ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.1716.2008.3
sp. zn. 33 Cdo 1716/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. E. K. , zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem v Praze 4, CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, proti žalované ZKL-VRL Praha a. s. , se sídlem v Praze 10, Ke Kablu 378, zastoupené Mgr. Petrem Poláchem, advokátem se sídlem v Blansku, Bezručova 52 (adresa pro doručování: Brno, Koliště 55), o zaplacení 134.984,- Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 172.390,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 79/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2008, č. j. 20 Co 5/2008-128, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. února 2008, č. j. 20 Co 5/2008-128, se v části, jíž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. července 2007, č. j. 6 C 79/2002-101, tak, že se zamítá žaloba o zaplacení částky 134.984,- Kč s příslušenstvím, a že žalobce je povinen zaplatit žalované 172.390,50 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 27. 11. 2002 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, ruší a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. července 2007, č. j. 6 C 79/2002-101, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 134.984,- Kč s 6,5% úrokem z prodlení od 4.12. 2000 do 1. 5. 2002 a 10% úrokem z prodlení od 2. 5. 2002 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení 3,5% úroku z prodlení z částky 134.984,- Kč od 4. 12. 2000 do 1. 5. 2003 (výrok II.), zamítl vzájemný návrh žalované o zaplacení částky 172.390,50 Kč s 10% úrokem z prodlení od 5. 12. 2000 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.). Vzal za prokázané, že účastníci dne 30. 11. 1999 uzavřeli smlouvu, kterou žalobce postoupil žalované svou pohledávku vůči dlužníku - Moravia Bance a. s. ve výši 63.207,14 USD za částku 34.768 USD. Splatnost úplaty měla nastat do 14 kalendářních dnů poté, co žalovaná (v postavení postupníka) obdrží od dlužníka potvrzení (popř. i výpisem z účtu) o zániku pohledávky dlužníka vůči postupníkovi v té části, na kterou bude postupníkem započtena pohledávka postoupená podle shora uvedené smlouvy. Žalovaná se zavázala dohodnutou částku zaplatit v USD, a pokud to nebude možné v korunách českých podle středního devizového kurzu ČNB ke dni splatnosti úplaty. Dne 4. 12. 2000 žalovaná vyplatila žalobci 1,238.815,- Kč. K zániku smlouvou postoupené pohledávky žalobce vůči Moravia Bance a. s. došlo ke dni 30. 11. 1999. O provedeném zaúčtování byla žalovaná informována dopisem ze dne 6. 9. 2000, který podal správce konkursní podstaty úpadce Moravia Banky a. s. téhož dne na poště ve Frýdku-Místku 12, jako doporučenou zásilku R 13081; zásilka nebyla vrácena odesílateli jako nedoručená. Bližší informace o této zásilce již nemůže pošta dohledat, neboť příslušné doklady jsou již skartovány. Obsahem listiny ze dne 6. 9. 2000 bylo sdělení, že dne 9. 8. 2000 byly provedeny se zpětnou platností zápočty pohledávek, které žalovaná oznámila bance a jež byly uznány správcem konkursní podstaty, včetně pohledávky postoupené žalobcem. Soud prvního stupně vyšel na základě vlastních poznatků o délce doručování poštovních zásilek ze závěru, že oznámení o zániku pohledávky žalované vůči Bance Moravia a. s. muselo být doručeno žalované nejpozději 8. 9. 2000 a v důsledku toho splatnost odměny za postoupení nastala 22. 9. 2000. K tomuto dni se podle středního devizového kurzu prodával 1 USD za 41,691 Kč. Na základě těchto skutkových zjištění uzavřel, že pro určení výše odměny za postoupení pohledávky byl rozhodující směnný kurs k datu 22. 9. 2000, a žalobci měla být vyplacena částka 1,449.304,233 Kč a jeho žaloba na zaplacení sporné částky je důvodná.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. února 2008, č. j. 20 Co 5/2008-128, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku a zamítl žalobu o zaplacení částky 134.984,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), potvrdil jej v zamítavém výroku ohledně 10% úroku z prodlení z částky 172.390,50 Kč od 5. 12. 2000 do 26. 11. 2002 a ohledně 6,5% úroku z prodlení z téže částky od 27. 11. 2002 do zaplacení (výrok II.), změnil jej v zamítavém výroku o vzájemném návrhu žalované tak, že uložil žalobci povinnost zaplatit jí 172.390,50 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 27. 11. 2002 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.). Neztotožnil se se závěrem o okamžiku splatnosti úplaty. Pro určení splatnosti považoval za určující den, kdy se potvrzení o zániku postoupené pohledávky započtením na pohledávku banky vůči žalované (viz čl. IV. bod 2 smlouvy) dostalo do faktické dispozice žalované. Jelikož dnes již nelze zjistit, kdy bylo oznámení správce konkursní podstaty Moravia Banky a. s. datované dnem 6. 9. 2000 doručeno žalované, neobstojí závěr soudu prvního stupně o splatnosti úplaty za postoupenou pohledávku dne 22. 9. 2000. Neshledal z hlediska okamžiku splatnosti důvodnými námitky žalobce, že žalovaná v případě jiných smluv o postoupení pohledávek zaplatila dohodnutou úplatu a že nepřihlásila postoupenou pohledávku do konkursního řízení, stejně tak jako výhradu, že na výpisu z účtu žalobce u úpadce byl k 31. 12. 1999 zjištěn nulový zůstatek. Žalobce netvrdil ani neprokazoval, že žalované předložil výpis ze svého účtu ze dne 9. 8. 2000 jako podklad pro žalovanou zaplacenou úplatu dne 4. 12. 2000. Ze zápisu ze dne 28. 11. 2002 o jednání mezi žalovanou a Moravia Bankou a. s. plyne, že teprve tehdy byla žalovaná seznámena s tím, že postoupená pohledávka byla „použita“ k započtu a že „po přesném propočtu zániku vzájemných pohledávek bude žalované následně sdělena konkrétní výše nezaniklé části úvěrového dluhu.“ Odvolací soud uzavřel, že až 28. 11. 2002 žalovaná obdržela - smlouvou o postoupení pohledávky předpokládané - potvrzení o zániku postoupené pohledávky započtením. Protože splatnost úplaty za postoupenou pohledávku nastala 12. 12. 2002, s přihlédnutím k devizovému kurzu USD a Kč platnému k témuž dni, v situaci, kdy žalovaná žalobci uhradila 1,238.815,- Kč, je oprávněný její požadavek na zaplacení 172.390,50 Kč (rozdíl částek 1,238.815 a 1,066.424,50), představující bezdůvodné obohacení získané žalobcem na její úkor plněním bez právního důvodu.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., při uplatnění všech v úvahu přicházejících dovolacích důvodů, odvolacímu soudu vytýká chybný skutkový závěr, že potvrzení o zániku pohledávky dlužníka (Moravia Banky a. s.) vůči postupníkovi (žalované) v té části, na kterou byla postupníkem započtena žalobcem postoupená pohledávka, obdržela žalovaná teprve 28. 11. 2002. Odvolací soud přehlédl, že dne 4. 12. 2000 vyplatila žalovaná žalobci částku 1,238.815,- Kč a v souvislosti s tím vystavila „potvrzení o vypořádání práv a povinností ze smlouvy o postoupení pohledávky“, z něhož vyplývá, že poskytnutá částka představuje úplatu za postoupení pohledávky podle smlouvy ze dne 30. 11. 1999. Pominul, že dne 6. 9. 2000 správce konkursní podstaty odeslal žalované poštou shora uvedené oznámení a že žalovaná nepřihlásila postoupenou pohledávku, a to ani podmíněně, do probíhajícího konkursu na Moravia Banku a. s. Ze všech těchto skutečností rezultuje závěr, že žalovaná v okamžiku výplaty částky 1,238.815,- Kč měla k dispozici potvrzení o zániku její pohledávky, na které byla vázána splatnost úplaty. Odvolací soud odmítl - bez bližšího zdůvodnění - provést žalobcem navržený důkaz přihláškou pohledávky žalované u Krajského soudu v Ostravě, v důsledku čeho neúplně zjistil skutkový stav věci. S odkazem na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. .s . ř. v návaznosti na §45 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) argumentuje opětovně ve prospěch závěru, že prokázal doručení oznámení o zániku dluhu žalované započtením postoupené pohledávky.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal v napadeném rozsahu, vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak byly obsahově vymezeny (§242 odst. 3 o. s. ř.).
I když žalobce avizuje uplatnění dovolacích důvodů podle §241a odst. 1 písm. a) a b) a §241a odst. 3 o. s. ř., odvolacímu soudu ve skutečnosti vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy uplatňuje jen dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti , které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, vydávaného nakladatelstvím C. H. Beck, Svazku 1, pod č. C 8).
Pro vyřešení otázky okamžiku splatnosti úplaty za postoupenou pohledávku bylo stěžejní zjištění, zda žalovaná obdržela dopis (byla seznámena) správce konkursní podstaty ze dne 6. 9. 2000 o zániku pohledávky.
Odvolací soud při formulaci skutkového závěru, že žalovaná obdržela potvrzení o uznání provedeného zápočtu pohledávky žalobce za Moravia Bankou a. s. na pohledávku této banky vůči žalované až na jednání, které se uskutečnilo dne 28. 11. 2002, a sjednaná úplata se tak stala splatnou dne 12. 12. 2002, pominul, že správce konkursní podstaty Moravia Banky a. s. JUDr. Karel Konečný dne 6. 9. 2000 podal na poště ve Frýdku-Místku 12 doporučenou zásilku R 13081, jejímž obsahem bylo jeho sdělení o uznání zápočtu pohledávky žalobce a o aktuální výši dluhu žalované, nehodnotil obsah „potvrzení o vypořádání práv a povinností ze smlouvy o postoupení pohledávky“ ze dne 4. 12. 2000, potažmo listiny ze dne 6. 12. 2000, kterou se na žalovanou obracel právní zástupce žalobce Mgr. Lukáš Trojan, konstatující, že dnem splatnosti odměny za postoupení byl 4. 12. 2000, a to v kontextu jednání žalované, která dne 4. 12. 2000 vyplatila žalobci částku 1,238.815,- Kč z titulu úplaty za postoupení shora specifikované pohledávky žalobce. Při posuzování uvedených skutkových okolností se odvolací soud chybně omezil jen na konstatování, že žalobce neprokázal doručení potvrzení (popř. výpisu z účtu) o zániku postoupené pohledávky započtením na pohledávku banky vůči žalované. Shora zmíněné okolnosti naopak ústí v závěr, že žalovaná si dne 4. 12. 2000 byla – s ohledem na nikoliv nepatrnou výši postoupené pohledávky a částky sjednané odměny za postoupení - jista tím, že pohledávka žalobce byla již 4. 12. 2000 splatná. I přesto, že již nelze s jistotou určit přesný den doručení dopisu správce konkursní podstaty ze dne 6. 9. 2000, není důvod pochybovat o tom, že žalovaná v okamžiku výplaty částky 1,238.815,- Kč měla k dispozici potvrzení o zániku její pohledávky, na které byla vázána splatnost úplaty (srovnej dále sdělení správce konkursní podstaty ze dne 17. 8. 2005 čl. 35 spisu).
Vzhledem ke shora uvedenému lze uzavřít, že odvolací soud při hodnocení důkazů pominul podstatné skutečnosti. Skutkový stav, který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, tak nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, neboť výsledek hodnocení důkazů odvolacím soudem neodpovídá postupu vyplývajícímu z §132 o. s. ř.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. byl tedy užit opodstatněně a jeho prostřednictvím se žalobci podařilo zpochybnit správnost napadeného rozsudku. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2010
JUDr. Václav Duda, v. r.
předseda senátu