ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4378.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4378/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Apston Capital Ltd. , se sídlem v Dublinu 2, 4th Floor, Hannover Building Windmill Lane, Irská republika, zastoupené Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalované Ing. J. T. , zastoupené Mgr. Jiřím Malínkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1685/17, 19, o 307.829,78 Kč s příslušenstvím, vedené o Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 7 C 31/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2008, č.j. 21 Co 78/2008-309, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 15. 10. 2007, č.j. 7 C 31/2005-281, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná (společně a nerozdílně s A. H.) zaplatila 307.829,78 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení.
Rozsudkem ze dne 18. 3. 2008, č.j. 21 Co 78/2008-309, Krajský soud v Praze k odvolání žalobkyně změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného v řízení před soudem prvního stupně. Žalovaná uzavřela 7. 6. 2000 s právní předchůdkyní žalobkyně (Komerční bankou a.s.) smlouvu o úvěru ve výši 161.151,- Kč. Banka (věřitelka) ve shodě se sjednaným účelem úvěru (koupě motocyklu YAMAHA XJ 600S) peněžní prostředky převedla 15. 6. 2000 přímo prodejci na úhradu kupní ceny zboží (O. K., podnikateli /autobazar, provozovna Radlická 117/520, Praha 5/). Žalovaná se zavázala úvěr (jistinu a sjednané úroky /14,5% ročně ze zůstatku jistiny/) splácet počínaje 15. 7. 2000 ve splátkách po 3.364,- Kč měsíčně a vrátit peněžní prostředky (jistinu s příslušenstvím) nejpozději do 15. 6. 2006. Smlouvou z 16. 6. 2000 žalovaná koupila od O. K. za 145.000,- Kč předmětný motocykl s tím, že vlastnicí se stane poté, co prodávajícímu bude předloženo písemné oznámení (vystavené či potvrzené věřitelkou), že splatila spotřebitelský úvěr. Podle uvedené smlouvy byl prodávající oprávněn odebrat žalované motocykl, pokud mu věřitelka oznámí, že žalovaná neplní povinnosti ze smlouvy o úvěru, a v případě následného prodeje motocyklu třetí osobě byl prodávající oprávněn z kupní ceny v první řadě uspokojit pohledávku žalované z úvěru vůči věřitelce. Nebylo sporu o tom, že žalovaná dluh řádně nesplácela, že jí motocykl prodávající v roce 2001 odebral a že O. K. poté motocykl prodal jiné osobě. Jak naložil s kupní cenou, tedy zda plnil na dluh žalované vůči věřitelce, nebylo zjištěno. Dohodou z 26. 10. 2001 k závazku žalované z úvěrové smlouvy přistoupil A. H. (§533 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“).
Zatímco soud prvního stupně vyzval žalobkyni ve smyslu §118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., dále jen „o.s.ř.“), k doplnění skutkových tvrzení o tom, zda O. K. z výtěžku prodeje motocyklu uspokojil pohledávku z úvěru, případně v jakém rozsahu, a aby
k tomu nabídla důkazy, odvolací soud otázku zatíženosti povinnostmi tvrdit a prokazovat vyhodnotil jinak. Podle jeho názoru je na žalované, aby doplnila skutková tvrzení a označila důkazy o tom, že závazek ze smlouvy o úvěru zanikl splněním, tedy zaplacením dluhu žalovanou, případně jinou osobou (O. K.); přestože byla v odvolacím jednání 18. 3. 2008 takto poučena, tvrzení nedoplnila a žádné důkazy neoznačila.
Dovoláním proti rozhodnutí odvolacího soudu žalovaná prostřednictvím důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. projevila nesouhlas se závěrem, že to je ona, kterou tíží povinnost prokázat zánik závazku ze smlouvy o úvěru splněním třetí osobou. Podle názoru dovolatelky vrácením motocyklu prodávajícímu zanikla její povinnost splatit úvěr a domáhá-li se žalobkyně (právní nástupkyně Komerční banky a.s.) zaplacení jistiny s příslušenstvím po žalované, jde - za situace, kdy motocykl vrátila - o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.
Dovolání - přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. - není důvodné.
Z úřední povinnosti přihlíží dovolací soud k vadám vyjmenovaným v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem - v projednávané věci důvodem podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. - včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§242 odst. 3 o.s.ř.). Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu nevyplývají, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení otázky důkazního břemene.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Účastníci mají povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (§101 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Okruh takových skutečností je určován hypotézou hmotněprávní normy, jíž se sporný právní vztah řídí; tato norma určuje jednak rozsah důkazního břemene, tj. okruh skutečností, které musí být jako rozhodné prokázány, jednak nositele důkazního břemene, a to v závislosti na tom, jak vymezuje práva a povinnosti účastníků hmotněprávního vztahu. Tvrdí-li účastník rozhodné skutečnosti, tedy splní-li povinnost tvrzení, je následně zatížen povinností důkazní, tj. povinností označit důkazy potřebné k prokázání tvrzení, na kterých zakládá uplatněné právo nebo obranu proti němu (§101 odst. 1 písm. b/, §120 odst. 1 o.s.ř.). Důkazním břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé
v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro účastníkovu nečinnost (v důsledku nesplnění povinnosti uložené ustanovením §120 odst. 1 větou první o.s.ř.) prokázána nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána, a kdy tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá.
Z ustanovení §497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že ve sporu o zaplacení dluhu z úvěru věřitele (žalobce) tíží povinnost tvrdit, že s dlužníkem (žalovaným) uzavřel smlouvu o úvěru, že podle této smlouvy poskytl dlužníku peněžní prostředky a že dlužník řádně a včas nezaplatil. Z takto vymezeného břemene tvrzení vyplývá pro věřitele povinnost označit důkazy k prokázání toho, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě poskytl dlužníku peněžní prostředky (břemeno důkazní). Budou-li tyto skutečnosti prokázány, věřitel unesl jak břemeno tvrzení, tak i břemeno důkazní (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 98/2000, a ze dne
24. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 475/2006, týkající se rozložení důkazního břemene ve sporech o úhradu dluhu z půjčky). Důkazní břemeno ohledně existence právní skutečnosti, která měla
za následek zánik dluhu, leží na dlužníkovi.
Je tudíž správný právní závěr odvolacího soudu, že důkazní břemeno spočívá na žalované, tvrdí-li, že podle dohody věřitelky s O. K. byl povinen prodejce motocyklu splnit dluh
z úvěru a že tak učinil.
Otázkou, zda žalobou uplatněný nárok z titulu nesplaceného úvěru je v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.), se odvolací soud nezabýval; okolnosti, které by tomu nasvědčovaly, žalovaná v řízení před soudy nižších stupňů netvrdila, a takové okolnosti nevyšly v řízení najevo ani jinak, natož aby byly prokázány. Jestliže odvolací soud zjištěný skutkový stav ustanovením §3 odst. 1 obč. zák. nepoměřoval a žádný závěr v tomto směru neučinil, nemůže být logicky vzato ani podroben dovolacímu přezkumu.
Lze uzavřít, že se žalované nepodařilo užitými argumenty právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybnit; Nejvyšší soud proto její dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalobkyni náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalovaná /dovolatelka/ na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. dubna 2010
JUDr. Pavel Krbek, v. r.
předseda senátu