ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.70.2010.1
sp. zn. 4 Tz 70/2010-17
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 30. listopadu 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. W. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 67 To 171/2010, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 67 To 171/2010, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného J. W.
Napadené usnesení se zrušuje .
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 vydal dne 31. 1. 2007 trestní příkaz sp. zn. 3 T 8/2007, jímž byl J. W. uznán vinným dvěma trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona, jichž se dopustil tím, že 1). v době od března 2006 do prosince 2006 včetně v P. ani jinde ničím nepřispíval na výživu své dcery A. W. k rukám matky A. Z., ač mu tato povinnost vyplývá ze zákona o rodině a navíc mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 15. 10. 2001, sp. zn. 6 P 183/98 ve výši 1.600,- Kč měsíčně, splatné vždy každého 20. dne v měsíci předem, takže celkově na výživném dluží částku 16.000,- Kč, 2). v době od ledna 2005 do prosince 2006 včetně, vyjma, kdy na základě nařízení exekuce z usnesení Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 35 E 307/2005, mu bylo v období od srpna 2005 do ledna 2006 včetně postupně z platu sraženo celkem 14.000,- Kč, jež jsou deponovány na účtu společnosti AGC Automotive Czech, a.s., v P. ničím nepřispíval na výživu své dcery M. W., k rukám matky R. W., ač mu tato povinnost vyplývá přímo ze zákona o rodině a navíc mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 4. 10. 2004, sp. zn. 14 Nc 1427/2004, ve výši 1.000,- Kč měsíčně a dále pro období od 1. 8. 2005 rozsudkem téhož soudu ze dne 28. 8. 2006, sp. zn. 21 P 141/2005, ve výši 1.500,- Kč měsíčně, splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem, takže na výživném dluží částku 18.500,- Kč.
Za to mu byl v sazbě §213 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §59 odst. 2 tr. zákona byla obviněnému uložena povinnost, aby během zkušební lhůty podmíněného odsouzení podle svých sil uhradil dlužné výživné a řádně platil běžné výživné.
Trestní příkaz nabyl právní moci dne 5. 5. 2007.
Obvodní soud pro Prahu 3 vydal dne 5. 5. 2010 usnesení sp. zn. 3 T 8/2007, jímž rozhodl o tom, že podle §83 odst. 1 tr. zákoníku obviněný původně odložený trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců vykoná a podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Stížnost, kterou obviněný proti tomuto usnesení podal, Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 67 To 171/2010, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou.
Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. W. Namítá v ní, že tímto rozhodnutím byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu. Podstatou stížnosti pro porušení zákona je zjištění ministra spravedlnosti, že obviněný, který nebyl osobně přítomen veřejnému zasedání v jehož průběhu bylo rozhodnuto o tom, že se podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná, podal při svém opožděném příchodu téhož dne proti tomuto usnesení ústně do protokolu stížnost. Učinil tak řádně a včas, přičemž tuto stížnost ještě dodatečně písemně odůvodnil. Stížnostní soud však při posuzování včasnosti podaného opravného prostředku vycházel pouze z data podání písemného odůvodnění stížnosti, proto stížnost jako opožděně podanou podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl. Toto rozhodnutí je však vadné, neboť nezohlednilo, že stížnost byla podána osobou oprávněnou a včas.
V petitu mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu toto rozhodnutí včetně rozhodnutí obsahově navazujících zrušil a věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 3 T 8/2007, Nejvyšší soud zjistil, že samosoudkyně nařídila veřejné zasedání, v němž mělo být rozhodnuto zda bude nařízen výkon původně odloženého trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců či zda bude rozhodnuto, že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Po dvou nezdařených pokusech o vyrozumění obviněného o konání veřejného zasedání se pak obviněného podařilo dne 27. 4. 2010 osobně vyrozumět o konání veřejného zasedání nařízeného na den 5. 5. 2010. Z protokolu o tomto jednání, který je založen ve spise na čl. 122a je zřejmé, že jednání započalo ve 12. 30 hod., obviněný ač včas a řádně předvolán, se k němu nedostavil a proto samosoudkyně vyhlásila podle §202 odst. 2 písm. a) tr. řádu, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti. Výsledkem veřejného zasedání bylo vyhlášení usnesení o tom, že obviněný trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců vykoná a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Jednání bylo ukončeno ve 12. 40 hod. Na čl. 123 spisu je založen protokol sepsaný dne 5. 5. 2010 ve 13. 15 hod., z něhož je patrno, že obviněný se k soudu dostavil opožděně, omluvil svůj pozdní příchod obtížností dopravní situace v Praze a z toho se odvíjejícím zpožděním. Byl seznámen s výsledkem veřejného zasedání a poučen o opravném prostředku. Obviněný prohlásil, že „proti tomuto usnesení by chtěl podat stížnost“. Uvedl, že si našel zaměstnání a zaměstnavatel mu přislíbil poskytnout pro banku garance tak, aby mohl uhradit dlužné výživné v plné výši, předpokladem je však délka trvání zaměstnání po dobu delší než tři měsíce. Předložil také pracovní smlouvu z 8. 3. 2010 (čl. 124 spisu).
Jak je patrno z poštovní doručenky založené ve spise na čl. 129, obviněný písemně odůvodněné usnesení o přeměně trestu do vlastních rukou převzal dne 13. 5. 2010. Obviněný J. W. zaslal soudu prvního stupně písemné podání označené jako „odvolání proti rozsudku“, z jehož obsahu je zřejmé, že jde o stížnost proti usnesení tohoto soudu ze dne 5. 5. 2010 o přeměně trestu ( §59 odst. 1 tr. řádu). Obvodnímu soudu pro Prahu 3 bylo doručeno dne 20. 5. 2010.
Stížnost obviněného byla dne 1. 6. 2010 předložena k rozhodnutí Městskému soudu v Praze a ten ji v neveřejném zasedání ze dne 2. 6. 2010 usnesením sp. zn. 67 To 171/2010, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu zamítl jako opožděně podanou. V odůvodnění usnesení vycházel ze závěru, že obviněnému bylo písemné usnesení s poučením o opravném prostředku doručeno dne 13. 5. 2010, třídenní lhůta k podání stížnosti počala běžet dne 14. 5. 2010 a skončila dne 17. 5. 2010. Pokud obviněný předal stížnost k poštovní přepravě dne 19. 5. 2010 učinil tak po uplynutí zákonné třídenní lhůty a proto nadřízený soud jeho stížnost bez věcného přezkoumání zamítl.
Ustanovení §141 odst. 1 tr. řádu uvádí, že opravným prostředkem proti usnesení je stížnost. Ta se podle §143 odst. 1 tr. řádu podává u orgánu, proti jehož usnesení směřuje, do tří dnů od oznámení usnesení. Způsob, jakým se usnesení oznamuje, je upraven v ustanovení §137 odst. 1 tr. řádu. Oznámení se děje buď vyhlášením usnesení v přítomnosti toho, jemuž je třeba usnesení oznámit nebo doručením opisu usnesení.
V posuzovaném případě nebylo usnesení obviněnému vyhlášeno klasicky v průběhu konaného veřejného zasedání, avšak obviněný krátce po jeho skončení téhož dne byl samosoudkyní o průběhu veřejného zasedání informován, rozhodnutí mu bylo publikováno a byl poučen o opravném prostředku, jak je patrno z písemného protokolu, který byl o tomto úkonu vyhotoven (§56 odst. 1 tr. řádu). Ze stejného protokolu jednoznačně plyne projev vůle, který obviněný učinil - napadnout toto usnesení opravným prostředkem – podanou stížností. Podle názoru Nejvyššího soudu je nerozhodné, že gramaticky je stanovisko obviněného vyjádřeno podmiňovacím způsobem a nikoli užitím vidu dokonavého, neboť akcentace takovéhoto nazírání na konkrétně zjištěné okolnosti by představovala krajně formalistický přístup k výkladu §143 odst. 1 tr. řádu. Nadto není zřejmé, zda takto bylo doslovně zaprotokolováno bezprostřední vyjádření obviněného či zda šlo o praxí zaužívanou formulační neobratnost protokolující osoby.
Takto podaný opravný prostředek tudíž plně odpovídá zákonným kriteriím na jeho včasnost, a proto stížnostní soud nemohl podanou stížnost zamítnout z důvodu jejího opožděného podání podle §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu, naopak bylo jeho povinností meritorně napadené usnesení přezkoumat.
Vzhledem k důvodům výše uvedeným Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 67 To 171/2010, byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. b) tr. řádu v neprospěch obviněného. Podle §269 odst. 2 tr. řádu bylo napadené usnesení zrušeno, současně pak i všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázána Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Znamená to, že stížnostní soud se bude podanou stížností znovu věcně zabývat a projedná ji z hlediska uplatněných stížnostních námitek.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á