ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.3782.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 3782/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně WOLTER INVEST s. r. o., se sídlem Dobšice, Na Kopečku 324, IČ 26356961, zastoupené Mgr. Zdeňkem Honzíkem, advokátem se sídlem v Plzni, Rooseveltova 16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 552.232,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 51/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 3. 2008, č.j. 25 Co 7/2008-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 10. 9. 2007, č. j. 19 C 51/2007-33, zamítl žalobu na zaplacení 552.232,- Kč s 2 % úrokem z prodlení od 18. 3. 2004 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak o žalobě, jíž se žalující společnost na státu domáhala zaplacení uvedené částky s tím, že nesprávným úředním postupem exekutorky vznikla žalobkyni škoda, za niž odpovídá stát. Žalobkyně dne 23. 2. 2004 ze svých účtů vedených u Československé obchodní banky poukázala platby ve výši 833.716,- Kč a 842.232,- Kč omylem ve prospěch účtu společnosti BAUTEK spol. s r. o., vedeného u Komerční banky, a.s. Na majetek společnosti BAUTEK spol. s r. o. byla usnesením soudu ze dne 8. 12. 2003 nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné RAAB KARCHER STAVIVA, a.s. Přestože byla o situaci informována, exekutorka vydala dne 30. 3. 2004 exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu společnosti BAUTEK spol. s r. o. a na jeho základě byla provedena exekuce přikázáním pohledávky z účtu povinného. Společnost BAUTEK spol. s r. o. vrátila žalobkyni jen 833.716,- Kč a 290.000,- Kč. Soud prvního stupně s poukazem na rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu SR sp. zn. 4 Cz 110/84 posoudil žalobu jako předčasně podanou, neboť náhrady škody nesprávným úředním postupem by se žalobkyně mohla po státu domáhat pouze v případě, že by nedosáhla uspokojení své pohledávky vůči tomu, kdo tento prospěch získal a je povinen jí ho vydat. Proto se dále nezabýval podmínkami odpovědnosti státu podle §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 3. 2008, č. j. 25 Co 7/2008-56, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem o nedůvodnosti žaloby s tím, že právním názorem vysloveným ve shora uvedeném rozhodnutí sp. zn. 4 Cz 110/84 se lze řídit i za účinnosti zákona 82/1998 Sb. Žalobkyně měla právní možnosti, jak dosáhnout nápravy své chyby při odeslání plateb na nesprávný účet, a je její odpovědností, že takto neučinila, přičemž tuto odpovědnost není možné přenášet na stát.
Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení (§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.). Namítá, že právní názor uvedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu SR sp. zn. 4 Cz 110/84, na který soudy obou stupňů odkázaly, již neplatí vzhledem ke změně společenských poměrů; před rokem 1989 požíval státní majetek nadřazené ochrany před majetkem soukromým. Uvádí, že bezdůvodné obohacení v případě společnosti RAAB KARCHER STAVIVA, a.s., nepřipadá v úvahu, neboť předmětná částka byla této společnosti poukázána po právu exekutorským úřadem. Bezdůvodné obohacení by mohlo vzniknout pouze společnosti BAUTEK, spol. s r. o., ale zde by se stal nárok nevymahatelným. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. §241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl vydán dne 13. 3. 2008, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
V dané věci se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu řídí podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst. 3 o. s. ř.) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá.
Dovolatelka žádnou právní otázku, jež by činila rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným, nevymezila. Její námitka, že vzhledem ke změně společenských poměrů již nelze považovat za platný právní názor uvedený v rozhodnutí Nejvyššího soudu SR sp. zn. 4 Cz 110/84 o tom, že nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit, nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), neboť tento právní názor zásadně platí v rozhodovací soudní praxi i nyní (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1158/2004, 25 Cdo 3029/2005, 25 Cdo 1863/2004, 25 Cdo 1397/2004, 25 Cdo 1404/2004).
Pokud jde o otázku správnosti postupu exekutorky při provádění exekuce vůči dlužníku, při níž byly postiženy peněžní prostředky, které byly omylem žalobkyně na jeho účet připsány, lze poukázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 35 Odo 801/2002, který je publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 50/2006, v němž je řešena tato otázka včetně otázky pasivní věcné legitimace ve sporu, v němž se žalobce domáhá zaplacení peněžních prostředků, které na tento účet povinného poukázal omylem.
Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo ve věci po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolání žalobkyně směřuje tedy proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR proto její dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
Na základě výsledku dovolacího řízení bylo o náhradě nákladů řízení rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. vzhledem k tomu, že žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Marta Škárová , v. r.
předsedkyně senátu