ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.405.2009.1
sp. zn. 4 Nd 405/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobkyně L. K., zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Přívozská 10, proti žalované P. S., a. s., zastoupené JUDr. Janem Mikšem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 97/2009, o návrhu na přikázání věci podle §12 odst. 2 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 97/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ostravě.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze předložil podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu návrh žalobkyně, aby věc – řízení o ochranu osobnosti, která je u tohoto soudu vedena pod sp. zn. 37 C 97/2009, byla přikázána Krajskému soudu v Ostravě.
Žalobkyně svůj návrh (č. l. 13) odůvodnila svou tíživou zdravotní a finanční situací, kterážto ji znemožňuje účastnit se případných jednání u Městského soudu v Praze. Dle jejího názoru by „měl být brán ohled na soukromou sféru jedince a neměla by být zvýhodňována právnická osoba“. Současně žalobkyně uvedla, že příslušnost navrhovaného Krajského soudu v Ostravě je odůvodněna i skutečností, že se „žalované skutečnosti a důkazy staly v O.“, a proto je vhodné, aby ve věci rozhodoval „soud, kde se věc stala“.
Žalovaná s delegací věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasila (vyjádření na č. l. 17) s tím, že má za to, že nejsou splněny podmínky pro takovouto aplikaci. Žalovaná si musela být vědoma příslušnosti soudu, která je dána ustanoveními o. s. ř., rozhodla-li se s žalovanou zahájit soudní spor.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu (Městskému soudu v Praze) a Krajskému soudu v Ostravě, jemuž má být věc přikázána, návrh žalobkyně na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci žalobkyně svůj návrh na delegaci věci Krajskému soudu v Ostravě odůvodňuje svou finanční a zdravotní situací, a též tím, že „žalované skutečnosti“ se staly v obvodu navrhovaného soudu.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky však tyto skutečnosti není možno považovat za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Prvá okolnost uváděná žalobkyní, tj. tíživý zdravotní stav, není natolik výjimečná, aby v ní bylo možno bez dalšího spatřovat důvod přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti. Nelze též opominout, že žalobkyně tento svůj závěr nijak nepodložila, např. lékařskou zprávou svého ošetřujícího lékaře, ale toliko na něj poukázala bez bližšího odůvodnění. Nutno připomenout usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 7 Nd 43/2001, v němž Nejvyšší soud vyslovil, že pouze skutečnost a odkaz na špatný zdravotní stav nemůže být důvodem k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu.
K další okolnosti uváděné žalobkyní, tj. její nepříznivé finanční situaci, třeba uvést, že zásadně okolnosti toho druhu, že některý účastník řízení nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými finančními problémy (stejně jako organizačními či jakýmikoli jinými), jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu.
Podle ustanovení §84 o. s. ř. je k řízení příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje (žalovaného), není-li stanoveno jinak. Obecným soudem právnické osoby je pak podle §85 odst. 3 o. s. ř. okresní soud, v jehož obvodu má sídlo. S ohledem na povahu věci (jedná se o řízení o ochraně osobnosti) je v dané věci příslušný krajský soud. Podle §85a o. s. ř. je-li pro řízení v prvním stupni věcně příslušný krajský soud a místní příslušnost se řídí obecným soudem účastníka, je místně příslušný krajský soud, v jehož obvodu je obecný soud účastníka. V daném případě je tedy příslušným soudem Městský soud v Praze. Tato příslušnost vychází z ustanovení o. s. ř. a skutečnost, že skutkové okolnosti sporu se odehrály mimo obvod takto určeného soudu, je naprosto irelevantní.
V dané věci je též nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná s přikázáním předmětné věci Krajskému soudu v Ostravě nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro žalovanou nepříznivý. Námitka o zohlednění „soukromé sféry jedince“ je tedy irelevantní, neboť obě strany účastníků mají ve sporu rovné postavení, a to bez ohledu na to, zda se jedná o fyzické či právnické osoby. V žádném případě se zde nejedná o jakési „zvýhodňování právnické osoby“.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Krajskému soudu v Ostravě z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. tomuto soudu nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. ledna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Š a b a t a