ECLI:CZ:NS:2010:25.CDO.4528.2008.1
sp. zn. 25 Cdo 4528/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) MUDr. M. H. a b) R. H. , obou zastoupených JUDr. Karlou Návedlovou, advokátkou se sídlem v Bílovci, Wolkerova 1140/2, proti žalovanému F. N. , zastoupenému JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, o 41.682,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 18 C 166/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2008, č. j. 69 Co 35/2008-95, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2008, č.j. 69 Co 35/2008-95, a rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 3. října 2007, č.j. 18 C 166/2006-69, ve výroku o věci samé ve vztahu k žalobci a) a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací okresnímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání ve vztahu k žalobkyni b) se odmítá.
III. Ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovaným nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobci se domáhali náhrady škody na žalovaném, který zavinil dopravní nehodu, při níž byla jejich synovi způsobena těžká újma na zdraví, což bylo důvodem prodloužení jeho studia o rok, a žalobci jej tak museli o rok déle živit.
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 3. října 2007, č.j. 18 C 166/2006-69, uložil žalovanému zaplatit žalobci a) částku 25.000,- Kč s úrokem z prodlení a žalobkyni b) 16.682,- Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 21. září 2006, č.j. 18 C 166/2006-25, jímž žalobu zamítnul, byl k odvolání žalobců usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. března 2007, č.j. 8 Co 21/2007-46, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že je dána aktivní věcná legitimace žalobců, neboť byly splněny všechny předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu dle ustanovení §420 obč. zák., a je třeba posoudit, zda v souladu s ustanoveními zákona o rodině trvala jejich vyživovací povinnost. Soud vyšel ze zjištění, že syn žalobců utrpěl dne 29. 9. 2001 těžkou újmu na zdraví při nehodě zaviněné žalovaným, jež kromě léčení následků úrazu si vyžádala prodloužení studia zraněného o 1 rok, takže studium v odborném učilišti poškozený ukončil 20. 6. 2005, a do té doby trvala vyživovací povinnost žalobců k němu. S ohledem na příjmy žalobců a na poměry v jejich rodině soud podle §85 a §96 zákona o rodině zvažoval výši přiměřeného výživného na syna a na tom základě dospěl k závěru o důvodnosti uplatněného nároku s tím, že výše nároku mohla být několikanásobně vyšší, než je částka žalobou požadovaná.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 28. května 2008, č.j. 69 Co 35/2008-95, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, odkázal na právní názor vyslovený ve zrušujícím usnesení, jímž byl soud prvního stupně vázán a který plně respektoval. Uzavřel, že předpoklady odpovědnosti žalovaného za škodu dle §420 obč. zák. byly splněny, výše výživného byla posouzena podle ustanovení zákona o rodině a právní posouzení věci soudem prvního stupně je správné.
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí dovozuje z rozdílnosti právních názorů na výklad ustanovení §420 obč. zák. ve vztahu k právu třetích osob na náhradu škody. Poukázal na právní posouzení věci okresním soudem v jeho prvém rozhodnutí, v němž soud uvedl, že mezi jednáním žalovaného a škodou způsobenou žalobcům není příčinná souvislost, zatímco při svém druhém rozhodnutí byl soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 28. května 2008. Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl soud k závěru, že dovolání proti výroku ve vztahu k žalobci a) je přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který při svém rozhodování byl vázán závazným právním názorem odvolacího soudu. Odvolací soud sice potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích žalobce a) a žalobkyně b).
Dovolání proti rozsudku ve vztahu k žalobkyni b) přípustné není. Přezkoumání rozhodnutí ve výroku o povinnosti žalovaného plnit žalobkyni b) částku 16.682,- Kč s přísl. brání v dovolacím řízení ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle nějž není dovolání přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Proto bylo dovolání žalovaného proti tomuto výroku podle §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítnuto
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., které dovolatel uplatnil jako dovolací důvod, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Rozhodnutí odvolacího soudu shodně se soudem prvního stupně spočívá na závěru, že žalobci podle §420 obč. zák. mají nárok na náhradu škody, spočívající v plnění vyživovací povinnosti vůči svému synovi, který v důsledku úrazu utrpěného při škodné události zaviněné žalovaným ukončil studium o rok později a po tuto dobu ho rodiče živili, zatímco – nebýt úrazu – by byl o rok dříve výdělečně činný a rodiče by neměli povinnost jej živit.
Jak vyplývá z výsledků řízení, syn žalobců v době středoškolského studia v r. 2001 utrpěl při dopravní nehodě poškození zdraví, za jehož následky je odpovědný žalovaný. Ve vztahu mezi ním a žalovaným byl založen právní vztah ze způsobené škody (§489 obč. zák.), z něhož vznikají jednotlivé dílčí nároky poškozeného na náhradu škody. Bez ohledu na to, podle jakého ustanovení zákona je dána odpovědnost tzv. škůdce za škodu způsobenou poškozenému (§420, §427, §431 obč. zák.), jsou jednotlivé nároky poškozeného na náhradu škody na zdraví upraveny v občanském zákoníku v ustanoveních §444 - §449. Nároky třetích osob, tedy nikoliv jen těch, kteří následkem jednání škůdce utrpěli újmu na zdraví, zakládá zákon v §444 odst. 3, §448 a §449 obč. zák. Žádné z těchto ustanovení se na nárok uplatněný žalobci nevztahuje; nejde o nároky pozůstalých (§444 odst. 3, §448, §449 odst. 2 obč. zák.) ani o náklady spojené s léčením (§449 odst. 1 obč. zák.). Jiné nároky třetích osob – tj. ani nárok na náhradu toho, co bylo vynaloženo plněním vyživovací povinnosti v souvislosti se škodnou událostí – zákon nezná.
Odvolací soud však o aktivní legitimaci žalobců v tomto sporu neuvažoval z hlediska nároku třetích osob na náhradu škody způsobené na zdraví poškozeného, nýbrž důvodnost nároku žalobců na náhradu škody vůči žalovanému dovodil podle §420 obč. zák., tedy jako jejich vlastní přímý nárok na náhradu majetkové újmy, kterou jim žalovaný v příčinné souvislosti se svým jednáním způsobil. S tímto právním názorem se dovolací soud neztotožňuje.
Důsledkem dopravní nehody zaviněné dne 29. 9. 2001 žalovaným bylo poškození zdraví syna žalobců a léčba následků tohoto úrazu. Ve vztahu příčiny a následku je zde způsob jízdy žalovaného a újma na zdraví poškozeného, nikoliv majetková újma jeho rodičů, jež jim vznikla plněním vyživovací povinnosti k nezaopatřenému dítěti v době jeho prodlouženého studia. Důsledkem jednání žalovaného je úraz poškozeného a pokud pro léčení následků úrazu došlo k prodloužení jeho studia o jeden školní rok, což mělo za následek, že ho ve školním roce 2004/2005 finančně zajišťovali jeho rodiče, příčinou této majetkové újmy nebyl způsob jízdy žalovaného při dopravní nehodě, nýbrž jiná skutečnost, která je již sama následkem jednání žalovaného. Pro nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného při nehodě dne 29. 9. 2001 jako příčinou a vynaložením finančních prostředků rodičů na výživu jejich syna v r. 2004 – 2005 jakožto následkem nejsou předpoklady nároku na náhradu škody podle §420 obč. zák. v dané věci splněny.
Protože z hlediska uplatněného dovolacího důvodu není rozsudek odvolacího soudu správný, dovolací soud jej zrušil (§243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, byl zrušen i rozsudek soudu prvního stupně a věc byla vrácena Okresnímu soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Vyslovený právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný (§243d odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu