ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.334.2010.1
2
3
sp. zn. 4 Nd 334/2010-204
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Danuše Novotné v právní věci žalobkyň 1) I. K., 2) I. K., proti žalované České pojišťovně, a. s., se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, IČ 45272956, o zaplacení 39.330,- Kč, 219.000,- Kč a 23.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 88/2004, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 11 C 88/2004 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu ve Zlíně.
Odůvodnění:
Výše uvedená věc byla podáním Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 9. 2010 (doručeno dne 20. 9. 2010) předložena Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o návrhu právního předchůdce žalobkyň na delegaci Okresnímu soudu ve Zlíně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. s odůvodněním, že předmětný skutek se stal ve Zlínském kraji, kde byly také provedeny prvotní úkony a rovněž navržení svědci mají bydliště v obvodu Okresního soudu ve Zlíně. Právní předchůdce žalobkyň dále uvedl, že pobočky žalované společnosti jsou ve všech větších městech ČR, proto jejich dostupnost je všude, naopak pro žalující stranu je Obvodní soud pro Prahu 1 velmi nedostupný. Právní předchůdce žalobkyň současně zpochybnil odbornost a fundovanost příslušného soudu.
Žalovaná s návrhem právního předchůdce žalobkyň na delegaci věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasila s tím, že delegování předmětné věci nepovažuje za účelné s tím, že dle jejího názoru by naopak vedlo k dalším průtahům v řízení. Žalovaná dále zdůraznila, že její agentura ve Zlíně v současné době provádí pouze obchodní, nikoli likvidační činnost, že údaje týkající se likvidace projednávané pojistné události je možno provádět pouze prostřednictvím papírového spisu, který má pověřený zaměstnanec žalované k dispozice a že nepovažuje za logické ani účelné delegovat věc jinému soudu, který by nemohl adekvátně reagovat na případné námitky a průběh předchozího řízení.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Obvodní soud pro Prahu 1) a Okresnímu soudu ve Zlíně, jemuž má být věc přikázána, návrh právního předchůdce žalobkyň na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci právní předchůdce žalobkyň, jak již bylo uvedeno výše, návrh na delegaci Okresnímu soudu ve Zlíně odůvodnil zkráceně tím, že v obvodu tohoto soudu se stal předmětný skutek a mají zde bydliště také navržení svědci a že pro jejich stranu je Obvodní soud pro Prahu 1 značně nedostupný. Žalovaná však s návrhem na delegaci věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasila s odůvodněním, že dle jejího názoru by vedla k dalším průtahům v řízení, že její agentura ve Zlíně v současné době provádí pouze obchodní, nikoli likvidační činnost a že nepovažuje za logické ani účelné delegovat věc jinému soudu, který by nemohl adekvátně reagovat na případné námitky a průběh předchozího řízení.
Nejvyšší soud České republiky se po prostudování předmětného spisového materiálu ztotožnil s názorem žalované, že delegací věci Okresnímu soudu ve Zlíně by nedošlo k hospodárnějšímu a rychlejšímu projednání věci, navíc je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná s delegací věci Okresnímu soudu ve Zlíně nesouhlasila, proto by delegací věci tomuto soudu mohl být navozen stav pro žalovanou nepříznivý.
Na základě výše uvedeného dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že v případě předmětné věci nejsou dány žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu ve Zlíně z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu ve Zlíně nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2010
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu