ECLI:CZ:NS:2010:33.CDO.5078.2008.1
sp. zn. 33 Cdo 5078/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. S., zastoupeného Mgr. Petrem Knapem, advokátem se sídlem v Hustopečích, Mrštíkova 15, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Ladislavem Hráčkem, advokátem se sídlem v Brně, Cejl 72, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 8 C 1770/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 12. 2007, č.j. 14 Co 183/2007-141, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Břeclavi rozsudkem ze dne 16. 1. 2007, č.j. 8 C 1770/2004-106, (mimo jiné) uložil žalovanému zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 100.000,- Kč s 0,0273 % úroky z prodlení denně od 24. 6. 2000 do zaplacení s tím, že plněním jednoho ze tří žalovaných zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost dalších žalovaných, a rozhodl o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným. Soud prvního stupně dovodil, že je-li na smlouvě o půjčce podepsané věřitelem i dlužníkem uveden podpis žalovaného s údajem o tom, že je ručitelem, lze mít za to, že ručitelský závazek vznikl dohodou, kterou akceptoval i věřitel. Údaj o tom, že žalovaný je ručitel, splňuje požadavek písemné formy a vyplývá z něj úmysl, pokud se žalovaný sám jako ručitel označil, ručit za dlužníka, jehož závazek vůči žalobci byl ve smlouvě vymezen. Předpoklad pro vznik povinnosti ručitele plnit dluh za dlužníka uvedený v §548 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, byl splněn.
Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku věci samé ve vztahu k žalovanému J. K. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi žalobcem a žalovaným. Odvolací soud uzavřel, že žalobce ve vztahu k žalovanému J. K. (v řízení před soudy nižších stupňů druhému žalovanému) neunesl povinnost tvrzení, neboť se po žalovaném domáhal zaplacení žalované částky s příslušenstvím pouze na základě tvrzení, že žalovaný je vůči němu v postavení ručitele, které není dostačující, protože neobsahuje právně významnou skutečnost, a to kdy a jakým způsobem žalovaný převzal ručení za závazek dlužníka ze smlouvy o půjčce ze dne 2. 6. 2000 (jehož splnění se po dlužníkovi jako po prvním žalovaném žalobce rovněž domáhal). Na výzvu odvolacího soudu k doplnění tvrzení a navržení důkazů k jeho prokázání (§101 odst. 1 písm. a/, §120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“) žalobce nereagoval. Vedle toho odvolací soud oproti soudu prvního stupně dovodil, že smlouva o půjčce písemné prohlášení ručitele neobsahuje, je-li pod textem smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem pouze uvedeno jméno žalovaného, který je označen jako ručitel. Dohoda o ručení tak nebyla uzavřena.Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce v měnícím výroku ve věci samé (hodnoceno tak podle obsahu) dovoláním, v němž ohlásil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovolatel prosazuje, že žalovaný tím, že podepsal listinu označenou jako smlouva o půjčce, z níž vyplývá závazek dlužníka, a označil se na ní jako ručitel, na sebe převzal ručitelský závazek. Při jednání a podpisu si byl žalovaný vědom, že přebírá povinnost k úhradě dlužné částky „a s převzetím ručení jako přistupitel k závazku“ byl seznámen. Jiný důkaz k prokázání tvrzení, že žalovaný převzal ručení, než smlouvu o půjčce s podpisem žalovaného žalobce nemá. Přijetí názoru odvolacího soudu by podle dovolatele znamenalo, že bez písemného prohlášení, že přebírá ručení, by k převzetí ručení nebyl dostatečný ani samotný podpis ručitele na směnce. Navíc žalobce prosazuje, že žalovaný se s ním jako s věřitelem svým podpisem dohodl, že uspokojí jeho nárok a splní za dlužníka jeho závazek, a tudíž se jedná o přistoupení k závazku podle §533 obč. zák. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání – přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – není důvodné.
Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a), b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny, jinak je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 o.s.ř.). Uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají.
Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že nesprávně zjistil obsah právního úkonu žalovaného uvedeného ve smlouvě o půjčce, uplatňuje tím dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/97, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/2000 pod č. 73, vysvětlil, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy (jiného právního úkonu), a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění, zatímco dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu, jde již o aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy o právní posouzení. Obdobně v rozsudku ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura 3/2002 pod č. 46, uvedl, že činí-li soud z obsahu smlouvy (případně z dalších pramenů) zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, dospívá ke skutkovým zjištěním; vyvozuje-li poté, jaká práva a povinnosti odtud pro účastníky vyplývají, formuluje závěry právní, resp. jde o právní posouzení věci.
Není sporu o tom, že výslovné prohlášení žalovaného, že přebírá ručitelský závazek, smlouva o půjčce neobsahuje. Samotný podpis žalovaného u jeho jména a příjmení s označením ručitel, nelze považovat za prohlášení, kterým žalovaný jako ručitel na sebe vzal vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, neuspokojí-li ji dlužník. Ustanovení §35 odst. 2 obč. zák. sice předpokládá, že o obsahu právního úkonu může vzniknout pochybnost a pro ten případ formuluje výkladová pravidla, která ukládají soudu, aby tyto pochybnosti odstranil výkladem, a to zejména gramatickým, logickým či systematickým, ale též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k tvrzené vůli je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle §35 odst. 2 obč. zák. však nemůže projev vůle měnit či nahrazovat. Je-li pro prohlášení, kterým vzniká ručení, stanovena v ustanovení §546, větě druhé, obč. zák. pod sankcí absolutní neplatnosti (§40 obč. zák.) písemná forma, je třeba, aby toto prohlášení bylo v listině určitě zaznamenáno. Nestačí, že účastník ke svému jménu pouze připojí označení ručitel a svůj podpis.
Vznik ručení podle ustanovení §546 obč. zák. nelze ztotožňovat se vznikem závazku směnečného rukojmí podle ustanovení čl. I., §30 až 32 zákona č. 191/1950 Sb., směnečného a šekového. Úvahy dovolatele v tomto směru jsou proto nepřípadné.
Tvrzením, že žalovaný se podpisem smlouvy o půjčce s ním dohodl o přistoupení k závazku dlužníka, uplatňuje dovolatel v rozporu s ustanovením §241a odst. 4 o.s.ř. novou skutečnost, a proto k ní dovolací soud nepřihlížel.
Závěr, že žalobce neunesl povinnost tvrzení stran skutečnosti, kdy a jakým způsobem žalovaný převzal ručitelský závazek, nebyl dovoláním zpochybněn.
Lze uzavřít, že dovolateli se nepodařilo užitými argumenty správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit; Nejvyšší soud proto – aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o.s.ř.) – dovolání zamítl (§243b odst. 2, část věty před středníkem, o.s.ř.).
O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. (žalovanému náklady v tomto stadiu řízení /podle obsahu spisu/ nevznikly a žalobce /dovolatel/ na jejich náhradu právo nemá).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 29. dubna 2010
JUDr. Pavel K r b e k
předseda senátu