ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1098.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1098/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 dovolání, které podal obviněný D. Ž. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 9 To 84/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 13/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 9 To 84/2010. Současně se také zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 51 T 13/2009, byl obviněný D. Ž. uznán vinným:
- trestným činem týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák.,
- trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (v bodě 4 výroku),
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je ve výroku rozhodnutí pod body 1) až 4) uvedeno.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §215a odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let, za současného vyslovení dohledu.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný D. Ž. odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 9 To 84/2010, byl podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněný skutkem uvedeným v obžalobě ve výroku rozsudku pod body 1 – 4 spáchal trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. a trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. (oba ve znění účinném do 31. 12. 2009). Dále obviněného odsoudil podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2009) k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 2 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2009) výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu (všem výrokům) podal obviněný D. Ž. (dále též i „dovolatel“) prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný připomněl, že v odvolání napadal vady řízení, které předcházelo vydání prvoinstančního rozsudku, který byl téměř výlučně založen na výpovědi poškozené. Rozpory mezi její výpovědí a mezi výpověďmi jeho osoby a vyslýchaných svědků obvodní soud vyřešil tak, že veškeré další výpovědi hodnotil za použití presumpce pravdivosti výpovědi poškozené. Podle názoru obviněného odporuje toto hodnocení ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Konstatoval, že výpovědi svědků, kteří byli k událostem mezi ním a poškozenou vyslýcháni, hovoří o vzájemných konfliktech mezi nimi, iniciovaných a gradovaných převážně poškozenou. Ani výpověď svědka M. Č., syna poškozené, který mimo jiné hovořil o okamžicích, kdy dovolatele „strašili“ tvrzením, že se poškozená vrací domů, na které reagoval urychleným odchodem do svého pokoje, soudy obou stupňů nepřesvědčila o tom, že to byl spíše on a nikoli D. J., kdo byl týrán.
V dovolání obviněný vytkl, že další obhajobou navrhované osoby k podání svědecké výpovědi soud nepředvolal, ačkoliv mohly zpochybnit důvěryhodnost tvrzení poškozené, na níž bylo rozhodnutí o jeho vině založeno. Rovněž rozhodnutí soudů o tom, že výslechy policejních hlídek jsou zbytečné, neboť v objemu práce si nemohou na poměry v jeho rodině pamatovat, znemožnilo vyvrácení výpovědi poškozené. Přitom např. policista, který prováděl zadržení dovolatele, jezdil do domácnosti poměrně často a jeho svědectví mohlo přispět k objasnění věci. Závěr o neexistenci domácího násilí učinily nejen jednotlivé policejní hlídky, v protokolech specializovaných na tuto problematiku, ale i svědkyně PhDr. R. V., pracovnice oddělení péče o rodinu, která společně s kolegyněmi měla rodinu Ž. v agendě. Nikdo z jejich úřadu neměl podezření na prvky domácího násilí, přestože obviněný i poškozená jejich úřad navštěvovali a problémy v rodině jim popisovali.
Předložené starší lékařské zprávy sice zachycují některá zranění poškozené, jejich vznik a původ však uváděla pouze ona sama. V této souvislosti obviněný zmínil požívání alkoholu poškozenou, což uváděli svědci a které přiznala znalci. Dodal, že ve svých výpovědích však tuto skutečnost popřela, ačkoliv by to vysvětlovalo zejména vznik podlitin (např. pády či jiná zranění v opilosti). Popsal i nevyprovokované jednání, kdy poškozená v opilosti demolovala společný byt, a které sama vnímala jako rozbití jednoho talíře o stěnu. V podrobnostech též odkázal na své další argumenty uplatněné v odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu.
Podané dovolání obviněný odůvodnil zejména tím, že na základě provedeného řízení nelze u popsaných útoků, pokud by byla prokázána pravdivost obvinění, shledat naplnění skutkové podstaty trestného činu týrání osoby žijící ve společném domě nebo bytě podle §215a tr. zák., neboť týrání, jak je vnímáno trestním právem, předpokládá jednostrannou dominanci jedné osoby nad druhou, která nedává týrané osobě možnost vzepřít se, a kde je agresorem vždy jedna osoba. Vytkl, že nebyly naplněny znaky domácího násilí, které jsou všeobecně uznávány a přijímány odbornou literaturou, kterou v dovolání označil a na zmíněné znaky v podrobnostech poukázal. Soudy obou stupňů došly k názoru, z něhož však nevyvodily logický závěr, že přinejmenším jeden z bodů definice nebyl naplněn, neboť pokud ke konfliktům docházelo, nedošlo k jasnému dělení rolí na agresora a napadeného. Z pouhé skutečnosti, že se obviněný dokázal atakům poškozené ubránit a např. držením za ruce jí bránil pokračovat v útoku, nelze dovodit, že se tímto sám dostal do role agresora, či že se sám dopustil jakkoliv „špatného“ jednání. Sérii konfliktů, které poškozená vyprovokovala, nelze podle názoru obviněného posuzovat jako trestný čin, jímž byl uznán vinným. V nejméně příznivém případě bylo namístě jednání posoudit jako případné spáchání jiného trestného činu, byť současně zdůraznil, že spáchání těchto útoků rozhodně popírá. Rovněž vyslovil nesouhlas s výrokem o trestu.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
K mimořádnému opravnému prostředku se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, jenž poukázal na dosavadní průběh řízení a obviněným vznesené dovolací námitky.
Státní zástupce konstatoval, že obviněný uplatnil vesměs výhrady, jejichž podstata odezněla již v dosavadní jeho obhajobě a v odvolání. Poznamenal, že soud druhého stupně na tyto námitky náležitě reagoval, vycházeje ze správně zjištěného skutkového stavu, a shledal je do jisté míry důvodnými, z čehož vyplynula změna právního posouzení ohledně naplnění znaků trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a tr. zák. Pokud takto řádně proběhlo přezkumné řízení ve druhém stupni, nemá podle státního zástupce dovolací soud důvod do věci zasahovat a není povinen zkoumat důvodnost týchž námitek. Řízení o dovolání, které je svými podmínkami a účelem zcela specifické, totiž nelze chápat jako třetí stupeň soudního řízení ani jako opakované řízení o odvolání. Část námitek obviněného nevyhovuje uplatněnému důvodu dovolání, neboť směřují jednak do procesních náležitostí řízení, jednak proti procesu dokazování, tj. do oblasti skutkových zjištění. Státní zástupce zdůraznil, že na tyto námitky důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá a nelze je podřadit ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů stanovených v §265b tr. ř. To však ještě neznamená, že napadené rozhodnutí může v té podobě, v níž bylo vydáno, skutečně obstát. Odvolací soud podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek obvodního soudu. Státní zástupce vytkl soudu druhého stupně, že pokud rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř., byl povinen vydat rozsudek obsahově odpovídající požadavkům ustanovení §120 odst. 1, 3 tr. ř., tj. takový, který musí mimo jiné obsahovat označení soudu včetně jmen a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí podíleli , kterýžto požadavek napadený rozsudek nesplňuje. Především však musí rozsudek přesně označovat trestný čin , jehož se týká výrok o vině, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu .
V návaznosti na výše popsané skutečnosti státní zástupce zdůraznil, že těmto zákonným požadavkům rozsudek nevyhovuje, neboť sice obsahuje zákonné označení trestných činů, jimiž byl obviněný D. Ž. uznán vinným, absentuje v něm však tzv. skutková věta, obsahující slovní popis skutkových okolností, v nichž se dané trestné činy spatřují, a postrádá se také tzv. právní věta, v níž jsou slovně specifikovány zákonné znaky předmětných deliktů. V rozsudku tudíž zcela chybí popis skutků, v nichž soud spatřuje trestné činy týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., a proto správnost tohoto právního posouzení nelze vůbec ověřit. Podle názoru státního zástupce je možno na tuto vadu vztáhnout obviněným uplatněný důvod, který spočívá v nesprávném právním posouzení skutku, neboť právní posouzení v rozsudku uvedeno je, nejsou však popsány skutky, jichž se týká. Jedná se o vadu natolik zásadní, že ji nelze řešit postupem podle §265 l odst. 2 tr. ř.
Z popsaných důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 9 To 84/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu druhého stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dále navrhl, aby rozhodnutí bylo za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.] s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného D. Ž. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je potřebné označit za irelevantní námitky obviněného D. Ž., pokud v podrobnostech namítá, že při rozhodování soud vycházel z výpovědi poškozené D. J., nepřihlížel k výpovědím dalších svědků a nepředvolal a nevyslechl obhajobou navrhované svědky. Nutno zdůraznit, že tyto námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
V dovolání obviněný D. Ž. rovněž namítá nesprávné hmotně právní posouzení skutku, a to jako trestného činu týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. Tato námitka uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Z výrokové části napadeného rozsudku vyplývá, že Městský soud v Praze podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu rozsudek prvostupňového soudu, a poté sám rozhodl podle §259 odst. 3 tr. ř. Za této situace měl rozsudek odpovídat požadavkům, které stanoví trestní řád.
Podle §120 odst. 1 písm. a) až e) tr. ř. platí, že rozsudek po úvodních slovech „Jménem republiky“ musí obsahovat
a) označení soudu, o jehož rozsudek jde, i jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili,
b) den a místo vyhlášení rozsudku,
c) výrok rozsudku s uvedením zákonných ustanovení, jichž bylo použito,
d) odůvodnění, pokud zákon nestanoví něco jiného, a
e) poučení o opravném prostředku .
Ustanovení §120 odst. 3 tr. ř. zakotvuje, že výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, musí přesně označovat trestný čin, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu .
Nejvyšší soud konstatuje, že napadený rozsudek odvolacího soudu neobsahuje řadu obligatorních náležitostí vyžadovaných trestním řádem, a to ustanoveními §120 odst. 1 písm. a), c) a §120 odst. 3 tr. ř. Výrok rozsudku sice obsahuje zákonné označení trestných činů týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě podle §215a odst. 1 tr. zák. a ublížení na zdraví podle §221 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., jimiž byl obviněný D.Ž. uznán vinným, avšak absentuje v něm tzv. skutková věta, jež by obsahovala slovní popis skutkových okolností, v nichž jsou zmíněné trestné činy spatřovány a chybí i tzv. právní věta, v níž by byly slovně specifikovány zákonné znaky předmětných trestných činů. Jelikož ve výroku rozhodnutí zcela chybí popis skutků, v nichž odvolací soud spatřoval trestné činy, jimiž obviněného uznal vinným, tak nelze vůbec přezkoumat, zda skutky byly správně právně posouzeny. Současně je nutno zdůraznit, že nejde o písařský nedostatek, neboť s uvedenými podstatnými vadami byl rozsudek ve veřejném zasedání konaném dne 3. 3. 2010 i vyhlášen, což bylo dovolacím soudem ověřeno ze zvukového záznamu. Nedostatkem je též skutečnost, že napadené rozhodnutí neobsahuje jména a příjmení soudců, kteří se na rozhodnutí zúčastnili. Ostatně na tyto všechny procesní vady oprávněně upozornil i státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného D. Ž. bylo podáno důvodně. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2010, sp. zn. 9 To 84/2010. Současně také zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem soudu druhého stupně bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit ve věci zákonu odpovídající rozhodnutí. Jelikož napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.).
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěné vady nebylo možno odstranit ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k