Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2010, sp. zn. 3 Tdo 1254/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1254.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1254.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 1254/2010 -26 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 22. prosince 2010 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala obviněná A. D. W. , a obviněná I. W., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 11 To 579/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 89/2009, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných A. D. W. a I. W. odmítají . Odůvodnění: I. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 4 T 89/2009, byla obviněná A. D. W. a obviněná I. W., společně se spoluobviněnými M. G., J. K., a P. K., shledáni vinnými pokračujícím trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jentr. zák.“), (skutky pod body 1/, 3/, 5/, 7/ a 9/), a pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. (skutky pod body 2/, 4/, 6/, 8/, a 10/), jichž se dopustili tím, že: 1) „ v přesně nezjištěné době od 21. 9. 2008 ve S., okres K., v ulici R. vyhrožovali poškozenému L. A., že ho zmlátí, zlámou mu ruce nebo nohy, ukazovali mu pistoli s tím, že pokud nebude jednat tak, jak chtějí, někam ho odvezou a doplatí na to, dále vyhrožovali, že zabijí celou jeho rodinu, čímž ho nutili k tomu, aby v K. v provozovně AAA A. P. v K., ul. G. K., dne 24. 9. 2008 podepsal úvěrovou smlouvu s poškozenou společností S. C. F.se sídlem Š. P. “, 2) „ v důsledku předchozího jednání obžalovaných dne 24. 9. 2008 L. A. podepsal úvěrovou smlouvu s poškozenou společností S. C. F.se sídlem Š., P., přičemž obžalovaná I. W. vědoma si předchozí pohrůžky násilím vůči poškozenému a za souhlasu všech dalších obžalovaných úmyslně uvedla v úvěrové smlouvě nepravdivé údaje o zaměstnání, vzdělání a příjmu poškozeného A., následně pak po podepsání úvěrové smlouvy byl poškozený přinucen k odebrání motorového vozidla zn. Škoda Superb, a k jeho předání obžalovaným, kteří jej poté užívali, v době uzavření smlouvy si obžalovaní museli být vědomi toho, že půjčené finanční prostředky nebudou nikdy hradit, přičemž poškozeného společnosti S. C. F., Š., P., tímto jednáním vznikla škoda ve výši 253.913,- Kč “, 3) „ v době od 24. 9. 2008 do dne 26. 9. 2008 ve S., okres K., v ulici R., vyhrožovali poškozenému L. A., že ho zmlátí, zlámou mu ruce nebo nohy, ukazovali mu pistoli s tím, že pokud nebude jednat tak, jak chtějí, někam ho odvezou a doplatí na to, dále vyhrožovali, že zabijí celou jeho rodinu, a tímto způsobem ho nutili, aby ve S., v prodejně K. v pobočce společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., se sídlem Z. P., dne 26. 9. 2008 zřídil mobilní služby CN (celulární číslo )“, 4) „ v důsledku výše uvedeného jednání L. A. ve S., v prodejně K., v pobočce společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., se sídlem Z., P., dne 26. 9. 2008 zřídil mobilní služby CN (celulární číslo), přičemž obžalovaná I. W., vědoma si předchozí pohrůžky násilí vůči poškozenému, uvedla ve smlouvě na užívání služeb společnosti 02 za souhlasu dalších obžalovaných osobní údaje poškozeného, přitom si obžalovaní uvědomovali již dne 26. 9. 2009, tedy v době uzavření smlouvy na poskytování služeb, že za poskytované služby nebudou nikdy platit, čímž poškozené společnosti 02 způsobili škodu ve výši 42.644,­- Kč “, 5) „ v přesně nezjištěné době od začátku října 2008 ve S., v ulici R., vyhrožovali poškozenému L. A., tím, že jeho manželku L. A. odvezou někam pryč a již ji neuvidí, čímž ho nutili, aby v K., v pobočce poškozené spol. Raiffeisen Bank, se sídlem H., P., dne 7. 10. 2008 uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty a smlouvu o rychlé půjčce na částku 100.000,- Kč “, 6) „ v důsledku výše uvedeného jednání L. A., v K., v pobočce poškozené spol. Raiffeisen Bank, se sídlem H., P., dne 7. 10. 2008 uzavřel smlouvu o vydání kreditní karty číslo a smlouvu o rychlé půjčce na částku 100.000,- Kč, přičemž obžalovaná I. W. vědoma si předchozí hrozby použití násilí vůči poškozenému za souhlasu všech dalších obžalovaných úmyslně vyplnila v žádosti o uzavření smlouvy o rychlé půjčce a smlouvy o vydání kreditní karty číslo nepravdivé údaje o zaměstnání, vzdělání a příjmu poškozeného A., po uzavření předmětných smluv ihned I. W. převzala v pobočce Raiffeisen Bank v K. částku 100.000,- Kč a finanční prostředky užila s dalšími obžalovanými pro osobní potřebu, kreditní kartu na jméno poškozeného si nechala obžalovaná I. W. zaslat do místa svého bydliště ve S., v ulici R. a z ní poté uskutečnila neoprávněné výběry ve výši 32.000,- Kč, v době uzavření smlouvy si obžalovaní museli být vědomi toho, že půjčené finanční prostředky nebudou nikdy hradit, tímto jednáním vznikla poškozené společnosti Raiffeisen Bank, se sídlem H., P., celkem škoda ve výši 132.000,- Kč “, 7) „ v přesně nezjištěné době od počátku října 2008 do dne 9. 10. 2008 ve S., okres K., v ulici R., vyhrožovali poškozenému L. A., že ho zmlátí, zlámou mu ruce nebo nohy, dále vyhrožovali, že zabijí celou jeho rodinu, přičemž se střelnou zbraní před poškozeným demonstrativně manipulovala obžalovaná A. D. W. a obžalovaní poškozenému říkali, že pokud je neposlechne doplatí na to, čímž ho nutili, aby dne 9. 10. 2008 uzavřel smlouvu o půjčce u pracovnice společnosti HELP FINANCIAL, s. r. o., se sídlem Č., M. B., M. K. na částku 20.000,- Kč “, 8) „ v důsledku výše uvedeného jednání L. A. dne 9. 10. 2008 v obci Ř., okres K., uzavřel smlouvu o půjčce číslo u pracovnice společnosti HELP FINANCIAL, s. r. o., se sídlem Č., M. B., M. K., na částku 20.000,- Kč, přičemž obžalovaná I. W. se souhlasem dalších obžalovaných, vědoma si předchozí pohrůžky násilí vůči poškozenému, uvedla při uzavírání smlouvy o půjčce osobní údaje poškozeného, potvrzení o zaměstnání poškozeného u fyzické osoby I. W. a výši pracovních příjmů, ačkoli poškozený u I. W. nikdy nepracoval a neměl od ní žádný příjem a již v době uzavření smlouvy si obžalovaní museli být vědomi toho, že půjčené prostředky nebudou nikdy hradit, čímž způsobili poškozené společnosti HELP FINANCIAL, s. r. o., se sídlem Č., M. B. ve výši 20.000,- Kč “, 9) „ v přesně nezjištěné době od 9. 10. 2008 do dne 3. 11. 2008 ve S., okres K., v ulici R., vyhrožovali poškozenému L. A., že ho zmlátí, zlámou mu ruce nebo nohy, ukazovali mu pistoli s tím, že pokud nebude jednat tak, jak chtějí, někam ho odvezou a doplatí na to, dále vyhrožovali, že zabijí celou jeho rodinu, obžalovaný G. navíc přitiskl pistoli k čelu poškozeného, a tímto způsobem ho nutili, aby dne 3. 11. 2008 uzavřel smlouvu o půjčce se společností Provident Financial, s. r. o., na částku 20.000,- Kč “, 10) „ v důsledku výše uvedeného jednání L. A. dne 3. 11. 2008 ve S., ulici R. uzavřel smlouvu o půjčce se společností Provident Financial, s. r. o., na částku 20.000,- Kč, přičemž obžalovaná I. W., vědoma si předchozí pohrůžky násilím vůči poškozenému, se souhlasem dalších obžalovaných uvedla v předmětné smlouvě o půjčce osobní údaje poškozeného, potvrzení o zaměstnání poškozeného u fyzické osoby I. W. a výši pracovních příjmů, ačkoli poškozený u obžalované I. W. nikdy nepracoval a neměl od ní žádný příjem, přitom již v době uzavření smlouvy si obžalovaní museli být vědomi toho, že půjčené prostředky nebudou nikdy hradit, čímž způsobili poškozené společnosti Provident Financial, s. r. o., škodu ve výši 20.000,- Kč “. Současně byla obviněná I. W. uznána vinnou trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., jehož se dopustila jednáním popsaným pod bodem 6), a obviněná A. D. W. trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustila jednání pospaném pod bodem 11), spočívajícím v tom, že “ dne 11. 2. 2009 v době od 11.00 hodin do 11.30 hodin v K. V.-R., v ulici B., okres K. V., poblíže krematoria, nejprve vulgárními slovy napadala poškozené L. A., a L. A., a dále se pokoušela najíždět motorovým vozidlem zn. Škoda Superb, na oba poškozené “. Za to byla obviněná A. D. W. odsouzena podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Současně jí byl uložen trest propadnutí věci – pistole zn. BM, model GAP 9 mm PAK, s funkčním zásobníkem. Obviněná I. W. byla odsouzena podle §235 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné I. W. a obviněné A. D. W., a spoluobviněným M. G., J. K. a P. K., uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit společnosti Telefónica 02 Czech Republic, a. s., částku 42.644,- Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená Telefónica 02 Czech Republic, a. s., odkázána podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byl poškozený M. J. odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení. Spoluobviněný M. G. byl odsouzen k nepodmíněnému úhrnnému trestu odnětí svobody, spoluobvinění J. K. a P. K. pak k úhrnným podmíněným trestům odnětí svobody. Současně byli podle §226 písm. b) tr. ř. obvinění A. D. W., M. G., P. K. a I. W. zproštěni obžaloby, která jim kladla za vinu, že „dne 25. 8. 2008 ve S. – K., okres K., v ulici R., před domem vyhrožovali poškozeným M. J., a F. J., tím, že jim způsobí těžkou újmu na zdraví, že je fyzicky zlikvidují a způsobí majetkovou újmu, čímž je nutili k úhradě částky 350.000,- Kč, kterou jim údajně dlužil poškozený M. J., čímž měli spáchat trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. Podle §226 písm. c) tr. řádu byli obviněná J. K., P. K., I. W. a M. G.a zproštěni obžaloby, která jim kladla za vinu, že „dne 11. 2. 2009 v době od 11.00 hodin do 11.30 hodin v K. V.-R. poblíže krematoria, nejprve vulgárními slovy napadali poškozené L. A., nar. a L. A., a dále najížděli motorovým vozidlem zn. Škoda Superb, na oba poškozené a přitom jim vyhrožovali, že pokud oznámí policii, že byli přinuceni uzavřít úvěrovou smlouvu s poškozenou spol. S. C. F., a. s., se sídlem Š., P., smlouvu o rychlé půjčce a smlouvu o převzetí kreditní karty s poškozenou Raiffeisen Bank, se sídlem H., P., tak je zabijí či zmlátí“, čímž měli spáchat trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně podali obvinění I. W., A. D. W. a M. G. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 11 To 579/2009 , a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. k odvolání obviněného M. G. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ve vztahu k obviněnému M. G., a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl znova tak, že mu uložil podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon byl za současného vyslovení dohledu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 (čtyř) let. Odvolání obviněných A. D. W. a I. W. byla podle §256 tr. ř. zamítnuta. II. Proti rozsudku odvolacího soudu podaly obviněné A. D. W. a I. W. prostřednictvím svého obhájce dovolání (č. l. 1111 - 1114) opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. maje za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, neboť nebyly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu dle §235 odst. 1, 2 tr. zák., resp. nenaplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty jakéhokoli trestného činu. Namítli, že pokud jde o skutkovou podstatu trestného činu podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., která je naplněna, pokud je tento trestný čin spáchán se zbraní, je pro posouzení skutku jako spáchaného se zbraní zapotřebí, aby zbraní bylo ke zdůraznění požadavku nějakým způsobem vyhrožováno, zatímco ze skutkových vět k jednotlivým skutkům vyplývá, že pistole byla poškozenému toliko ukazována bez jakéhokoliv slovního doprovodu. Pokud pak jde o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §235 odst. 2 písm. b) tr. zák., je tato naplněna pokud je trestný čin vydírání spáchán nejméně se dvěma osobami, a k tomu nestačí pouhá pasivní přítomnost těchto osob na místě, ale je zapotřebí, aby se na vydírání poškozeného nějakým způsobem podílely, tedy aby soud dovodil vzájemnou součinnost všech zúčastněných osob. Obviněné namítly, že napadeným rozhodnutím byla porušena zásada in dubio pro reo a bylo tak porušeno právo na spravedlivý proces obviněných, které je garantováno čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky. Závěrem uvedli, že v případě zákonného podřazení jednání obviněných pod skutkovou podstatu odpovídajícího trestného činu beze vší pochybnosti, s ohledem na osoby obviněných, postačovalo uložit výchovný podmíněný trest odnětí svobody. Z uvedených důvodů obviněné navrhly, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 11 To 579/2009, zrušil, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 4 T 89/2009, a vrátil soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí. K dovolání obviněných se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Poté, co zopakoval námitky obviněných, uvedl, že se vydírání vůči oběma poškozeným dopustili všichni pachatelé společně, tj. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. a je irelevantní, jakým konkrétním jednáním ten který z obviněných na poškozené působil. Již pouhé ukázání pistole poškozenému v průběhu vydírání postačí k závěru, že skutek byl spáchán se zbraní, neboť již sama existence zbraně obavy vydíraného nepochybně zvyšuje, navíc pak s poukazem na skutek pod bodem 9) nelze přisvědčit obviněným, že zbraň byla poškozenému L. A. ml. ve všech případech pouze ukázána. Z těchto důvodů shledal státní zástupce, že byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., a tedy jsou dovolací námitky obviněných nedůvodné. S ohledem na výše uvedené státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných A. D. W. a I. W. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům: Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. 11 To 579/2009, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byly obviněné uznány vinnými a byl jim uložen trest, a současně jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byly obviněné uznány vinnými a byl jim uložen trest. Obdobně Nejvyšší soud zjistil, že dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podané osobami oprávněnými k podání dovolání (§265d odst. 1 písm. b/, odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném tímtéž zákonným ustanovením. Nejvyšší soud se proto dále zabýval otázkou opodstatněnosti dovolatelkami uplatněného dovolacího důvodu. Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněnými A. D. W. a I. W. vznesené námitky naplňují jimi uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod. V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Z daného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Pod deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit námitky obviněných, že v daném případě nebyla naplněna skutková podstata trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., tedy, že nebyla splněna podmínka spáchání trestného činu se zbraní a podmínka spáchání trestného činu nejméně se dvěma osobami. Trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák. , se dopustí ten, kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy nutí, aby něco konal, opominul nebo trpěl odst. 1, spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami – odst. 2 písm. b) a spáchá-li takový čin se zbraní – odst. 2 písm. c). Objektivní stránka trestného činu vydírání spočívá v tom, že pachatel nutí jiného k tomu, aby něco konal, opomenul nebo trpěl, a to násilím, pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy. Čin je dokonán násilným jednáním nebo pohrůžkou násilí nebo jiné těžké újmy a nevyžaduje se, aby pachatel dosáhl toho, co sledoval. Cíl pachatele musí však být adresován poškozenému, a ten jej musí vnímat. Nevnímá-li poškozený, k čemu jej pachatel svým jednáním nutí, jde o pokus vydírání na nezpůsobilém předmětu útoku (srov. R 1/1980, s. 23 a dále R 10/1979). Pohrůžkou násilí se rozumí jak pohrůžka bezprostředního násilí, tak i pohrůžka násilí, které má být vykonáno nikoli ihned, ale teprve v bližší nebo vzdálenější budoucnosti. Při srovnání s pohrůžkou bezprostředního násilí je tedy pohrůžka násilí širší, ježto může obsahovat hrozbu, že násilí bude použito s odstupem času. Na rozdíl od loupeže stačí u vydírání pohrůžka násilí nikoli bezprostředního (např. dopisem, telefonicky apod.). Osoba, které je vyhrožováno, nemusí být ani přítomna, neboť vyhrožovat lze v dopise apod. Pohrůžka násilí nemusí směřovat přímo proti napadenému (může např. směřovat vůči jeho dítěti, blízkému příbuznému apod.). Pohrůžka se může týkat i násilí na majetku. Pohrůžka jiné těžké újmy může spočívat v hrozbě způsobení majetkové újmy, vážné újmy na cti a dobré pověsti, směřovat k rozvratu manželství nebo rodinného života apod. Jinou těžkou újmou může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu, jímž pachatel poškozenému hrozí, a nutí ho tak něco konat, opominout nebo trpět. Je přitom nerozhodné, zda se poškozený trestné činnosti, jejímž oznámením se hrozí, dopustil, či nikoli (srov. R 27/1982). Musí jít o jednání neoprávněné. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl (srovnej Šámal, P., Púry, F., Rizman, S., Trestní zákon – komentář – díl II., 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, str. 1388 - 1390). Při posuzování skutkového děje se zcela jistě nelze omezovat na pouhé slovní vyjádření jednotlivých znaků skutkové podstaty slovy zákona, nýbrž je nezbytné se zabývat i vnitřní kauzální strukturou tohoto deliktu. Naplnění znaku nejméně se dvěma osobami je třeba dovodit, jestliže se na činu pachatele aktivně podílí, i když různou měrou, ještě nejméně dvě další fyzické osoby (tedy s pachatelem celkem tři). Může jít o spolupachatelství (§9 odst. 2 tr. zák.) nebo o některou z forem účastenství s výjimkou návodu [§10 odst. 1 písm. a), c) tr. zák. – organizátorství a pomoc. Nevyžaduje se, aby tyto osoby účastnící se na trestném činu pachatele byly trestně odpovědné (§11 a 12 tr. zák.). Stejně tak se nevyžaduje, aby šlo o organizovanou skupinu [srov. §34 písm. g tr. zák.]. Zásadně postačuje součinnost dalších osob, aniž by tyto osoby musily o své součinnosti s pachatelem navzájem vědět a aniž by i mezi jejich vzájemnou součinností musela být určitá organizovanost, projevující se například v dělbě práce (srov. R 37/1965). Pachatel však o součinnosti s nimi ve smyslu §6 písm. b) tr. zák. vědět musí. V daném případě nalézací soud učinil skutková zjištění, že se vydírání vůči oběma poškozeným (L. A.o ml., a L. A.,) dopustili všichni pachatelé společně, tj. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. Spolupachatelství předpokládá jednak spáchání trestného činu společným jednáním a dále úmysl k tomu směřující. O společné jednání jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo jestliže každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo jestliže jednání každého ze spolupachatelů je aspoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu a působí současně (srov. rozhodnutí č. 15/1967, č. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Úmysl spolupachatelů zahrnuje jak jejich společné jednání, tak i sledování společného cíle (porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem). Spolupachatelství jako společné jednání dvou nebo více osob musí naplňovat znaky jednání popsaného v příslušné skutkové podstatě téhož trestného činu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Dané ustanovení je tedy třeba chápat tak, že byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou a více osob, odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama, a byl-li čin spáchán ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., je irelevantní, jakým konkrétním dílem se ten který ze spolupachatelů na jednání podílel. Naplnění znaku nejméně se dvěma osobami je pak i s odkazem na výše uvedené možné dovodit bez obtíží, neboť obviněné A. D. W. a I. W. společně s obviněnými M. G., J. K. a P. K. se na jednání podíleli společně, i když nikoli ve stejné míře, kdy obviněná A. D. W. vystupovala ve skupině jako nejaktivnější osoba, pokud jde o vyděračské jednání vůči jednotlivým poškozeným (str. 12, 13 a 18 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu), obviněná I. W. pak opatřovala podklady sloužící k podvodnému jednání při uzavírání úvěrových smluv, a pokud jde o ostatní spoluobviněné, tito zřejmě jednali z popudu obou obviněných. V daném případě je nepochybné, že obviněné jednaly společně nejméně se třemi dalšími osobami (M. G., J. K. a P. K.). Nejvyšší soud neshledal v právní kvalifikaci dané skutečnosti žádné pochybení. Podle ustanovení §89 odst. 5 tr. zák. je trestný čin spáchán se zbraní, jestliže pachatel nebo s jeho vědomím některý ze spolupachatelů užije zbraně k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo jestliže ji k tomu účelu má u sebe; zbraní se tu rozumí, pokud z jednotlivého ustanovení nevyplývá něco jiného, cokoli, čím je možno učinit útok proti tělu důraznějším . Trestný čin vydírání je spáchán se zbraní ve smyslu §235 odst. 2 písm. c) tr. zák. nejen tehdy, jestliže pachatel užije zbraň k přímému fyzickému násilí vůči osobě, aby dosáhl svého cíle, ale i tehdy, jestliže užije zbraň k zastrašování pohrůžkou, že užije zbraň k fyzickému útoku vůči napadenému, nesplní-li to, k čemu ho nutí (srov. R 25/1983-II.). Ve vztahu k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby je třeba úmyslu, neboť pachatel pomocí zbraně ovlivňuje chování poškozeného, nebo ji má za tím účelem u sebe. Trestný čin vydírání je spáchán se zbraní ve smyslu ustanovení §235 odst. 2 písm. c) tr. zák. i v případě, že pachatel doručí poškozenému balíček obsahující rozebraný ruční granát na zdůraznění svého požadavku na zaplacení požadované peněžní částky (R 19/1999). Není tedy podmínkou, aby pachatel jakkoliv svou výhrůžku slovně deklaroval, ale postačí, aby takto toliko svou pohrůžku zdůraznil. V projednávaném případě obviněné (spoluobviněné podle §9 odst. 2 tr. zák.) nijak nepopírají, a v průběhu dosavadního řízení ani nepopíraly, že by poškozeným slovně vyhrožovaly (výhrůžka zmlácením, zlámáním končetin, zabitím rodiny, odvezením poškozeného či manželky poškozeného na neznámé místo) a že u sebe měly při setkáních s poškozenými střelnou zbraň, stejně jako skutečnost, že tuto poškozeným ukazovaly. Trestný čin je spáchán se zbraní i tehdy, když pachatel přímo zbraně nepoužil ke spáchání trestného činu, ale měl ji za tím účelem u sebe , aby ji podle potřeby použil k útoku, k překonání či zamezení odporu. Spolupachatel odpovídá za to, že trestný čin byl spáchán se zbraní i tehdy, když zbraň sám nepoužil ani ji k tomu účelu neměl u sebe, ale když s jeho vědomím jiný spolupachatel užil zbraň k útoku, k překonání nebo zamezení odporu anebo ji za tím účelem měl u sebe. Trestný čin naproti tomu není spáchán se zbraní , měl-li ji sice pachatel u sebe, ale nepoužil ji a ani ji nezamýšlel použít způsobem uvedeným v tomto ustanovení. Trestný čin není spáchán se zbraní ani tehdy, jestliže pachatel zamýšlí použít a také příp. použije předmět, jímž je možno učinit útok důraznější, jen proti věcem, např. sochorem nebo krumpáčem vypáčí dveře prodejny apod. V daném případě je nepochybné, že důvodem, pro který spoluobvinění měli zbraň u sebe, bylo zastrašení poškozených. Samotná přítomnost zbraně, její ukázání poškozenému, tedy samotné vědomí si skutečnosti, že osoba poškozenému vyhrožující má u sebe zbraň, v osobě poškozeného nepochybně zvyšuje obavy a má značný vliv na svobodnou volbu poškozeného. Námitky obviněných se navíc nezakládají na pravdě v tom směru, že neodpovídá skutkovým zjištěním, že by obviněné poškozeným zbraň toliko ukazovaly, neboť dle skutkové věty pod bodem 9) „ obžalovaný G. navíc přitiskl pistoli k čelu poškozeného “. Nejvyšší soud se se závěrem, že jednání obviněných naplňuje po formální i materiální stránce skutkovou podstatu trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zák., ztotožnil. Se zřetelem k zásadám, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor spočívá zejména v tom, že skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou vazbu na obsah důkazů, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Kladně, která se stala podkladem napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasnou obsahovou návaznost na provedené důkazy. Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na náležitém rozboru výsledků dokazování v dané věci a právní kvalifikaci odůvodnily zjištěným skutkovým stavem věci, který vzaly při svém rozhodování v úvahu. Ačkoli je odůvodnění rozsudku soudu Okresního soudu v Kladně celkově strohé, z příslušné části odůvodnění plyne, jaké skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněných a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. Odvolací soud se pak s těmito závěry ztotožnil. IV. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne , jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných A. D. W. a I. W. odmítl . Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 22. prosince 2010 Předseda senátu: JUDr. P. Š a b a t a

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
265b/1g
Datum rozhodnutí:12/22/2010
Spisová značka:3 Tdo 1254/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.1254.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Spáchání činu na nejméně dvou osobách
Spáchání činu se zbraní
Vydírání
Dotčené předpisy:§235 odst. 2 písm. b,e) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10