ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.4673.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 4673/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce F. V., zastoupeného JUDr. Josefem Šperkem, advokátem se sídlem v Hořicích, nám. Jiřího z Poděbrad 157, proti žalovanému O. N., zastoupenému JUDr. Taťánou Přibilovou, advokátkou se sídlem v Kopřivnici, Kadláčkova 894/17, o 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 13 C 181/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2008, č.j. 57 Co 705/2007-81, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 9. 11. 2006, č.j. 13 C 181/2006-48, ve spojení s usnesením ze dne 21. 8. 2007, č.j. 13 C 181/2006-61, a doplňujícím rozsudkem ze dne 3. 10. 2007, č.j. 13 C 181/2006-67, zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 100.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o nákladech řízení státu. Soud prvního stupně dovodil, že z kupní smlouvy uzavřené žalobcem jako účastníkem sdružení a žalovaným podle §588 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), měl žalovaný závazek vůči oběma členům sdružení založeného žalobcem a J. O. podle §829 a násl. obč. zák. Jelikož oba členové byli oprávněni jednat samostatně, mohl žalovaný plnit libovolně kterémukoli z nich. Zaplatil-li poslední část kupní ceny ve výši 150.000,- Kč k rukám J. O., zanikl jeho závazek splněním. Je na členech sdružení, aby se mezi sebou vypořádali.
V záhlaví citovaným rozsudkem Krajský soud v Ostravě rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl, žalovanému uložil zaplatit náklady řízení žalobci i náklady státu, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud zopakoval dokazování, částečně převzal skutková zjištění soudu prvního stupně a doplnil dokazování výpisem z živnostenského rejstříku pořízeným z internetu, načež dovodil, že kupní smlouva není právním úkonem v souvislosti s činností sdružení, resp. netýká se činnosti sdružení, které bylo založeno za účelem vnitrostátní a mezinárodní kamionové dopravy, jelikož prodej osobního automobilu nelze podřadit pod výkon této podnikatelské činnosti, a že kupní smlouvu uzavřel žalobce svým jménem, nikoliv jako člen sdružení. Odvolací soud pak ve shodě se soudem prvního stupně posoudil nárok na zaplacení kupní ceny podle §588 obč. zák., avšak oproti soudu prvního stupně zejména uzavřel, že z kupní smlouvy vznikl žalovanému závazek zaplatit kupní cenu pouze žalobci. Tento závazek nezanikl plněním druhému účastníku sdružení J. O., neboť tomu žádná práva a povinnosti z kupní smlouvy nevznikly.
Rozsudek odvolacího soudu ve věci samé (hodnoceno podle obsahu) napadl žalovaný dovoláním, v němž uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“). Dovolatel nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že kupní smlouva se s ohledem na účel sdružení netýkala jeho činnosti, a naopak má za to, že osobní automobil je pro výkon činnosti vnitrostátní a mezinárodní kamionové dopravy nezbytný. Předmětný automobil byl navíc – „jak uvedl svědek“ J. O. – zakoupen do sdružení, takže byl jako majetek získaný při výkonu společné činnosti sdružení ve smyslu ustanovení §834 obč. zák. v podílovém spoluvlastnictví obou členů. Nebyl-li proto prodávajícím i druhý spoluvlastník J. O., je kupní smlouva neplatná a žalovaný z ní nebyl povinen žalobci plnit. Dovolatel nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu stran názvu sdružení (ADAX, V+O) a jména, pod nímž podniká žalobce (F. V., ADAX). Podle dovolatele se sdružení označovalo výhradně dodatkem ADAX, k ručně vepsaným písmenům V+O u názvu sdružení neměl odvolací soud přihlížet, neboť musela být do smlouvy o sdružení doplněna dodatečně a účelově. Z internetového výpisu z roku 2004, který je založen ve spise, pak vyplývá, že tehdy žalobce podnikal pod svým jménem a příjmením s dodatkem V&O, nikoliv s dodatkem ADAX. Dovolatel z toho usuzuje, že kupní smlouvu uzavřel žalobce „za sdružení“ , a dovozuje, že jeho závazek z kupní smlouvy – je-li tato platnou – zanikl plněním druhému členu sdružení. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny, jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.
Námitkou, že osobní automobil byl zakoupen do sdružení (tedy že byl pořízen z peněžních prostředků získaných při výkonu společné činnosti), uplatňuje dovolatel v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř. novou skutečnost, a proto k ní dovolací soud nepřihlížel. Tvrzení, že tuto skutečnost uvedl již J. O. ve své svědecké výpovědi, nemá oporu v obsahu spisu. Bez významu jsou proto i právní závěry (o podílovém spoluvlastnictví účastníků sdružení, o neplatnosti kupní smlouvy), které dovolatel z nově uplatněné skutečnosti dovozuje.
Předmětem dovolacího přezkumu je nejprve posouzení, zda zjištění, že název sdružení byl ADAX, V+O a že žalobce podnikal pod obchodním jménem F. V. – ADAX, jakož závěr, že smlouvu uzavřel žalobce svým jménem (nikoliv jako člen sdružení), vyplývá z provedených důkazů.
Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o.s.ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení §133 až §135 o. s. ř. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Provedeným dokazováním je třeba rozumět jak dokazování provedené u soudu prvního stupně, tak i dokazování u soudu odvolacího.
Soud hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§132 o. s. ř.). Hodnocením důkazů se rozumí myšlenková činnost soudu, kterou je provedeným důkazům přisuzována hodnota závažnosti (důležitosti) pro rozhodnutí, hodnota zákonnosti, hodnota pravdivosti, popřípadě hodnota věrohodnosti. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti (důležitosti) soud určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí a zda o ně může opřít svá skutková zjištění (zda jsou použitelné pro zjištění skutkového stavu a v jakém rozsahu, popřípadě v jakém směru). Při hodnocení důkazů po stránce jejich zákonnosti zkoumá soud, zda důkazy byly získány (opatřeny) a provedeny způsobem odpovídajícím zákonu, nebo zda v tomto směru vykazují vady (zda jde o důkazy zákonné či nezákonné); k důkazům, které byly získány (opatřeny) nebo provedeny v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, soud nepřihlédne. Hodnocením důkazů z hlediska jejich pravdivosti soud dochází k závěru, které skutečnosti, o nichž důkazy (pro rozhodnutí významné a zákonné) podávají zprávu, lze považovat za pravdivé (dokázané), a které nikoliv. Vyhodnocení důkazů z hlediska pravdivosti předpokládá též posouzení věrohodnosti důkazem poskytované zprávy podle druhu důkazního prostředku a způsobu, jakým se podle zákona provádí.
Dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. lze napadnout výsledek činnosti soudu při hodnocení důkazů, na jehož nesprávnost lze usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů – jen ze způsobu, jak k němu odvolací soud dospěl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). Znamená to, že hodnocení důkazů, a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než výše uvedených důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V projednávaném případě vyšel odvolací soud z toho, že dne 19. 9. 2003 žalobce uzavřel s žalovaným kupní smlouvu o prodeji automobilu Škoda Octavia za kupní cenu 400.000,- Kč. Pravidelné splátky doplatku kupní ceny měl žalovaný platit na účet žalobce č. 183244-541/0100. Žalobce má oprávnění k podnikatelské činnosti s účinností od 25. 6. 1992, a to pro předmět činnosti silniční motorová doprava nákladní vnitrostátní a mezinárodní a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Podniká pod obchodním jménem F. V. – ADAX a od 16. 6. 1994 má místo podnikání na adrese Dobrá Voda u Hořic 22. Kupní cenu žalobce vyfakturoval žalovanému fakturou, v níž uvedl své obchodní jméno a číslo účtu v Komerční bance Hořice 183244-541/0100. V kupní smlouvě se žalobce jako prodávající označil jménem a příjmením včetně dodatku ADAX, tedy shodně se svým obchodním jménem, místem podnikání, svým IČ a DIČ a uvedl číslo účtu 183244-541/0100, na který měly být podle ujednání smluvních stran hrazeny pravidelné měsíční splátky doplatku kupní ceny. Žalovaný zaplatil část kupní ceny ve výši 70.000,- Kč splatnou v den uzavření kupní smlouvy a na účet žalobce uvedený v kupní smlouvě zaplatil 29. 10. 2004 pětkrát 10.000,- Kč a 2. 12. 2004, 3. 1. 2005, 1. 2. 2005 a 1. 3. 2005 po 10.000,- Kč. Žalovaný nezaplatil splátky splatné k 1. 4. 2005 a k 1. dni měsíců červenec 2005 až únor 2006 v celkové výši 100.000,- Kč. Dne 10. 8. 2004 upomenul žalobce žalovaného o zaplacení splátek za červenec a srpen 2004, dne 15. 10. 2004 upomenul právní zástupce žalobce žalovaného o zaplacení splátek za červenec až říjen 2004. Dne 1. 2. 1994 založili žalobce a J. O. sdružení fyzických osob, jemuž dali společné jméno ADAX, V+O. Účelem sdružení byla vnitrostátní a mezinárodní kamionová doprava. Účastníci se dohodli, že „za sdružení“ je oprávněn jednat každý z nich, že povedou společné účetnictví a že pro účel sdružení bude používán společný účet u Komerční banky, a. s., pobočky v Hořicích č. 382120277/0100. Dne 25. 4. 2004 žalovaný zaplatil členu sdružení J. O. 150.000,- Kč na úhradu kupní ceny automobilu na základě jejich dohody z téhož dne. J. O. vystavil žalovanému příjmový pokladní doklad, v němž jako účel platby uvedl zaplacení patnácti splátek za Škodu Octavia. Peníze nedal do prostředků sdružení, nechal si je pro sebe.
Skutkový závěr, že kupní smlouvu uzavřel žalobce pouze svým jménem opřel odvolací soud o zjištění, že prodávající je v kupní smlouvě označen jménem, příjmením a adresou žalobce s dodatkem ADAX, tedy dodatkem, jímž se vedle jména a příjmení označuje žalobce jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského oprávnění, že název sdružení ADAX, V+O, k osobě prodávajícího připojen nebyl a že ani kupní cena neměla být zaplacena na společný účet členů sdružení, ale na účet žalobce. Tyto údaje čerpal z kupní smlouvy z 19. 9. 2003, faktury č. 30919173, smlouvy o sdružení a výpisu z živnostenského rejstříku, které při odvolacím jednání určeným způsobem provedl (§129 odst. 1, §211 o.s.ř.). Nelze tudíž dovozovat, že zpochybněný skutkový závěr odvolacího soudu nemá oporu v provedeném dokazování. Odvolacímu soudu nelze ani vytknout, že pominul skutečnosti vztahující se ke zjištění o názvu sdružení či o jménu, pod nímž podniká žalobce, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Odvolacímu soudu zejména nelze vytýkat, že pominul skutečnost vyplývající z internetového výpisu z živnostenského rejstříku předloženého žalovaným, neboť ani soud prvního stupně ani odvolací soud důkaz touto listinou neprovedl a žádná zjištění z ní neučinil. V tomto nelze současně spatřovat postup v rozporu s ustanovením §120 o.s.ř., jelikož odvolací soud důkaz výpisem z živnostenského rejstříku ohledně zápisu žalobce provedl, avšak nikoli výpisem předloženým žalovaným, ale pořízeným odvolacím soudem, z něhož zjištění odvolacího soudu, že žalobce podniká pod svým jménem a příjmením s dodatkem ADAX, jednoznačně vyplývá. Žalovaný navíc důkaz jím předloženým výpisem z živnostenského rejstříku předkládal k prokázání svého tvrzení, že pod obchodním jménem F. V. V&O je zapsáno sdružení podnikatelů V. a O. Odvolacímu soudu pak nelze ani vytýkat, že nesprávně vyhodnotil pravdivost a věrohodnost smlouvy o sdružení, co se týče v ní uvedeného názvu sdružení, pokud nebyla písmena V+O oproti ostatnímu textu vytištěna ale vepsána ručně, uvedl-li v odůvodnění svého odporu sám žalovaný, že sdružení podnikatelů V. a O. je zapsáno pod obchodním jménem F. V. V&O.
Lze uzavřít, že skutková zjištění, že žalobce podniká pod svým jménem a příjmením s dodatkem ADAX a že název sdružení byl ADAX, V+O, oporu v provedeném dokazování mají, což potažmo platí i o skutkovém závěru, že kupní smlouvu na straně prodávající uzavřel žalobce pouze svým jménem. Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. tak nebyl užit opodstatněně. Nebyl-li (úspěšně) zpochybněn skutkový závěr, že kupní smlouvu uzavřel žalobce pouze svým jménem, a nikoliv i jménem druhého účastníka sdružení, postrádá význam námitka, jíž dovolatel oponuje závěru odvolacího soudu, že kupní smlouva nesouvisela s činností sdružení. Platí totiž, že jedná-li se o právní úkon, z něhož není zřejmé, že účastník sdružení jedná navenek i jako zmocněnec ostatních účastníků sdružení, je z takového právního úkonu oprávněn i zavázán pouze on sám.
Lze uzavřít, že dovolateli se nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalobci náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalovaný /dovolatel/ na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2010
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu