ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.2795.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 2795/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce J. S. , zastoupeného JUDr. Vojtěškou Burešovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jedovnická 8, proti žalované OVEXIM, spol. s r. o. , se sídlem v Kroměříži, Havlíčkova 341, zastoupené JUDr. Milanem Otevřelem, advokátem se sídlem v Prostějově, Mostní 4, o zaplacení částky 230.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 C 148/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. února 2008, č. j. 28 Co 214/2004-283, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.500,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Vojtěšky Burešové, advokátky se sídlem v Brně, Jedovnická 8.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. listopadu 2003, č. j. 12 C 148/99-158, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 230.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 16. 4. 1999 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení (jeho předchozí - žalobu zcela zamítající - rozsudek ze dne 15. listopadu 1999, č. j. 12 C 148/99-33, byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 31. října 2002, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci neuzavřeli smlouvu o půjčce sporné částky, a jeho žaloba opírající se o nárok z titulu půjčky tak nemůže být úspěšná. Jelikož žalobce byl zaměstnancem společnosti STASI s. r. o. a jedním z jejích společníků, při existujícím smluvním vztahu mezi žalovanou a uvedenou společností založeném smlouvou o dílo, soud prvního stupně dovodil, že v rozsahu sporné finanční částky se žalovaná nemohla bezdůvodně obohatit, neboť ji žalobce poskytl za společnost STASI s. r. o. a došlo k jejímu „vyúčtování“ mezi žalovanou a STASI s. r. o. Na úkor žalobce se tak ve smyslu §454 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) obohatila společnost STASI s. r. o. a nikoliv žalovaná.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 13. února 2008, č. j. 28 Co 214/2004-283, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 230.000,- Kč s 12 % úrokem z prodlení od 16. 4. 1999 do zaplacení; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Po zopakování dokazování zejména výslechem svědků Mgr. M. P., Ing. M. S. a R. S., a po provedení důkazu listinou - zprávou České spořitelny a. s. ze dne 8. 1. 2008, vzal za prokázané, že Mgr. M. P. převzal od žalobce (společníka STASI s. r. o.) dne 2. 11. 1997 částku 80.000,- Kč, dne 20. 11. 1997 částku 80.000,- Kč a dne 27. 11. 1997 částku 70.000,- Kč. Obdobně byly ve stejné době složeny finanční částky zbývajícími společníky společnosti STASI s. r. o., aby mohl být splněn její závazek spočívající v rekonstrukci budovy a výstavbě malé čerpací stanice v areálu žalované. Tento postup byl odůvodněn problémy při financování díla zhotovovaného pro žalovanou společností STASI s. r. o. podle smlouvy o dílo ze dne 28. 3. 1997, neboť vznikly pochybnosti o nakládání se zálohami, které žalovaná vyplatila STASI s. r. o. na provádění díla. K předání peněz došlo v sídle žalované, převzal je M. P., který v té době byl - podle výpisu z obchodního rejstříku - jednatelem žalované. Potvrzení o jejich převzetí bylo vystaveno na formulářích příjmových dokladů běžně používaných podnikatelskými subjekty. S takto složenými finančními prostředky poté nakládal podle pokynů jednatele společnosti STASI s. r. o. Ing. R., přičemž nákupní doklady o zakoupení stavebního materiálu byly předány Ing. S. – jednateli společnosti STASI s. r. o. k realizaci odpočtu DPH. Společníci STASI s. r. o., kteří peníze poskytli, předpokládali, že jim budou vráceny při konečném vyúčtování stavby žalovanou. S přihlédnutím k okolnostem, za kterých došlo k předání peněz žalobcem, k tomu, že se tím řešila otázka naplnění právního vztahu mezi žalovanou a společností STASI s. r. o., odvolací soud uzavřel, že v okamžiku převzetí peněz nejednal Mgr. P. jako soukromá osoba, nýbrž vystupoval jménem žalované jako její jednatel. Tento závěr podporuje obsah dopisu ze dne 14. 4. 1999, jímž žalovaná (v dopise jednoznačně identifikovaná) jednající Mgr. P. reagovala na žádost žalobce o vrácení poskytnutých peněz. Pro účely provedení vyúčtování uvažovala jen se společníky STASI s. r. o. a nikoliv s touto společností. Zdůraznil, že částka 230.000,- Kč nebyla zanesena do účetnictví společnosti STASI s. r. o., předmětem účetnictví se staly pouze doklady o nákupu stavebního materiálu, který byl za tuto částku pořízen. Odvolací soud uzavřel, že tento způsob „dofinancování“ díla byl nestandardním a ve svých důsledcích daňovým a účetním předpisům odporujícím řešením. S přihlédnutím k právní úpravě tzv. příplatkové povinnosti podle §121 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) proto nepřisvědčil námitce, že poskytnuté peníze byly vlastně vloženy do společnosti STASI s. r. o. S odkazem na §657, §451 odst. 1 a 2, §456 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) odvolací soud dospěl při právním posouzení věci k závěru, že nedošlo k uzavření smlouvy o půjčce. Žalobce žalované poskytl finanční plnění, aniž k tomu měl právní důvod, žalovaná se v rozsahu sporné částky na jeho úkor bezdůvodně obohatila a je povinna toto obohacení vydat. Předmětná částka měla řešit vztah mezi STASI s. r. o. a žalovanou, jejímž účastníkem žalobce jako fyzická osoba nebyl. Důvodnou neshledal námitku promlčení (§107 odst. 1 obč. zák.) za situace, kdy k předání peněz došlo v listopadu 1997 a žaloba byla podána 21. 5. 1999.
V dovolání, jehož přípustnost žalovaná (dále též „dovolatelka“) opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Sporné finanční prostředky nepřevzal od žalobce Mgr. M. P. jako jednatel žalované, ale jako soukromá osoba. Tento závěr podporují příjmové doklady, na kterých jsou uvedeny pouze jeho osobní údaje, s výjimkou jednoho, na němž je i razítko žalované. Formulář příjmového dokladu opatřený razítkem žalované byl použit z toho důvodu, že v okamžiku jeho vystavení neměl Mgr. P. k dispozici neorazítkovaný formulář. Žalovaná zdůrazňuje, že je standardem jí vystavované příjmové doklady opatřit razítkem. Odvolacímu soudu vytýká, že neuvěřil výpovědi Mgr. M. P., a nepřihlédl k tomu, že sám žalobce si nebyl jistý jeho postavením při předávání peněz. To je nutno zasadit do kontextu finanční situace společnosti STASI s. r. o., která vystupovala ve vztahu k žalované jako zhotovitel díla – opravy budovy, výstavby malé čerpací stanice v areálu a rekonstrukce skladů žalované. Jelikož neměla dostatek peněz na dokončení zadaného díla, její společníci se dohodli na složení peněz k rukám Mgr. M. P., jenž měl tyto prostředky jako soukromá osoba držet a postupně je uvolňovat na úhradu nákladů dokončení díla realizovaného společností STASI s. r. o. podle požadavků jednatele Ing. M. R. Účetní doklady na materiál, který byl pořízen za tyto peníze, byly předány ekonomovi společnosti STASI s. r. o. Ing. M. S., aby mohl být uplatněn daňový odpočet. Odvolací soud při formulaci závěru, že Mgr. P. přebíral finanční prostředky jménem žalované, nesprávně vyšel ze svědeckých výpovědí Ing. S. a L. Z., z obsahu dopisu ze dne 14. 4. 1999 a toho, že k předání peněz došlo v prostorách žalované. Pominul přitom výpověď Mgr. P., kterou hodnotil jako nevěrohodnou přesto, že v řízení opakovaně vypovídal o podstatných skutečnostech shodně a jeho výpověď odpovídala listinným důkazům (vystaveným příjmovým dokladům). Jestliže svědek Ing. S. před odvolacím soudem vypověděl, že očekával, že mu složené finanční prostředky budou vráceny, potom tato část jeho výpovědi nekoresponduje s tím, co uvedl ve své výpovědi před soudem prvního stupně, kde řekl, že očekával vyúčtování těchto peněz; tento rozpor ve výpovědi nebyl odstraněn. Odvolací soud se nezabýval obsahem zápisu z jednání ze dne 16. 1. 1998, který potvrzuje, že finanční částku neskládali společníci společnosti STASI s. r. o. jako soukromé osoby, ale proto, aby uhradili manko této společnosti, vzniklé vyplacením nepřiměřených záloh, které jim byly zaplaceny touto společností. Je nepřehlédnutelné, že žádný ze společníků STASI s. r. o. - mimo žalobce - vrácení takto složených peněz nepožadoval. Zcela bez povšimnutí zůstala skutečnost, že částku 70.000,- Kč za žalobce předal jednatel žalované Ing. R. K. Oprávněnost nároku žalobce není způsobilá podpořit faktura č. 980902 a její list č. 5, neboť ji žalovaná nikdy neuznala. Dovolatelka prosazuje názor, že se na úkor žalobce bezdůvodně neobohatila, a pokud došlo k získání bezdůvodného obohacení, pak je na úkor žalobce získala společnost STASI s. r. o.; žalovaná tak nemůže být ve věci pasivně legitimována. Má dále zato, že je důvodná její námitka promlčení, vycházející ze skutečnosti, že žalobce uplatnil požadavek na vydání bezdůvodného obohacení až podáním ze dne 4. 11. 2003. Tento nárok se opírá o podstatně jiná žalobní tvrzení, než jaká do té doby přednášel žalobce (existenci smlouvy o půjčce). S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.
Žalobce navrhl dovolání jako nedůvodné zamítnout.
Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Výhradou vůči závěru odvolacího soudu, že sporné finanční prostředky převzal od žalobce Mgr. M. P. v postavení jednatele žalované, uplatňuje žalovaná dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení jsou významné jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování v podstatné části oporu, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně ty námitky, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. obsahuje dvě podmínky. První splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že soud naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, nebo které vyšly jinak najevo, je – z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti – logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4. ledna 2001, sp. zn. 21 Cdo 65/2000, uveřejněný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, Svazek 1, pod č. C 8).
Na nesprávnost výsledku činnosti soudu při hodnocení důkazů lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu , jak k němu soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.).
Skutkový závěr, že Mgr. M. P. při přebírání peněz od žalobce vystupoval jménem žalované, učinil odvolací soud – jak se podává z odůvodnění jeho rozsudku – z výpovědi Ing. M. S., R. S., z příjmových dokladů ze dne 2. 11. 1997, 20. 11. 1997 a 27. 11. 1997, dopisu ze dne 23. 3. 1999, vyjádření ze dne 14. 4. 1999, vyjádření České spořitelny a. s. ze dne 8. 1. 2008, z usnesení Policie ČR ze dne 17. 9. 1998, sp. zn. ČVS: OVV-421/98, a z faktury. Náležitě a zcela logicky přitom zdůvodnil, proč nepovažuje výpověď Mgr. M. P. ze věrohodnou a proč má - s ohledem na ostatní provedené důkazy - zato, že jednání Mgr. M. P. nutno přičítat žalované. Je nepochybné, že s přihlédnutím ke všem shora uvedeným okolnostem, za kterých došlo k převzetí finančních prostředků, při jednání s žalobcem nesledoval svůj osobní (soukromý) zájem, nýbrž zájem žalované na dokončení zahájeného díla a obstojí tak dovoláním napadený závěr, že při jednání s žalobcem vystupoval jménem a na účet žalované.
Lze tedy uzavřít, že odvolací soud pro své skutkové zjištění vzal v úvahu jen skutečnosti, které vyplynuly z provedených důkazů a přednesů účastníků, že žádné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo a které byly současně významné pro věc, nepominul; v jeho hodnocení důkazů a poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků, není z hlediska závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, případně věrohodnosti logický rozpor. Z těchto důvodů nemůže dovolací soud do takového hodnocení důkazů zasáhnout a vyvozovat z něj důsledek svědčící o nesprávnosti napadeného rozsudku. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř. proto nebyl uplatněn opodstatněně.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatelka zpochybňuje posouzení námitky promlčení. Prosazuje názor, že až podáním ze dne 4. 11. 2004 žalobce uplatnil požadavek na vydání bezdůvodného obohacení, přičemž do té doby se domáhal nároku z titulu půjčky. Jestliže ke vzniku bezdůvodného obohacení došlo v listopadu 1997, je s ohledem na §107 odst. 1 a 2 obč. zák. jeho nárok promlčen.
Žalobou došlou soudu dne 21. 5. 1999 uplatnil žalobce vůči žalované právo na peněžité plnění vycházející ze skutkového tvrzení, že v listopadu 1997 uzavřeli účastníci smlouvu o půjčce částky 230.000,- Kč, přičemž do dnešního dne mu žalovaná spornou částku nevrátila. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že dospěl-li k právnímu závěru, že smlouva o půjčce nebyla uzavřena a že spornou částku žalovaná přijala bez právního důvodu, mohl a měl bez dalšího na žalobcem popsaný skutek (skutkový děj) aplikovat právní normu upravující bezdůvodné obohacení. Jestliže žalobce podáním ze dne 3. 11. 2003 doplnil svůj náhled na právní posouzení věci o právní kvalifikaci vycházející z práva na vydání bezdůvodného obohacení, nezměnilo to nic na tom, že svůj nárok opírá stále o tentýž skutek (skutkový děj), který popsal v žalobě. Jelikož nezměnil rozhodující skutková tvrzení (§79 odst. 1 o. s. ř.), nelze dovodit, že až podáním ze dne 3. 11. 2003 došlo ke stavení běhu promlčecí doby práva na vydání bezdůvodného obohacení. Byl-li nárok, jenž soud právně posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, žalobcem uplatněn již žalobou došlou soudu 21. 5. 1999, tímto dnem přestala běžet promlčecí doba k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení (§112 obč. zák.) a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nebyl uplatněn důvodně.
Sluší se připomenout, že již v rozsudku ze dne 23. ledna 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, uveřejněném v časopisu Soudní judikatura, pod označením SJ 178/2002 a v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 13, pod C 962 Nejvyšší soud odůvodnil závěr, že ve sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou. Nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje, a skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu. Jestliže nárok na peněžité plnění vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu na to, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv.
Protože se žalované nepodařilo prostřednictvím dovolacích námitek zpochybnit správnost napadeného rozsudku, Nejvyšší soud její dovolání zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Podle §241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že při zjišťování skutkového stavu věci může soud vycházet toliko z důkazů, které byly označeny nejpozději v odvolacím řízení.
V dovolacím řízení, jehož účelem je přezkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, se dokazování ve věci neprovádí. Proto v něm nelze ani úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. takové skutečnosti či důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně ani soudem odvolacím (k tomu srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 1995, sp. zn. 6 Cdo 114/94, publikované v časopisu Právní rozhledy 6/1996). Až v dovolacím řízení přišla žalovaná s (novým) tvrzením, že v rozsahu částky 70.000,- Kč nešlo o finanční prostředky žalobce („…žalobci má být vráceno i to, co ve skutečnosti neposkytl“); do té doby tvrdila, že je místo něj složil Ing. R. K. (viz vyjádření žalované ze dne 28. 1. 2008). K tomuto tvrzení dovolací soud nemohl přihlédnout, neboť, jak již bylo výše vyloženo, nemůže při rozhodování o dovolání přihlížet k tvrzením či námitkám, jež mohla žalobkyně uplatnit v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů, a přesto tak neučinila.
Podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. je neúspěšná žalovaná povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení. Ty představuje odměna za vyjádření k dovolání sepsané advokátem [§11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb.], stanovená podle §3 odst. 1 bod 5, §10 odst. 3 §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. částkou 22.650,- Kč, paušální částka náhrady výdajů podle §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 300,- Kč, a 20 % DPH ve výši 4.590,- Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti vyplývají z §149 odst. 1 a §160 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 29. září 2010
JUDr. Václav D u d a, v. r.
předseda senátu