ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.3650.2008.1
sp. zn. 30 Cdo 3650/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. T. Š., zastoupeného advokátem, proti žalovanému K. S., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 68/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. května 2008, č.j. 1 Co 107/2008-87, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. listopadu 2007, č.j. 32 C 68/2007-70, zamítl žalobu, aby žalovanému bylo uloženo jednak se písemně omluvit za nepravdivý výrok, že „Š. spravuje O. majetek“, jednak zaplatit mu (symbolické) zadostiučinění ve výši 1,- Kč. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. května 2008, č.j. 1 Co 107/2008-87, rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl především k závěru, že soud prvního stupně správně dovodil, že údaj o správě majetku sám o sobě není objektivně způsobilý snížit čest a vážnost jakékoliv osoby a nijak ji nedehonestuje. Není proto dána odpovědnost žalovaného podle §13 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovolací důvody spatřuje v naplnění předpokladů ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř., neboť vytýká, že předmětné řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že soud věc nesprávně právně posoudil. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání nebylo podáno vyjádření.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. (rozhodnutí soudů obou stupňů jsou souladná, a to i v závěru, že nedošlo k zásahu do práva na ochranu osobnosti žalobce) ani podle písm. b) téhož ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11 násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s četnou a ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 1. října 2002, sp. zn. 28 Cdo 983/2002, rozsudek ze dne
28. února 2006, sp.zn. 30 Cdo 2992/2005, apod.). Není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn.
21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006,
sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. ledna 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu