ECLI:CZ:NS:2010:29.CDO.1566.2009.1
sp. zn. 29 Cdo 1566/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně A.K., , zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem, se sídlem v Plzni, Slovanská tř. 136, PSČ 326 00, proti žalovanému Ing. M. B., jako správci konkursní podstaty úpadkyně ŠKODA a. s., identifikační číslo 00 21 31 01, zastoupenému JUDr. Danielem Volopichem, advokátem, se sídlem v Plzni, Vlastina 23, PSČ 323 18, o zaplacení částky 1,040.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 65/2005, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č. j. 4 Cmo 162/2008-92, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. prosince 2008, č. j. 4 Cmo 162/2008-92, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 21. prosince 2006, č. j. 44 Cm 65/2005-55, uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni SRM - CONSULT Plzeň, s. r. o. (dále jen „společnost“) částku 1,040.000,- Kč s příslušenstvím, a to „ z konkursní podstaty“ úpadkyně ŠKODA a. s. (dále jen „úpadkyně“).
Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Společnost a úpadkyně uzavřely dne 30. května 2001 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo „ocenění výrobního areálu úpadkyně“, a to za sjednanou cenu 1,600.000,- Kč (bez daně z přidané hodnoty), s tím, že záloha ve výši 40 % bude uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy na základě zálohové faktury a zbytek platebním příkazem, který bude předán bance v termínu předání znaleckých posudků (dále jen „smlouva o dílo“).
2) Dodatkem č. 1 ze dne 27. června 2001 smluvní strany sjednaly, že společnost zajistí „vypracování ocenění“ (vzhledem ke změněným skutečnostem na straně úpadkyně a k uvažované změně cenového předpisu) nejpozději do 15. října 2001, přičemž část sjednané ceny (60 %) bude uhrazena na základě vystavené faktury s desetidenní splatností „k termínu oznámení hodnoty oceňovaného majetku v současných cenách, tj. 13. září 2001“.
3) Dopisem datovaným 12. září 2001 společnost sdělila úpadkyni „předběžné výsledky cen výrobního areálu“.
4) Dne 4. října 2001 společnost úpadkyni předala předmět díla – znalecké posudky.
5) Fakturou č. 056/2001 vystavenou 13. září 2001, s datem splatnosti 23. září 2001, společnost vyúčtovala úpadkyni s odkazem na smlouvu o dílo doplatek ceny díla částkou 1,040.000,- Kč.
6) Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. září 2001, č. j. 29 K 33/2001-52, prohlásil konkurs na majetek úpadkyně a správcem konkursní podstaty ustavil žalovaného.
7) Žalovaný dopisem datovaným 15. března 2002 odstoupil od smlouvy o dílo, a to s odkazem na ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „ZKV“), poukazuje na to, že „smlouva nebyla ke dni prohlášení konkursu splněna ani jednou ze stran“.
Cituje ustanovení §536 odst. 1 a §546 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), soud prvního stupně uzavřel, že společnost závazek ze smlouvy o dílo „splnila“ v září 2001 (znalecké posudky předala 4. října 2001), pročež je odstoupení od smlouvy o dílo ze strany žalovaného „bez právního významu“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. prosince 2008, č. j. 4 Cmo 162/2008-92, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl.
Odvolací soud, poté, co rozhodl o singulární sukcesi na straně žalobkyně (§107a odst. 1 občanského soudního řádu – dále jen „o. s. ř.“, když společnost pohledávku, která je předmětem řízení, postoupila Anně Kužílkové) dospěl k závěrům od soudu prvního stupně odlišným.
Odkazuje na ustanovení §14 odst. 2 ZKV, akcentoval, že ke dni prohlášení konkursu na majetek „zhotovitele“ (správně „objednatelky“ - „úpadkyně“) nebyla smlouva o dílo zcela splněna žádnou ze smluvních stran, pročež od této smlouvy mohla odstoupit jak společnost, tak žalovaný. „Jelikož cílem sledovaným ustanovením §14 odst. 2 ZKV je umožnit smluvním stranám odstoupení od smlouvy o vzájemném plnění v důsledku prohlášení konkursu na majetek jedné z nich, lze logicky očekávat, že se tak bude dít v časové návaznosti na tuto událost bez zbytečného odkladu poté, co k prohlášení konkursu došlo“. Výše zmíněné předpoklady pro odstoupení od smlouvy byly v poměrech projednávané věci splněny, když „vzhledem k objemu dokumentů, které musel od úpadkyně žalovaný převzít a právně zhodnotit, lze uzavřít, že k odstoupení od smlouvy došlo bez zbytečného odkladu“. Na společnosti (původní žalobkyni) tak bylo – pokračoval odvolací soud – aby svou pohledávku přihlásila do konkursu. Současně neshledal odstoupení od smlouvy ze strany žalovaného rozporným s dobrými mravy, když žalovaný pouze využil práv přiznaných mu zákonem o konkursu a vyrovnání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolatelka poukazuje zejména na skutečnost, že žalovaný od smlouvy o dílo odstoupil až po půl roce od prohlášení konkursu na majetek úpadkyně, přičemž mu po celou tuto dobu muselo být známo, že společnost svou povinnost ze smlouvy o dílo splnila a necelý měsíc po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně dílo předala. V situaci, kdy žalovaný od smlouvy o dílo neodstoupil „bezodkladně“ a ani po předání „předběžného odhadu“ nic proti dokončení díla nenamítal, společnost se mohla oprávněně domnívat, že „toto nehodlá učinit a že očekává plnění ze smlouvy“, což společnost skutečně 4. října 2001 realizovala, když dílo předala.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání žalobkyně je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a je i důvodné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle ustanovení §14 odst. 2 ZKV (ve znění účinném k datu uzavření smlouvy o dílo a k datu odstoupení od smlouvy žalovaným), jestliže smlouva o vzájemném plnění nebyla ještě v době prohlášení konkursu splněna ani úpadcem, ani druhým účastníkem smlouvy, anebo byla splněna jen částečně, každá smluvní strana může od smlouvy odstoupit; od smlouvy o koupi najaté věci uzavřené úpadcem jako nájemcem nemůže pronajímatel odstoupit, ledaže úpadce řádně neplní své závazky z této smlouvy.
Výkladem ustanovení §14 odst. 2 ZKV (ve znění účinném do 30. dubna 2004), jež doznalo s účinností od 1. května 2004 v důsledku novely zákona o konkursu a vyrovnání zákonem č. 257/2004 Sb. změny pouze potud, že se ve struktuře ustanovení §14 posunulo, se Nejvyšší soud zabýval v rozhodnutí uveřejněném pod číslem 42/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v rozsudcích ze dne 22. listopadu 2007, sp. zn. 29 Odo 257/2006 a ze dne 29. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 2506/2007 a v usneseních ze dne 12. prosince 2007, sp. zn. 29 Cdo 2759/2007 a ze dne 21. května 2010, sp. zn. 29 Cdo 3578/2008. Přitom formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož možnost odstoupit od vzájemně podmíněné smlouvy mají smluvní strany jen za předpokladu, že ke dni prohlášení konkursu na majetek účastníka takovou smlouvu dosud vůbec nebo zčásti nesplnily obě smluvní strany, s tím, že úprava obsažená v ustanovení §14 odst. 2 ZKV (respektive v ustanovení §14 odst. 4 ZKV ve znění účinném do 31. prosince 2007) nahrazuje za trvání konkursu na majetek účastníka smlouvy o vzájemném plnění ta ustanovení hmotného práva, jež smluvním stranám dovolovala odstoupit od takové smlouvy pro její neplnění v době před prohlášením konkursu. Shora uvedený výklad citovaného ustanovení přitom shledal ústavně komformním i Ústavní soud v usneseních ze dne 3. dubna 2008, sp. zn. III. ÚS 612/08 a ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. III. ÚS 450/10.
Jakkoliv na shora uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud důvod ničeho měnit, v poměrech projednávané věci se neprosadí. Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů totiž vyplývá, že k datu prohlášení konkursu na majetek úpadkyně společnost nebyla v prodlení s plněním povinností dle smlouvy o dílo a vzhledem ke skutečnosti, že k datu prohlášení konkursu na majetek úpadkyně ještě nebyla smlouva o dílo splněna zcela žádnou ze smluvních stran, mohla společnost i žalovaný buď od uzavřené smlouvy o dílo ve smyslu ustanovení §14 odst. 2 ZKV odstoupit nebo ve smluvním vztahu založeném smlouvou o dílo pokračovat. V případě posledně uvedeném, tj. za situace, kdy po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně (objednatelky) zhotovitel pokračuje v provádění díla, dílo dokončí a objednateli předá, již odstoupení od smlouvy podle ustanovení §14 odst. 2 ZKV nepřichází v úvahu; v takovém případě smlouva o dílo mohla zaniknout odstoupením pouze podle obecných předpisů (viz ustanovení §344 a násl. a §536 a násl. obch. zák.; o tom, že se smlouva o dílo v daném případě řídí ustanoveními obchodního zákoníku, není pochyb).
Jinými slovy, v poměrech projednávané věci a zejména pak vzhledem k časové posloupnosti skutečností, významných pro rozhodnutí ve věci, pokračovala-li společnost po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně v provádění díla, dílo ve lhůtě sjednané v dodatku ke smlouvě o dílo úpadkyni předala (viz skutková zjištění soudů nižších stupňů), nemohl žalovaný následně (v dané věci s odstupem více než pěti měsíců) od smlouvy o dílo odstoupit podle ustanovení §14 odst. 2 ZKV.
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, není správné a dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl dovolatelkou uplatněn právem, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí bude znovu rozhodnuto o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V další fázi řízení odvolací soud nepřehlédne, že v případě, kdy pohledávka z titulu „doplatku“ ceny díla společnosti vůči úpadkyni skutečně vznikla až po prohlášení konkursu na majetek úpadkyně, jde o pohledávku za podstatou [§31 odst. 2 písm. e) ZKV], kterou lze uplatnit i žalobou o zaplacení; o spor vyvolaný konkursem nejde (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 90/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. června 2010
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu