ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2743.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2743/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce L. H., zastoupeného advokátem, proti žalované B. z. a. s. , zastoupené advokátem, o 24.108,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - sever pod sp. zn. 5 C 42/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2008, č.j. 14 Co 57/2008-194, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 3. 2008, č.j. 14 Co 57/2008-194, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 15. 8. 2007, č.j. 5 C 42/2006-140, ve znění opravného usnesení ze dne 31. 3. 2008, č.j. 5 C 42/2006-199, Okresní soud Plzeň - sever uložil žalované zaplatit žalobci 24.108,50 Kč s 3,5 % úroky z prodlení ročně z částky 8.383,- Kč od 1. 1. 2003 do 29. 6. 2005 a z částky 7.342,50 Kč od 30. 6. 2005 do zaplacení, s 2 % úroky z prodlení ročně z částky 8.383,- Kč od 1. 1. 2004 do zaplacení a s 3 % úroky z prodlení ročně z částky 8.383,- Kč od 1. 1. 2005 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že smlouvou ze dne 28. 3. 1996 žalobce postoupil žalované pohledávku za Z. d. B. ve výši 848.303,- Kč a žalovaná se (mimo jiné) zavázala část postoupené pohledávky (838.303,- Kč) uznat jako „majetkovou zápůjčku“, z níž bude žalobci platit roční úrok ve výši 1 % vždy do konce každého roku (počínaje rokem 1996). Sjednání úroků z „majetkové zápůjčky“ soud prvního stupně posoudil jako úplatu za postoupenou pohledávku. Za žalovanou, která tehdy měla právní formu (malého) družstva, smlouvu podepsal F. Ch., předseda družstva, který byl ve smyslu §245 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 29. 5. 1996 (dále jen „obch. zák.“), statutárním orgánem družstva. Ustanovení §243 odst. 3 obch. zák. se podle soudu prvního stupně neuplatní, neboť požadavek podpisů alespoň dvou členů představenstva nemůže být aplikován na jiný orgán než představenstvo. Jelikož žalovaná úroky z „majetkové zápůjčky“ za roky 2002 až 2004 – vyjma částky 1.040,50 Kč – nezaplatila, soud prvního stupně žalobě vyhověl.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 3. 2008, č.j. 14 Co 57/2008-194, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Skutková zjištění soudu prvního stupně převzal a uzavřel, že otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky s ohledem na absenci „druhého podpisu“ podle §243 odst. 3 obch. zák. není ve vztahu k projednávané věci podstatná. Přestože účastníci dvoustranný právní úkon označili jako smlouvu o postoupení pohledávky, je nutno posoudit její část vyjadřující vůli pokládat částku 838.303,- Kč za „majetkovou zápůjčku“ jako nepojmenovanou smlouvu (§51 obč. zák.). Ujednání o úroku z této zápůjčky potom nelze – v kontextu s ustanovením §243 odst. 3 obch. zák. – považovat za neplatné, i když je učinil pouze předseda družstva, neboť nejde o úkon, pro který by byla zákonem vyžadována písemná forma. Nad rámec důvodů uvedených ve prospěch názoru o oprávněnosti žaloby odvolací soud zdůraznil soulad nároku žalobce s obecnou ideou spravedlnosti, tj. „s obecným přirozenoprávním principem pacta sunt servanda.“
V dovolání, jímž napadla rozsudek odvolacího soudu, žalovaná namítá, že neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky (pro nedodržení písemné formy spočívající v absenci podpisu dalšího člena družstva), jíž se odvolací soud odmítl zabývat, ústí v závěr o neexistenci „majetkové zápůjčky“ a s ní spojeného závazku platit roční úroky. Připomíná, že v době sjednání předmětné smlouvy bylo Z. o. d. B. malým družstvem bez představenstva coby statutárního orgánu (§245 obch. zák.) a že způsob jednání (podepisování) byl v obchodním rejstříku stanoven tak, že je zapotřebí podpisu předsedy nebo místopředsedy družstva a dalšího člena družstva, šlo-li o právní úkony, pro které je předepsána písemná forma. Byla-li tedy smlouva o postoupení pohledávky podepsána pouze předsedou družstva a nikoli i jeho dalším členem, nebyla dodržena zákonem předepsaná forma právního úkonu.
Žalobce se ve vyjádření ztotožnil s právními závěry odvolacího soudu.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§236 odst. 1, §237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o.s.ř.). Ten je dán tím, že odvolací soud věc posoudil v rozporu s hmotným právem.
Z hlediska skutkového vycházel odvolací soud z následujícího zjištění, jež nebylo – a s ohledem na založení přípustnosti dovolání ani být nemohlo – zpochybněno.
Dne 24. 1. 1996 bylo do obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni, oddílu Dr, vložky 1631, zapsáno Z. o. d. B. se sídlem v P. Smlouvou ze dne 28. 3. 1996 postoupil žalobce (postupitel) Z. o. d. B. (postupníku), za něhož jednal F. Ch., předseda družstva, pohledávku za Z. d. B. ve výši 848.303,- Kč (čl. I, II). V předmětné smlouvě se Z. o. d. B. (mimo jiné) zavázalo uznat část postoupené pohledávky ve výši 838.303,- Kč jako „majetkovou zápůjčku“, za niž bude žalobci vyplácet roční úrok ve výši 1% počínaje rokem 1996 s tím, že vždy k 30. 6. každého roku může žalobce požádat o vyrovnání, jehož způsob byl rovněž sjednán (čl. II, IV). Rozhodnutím mimořádné členské schůze ze dne 12. 9. 2003 změnilo Z. o. d. B. právní formu na akciovou společnost, která byla pod obchodní firmou B. z. a. s. převedena z oddílu Dr, vložky 1631, do oddílu B, vložky 1108 obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni (zápis byl proveden 1. 3. 2004).
Podle ustanovení §524 odst. 1 obč. zák. může věřitel i bez souhlasu dlužníka postoupit svou pohledávku písemnou smlouvou jinému.
Podle ustanovení §20 odst. 1 obč. zák. činí právní úkony právnické osoby ve všech věcech ti, kteří k tomu jsou oprávněni smlouvou o zřízení právnické osoby, zakládací listinou nebo zákonem (statutární orgány). Statutární orgán, jehož jednání je – je-li zapsán do obchodního rejstříku – jednáním podnikatele, určují ustanovení obchodního zákoníku o jednotlivých obchodních společnostech a družstvu (§13 odst. 2 obch. zák.).
Podle ustanovení §40 odst. 1 obč. zák., nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný (absolutní neplatnost je pak důsledkem nedodržení písemné formy stanovené zákonem). Písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou (§40 odst. 3 část věty první před středníkem obč. zák.). Písemná forma právního úkonu tedy předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán; teprve podpisem jednající osoby je písemný projev platný.
Statutárním orgánem malého družstva je předseda, popřípadě další člen pověřený členskou schůzí (srov. §245 odst. 1, 2 obch. zák.).
Z obsahu spisu vyplývá, že v době uzavření smlouvy o postoupení pohledávky byl v obchodním rejstříku vedeném Krajským soudem v Plzni, oddílu Dr, vložky 1631, zapsán následující způsob jednání družstva : „... podepisování se provádí tak, že k napsanému nebo vytištěnému obchodnímu jménu družstva připojí svůj podpis samostatně předseda nebo místopředseda družstva. Je-li pro právní úkon předepsána písemná forma, je zapotřebí podpisu předsedy nebo místopředsedy a dalšího člena družstva.“ Předsedou, resp. místopředsedou družstva byli v obchodním rejstříku zapsáni F. Ch. a L. P.
Odvolací soud správně identifikoval články I a II smlouvy ze dne 28. 3. 1996 jako smlouvu podle ustanovení §524 odst. 1 obč. zák., jíž žalobce (věřitel) postoupil žalované pohledávku za třetí osobou. Pokud však neposuzoval, zda je smlouva o postoupení pohledávky se zřetelem ke shora citovaným ustanovením platným právním úkonem, pochybil, neboť takový závěr předurčuje výsledek sporu. Postoupená pohledávka, resp. její část totiž mohla být podle vůle účastníků vyjádřené v téže smlouvě „majetkovou zápůjčkou,“ z níž se žalovaná zavázala platit žalobci úroky, jen za předpokladu, že byla platně postoupena.
Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.). Vázanost uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.) a okolnost, že na úvaze o obecné maximě spravedlnosti napadené rozhodnutí založeno nebylo, způsobily, že se dovolací soud k této části odůvodnění napadeného rozsudku nemohl vyjádřit.
Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. ledna 2010
JUDr. Pavel K r b e k , v. r.
předseda senátu