ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.955.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 955/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. září 2010 o dovolání obviněného J. R. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 11 To 32/2010 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 2 T 37/2009, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 11 To 32/2010 a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 12. 2009 sp. zn. 2 T 37/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Příbrami přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 12. 2009 sp. zn. 2 T 37/2009 uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb. v platném znění, jehož se dopustil tím, že dne 11. 3. 2007 v P., ulice K. O. v úmyslu získat pro sebe finanční prostředky a tyto nevrátit, podvodně vylákal od Ing. T. M., motocykl zn. JAWA 250, v rozebraném stavu bez registrační značky pod příslibem, že motocykl zrenovuje a vrátí jej do 3 týdnů od převzetí a dále převzal částku 10 000,- Kč jako zálohu na renovaci motocyklu, avšak motocykl ani peníze nevrátil a ponechal si je pro vlastní potřebu, čímž Ing. T. M., způsobil škodu ve výši nejméně 38 000,- Kč.
Za to byl obviněný odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. 1 T 169/2008, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Dále bylo uvedeným rozsudkem rozhodnuto o náhradě škody s tím, že obviněný je povinen zaplatit poškozenému částku 38 000,- Kč.
Proti uvedenému rozhodnutí podal obviněný odvolání, o němž rozhodoval Krajský soud v Praze, který je usnesením ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 11 To 32/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 11 To 32/2010 podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Konkrétně dovolatel argumentoval tím, že jednání, které je mu kladeno za vinu, nebylo v trestním řízení hodnověrně zjištěno. Právní závěry soudů proto neodpovídají skutkovým zjištěním. Výpověď poškozeného T. M. byla soudy obou instancí výrazně přeceněna, a naopak výpověď obviněného učiněná v přípravném řízení byla zcela pominuta. Obviněný totiž nejednal s úmyslem poškozeného poškodit, o svěřený motocykl přišel bez vlastního zavinění, a proto jej nemohl poškozenému vrátit. Okolnosti ztráty motocyklu obviněný jednoznačně uvedl, ale orgány činné v trestním řízení je důsledně nezkoumaly. Verze obviněného nebyla v řízení jakkoli vyvrácena. V řízení pak nebyl prokázán ani úmysl obviněného jakkoliv poškozeného poškodit.
Dále dovolatel uvedl, že i pokud by bylo možné dospět na základě provedených důkazů k závěru, že obviněný je vinen zjištěným skutkem, i v tomto případě by takový skutek nemohl být kvalifikován podle ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zák. Problematické je totiž zjištění o výši škody a na to navazující výrok o náhradě škody. V projednávaném případě se při vyčíslení výše škody vycházelo ze znaleckého posudku znalce Lubomíra Knejfla, který byl pro účely trestního stíhání vypracován. Problém je v tom, že vyčíslení hodnoty motocyklu absolutně nekoresponduje se škodou, která by mohla eventuelně být ze strany poškozeného uplatňována. Znalec ve znaleckém posudku i u hlavního líčení uvedl, že při stanovení ceny předmětného rozebraného motocyklu vycházel z cen ojetých, funkčních motocyklů uváděných v internetových inzercích. Hodnota ojetého funkčního motocyklu byla takto znalcem stanovena na 28 000,- Kč. Ve znaleckém posudku ale nebylo vůbec zohledněno, že obviněnému byl předán motocykl v nekompletním rozebraném stavu, a proto t. č. nefunkční. Obviněný v řízení uvedl, které části motocyklu chyběly a které nebyly originální, přičemž sám poškozený doznal, že motocyklu chyběla funkční elektroinstalace. Sám poškozený přitom uváděl, že předal obviněnému motocykl rozebraný na součástky, jenž byl 10 let v půdním prostoru. Podle dovolatele je jednoznačné, že desetiletá odstávka motocyklu znamená jeho rychlou kvalitativní devalvaci. Je proto naprosto nepochopitelné, jak mohl znalec vycházet při zjišťování škody výlučně z nabídkových cen funkčních motocyklů uváděných prodávajícími v internetových novinách. Oba soudy pak vycházely z nesprávně určené výše škody, která měla poškozenému vzniknout, což se odrazilo na nesprávně užité právní kvalifikaci.
Dovolatel proto zásadně nesouhlasí s tím, aby jeho jednání bylo kvalifikováno podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., protože nebylo prokázáno, že by způsobil poškozenému škodu ve výši 25 000,- Kč, či v částce dokonce vyšší. Z ocenění provedeného opatřeným znaleckým posudkem totiž není možno vycházet, jelikož znalecký posudek nezohlednil skutečný stav oceňovaného motocyklu, jenž byl v době převzetí obviněným nekompletní a disfunkční. Toto pochybení se pak promítá do výroku o náhradě škody, jenž je třeba považovat za jednoznačně nesprávný.
Další uplatněnou námitku směřoval dovolatel do uloženého souhrnného trestu odnětí svobody. Obviněnému byl tento druh trestu uložen jako souhrnný, na 24 měsíců a to ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. 1 T 169/2008, což je rozhodnutí chybné. Správně měl být obviněnému uložen souhrnný trest pouze v souvislosti s rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 2 T 145/2007, kterým byl ukládán souhrnný trest ve vztahu k rozhodnutí Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 1 T 41/2007, a dále pak ve vztahu k rozsudku Okresního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 11. 2007 sp. zn. 3 T 8/2008, i ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. 3 T 121/2007, jakož i ve vztahu k rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2009, sp. zn. 7 To 406/2009.
V závěru svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 11 To 32/2010, a aby tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k věci se vyjádřila následovně.
Námitky, podle kterých dovolatel o motocykl „ne vlastní vinou přišel“, směřují do oblasti skutkového zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. (Není ostatně zcela jasné, jakou vlastní verzi skutkového děje má podatel na mysli, když v přípravném řízení k věci nevypovídal a hlavní líčení se konalo v jeho nepřítomnosti ).
Pod obviněným deklarovaný dovolací důvod lze podle státního zástupce podřadit námitky týkající se výše způsobené škody. Tyto námitky vycházejí ze skutkových zjištění v soudních rozhodnutích uvedených a dovolatel v podstatě namítá, že při stanovení výše škody nebylo postupováno v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák., byť na toto ustanovení výslovně neodkazuje. Tyto námitky je nutno považovat za částečně důvodné.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení věci v předešlý stav.
V předmětné trestní věci byl předmětem útoku, ( mimo částky 10 000,- Kč, což dovolatel ve své argumentaci pomíjí ), motocykl starý několik desítek let. U takto specifického motorového vozidla bude jeho tržní cena do značné míry ovlivněna především tím, že jde o tzv. veterána. Ani u takového motorového vozidla však nemůže být při stanovení jeho tržní ceny bez významu jeho technický stav, funkčnost, kompletnost atd.
V předmětné trestní věci přímo z tzv. skutkové věty vyplývá, že motocykl byl v rozebraném stavu. Ze skutkových zjištění taktéž vyplývá, že motocykl nebyl kompletní, když u něho chyběla minimálně elektroinstalace a popř. i některé další díly (stojánek, „štefty“ - str. 2 rozsudku odvolacího soudu).
K těmto skutečnostem při stanovení výše škody podle státního zástupce zřejmě důsledně přihlédnuto nebylo. Se skutečností, že stroj byl rozebrán, se nalézací soud na str. 5 svého rozhodnutí vypořádal pouze odkazem na vyjádření znalce, podle kterého „na hodnotu motocyklu nemělo vliv, pokud byl kvalifikovaným způsobem rozebrán“. Takovýto závěr nemůže s ohledem na ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. obstát. Ani u „historického“ motocyklu dost dobře nemůže být tržní cena stroje, na který - lapidárně řečeno - lze nasednout a jet, stejná jako u stroje rozebraného na jednotlivé díly. Záloha 10 000,- Kč (celkem mělo být vyplaceno až 15 000,- Kč) byla ostatně obviněnému vyplacena právě jako odměna za kompletaci stroje. Rovněž konstatování odvolacího soudu na str. 2, že na motocyklu nechyběly žádné „zásadní díly“, nemění nic na tom, že stroj nebyl zcela kompletní a také tato okolnost nemůže být bez vlivu na jeho tržní cenu, a to i s ohledem na skutečnost, že u tak starého stroje může být opatření jakéhokoli náhradního dílu komplikovanou záležitostí.
Podle státního zástupce je nepochybné, že k celé situaci ohledně stanovení tržní ceny předmětného motocyklu přispěl svým postojem sám obviněný, který k věci nevypovídal a nikdy neuvedl, kde se předmětný motocykl, popř. jeho díly nacházejí. Přesto však bylo při stanovení výše škody ve smyslu §89 odst. 12 tr. zák. nutno přihlédnout k aktuálnímu technickému stavu předmětného motocyklu, jehož zprovoznění si k datu 11. 3. 2007 vyžadovalo poměrně značné investice, jejichž výši sám poškozený fakticky připustil v částce 10 000 – 15 000,- Kč.
Výše škody tedy podle státního zástupce nebyla stanovena zcela v souladu s ustanovením §89 odst. 12 tr. zák. Vzhledem k celkové výši škody pak nelze vyloučit, že tato okolnost mohla mít vliv na právní kvalifikaci skutku. V každém případě mělo toto pochybení dopad na správnost výroku o náhradě škody.
Vzhledem k tomu, že státní zástupce shledal vadným výrok o vině, nepovažoval za nutné podrobněji se vyjadřovat k námitkám týkajícím se trestu. Nicméně konstatoval, že námitky dovolatele v tomto směru jsou poněkud zmatečné, když např. tvrdí, že rozsudkem Okresního soudu pro Prahu - západ ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 2 T 145/2007 měl být ukládán souhrnný trest k jinému rozsudku vyhlášenému až v r. 2008, a když nijak nereaguje na argumentaci odvolacího soudu na str. 2 - 3 jeho rozhodnutí.
Vzhledem k uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 11 To 32/2010 a aby uvedenému soudu podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Současně státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání a zároveň vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ( §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. ).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům .
Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2010 sp. zn. 11 To 32/2010 je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením.
Pro úplnost Nejvyšší soud podotýká, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Současně je třeba dodat, že z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány. Nejvyšší soud musí dále posoudit, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí nejprve posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03 ). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 ).
Opakovaně již bylo vysloveno, že Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu ( srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03 ). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku. Dále je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí ( tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění ), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, za nějž byl dovolatel odsouzen. Dovolatel pak s poukazem na tento dovolací důvod musí namítat, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu musí uplatnit tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. ( tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem ).
Podle §250 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb. v platném znění ( dále jen tr. zák. ), kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty. Podle odst. 2 téhož ustanovení odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoli malou.
Podle §89 odst. 12 tr. zák. se při stanovení výše škody vychází z ceny, za kterou se věc, která byla předmětem útoku, v době a v místě činu obvykle prodává. Nelze-li takto výši škody zjistit, vychází se z účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo uvedení v předešlý stav.
V souvislosti se shora uvedeným ustanovením trestního zákona je možno také zmínit rozhodnutí č. 39/2002 Sb. rozh. trest., které uvádí, že ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. je koncipováno tak, že vyjadřuje celkem tři kritéria pro stanovení výše škody. Těmito kritérii jsou: cena, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, účelně vynaložené náklady na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo účelně vynaložené náklady na uvedení v předešlý stav. Vzájemný vztah těchto kritérií není takový, že by šlo o alternativy, z nichž by si orgány činné v trestním řízení mohly podle volného uvážení zvolit tu, kterou použijí. Mezi uvedenými kritérii je určitá hierarchie, která vyjadřuje, že primárním hlediskem je hledisko ceny, za kterou se věc v době a v místě činu obvykle prodává, a že teprve v případě, kdy výši škody není možné zjistit podle tohoto hlediska, je použitelné některé z dalších dvou hledisek, a to znamená hledisko účelně vynaložených nákladů na obstarání stejné nebo obdobné věci nebo hledisko účelně vynaložených nákladů na uvedení v předešlý stav.
Ze skutkové věty rozsudku soudu prvního stupně v podstatě vyplývá, že obviněný v úmyslu získat pro sebe finanční prostředky a tyto nevrátit podvodně vylákal od poškozeného motocykl JAWA 250 v rozebraném stavu pod příslibem jeho renovace a dále převzal částku 10 000,- Kč jako zálohu na renovaci a kompletaci motocyklu, avšak motocykl ani peníze nevrátil a ponechal si je pro vlastní potřebu, čímž způsobil poškozenému škodu min. 38 000,- Kč. Podle právní věty uvedeného rozhodnutí obviněný ke škodě cizího majetku sebe obohatil tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoliv malou.
Z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že k motocyklu rozebranému na jednotlivé díly, jenž obviněný vylákal, neexistuje žádná fotodokumentace. Ohledně ceny motocyklu byl v přípravném řízení opatřen znalecký posudek. Z obsahu znaleckého posudku znalce Lubomíra Knejfla na č. l. 18 spisu vyplývá, že k vypracování znaleckého posudku byly znalcem použity pouze podklady ze spisu s tím, že k motocyklu nebyl předložen technický průkaz. Znalec popsal předmět ocenění tak, že motocykl JAWA 250 určitého výrobního čísla s popsaným obsahem motoru, odhlášené registrační značky byl rozebraný na díly a připravený k renovaci. Podle poškozeného byl motor po celkové opravě s najetými 4 tis. km, elektroinstalace byla poškozená, výfukové potrubí neoriginální, ostatní součásti byly původní. Podle nalézací části znaleckého posudku byla obvyklá cena motocyklu stejného typu před renovací stanovena na základě zjištění z inzertních novin a internetu. Znalec pak na základě toho konstatoval, že obvyklá cena motocyklu JAWA 250 bez registrační značky je k datu 11. 3. 2007 stanovena na 28 000,- Kč.
U hlavního líčení jmenovaný znalec uvedl, že motocykl při stanovení hodnoty neviděl, vycházel pouze z podkladů, jenž měl k dispozici. Na hodnotu motocyklu nemělo podle znalce vliv, pokud byl kvalifikovaným způsobem rozebrán. Při stanovení ceny vycházel znalec z inzerátů v novinách a na internetu, věc konzultoval s kolegou znalcem sběratelem starých motocyklů, jenž má přehled o jejich cenách a provádí jejich renovaci. Inzerátů znalec nenalezl mnoho, možná tak 2 – 3. Zároveň vycházel z údajů poškozeného, že provedl renovaci motoru, což má vliv na zvýšení ceny, na druhé straně zohlednil poškozenou elektroinstalaci, což cenu snižovalo cca o 10 %. Opravené renovované motocykly těchto typů se podle znalce pohybují okolo 50 000,- Kč.
Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento soud hodnotil důkaz znaleckým posudkem o ceně věci předané obviněnému poškozeným až v souvislosti s výrokem o náhradě škody a její výší. Výši ceny motocyklu JAWA 250 bez dalšího převzal okresní soud do odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud v souvislosti s opatřeným znaleckým posudkem konstatoval, že není žádný důvod o závěrech znalce pochybovat. Znalecký posudek vycházel z údajů poškozeného, které jsou v dané věci jediným relevantním zjištěním o stavu motocyklu. Postup, kterým byla stanovena jeho hodnota, byl podle názoru odvolacího soudu zcela standardní.
Podstata problému tkví v projednávaném případě podle Nejvyššího soudu v tom, že podle hmotně právního ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. bylo třeba stanovit cenu věci, tedy v daném případě souboru kovových, popř. i jiných předmětů sloužících ke složení motocyklu, za kterou se tyto věci, resp. jejich soubor, v době jejich předání obviněnému v daném místě obvykle prodávaly. Takové skutkové zjištění potřebné pro právní kvalifikaci jednání obviněného podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. není ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně obsaženo a tento nedostatek není konvalidován ani v odůvodnění tohoto rozhodnutí, když pouze v souvislosti s odůvodněním výroku o náhradě škody bylo konstatováno, že cena motocyklu činí 28 000,- Kč, jestliže byl kvalifikovaným způsobem rozebrán. Pokud ale obviněný vylákal od poškozeného soubor součástek ke složení motocyklu, bylo třeba pro stanovení výše škody ve smyslu hmotně právního ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. vycházet z ceny, za kterou se tyto jednotlivé součástky v místě činu obvykle prodávaly. V projednávaném případě však byla znalcem stanovena cena nerenovovaného stroje, u něhož bez jakéhokoliv průkazného zjištění znalec presumoval, že byl kvalifikovaně rozebrán, aniž jeho součásti znalec viděl alespoň na fotografii. Správně měl podle Nejvyššího soudu nalézací soud vycházet z ceny souboru součástek, z nichž mělo být možné podle tvrzení poškozeného složit motocykl. To ale soud prvního stupně neučinil a odvolací soud jeho pochybení nenapravil.
Z výše uvedených důvodů považoval Nejvyšší soud tuto relevantní právní námitku obviněného za zcela důvodnou. Ve věci opatřený znalecký posudek lze označit za nepřezkoumatelný, neboť se vyjadřuje k ceně něčeho, co znalec neviděl ani na fotografii. Přitom vychází výlučně z tvrzení poškozeného a presumuje neověřitelné skutečnosti o tom, že soubor součástek předaných obviněnému byl kvalifikovaným způsobem rozebraný stroj. O ceně montáže motocyklu z předmětných součástek znalec nehovoří vůbec. Při stanovení ceny obvyklé pak znalec pouze obecně odkazuje na inzertní noviny a internet, z nichž zjišťoval obvyklé ceny funkčních motocyklů stejného typu, aniž z těchto inzerátů konkretizuje pokud jde o stáří, stav, cenu takových vozidel a inzertní médium, na jehož základě zjistil obvyklou cenu posuzované věci.
Podle Nejvyššího soudu proto bude nutné znovu stanovit cenu souboru věcí, které předal poškozený obviněnému, a to na základě skutkových zjištění majících oporu v provedených důkazech. To konkrétně znamená, že je třeba zajistit ocenění předmětného souboru součástek ke složení motocyklu. K tomu bude nutné zjišťovat, zda poškozený disponuje v tomto smyslu alespoň nějakou fotodokumentací a v jakém technickém stavu byly jednotlivé součástky v době předání obviněnému. Teprve na základě těchto zjištění bude možné stanovit cenu souboru těchto věcí podle kritérií stanovených v ustanovení §89 odst. 12 tr. zák. Pokud se v naznačeném směru nepodaří orgánům činným v trestním řízení zajistit potřebné podklady, bude nutné zjistit ( vhledem k tomu, že obviněný převzal od poškozeného převážně kovové součástky ), z jakých kovů se jednotlivé součástky skládaly, jaká byla jejich orientační váha, a pro účely stanovení výše škody pak vycházet z obvyklé výkupní ceny kovů ve sběrných surovinách.
Pokud jde o námitky obviněného spočívající v tom, že nebyla vyvrácena jeho obhajoba spočívající v tom, že o motocykl přišel ne vlastní vinou, ale tyto skutečnosti nebyly v trestním řízení zkoumány, tak těmi se Nejvyšší soud nezabýval. Takové námitky totiž směřují výlučně do oblasti zjišťování skutkového stavu věci a nejsou proto podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dále obviněný v dovolání brojil proti pochybení při ukládání souhrnného trestu, když podle jeho názoru mu správně měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k jinému rozhodnutí, než mu byl nalézacím soudem uložen.
Nejvyšší soud konstatoval, že takto uplatněná dovolací námitka je podřaditelná pod dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť směřuje do nesprávného hmotně právního posouzení ve vztahu k některým „zvláštním podmínkám“ při ukládání trestu, tj. pochybení soudu při ukládání souhrnného trestu, úhrnného trestu a společného trestu za pokračování v trestném činu.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §35 odst. 3 tr. zák. ustanovení o souhrnném trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
V souvislosti s ukládáním souhrnného trestu pokládá Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že po novelizaci trestního řádu provedenou zákonem č. 292/1993 Sb. platí, že stejnou povahu jako odsuzující rozsudek má i trestní příkaz. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému ( §314e odst. 5 tr. ř. ). Byl-li dřívější trest uložen trestním příkazem a nový trest se ukládá rozsudkem, musí se za podmínek ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. uložit souhrnný trest. Uložení souhrnného trestu přichází v takovém případě v úvahu tehdy, jestliže soud odsuzuje obviněného za trestný čin, který spáchal dříve, než mu byl doručen trestní příkaz, a to i když byl trestní příkaz poté zrušen podáním odporu, pokud řízení skončilo pravomocným odsouzením. Není rozhodující, kdy byl trestní příkaz vydán, protože pouze doručení trestního příkazu, a nikoli již jeho vydání, má účinky spojené s vyhlášením odsuzujícího rozsudku. ( Srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon Komentář I. díl. 6. doplněné a přepracované vydání Praha C. H. Beck 2004, str. 310 – 311 ).
Z uvedeného je zřejmé, že pro stanovení mezí souběhu a tím i souhrnnosti trestných činů pro účely ukládání trestu je podstatné zjišťovat, kdy byla obviněným spáchána trestná činnost, a kdy byl v časové posloupnosti poprvé vyhlášen proti obviněnému odsuzující rozsudek, nebo kdy byl obviněnému doručen trestní příkaz ( za podmínky, že byl obviněný ve věci, v níž došlo k vydání trestního příkazu, pravomocně odsouzen ), za kterýkoli ze sbíhajících se trestných činů.
Nalézací soud (Okresní soud v Příbrami) v odůvodnění výroku o trestu zmínil předchozí odsouzení obviněného Okresním soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 2 T 64/2005, Okresním soudem Praha – východ pod sp. zn. 1 T 41/2007, Obvodním soudem pro Prahu 5 sp. zn. 1 T 14/2009, Okresním soudem v Benešově pod sp. zn. 2 T 167/2005, Městským soudem v Praze sp. zn. 7 To 406/2009 ( v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 16/2009). Současně uvedl, že naposledy byl obviněný odsouzen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. 1 T 169/2008, pro trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. V projednávané trestní věci Okresního soudu v Příbrami spáchal obviněný uvedený trestný čin podvodu dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek pro shora uvedený trestný čin zpronevěry a proto Okresní soud v Příbrami zrušil rozsudek Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 169/2008 ve výroku o trestu a uložil obviněnému souhrnný trest.
Odvolací soud v této souvislosti konstatoval, že nalézací soud rozhodl zcela správně, protože pouze s trestnou činností projednávanou u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 169/2008 je trestná činnost v projednávané věci v souběhu. Odvolání podle odvolacího soudu totiž opomíjí, že rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 2 T 145/2007 byl obviněnému rovněž ukládán souhrnný trest ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 28. 2. 2007 sp. zn. 1 T 41/2007 a ve vztahu k tomuto odsouzení je tedy nyní projednávané jednání obviněného recidivou a nikoli souběhem.
Na tomto místě je třeba uvést, že z opisu rejstříku trestů obviněného J. R. je zřejmé, že se jedná o mnohonásobného recidivistu, který trestnou činnost páchá často a dlouhodobě. Proto také rozhodování o ukládaných trestech, zejména pokud jde o správnost určení vztahu jejich případné souhrnnosti není v případě obviněného záležitostí jednoduchou. Naprosto nezbytnou náležitostí k tomu je mít k dispozici všechny potřebné přílohové spisy. Dále pak správně určit, které trestné činy z různých rozhodnutí soudů jsou vůči sobě ve vztahu vícečinného souběhu a tím též ve vztahu souhrnnosti, ale neméně důležité je i v rámci ukládaného souhrnného trestu i správné a zákonu odpovídající vyslovení výroku o zrušení výroku (výroků) o trestu (trestech) z předchozího (předchozích) rozhodnutí soudu (soudů). Takový postup však není při rozhodování vždy dodržen.
Nejvyšší soud z dodatečně zaslaných přílohových spisů zjistil následující skutečnosti, na základě jejichž vyhodnocení konstatoval, že dovolací námitka obviněného do uloženého souhrnného trestu je důvodná.
Z obsahu spisového materiálu Okresního soudu Praha - východ sp. zn. 1 T 41/2007 totiž vyplývá, že po podání obžaloby byl v této věci vydán dne 28. 2. 2007 trestní příkaz, který byl obviněnému doručen dne 19. 3. 2007 s tím, že nabyl právní moci dne 24. 3. 2007. Uvedený trestní příkaz se týkal jednání obviněného ze dne 18. 7. 2006. Výrok o trestu z tohoto trestního příkazu byl pak zrušen rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 2 T 145/2007 , jenž uznal obviněného vinným za jednání z měsíce ledna 2007. Výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – západ sp. zn. 2 T 145/2007 byl pak zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. 3 T 8/2008.
Obviněný byl dále odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2007 sp. zn. 2 T 167/2005 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2007 sp. zn. 11 To 190/2007, přičemž vydání tohoto rozsudku Okresního soudu v Benešově nepředcházel trestní příkaz.
Obviněný byl rovněž odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 8. 2009 sp. zn. 1 T 14/2009, jímž bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2007 sp. zn. 2 T 167/2005 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2007 sp. zn. 11 To 190/2007, dále vzhledem k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. 3 T 8/2008, a dále vzhledem k rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. 1 T 169/2008.
Dále byl obviněný odsouzen rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2009 sp. zn. 7 To 406/2009 v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 16/2009, jenž obsahuje 3 výroky o trestu. Prvním byl uložen souhrnný trest za součastného zrušení výroku o trestech z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 4. 2007 sp. zn. 2 T 167/2005 ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 5. 2007 sp. zn. 11 To 190/2007, z rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 5. 2. 2009 sp. zn. 3 T 151/2007, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 8. 2009 sp. zn. 1 T 14/2009. Druhým výrokem o trestu byl uložen obviněnému souhrnný trest za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. 3 T 8/2008. Třetím výrokem v uvedeném rozsudku Městského soudu v Praze bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu vzhledem k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. 1 T 169/2008.
Vzhledem k výroku o trestu, jak byl koncipován a vysloven citovaným rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. 11. 2009 sp. zn. 7 To 406/2009 a to konkrétně v jeho druhé části výroku o trestu, jímž zrušil pouze výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 11. 2008 sp. zn. 3 T 8/2008, stal se opětovně účinným výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 2 T 145/2007, jenž byl již dříve zrušen právě výrokem o uložení souhrnného trestu již zmíněným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 3 T 8/2008.
Pokud jde o odsouzení obviněného v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 1 T 169/2008, zde byl obviněný odsouzen rozsudkem ze dne 8. 12. 2008 za jednání z měsíce května 2007 a ze dne 15. 10. 2007.
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací i nalézací soud v projednávané věci mylně předpokládaly, že k dřívějšímu odsouzení obviněného R. v trestní věci Okresního soudu Praha – východ sp. zn. 1 T 41/2007 došlo rozsudkem ze dne 28. 2. 2007. Ve skutečnosti se ale jednalo o trestní příkaz ze dne 28. 2. 2007 vztahující se k jednání obviněného ze dne 18. 7. 2006 , jenž byl obviněnému doručen dne 19. 3. 2007. Uvedené datum doručení trestního příkazu obviněnému má z právního hlediska charakter vyhlášení odsuzujícího rozsudku, jenž je rozhodnou skutečností pro posouzení toho, zda se v případě více posuzovaných jednání obviněného jedná o souběh či recidivu. V projednávané trestní věci Okresního soudu v Příbrami páchal obviněný trestnou činnost dne 11. 3. 2007. V trestní věci Okresního soudu pro Prahu – západ sp. zn. 2 T 145/2007 páchal obviněný trestnou činnost v lednu 2007, přičemž mezi daty páchání trestné činnosti obviněného z projednávané trestní věci Okresního soudu v Příbrami a z trestní věci Okresního soudu pro Prahu – západ sp. zn. 2 T 145/2007 nebyl podle opisu rejstříku trestů ani podle vyžádaných přílohových spisů doručen obviněnému jiný trestní příkaz ani vůči němu nebyl vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Obviněný tedy páchal trestnou činnost v lednu 2007 a dne 11. 3. 2007, přičemž dne 19. 3. 2007 mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu Praha - východ sp. zn. 1 T 41/2007, jenž vymezil hranici mezi souběhem a recidivou ve vztahu k jednání obviněného z rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 8. 12. 2008 sp. zn. 1 T 169/2008, jenž odsoudil obviněného za jednání z května 2007 a ze dne 15. 10. 2007. V této souvislosti Nejvyšší soud taktéž podotýká, že dne 3. 4. 2007 byl obviněnému vyhlášen odsuzující rozsudek v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 167/2005.
Podle Nejvyššího soudu je tak na základě shora uvedeného v projednávané věci Okresního soudu v Příbrami třeba uvažovat o uložení souhrnného trestu ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 23. 10. 2007 sp. zn. 2 T 145/2007, a nikoliv ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 169/2008, jak to učinil Okresní soud v Příbrami.
Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal podané dovolání důvodným a zrušil napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, když příčina vytýkaných nedostatků má svůj původ již v řízení před tímto soudem. Současně zrušil i všechna obsahově navazující rozhodnutí, jež v důsledku tohoto rozhodnutí pozbyla svého podkladu (§265k odst. 1, 2 tr. ř.). Nejvyšší soud pak přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v intencích toho, co bylo uvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl (§265l odst. 1 tr. ř.). Tento soud se bude muset též zabývat otázkou časové působnosti zák. č. 40/2009 Sb. ( trestní zákoník ) a v důsledku toho i otázkou jeho případné aplikace či neaplikace na osobu obviněného J. R. Ve smyslu ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Za splnění podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c