se odchýlit ani v souzené věci, neboť přípustnost dovolání proti uvedenému typu rozhodnutí nebyla založena ani novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (k tomu srovnej např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 1873).
K dovolacím námitkám lze pro úplnost poznamenat, že dovolání nemůže být přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve věci samé. V tzv. řízení sporném, v němž jde o to, rozhodnout spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je za „věc samu” pokládán nárok, uplatněný žalobou, o kterém má být věcně rozhodnuto (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, 1997, sešit 11, pod pořadovým č. 88, str. 258); v daném případě je proto věcí samou vypořádání společného jmění účastníků.
Důvodným pak není ani poukaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. května 2007, sp. zn. 7 As 16/2006 ( www.nssoud.cz ), neboť jeho obsahem není nic, co by vylučovalo výše uvedené závěry dovolacího soudu. Nejvyšší správní soud v tomto rozhodnutí toliko uvedl, že „je zajištěna dostatečná ochrana před nesprávným rozhodnutím soudu rozhodujícího o odměně znalce v občanskoprávním řízení, a to druhostupňovým orgánem, a tedy odvoláním ke krajskému soudu dle ust. §202 odst. 1 o. s. ř. a contrario, případně i dovoláním dle §236 a násl. o. s. ř., jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky pro použití tohoto mimořádného opravného prostředku“, podmínky přípustnosti dovolání však v daném případě splněny nebyly. Ostatně i sám Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku nepovažoval rozhodnutí o odměně znalce za rozhodnutí ve věci samé, ale za rozhodnutí „o nákladech řízení“.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání znaleckého ústavu podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a ze skutečnosti, že žalobkyni ani žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu