ECLI:CZ:NS:2010:32.CDO.2972.2010.1
sp. zn. 32 Cdo 2972/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce M. Ch. , zastoupeného JUDr. Oldřichem Navrátilem, advokátem, se sídlem v Kyjově, Svatoborská 363, proti žalovanému M. U. , zastoupenému JUDr. Jiřím Půčkem, advokátem, se sídlem v Uherském Hradišti, Na Splávku 1182, o povolení obnovy řízení, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 154/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2010, č. j. 4 Cmo 497/2009-93, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Dovolání žalovaného proti v záhlaví označenému usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení ze dne 5. října 2009, č. j. 25 Cm 154/2008-64, kterým Krajský soud v Brně zamítl žalobu žalovaného na obnovu řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 25 Cm 154/2008, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobě na obnovu řízení nepředcházelo jiné rozhodnutí o této žalobě, jež by bylo zrušeno odvolacím soudem. Dovolání nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení §238 odst. 1 písm. a) ve spojení s §238 odst. 2 a §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
K přípustnosti dovolání proti usnesením uvedeným v ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. lze odkázat např. na důvody usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 66/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že dovolání je přípustné bez dalšího, přípustnost dovolání nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží (§238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil, proto při zkoumání, zda napadené rozhodnutí má ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil. Zásadní význam rozhodnutí po právní stránce přitom může založit jen taková právní otázka, která je pro toto rozhodnutí určující.
Dovolací námitka vytýkající odvolacímu soudu, že v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. neprovedl navržené důkazy, závěr o zásadním významu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce založit nemůže. K okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), pod který je možno výhrady dovolatele proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů z hlediska jejich obsahu podřadit, se při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 o. s. ř.) a o situaci, kdy je námitka procesní vady odrazem střetu o výklad normy procesního práva a jejím prostřednictvím je tudíž uplatněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení podle ustanovení §241a odst. 1 písm. b) o. s. ř., se tu nejedná; zkoumaná námitka procesní vady nezahrnuje žádnou právní otázku, natož pak otázku zásadního právního významu (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10, in www.usoud.cz , formulující požadavek, aby právní otázka procesní povahy mající judikatorní přesah byla v dovolání zřetelně formulována).
K závěru o přípustnosti dovolání nemohou vést ani dovolací námitky, jejichž prostřednictví dovolatel kritizuje správnost skutkových zjištění a skutkových závěrů soudů nižších stupňů (o tom, že nedatovaný ručně psaný zápis z jednání přímo souvisí s částí zápisu o jednání ze dne 21. října 2004 v bodě 2.h. a dovolateli tedy musela být existence ručně psaného zápisu v době jednání dne 21. října 2004 známa a muselo mu být tudíž známo v tu dobu, že předmětné peněžní prostředky jsou v držení žalobce) a staví proti nim vlastní verzi skutkového stavu (že až do zjištění nové skutečnosti mohl vycházet toliko z žalobních tvrzení a z vlastního vědomí o tom, co před pěti lety v zápise o jednání z 21. října 2004 skutečně podepisoval); též k okolnostem uplatněným dovolací důvodem stanoveným v §241a odst. 3 o. s. ř. (jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) nelze při posouzení přípustnosti dovolání podle ustanovení §238 odst. 2 ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.) přihlížet (srov. §238 odst. 2 a §237 odst. 3 o. s. ř.).
Závěrem skutkovým, jehož zpochybnění nemůže přivodit závěr o přípustnosti dovolání, je též dovolatelem kritizovaný závěr odvolacího soudu, že dovolatel nemůže uspět s tvrzením o novosti důkazu, pokud uvádí, že na něj zapomněl. V té souvislosti je ostatně třeba upozornit na skutečnost, že podle ustanovení §232 odst. 2 o. s. ř. mohou být důvody žaloby na obnovu řízení měněny jen po dobu trvání lhůt k žalobě. Soud je uplatněným důvodem pro obnovu řízení vázán a nemůže povolit obnovu řízení z jiného důvodu, než který žalobce uplatňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2003, sp. zn. 28 Cdo 321/2003, uveřejněné pod číslem C 1749 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2003, svazek 24, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. července 2009, sp. zn. 22 Cdo 1665/2009, uveřejněné v časopise Právní rozhledy, číslo 23, ročník 2009, s. 860). Dovolatel uplatnil v žalobě jako důvod obnovy řízení toliko novou skutečnost (že peněžní částku, k jejímuž zaplacení byl v původním řízení zavázán, neměl oproti žalobním tvrzením u sebe on, nýbrž žalobce), nikoliv nový důkaz. Zároveň je třeba poukázat na, že podle ustanovení §228 odst. 2 o. s. ř. pravomocný platební rozkaz lze žalobou na obnovu řízení napadnout tehdy, lze-li důvody obnovy podle ustanovení §228 odst. 1 o. s. ř. vztahovat i na předpoklady, za nichž byl platební rozkaz vydán. Z povahy platebního rozkazu, jenž je vydáván ve zkráceném řízení bez dokazování, pak plyne, že důvodem obnovy řízení, jež skončilo pravomocným platebním rozkazem, nemohou být důkazy, které účastník bez své viny nemohl použít v původním řízení, popř. které v původním řízení nemohly být provedeny, nýbrž pouze nové skutečnosti a rozhodnutí, a to pouze potud, pokud by vzhledem k nim platební rozkaz nebylo možno vydat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2005, sp. zn. 32 Odo 631/2005, uveřejněné pod číslem C 3890 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, ročník 2007, svazek CD-3, a mutatis mutandis závěry usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. července 1998, sp. zn. 5 Cmo 455/1998, uveřejněného v časopise Soudní rozhledy, číslo 3, ročník 1999, s. 82). Onen nedatovaný rukou psaný zápis proto nelze hodnotit jako nový důkaz, jenž by mohl být důvodem obnovy řízení, nýbrž toliko jako zdroj, z něhož měl dovolatel získat informaci o skutečnosti, kterou uplatňuje jako důvod obnovy.
Výhrady, které dovolatel uplatňuje v závěru dovolání, z jejich povahy mohl a měl uplatnit v odporu proti platebnímu rozkazu; ke zpochybnění závěru odvolacího soudu o tom, že uplatněný důvod obnovy řízení naplněn není, rozhodně nevedou.
Nad rámec uplatněných dovolacích důvodů, s přihlédnutím k tomu, že dovolatel vycházel při jejich formulaci z nepřesného, zavádějícího poučení odvolacího soudu o nepodmíněné přípustnosti dovolání, Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ani poznatek o tom, že účastník o určité skutečnosti nevěděl, není sám o sobě postačující k právnímu závěru, že jde o skutečnost novou ve smyslu ustanovení §228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Skutečnosti, rozhodnutí a důkazy jsou nové v intencích tohoto ustanovení, jestliže účastník, ačkoliv v době původního řízení objektivně vzato existovaly, je nemohl bez své viny použít, zejména proto, že o nich nevěděl a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil svou povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost (srov. např. důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 66 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2010). V projednávané věci dovolatel tvrdil a dokazoval, že se o uplatněné nové skutečnosti dozvěděl náhodně dne 11. května 2009 od Ing. J. H., když jej seznámil s žalobcovým nárokem. Mělo se tak tedy stát pouhých 18 dní poté, co mu marně uplynula lhůta k podání odporu, a Ing. H., podle obsahu spisu dovolatelův „nevlastní bratr“, který poskytoval žalobci poradenské služby, byl onou osobou, jež připravovala vypořádání zaniklého obchodního závazkového vztahu mezi účastníky, byla přítomna jednání mezi nimi a pořizovala zápis o jednání, o nějž se opírá žaloba v původním řízení. Kdyby dovolatel postupoval po obdržení platebního rozkazu s běžnou obezřetností (v duchu zásady „nechť si každý střeží svá práva“), kterou lze tím spíše požadovat od podnikatele, obrátil by se v rámci prověření důvodnosti žaloby na Ing. H. ještě před uplynutím lhůty k podání odporu a k informaci o tom, že tvrzení v žalobě neodpovídají skutečnosti, by se dostal včas. Za těchto okolností lze přisvědčit odvolacímu soudu, že pokud dovolatel o uplatněné skutečnosti nevěděl, pak nelze dovodit, že se tak stalo bez jeho zavinění z procesního hlediska.
V situaci, kdy Nejvyšší soud z hlediska uplatněných dovolacích námitek neshledal ani jiné okolnosti, které by činily napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadně významným po právní stránce, a kdy dovolání ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nelze než uzavřít, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; žalobci, který by měl na jejich náhradu právo, podle obsahu spisu takové náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2010
JUDr. Pavel P ř í h o d a
předseda senátu