Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22.12.2010, sp. zn. 30 Cdo 626/2009 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.626.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.626.2009.1
sp. zn. 30 Cdo 626/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka Ph.D., v právní věci žalobce K. P. T. , zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Vrázova č. 7, proti žalované obchodní společnosti RINGIER AXEL SPRINGER ČR a.s., IČO: 40766713, se sídlem v Praze 7, Komunardů 42/1584, zastoupené JUDr. Helenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Kladská 5/1489, o ochranu osobnosti , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 55/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2008, č.j. 1 Co 166/2008-89, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované částku 4.860,- Kč k rukám, JUDr. Heleny Chaloupkové, advokátky se sídlem v Praze 2, Kladská 5/1489. Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o.s.ř.) : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. listopadu 2007, č.j. 32 C 55/2007-49 , zamítl žalobu, aby žalovaná zaslala žalobci doporučeným dopisem omluvu ve znění: „Omlouváme se Vám, panu K. P. T., za zveřejnění zjevně nepravdivých informací v článku nazvaném „Nové fígle zločinců. Zlikviduj si svého policajta! Stačí, když máš prachy …“ a otištěném dne 8. června 2006 v deníku Aha!. Není především pravdou, že jste zločinec, mafián, že jste založil bankovní účet v B. na jméno F. K., nenechal k tomuto bankovnímu účtu vydat kreditní kartu; tedy jste se ani nemohl tímto způsobem pokusit zkompromitovat policistu Útvaru odhalování organizovaného zločinu, pana F. K..“(výrok I.) a aby žalobci zaplatila 400.000,- Kč (výrok II.). Současně rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud prvního stupně vycházel ze závěru, že žalovaná využila práva na informace ve veřejném zájmu, že pravdivě informovala o probíhajícím trestním stíhání, že v článku nebylo kategoricky řečeno, že by žalobce byl zločinec a pokud v článku blíže nejmenovaní Vietnamci byli dáni do souvislosti s podvodníky či mafiány, dovodil reálný základ pro takovou úvahu a přiměřenost těchto formulací popsanému skutku. Ohledně části navrženého textu omluvy týkajícího se „založení bankovního účtu v B.“, dovodil objektivní nezpůsobilost tohoto tvrzení zasáhnout občanskoprávní sféru žalobce. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil výrok I. rozsudku soudu prvního stupně jen tak, že žalovaný je povinen do 15 dnů od právní moci rozsudku v deníku Blesk ve stejné formě, jaká byla užita v předmětném článku uveřejnit omluvu žalobci v tomto znění: „Omlouváme se Vám pane K. P. T. za zveřejnění informací v článku nazvaném “Nové fígle zločinců. Zlikviduj si svého policajta! Stačí, když máš prachy …“; jinak ho potvrdil (výrok I.). Výroky II. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, ale dospěl k závěru, že uveřejněním předmětného článku došlo k neoprávněnému zásahu do práv žalobce chráněných ustanovením §11 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), pokud ho žalovaná označila za zločince a mafiána. Jako další neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce posoudil odvolací soud také zveřejnění jeho plného jména a fotografie. Důvodným neshledal odvolací soud návrh, aby omluva obsahovala text „zjevně nepravdivých“ a „Není především pravdou“, protože taková slovní spojení odpovídají obraně „odpovědí“ podle tiskového zákona, a dále požadavek textu „že jste založil bankovní účet v B. . . .„, neboť ten v době uveřejnění článku odpovídal tomu, proč bylo trestní stíhání zahájeno a nelze jej tak označit jako nepravdivý. Proti potvrzující části výroku I. podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., protože se domnívá, že toto rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, když řeší právní otázku, na níž spočívá v rozporu s hmotným právem. Na rozdíl od odvolacího soudu je přesvědčen, že informace, ohledně nichž byl potvrzen zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, byly nepravdivé, když se předmětného jednání nedopustil, a jsou jednoznačně difamující. Výrazy „zjevně nepravdivých“ a „není především pravdou“ odvolací soud nesprávně hodnotil podle tiskového zákona. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části, jakož i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se k podanému dovolání vyjádřila prostřednictvím své právní zástupkyně a navrhla, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto nebo zamítnuto. Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení §11násl. o.z. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2009, sp.zn. 30 Cdo 2033/2009, ze dne 31. ledna 2008, sp.zn. 30 Cdo 1941/2007, ze dne 14. listopadu 2007, sp.zn. 30 Cdo 332/2007, resp. ze dne 30. září 2004, sp.zn. 30 Cdo 179/2004, apod.; viz též např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 9. února 1998, sp.zn. IV ÚS 154/97, apod.). Pokud z dovolání vyplývá (§41 odst. 2 o.s.ř.), že žalobce fakticky akcentuje okolnosti odpovídající uplatnění především dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle §243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s §218 písm. c) téhož zákona. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 3.750,- Kč [srov. §2 odst. 1, §6 odst. 1. písm. a), §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 4.050,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 4.860,- Kč (§137 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně 22. prosince 2010 JUDr. Pavel P a v l í k , v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:12/22/2010
Spisová značka:30 Cdo 626/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:30.CDO.626.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ochrana osobnosti
Dotčené předpisy:§11 obč. zák.
§13 obč. zák.
§243b odst. 5 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Podána ústavní stížnost sp. zn. IV. ÚS 1017/11
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10