ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.4320.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 4320/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce O. N. , proti žalovaným 1) Ministerstvu spravedlnosti ČR , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Pracovišti Okresní soud - pobočka Havířov , ul. Svornosti, JUDr. Šárka Fusková, samosoudkyně, 3) Pracovišti Krajský soud Ostrava , Havlíčkovo nábřeží 34, Ostrava, JUDr. Jiří Demel, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 23 C 54/2008, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. listopadu 2008, č.j. 1 Co 231/2008-20, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. června 2008, č.j. 23 C 54/2008-12, nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a neustanovil mu zástupce z řad advokátů (výrok II.).
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 1 Co 231/2008-20, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 6.1.2009.
Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce, nezastoupený advokátem, dovoláním podaným dne 30. 1. 2009, v němž uvedl, že soudy obou stupňů pochybily, neboť mu neustanovily právního zástupce. Vyslovil domněnku, že je nutné ustanovit mu pro jakýkoliv právní úkon právního zástupce z řad advokátů vzhledem k jeho nemoci a zdravotnímu stavu.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolatel sice není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že by měl sám právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k zastavení řízení podle §104 odst. 2 o. s. ř. Podle ustanovení §241b odst. 2 o. s. ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v §241 o. s. ř., postupuje se obdobně podle §104 odst. 2 o. s. ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné.
Nejvyšší soud podotýká, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.srpna 2009, č.j. 23 C 54/2008-43, které nabylo právní moci dne 26. 8. 2009, nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení (výrok I.) a také mu pro toto řízení nebyl ustanoven zástupce z řad advokátů (výrok II.).
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Dovolání v této věci není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně, kterým žalobci nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a nebyl mu ustanoven zástupce z řad advokátů, není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že se nejedná o žádný z případů uvedených v jejich taxativních výčtech (srovnej k tomu ve vztahu k výroku o žádosti účastníka o přiznání osvobození od placení soudních poplatků např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2006, sp. zn. 29 Odo 139/2006, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročník 2006, pod číslem 64 a ve vztahu k výroku o žádosti účastníka o ustanovení zástupce např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř., aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2010
JUDr. Pavel Pavlík,v.r.
předseda senátu