ECLI:CZ:NS:2010:3.TDO.756.2010.1
sp. zn. 3 Tdo 756/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovolání obviněné I. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 5 To 492/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 5 T 57/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné I. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 5 T 57/2008, byla obviněná I. H. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák.
Toho se podle skutkových zjištění obvodního soudu dopustila tím, že:
„dne 30. 7. 2007 si úmyslně přisvojila finanční hotovost ve výši 15.470,- Kč, která jí byla svěřena coby mandatáři společnosti MEXX Reality, s. r. o., se sídlem P., V. n., paní J. L. jako rezervační poplatek k zajištění uzavření nájemní smlouvy, ačkoliv bylo její povinností tuto částku bez zbytečného odkladu předat mandantovi, a tím způsobila poškozené spol. MEXX Reality, s. r. o., škodu ve výši 15.470,- Kč.“
Za to jí byl podle §248 odst. 1 a §53 odst. 1, 3 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výši 16.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Současně bylo rozhodnuto, že poškozená společnost MEXX Reality, s. r. o., byla podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2010, sp. zn. 5 To 492/2009, bylo toto odvolání zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
II.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná I. H. prostřednictvím svého obhájce dovoláním opřeným o ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že jak nalézací, tak odvolací soud zjištěný skutek nesprávně právně kvalifikovaly .
Zjištěné jednání mělo být podle přesvědčení obviněné posouzeno jako obchodní případ, když nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Z vyjádření svědka L. M. podle ní plyne, že trestní oznámení, které na ni podal, mělo v podstatě plnit funkci občanskoprávní žaloby. V této souvislosti dovolatelka poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 469/2002, podle něhož je zcela nepřípustná praxe, kdy se standardní civilní vztahy na úkor jednoho z účastníků řeší prostředky trestního práva. Podle obviněné byl postup soudů v předmětné věci v rozporu s principem ultima ratio, zakotveným výslovně v ust. §12 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb. (trestní zákoník), podle něhož je namístě uplatňovat trestní odpovědnost pachatele jen v případech společensky škodlivých, kdy nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Obviněná odkazuje v tomto ohledu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 897/2005.
Další výhrady dovolatelky směřují proti závěru o naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., zejména proti naplnění znaku přisvojení si cizí věci. Obviněná zpochybňuje postup soudu, který podle ní redukoval závěr o její vině na vyvrácení její obhajoby, podle níž měla být částka 15.470,- Kč uložena v jejím pracovním stole. Výpovědi svědků Z. a L. M., na nichž byl tento závěr založen, nelze podle dovolatelky považovat za věrohodné, kdy oba jmenovaní byli na výsledku trestního řízení interesováni. Dovolatelka dále zdůrazňuje, že každou dispozici se svěřenou věcí proti příkazu osoby, která věc svěřila, nelze bez dalšího považovat za neoprávněné přisvojení si této věci ve smyslu §248 tr. zák., a to ani v případech, kdy nebyla dodržena lhůta k vrácení věci. Musí být prokázán úmysl pachatele zmařit základní účel svěření. Ten však podle dovolatelky nelze dovozovat jen ze samotného zjištění, že došlo k porušení smluvních podmínek.
Dovolatelka má rovněž za to, že ve věci rozhodoval místně nepříslušný soud. K převzetí částky 15.470,- Kč došlo v obvodu městské části Prahy 10. Nebylo ale prokázáno, kde mělo dojít k přisvojení této částky, takže není jasné, od čeho se odvozuje místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 10.
V petitu svého dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám ji obžaloby zprostil.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání písemně vyjádřila podle §265h odst. 2 tr. ř.
Má za to, že podle skutkových závěrů soudů činných v této věci obviněná převzala finanční obnos v zastoupení společnosti MEXX Reality, s. r. o., které ho také měla bezodkladně předat, což však neučinila. Nebyla přitom v pouhém prodlení s vyplacením této částky, nýbrž si ji ponechala cíleně a odmítala ji vydat. Nejvyšší státní zástupkyně má přitom za to, že nedošlo ani k rozporu se zásadou ultima ratio. K námitce tvrzené místní nepříslušnosti soudu, který ve věci rozhodoval, uvádí, že tu nelze prostřednictvím dovolání uplatňovat. Nicméně je toho názoru, že místní příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 byla dána, neboť následek v podobě škody nastal u poškozené společnosti, která měla sídlo v obvodu Prahy 1. Ze všech shora uvedených důvodů v petitu svého vyjádření navrhla, aby dovolání obviněné bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejdříve ověřil, že dovolání je přípustné , bylo podáno oprávněnou osobou , v zákonné lhůtě a na předepsaném místě .
Poté se zaměřil na to, zda námitky, které uplatnila obviněná I. H. ve svém dovolání, lze skutečně považovat za některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., neboť uplatnění námitek, které obsahově naplňují dovolací důvod, je nezbytnou podmínkou přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Na tomto místě Nejvyšší soud připomíná, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze v jeho rámci namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, přestože znaky tohoto trestného činu, resp. znaky žádného trestného činu neměl. Myslí se tím přitom skutek, tak jak byl soudem zjištěn. Tento dovolací důvod neumožňuje namítat nesprávnost skutkových zjištění ani neúplnost provedeného dokazování.
Za námitku spadající pod deklarovaný dovolací důvod, tj. námitku proti právnímu posouzení zjištěného skutku, proto bylo možno považovat tvrzení, že zjištěné jednání nevykazuje znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., neboť nedošlo k přisvojení si cizí věci. Navíc podle přesvědčení dovolatelky vyvozování trestní odpovědnosti v tomto případě nebylo namístě, neboť by jím došlo k porušení principu ultima ratio.
Tento princip byl do data účinnosti trestního zákoníku aplikován trestními soudy na podkladě judikatury Ústavního soudu, od 1. 1. 2010 je pak výslovně zakotven v §12 odst. 2 tr. zákoníku tak, že trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu.
V posuzované věci podle skutkových zjištění učiněných Obvodním soudem pro Prahu 1, s nimiž se Městský soud v Praze beze zbytku ztotožnil, nepochybně došlo k naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., když obviněná si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobila tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Obviněná ve svém dovolání sice zpochybňovala naplnění znaku přisvojení, který je vykládán jako taková dispozice se svěřenou věcí, jež je v rozporu s účelem svěření, který tímto maří. Podle skutkových závěrů soudů v této věci však k jeho naplnění nesporně došlo. Obviněná, ač byla povinna v souladu s mandátní smlouvou, předat částku inkasovanou od J. L. jako rezervační poplatek obratem společnosti Mexx Reality, s. r. o., tak úmyslně neučinila a použila ji v rozporu s účelem svěření pro vlastní potřeby. Obvodní soud přesvědčivě zdůvodnil, proč neuvěřil obhajobě obviněné, že částku měla ve svém pracovní stole a v podstatě jen váhala s jejím vydáním. Tento závěr pak současně vylučuje pohlížet na jednání obviněné jako na občanskoprávní či obchodně právní záležitost (prodlení), jak to obviněná ve svém dovolání prosazuje. I když nešlo o částku horentní, obviněná zneužila určité netypičnosti transakce, jakož i znalosti fungování systému ve společnosti Mexx Reality, s. r. o., k tomu, aby s uvedenou částkou disponovala podle vlastních představ, tedy jako tzv. quasivlastník. Škodlivost jejího jednání nebyla pronikavě snížena ani tím, že vůči společnosti měla určité pohledávky, neboť akceptace takového postupu by v podstatě znamenala preferování svémoci před respektováním zákonných postupů. Lze proto uzavřít, že ani Nejvyšší soud neshledal porušení principu ultima ratio zakotveného v §12 odst. 2 tr. zákoníku. Obdobně lze konstatovat, že Nejvyšší soud ani z pohledu právní úpravy platné v době spáchání činu nedospěl k závěru, že by stupeň nebezpečnosti jednání obviněné byl nižší než nepatrný (viz §3 odst. 2 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009), což by bránilo posouzení jednání obviněné jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Fakt, že jednání obviněné vykazovalo nižší stupeň nebezpečnosti pro společnost (nižší míru společenské škodlivosti), pak obvodní soud citlivě vystihl uložením mírného peněžitého trestu, tedy trestu plnícího dominantní výchovnou funkci.
Pokud pak obviněná ve svém dovolání namítala i místní nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1, ve shodě s vyjádřením nejvyšší státní zástupkyně Nejvyšší soud konstatuje, že v rámci dovolacího řízení lze namítat toliko nepříslušnost věcnou [viz §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.]. Nicméně i tato námitka obviněné byla shledána lichou, když zjištěný skutek byl spáchán mimo jiné i v obvodu Prahy 1, kde došlo ke vzniku škody, tj. následku trestného činu, který rovněž zakládá místní příslušnost soudu k projednání činu (k tomu viz č. 12/ 1972 Sb. rozh. tr.).
IV.
Nejvyšší soud proto ze shora uvedených důvodů posoudil dovolání obviněné I. H. jako zjevně neopodstatněné a jako takové je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Toto rozhodnutí učinil Nejvyšší soud v souladu s ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Robert Fremr