Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.07.2010, sp. zn. 30 Cdo 128/2010 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.128.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.128.2010.1
sp. zn. 30 Cdo 128/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Miloše Holečka v právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Františkem Klímou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. č. 123/36, proti žalované České Republice – Ministerstvu zdravotnictví ČR, se sídlem v Praze 2 , Palackého náměstí č. 4, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 126/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. prosince 2008, č. j. 1 Co 414/2008-151, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. března 2008, č. j. 37 C 126/2006-119, zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci na náhradu nemajetkové újmy podle §13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) částku 1,000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2008, č.j. 1 Co 414/2008-151, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z úvahy, že základní otázkou v dané věci bylo, zda žalovaná nese odpovědnost za stav, kdy léčivý přípravek Furantoin nebyl po určitou dobu na trhu v České republice a lék Vigil nebyl pro indikaci onemocnění žalobce hrazen ze zdravotního pojištění. Při posouzení věci pak mimo jiné vyšel z článku 31 Listiny základních práv a svobod, ze zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, a z ustanovení §11 násl. o.z. Zejména pak shrnul, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila povinnost, jestliže stanovila legislativní podmínky k uvádění léků do oběhu a způsob jejich hrazení ze zdravotního pojištění, přičemž i ze samotné žaloby vyplynulo, že ve smyslu přílohy č. 2 zákona č. 48/1997 Sb. byl ze zdravotního pojištění plně hrazen léčebný přípravek skupiny léčebných látek za lék Furantoin. Nadto i v případě neregistrovaného léku tehdy platný zákon č. 79/1979 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v §5a odst. 3 upravoval postup pro získání neregistrovaných léků a §16 zákona č. 48/1997 Sb. stanovil možnost zajištění jejich úhrady. Odvolací soud uvedl, že žalobcem tvrzené skutečnosti, v nichž spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv, jsou skutečnostmi, které zákon dovoluje, takže nejsou neoprávněným zásahem do jím označených práv, chráněných ustanovením §11 o.z. Není proto dána odpovědnost žalované podle §13 téhož zákona. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jeno.s.ř.“). Uplatňuje především dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., a domnívá se tak, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčen, že stát nese odpovědnost za negativní důsledek své činnosti či nečinnosti, takže pokud došlo k ohrožení nebo poškození zdraví fyzické osoby, pak tato osoba musí mít právo domoci se ochrany osobnosti podle §13 o.z. Podle jeho mínění pak není nutné, aby neoprávněný zásah spočíval v jednání nezákonném. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a věc mu vrátil k dalšímu řízení. K dovolání nebylo podáno vyjádření. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 a §13 o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2006, sp.zn. 30 Cdo 96/2006). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud z dovolání vyplývá (§41 odst. 1 o.s.ř.) případné uplatnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání lze dovodit dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., za situace, kdy dovolatel na náhradu těchto nákladů nemá nárok, avšak žalované v daném řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 30. července 2010 JUDr. Pavel P a v l í k , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:07/30/2010
Spisová značka:30 Cdo 128/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.128.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§243b odst. 5 o. s. ř.
§218 písm. c) o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:09/06/2010
Podána ústavní stížnost sp. zn. II.ÚS 3284/10
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13