ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4147.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4147/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Ing. R. T., zastoupené JUDr. Josefem Soukupem, advokátem se sídlem v Praze 4, Otakarova č. 5, proti žalovanému M. F., zastoupenému Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem v Kolíně 3, Politických vězňů č. 98, o zaplacení 22.200,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 126/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. dubna 2009, č.j. 31 Co 94/2009-139, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 3.682,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Jarmily Grumlové, advokátky se sídlem v Kolíně 3, Politických vězňů č. 98.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.) :
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. dubna 2009, č.j. 31 Co 94/2009-139, potvrdil podle §219 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) rozsudek soudu prvního stupně ze dne 18. listopadu 2008, č.j. 8 C 126/2006-114, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni 22.200,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 9. září 2009 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., přičemž jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřil žalovaný, navrhl jeho odmítnutí a požádal o náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 30 června 2009.
Podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. však dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 téhož zákona není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V případě řízení, jehož předmětem je částka skládající se z několika samostatných nároků odvíjejících se od odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Přípustnost dovolání proti rozhodnutí o částce, která představuje vyčíslení více samostatných nároků a o níž odvolací soud rozhodl jedním výrokem, se zkoumá ve vztahu ke každému z nároků samostatně (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. června 2008, sp.zn. 32 Odo 747/2002 a usnesení téhož soudu ze dne 31. ledna 2003, sp. zn. 30 Cdo 3542/2008).
Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci o částce, která se skládá ze dvou samostatných nároků. Jednak z titulu vydání bezdůvodného obohacení ze smlouvy o dílo v částce 16.000,- Kč a jednak z titulu náhrady škody v částce 6.200,- Kč. Soud tak rozhodoval o samostatných nárocích na peněžitá plnění nepřevyšujících 20.000,- Kč, byť uplatněných v rámci jediné žaloby.
Přípustnost dovolání tak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. není dána, a to ani přes nepřiléhavé poučení odvolacího soudu o této otázce. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) proto podané dovolání odmítl (§243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c/ téhož zákona). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovanému vznikly náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 2.768,50 Kč [srov. §2 odst. 1, §3 odst. 1. bod 4, §10 odst. 3, §14 odst. 1, a §16 písm. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 3.068,50 Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 3.682,20 Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu