ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.2369.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. P. Ch. , proti žalované České republice , za niž jedná Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 37 C 7/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27.května 2008, č.j. 1 Co 39/2008-123, takto:
Dovolání se odmítá.
Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 23. října 2007, č.j. 37 C 7/2007-105, zastavil řízení o žalobě na ochranu osobnosti pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení podle §9 odst.1 zákona o soudních poplatcích a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27.května 2008, č.j. 1 Co 39/2008-123, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, nezastoupený advokátem, dovoláním s odůvodněním, že soud rozhodné právní a věcné skutečnosti nevzal v potaz, ignoroval je, zamlčel či účelově překrucoval, a uvedl, že jde o zásadní právní otázky a rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, není rozhodnutím ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, publikované v Soudní judikatuře, č. sešitu 6, roč. 2002, pod č. 102/2002).
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že se nejedná o žádný z případů uvedených v jejich taxativních výčtech.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu