Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.07.2010, sp. zn. 6 Tdo 415/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.415.2010.1

sp. zn. 6 Tdo 415/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2010 dovolání, která podali obviněný Z. R. , obviněný Z. G. , a obviněná E. S. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 5 To 55/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 7/2007, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Z. R. a E. S. o d m í t a j í . Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Z. G. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 48 T 7/2007, byli uznáni vinnými: obviněný Z. R. - trestným činem podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §9 odst. 2 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za použití §143 tr. zák., trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §9 odst. 2 tr. zák. k §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. [v bodě 1) výroku], - trestným činem podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., pomocí k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. [v bodě 2a), 2b) výroku], - trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §9 odst. 2 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za použití §143 tr. zák. [v bodě 2a) výroku], - trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. [v bodě 3) výroku], obviněný Z. G. - trestným činem podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §9 odst. 2 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za použití §143 tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §9 odst. 2 tr. zák. k §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. [v bodě 1) výroku], obviněná E. S. - trestným činem podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. [v bodě 2a) výroku], a to u všech obviněných na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno. Za tyto trestné činy byli odsouzeni: obviněný Z. R. podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, č. j. 15 T 165/2007-222, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. 3 To 689/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; obviněný Z. G. podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou; obviněná E. S. podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného T. S. Proti konstatovanému rozhodnutí podali odvolání jednak obvinění T. S., Z. R., Z. G. a E. S. a jednak v neprospěch obviněného Z. R. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 5 To 55/2009, bylo rozhodnuto: I. Podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. byl z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o trestu ohledně obviněného Z. R. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný Z. R. odsouzen: za trestné činy podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za použití §143 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. (bod 1), podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., pomoc k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za použití §143 tr. zák. (bod 2), trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 tr. zák. (bod 3) a sbíhající se trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, č. j. 15 T 165/2007-222, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. 3 To 689/2008, podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 věta druhá tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2008, č. j. 15 T 165/2007-222, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2008, sp. zn. 3 To 689/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných T. S., Z. R., Z. G. a E. S. zamítnuta. Citovaný rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu napadli obvinění Z. R., E. S. a Z. G. prostřednictvím obhájců dovoláními. Všichni obvinění uplatnili dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a obviněný Z. G. navíc i důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Obviněný Z. R. uvedl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a připomněl dosavadní průběh trestního řízení. Vyslovil nesouhlas s tím, že vrchní soud hodnotil znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, jako důkaz ryze účelový, vypracovaný ve prospěch obviněného ve snaze dosáhnout jeho beztrestnosti za část jednání. Odmítl názor soudu, že by znalec neměl pro vypracování posudku a své závěry potřebné podklady. Konstatoval, že znalecký posudek vycházel i ze zdravotní dokumentace založené v Protialkoholní léčebně O. v souvislosti s jeho pobytem a vyšetřením v tomto zařízení již v roce 2005. Poznamenal, že tehdy byl na jeho osobu vypracován stejným znalcem MUDr. Ivanem Drábkem znalecký posudek k požadavku matky, která podávala k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na zbavení jeho způsobilosti k právním úkonům. Vytkl, že pokud by odvolací soud projevil snahu tyto znalecké posudky porovnat, zjistil by, že již závěry znaleckého posudku z roku 2005 jsou shodné se současnými a nemohl by vyslovit závěr o účelovosti posudku, který byl vypracován v roce 2009. Podle obviněného nemůže obstát konstatování vrchního soudu, že stejný obhájce nenamítl již v průběhu přípravného řízení či před prvostupňovým soudem ničeho, pokud jde o schopnost dovolatele účastnit se jednání před soudem (str. 22 odůvodnění rozsudku). Podotkl, že plnou moc udělil JUDr. Ivo Adámkovi teprve dne 6. 2. 2008, tj. dávno po ukončení přípravného řízení a v pokročilém stadiu řízení před krajským soudem. Vznesl otázku, jak si může odvolací soud, a to bez jakýchkoliv odborných znalostí v oblasti psychiatrie, osobovat právo činit závěr o účelovosti závěrů znalce, což je v rozporu s požadavkem §105 tr. ř. V tomto ustanovení je zdůrazňována povinnost vyžádat si k objasnění skutečností, pro trestní řízení důležitých, odborné vyjádření resp. přibrat znalce k podání znaleckého posudku. Postup vrchního soudu obviněný shledal za zarážející, když i vrchní státní zástupce požadoval v závěrečném návrhu ohledně jeho osoby postup podle §259 odst. 1 tr. ř., tj. vyloučení ze společného projednání s ostatními spoluobviněnými a vrácení vyloučené věci prvostupňovému soudu k vypracování revizního znaleckého posudku nebo posudku ústavu. Dále obviněný konstatoval, že od narození trpí kvalifikovanou duševní poruchou, jež spočívá v intelektovém defektu v pásmu těžké debility až imbecility (podle nové kvalifikace středně těžká mentální retardace) a trvalou duševní poruchou – smíšenou poruchou osobnosti. Dodal, že jeho intelekt se celkově pohybuje v pásmu hraničícím s defektem a výkon v některých funkcích klesá až do pásma lehké mentální retardace. Jeho školní docházka byla ukončena ve 4. třídě tehdejší zvláštní školy. Poznamenal, že toto jsou fakta, z nichž znalec dovodil podstatné snížení jeho volních složek nebo jejich úplné vymizení u trestných činů vyžadujících nutně intelektuální vybavení. Za nepatřičné označil slovní odůvodnění rozhodnutí předsedou senátu, který se k výpovědi znalce a závěrům znaleckého posudku vyjádřil odmítavě s tím, že znalec ve svém posudku resp. jeho závěrech řešil otázky právní, které mu nepřísluší. Pokud jde o skutková zjištění obviněný vytkl, že byly vzaty do úvahy opakovaně se měnící výpovědi spoluobviněných i svědků ve vztahu k jeho účasti na věci. Za této situace nebylo prokázáno, že by se trestné činnosti dopustil v rozsahu, jak popisuje rozsudečný výrok rozhodnutí krajského soudu. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný Z. . napadl dovoláním výroky o vině, trestu a náhradě škody, který se bezprostředně dotýká jeho osoby. Uvedl, že naplnění obou dovolacích důvodů spatřuje v tom, že jednání popsaná ve výrokové části rozsudku krajského soudu nemají oporu ve skutkových zjištěních, aby mohla být naplněna skutková podstata konkrétního trestného činu. Nejvyšší soud sice neplní funkci tzv. třetí instance v systému soudnictví, nicméně v rámci dovolání je třeba zkoumat, zda skutková zjištění dávají podklad pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu. Dále obviněný připomněl, jak je trestný čin podle §176 tr. zák. vymezen v zákoně. Poznamenal, že ve skutkové větě je konstatováno, že si obvinění Z. R. a Z. G. opatřili od neznámé osoby dva padělané občanské průkazy na jména „R. B.“ a „P. B.“, v nichž měli vlepeny své fotografie. Toto tvrzení shledal v rozporu se skutečností, neboť svědek R. B. potvrdil, že došlo ke ztrátě jednoho občanského průkazu na jméno R. B. Žádný jiný občanský průkaz na jméno P. B. nebyl nikdy objektivizován. Závěr o opatření dvou občanských průkazů proto označil za irelevantní. K právní kvalifikaci podle §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. obviněný konstatoval, že pokud by soud dospěl k závěru, že skutková zjištění mohou sloužit jako podklad pro uznání jeho viny (upozornil, že nepodepsal předmětné směnky), nemohlo jeho jednání naplnit skutkovou podstatu tohoto trestného činu, a to i s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 439/2004. V dané věci je totiž nepochybné, že pachatelé užili směnku jen jako prostředek ke spáchání trestného činu podvodu podle §250 tr. zák., což vyplývá ze všech okolností případu a jednání všech zúčastěných osob. Míra přispění poškozeného ke spáchání předmětného trestného činu je v inkriminované věci více než standardní; poškozený se v podstatě připravoval spáchat trestný čin úvěrového podvodu. Ze samotných směnek je zřejmé, že byly vystaveny ve stejný den, kdy měly být splatné. I tento fakt dokresluje úmysl pachatele, že směnka měla být toliko prostředkem ke spáchání trestného činu podvodu. Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozsudky a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněná E. S. shledala naplnění dovolacího důvodu především v tom, že řízení před prvostupňovým soudem je zatíženo vadou, neboť se nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro výrok o vině a pro uložení povinnosti nahradit způsobenou škodu. Uvedla, že nesouhlasí se závěry, k nimž soudy dospěly a setrvává na stanovisku, že se skutku, jenž jí je kladen za vinu, nedopustila. Skutečnosti uváděné spoluobviněným T. S. označila za nepravdivé a zmatečné. Podotkla, že spoluobviněný Z. R. ve své výpovědi u hlavního líčení uvedl, že s celou záležitostí neměla nic společného. Namítla, že s tímto rozporem ve výpovědích jmenovaných spoluobviněných se soudy obou stupňů, a to k její újmě, nevypořádaly. Dále obviněná konstatovala, že trvá na provedení důkazu (návrh již učinila u hlavního líčení) ohledně vypracování znaleckého posudku k posouzení hodnověrnosti spoluobviněného T. S., jeho schopnosti pravdivě popsat skutkový děj. Vyslovila nesouhlas se závěry vrchního soudu, že jmenovaný není motivován k tomu, aby ostatní spoluobviněné křivě obvinil, jež označila za nepodložené, neboť v tomto směru nebylo dokazování prováděno a obhajobou navržený důkaz nebyl připuštěn. Dodala, že bez vyhotovení a provedení zmíněného důkazu není možné užít výpovědi spoluobviněného jako závěr o její vině. Podle obviněné nelze na její vinu usuzovat ani z výpovědí svědků Ing. M. G. a J. K. Oba měli zájem na duplicitním přísudku v podobě náhrady škody, která měla být způsobena. Smyšleným obviněním se jmenovaní snaží, a to bez vynaložení finančních prostředků, vymoci týž nárok uplatněný v jiném řízení (u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Sm 382/2005). Za absurdní obviněná označila závěr o její spolupráci na seznámení poškozených Ing. M. G. a J. K. se spoluobviněnými T. S. a Z. R. V průběhu trestního řízení nebylo ve smyslu §1 tr. zák. objasněno, jaký zájem společnosti je v tomto případě chráněn, resp. jaký chráněný zájem společnosti byl porušen. V tomto směru obviněná citovala z výpovědi Ing. M. G. ze dne 7. – 11. 4. 2008. Setrvala na tom, že se vytýkaného jednání neúčastnila a za předpokladu, že tak účastníci jednali v rámci své podnikatelské činnosti, je nezbytné aplikovat ustanovení §265 obch. zák., v platném znění, neboť výkon práva, který je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, nepožívá právní ochrany. Výpovědí svědka K. a spoluobviněného Z. R. byla prokázána účelovost a nepravdivost tvrzení, jež jsou uvedena ve zmatečných výpovědích spoluobviněného T. S. a účelových výpovědích poškozených Ing. M. G. a J. K., kteří žádnou potřebu podat trestní oznámení neměli. K trestnímu řízení se připojili ve chvíli, kdy nebylo zbytí a využili je k dosažení cíle, tj. odplaty za nezdařenou obchodní transakci ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 Sm 382/2005. Závěrem dovolání obviněná uvedla, že v průběhu trestního řízení nebylo bez důvodných pochybností prokázáno (§2 odst. 5 tr. zák.), že se aktivně podílela na jednání, za které byla uznána vinnou a především, že svým jednáním způsobila škodu. Obžalobou a poškozenými nebyl předložen jediný důkaz svědčící o skutečnosti, že škoda v tvrzené výši skutečně vznikla. Poškozenými nebyla prokázána držba ani schopnost dispozice s částkou 770.000,- Kč. Ing. M. G. ani J. K. nedodali Krajskému soudu v Ostravě podklady, které přislíbili ve svých svědeckých výpovědích, jež učinili u hlavního líčení. Obviněná požádala, aby Nejvyšší soud z důvodu zákonné dikce §2 odst. 5 tr. ř. opakovaně vyhodnotil v nezbytném rozsahu důkazy a učinil závěr, zda se stal skutek, v němž je spatřován trestný čin, zda se na jeho spáchání podílela, jakož i závěr o okolnostech, které k trestné činnosti vedly nebo její spáchání umožnily. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 48 T 7/2007, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 5 To 55/2009, a zprostil její osobu podle §226 písm. c) tr. ř. obžaloby. K podaným dovoláním se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který shrnul průběh soudního řízení a obviněnými uplatněné námitky. Připomněl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili všichni obvinění, slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho rámci nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). Podle státního zástupce obviněná E. S. směřuje námitky výlučně do oblasti skutkových zjištění, když na podkladě vlastního hodnocení důkazů, zejména zpochybňování věrohodnosti výpovědí poškozených Ing. M. G. a J. K., prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle které se souzeného skutku nedopustila. Skutkový charakter uplatňovaných námitek ostatně vyplývá i z výslovného požadavku obviněné, aby dovolací soud „přehodnocoval“ provedené důkazy, jakož i z petitu dovolání, kde obviněná žádá zproštění podle §226 písm. c) tr. ř., tj. proto, že nebylo prokázáno, že souzený skutek spáchala. Státní zástupce podotkl, že nepříliš jasně formulovaná výtka, jež se týká absence objektu trestného činu, vychází z výše uvedených skutkových námitek. Uvedl, že podstata trestné činnosti obviněných Z. R., T. S. a E. S., jak je popsána pod bodem 2a) výroku o vině, spočívala v tom, že obvinění pod smyšlenou záminkou výhodného obchodu se zbožím z celního skladu (obviněný S. vystupoval jako „celní ředitel J. P.“) vylákali od poškozených Ing. M. G. a J. K. částku 750.000,- Kč. Podle jeho názoru je tudíž zřejmé, že trestním zákonem chráněný a obviněnými porušený zájem spočíval v zájmu na ochraně cizího majetku. Skutečnost, že pachatel vylákal od poškozeného plnění pod záminkou provedení obchodní transakce, která – kdyby byla reálná a nikoli smyšlená – by mohla být v rozporu se zákonem, označil z hlediska trestní odpovědnosti pachatelů podle §250 tr. zák. za irelevantní, a proto je naprosto irelevantní odkaz obviněné na ustanovení §265 obch. zák. Vzhledem k vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce shledal, že námitky obviněné mu obsahově neodpovídají, a nelze je podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. K dovolání, které podal obviněný Z. G., jenž ve vztahu k trestnému činu padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. namítl, že nebyl objasněn původ jednoho z pachateli používaných padělaných občanských průkazů, státní zástupce poznamenal, že jde o námitku skutkového charakteru, která dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově neodpovídá. Zdůraznil, že k naplnění skutkové podstaty uvedeného trestného činu zcela postačuje užití jediné padělané veřejné listiny. Námitku, kterou se snad obviněný snaží zpochybnit existenci jednoho ze dvou ve skutkové větě pod bodem 1) výroku o vině uvedených občanských průkazů, proto označil z hlediska existence zákonných znaků souzeného trestného činu za irelevantní. Pokud se týká právní kvalifikace skutku podle §140 odst. 2 tr. zák., státní zástupce uvedl, že je z hlediska deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. irelevantní tvrzení obviněného, že předmětné směnky nepodepsal. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit toliko námitku, že pachatelé užili směnku jen jako prostředek ke spáchání trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Tato námitka však není způsobilá zpochybnit závěr o naplnění znaků trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. ve vztahu k ustanovení §143 tr. zák. Státní zástupce připomněl, jak je tento trestný čin vymezen v zákoně. Upozornil, že podstata trestné činnosti obviněných Z. G. a Z. R., jak je popsána pod bodem 1) výroku o vině, spočívala v tom, že pod záminkou zajištění bankovního úvěru postupně vylákali od poškozeného T. B. jako provizi částku 1.200.000,- Kč. Při převzetí částečných splátek na vylákané finanční částky vystavili ve prospěch jmenovaného jako „záruku“ na provizi dvě padělané směnky, každou na částku 1 milion Kč, jejichž výstavcem měl být R. B., přičemž obviněný Z. G. tyto směnky vlastnoručně podepsal příjmením „B.“. Za udání padělaných a pozměněných cenných papírů je nutno ve smyslu §140 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k ustanovení §143 tr. zák. považovat veškerá jednání, jimiž se padělané nebo pozměněné cenné papíry dostávají z držení jednoho subjektu do držení subjektu jiného, tj. veškerá jejich uplatnění, která mohou mít právní důsledky. O udání padělané směnky tedy nepochybně půjde i v případě jejího předání jinému subjektu jako tzv. směnky zajišťovací. Státní zástupce konstatoval, že obvinění padělali směnky právě proto, aby byly předány jako zajišťovací instrument poškozenému B. Padělali je tudíž v úmyslu udat je jako pravé a nic na tom nemění skutečnost, že k „výrobě“ směnek došlo v souvislosti se spácháním trestného činu podvodu. Tato skutečnost naopak zvyšuje konkrétní stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Irelevantní je z hlediska existence zákonných znaků trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. ve vztahu k ustanovení §143 tr. zák. i skutečnost, že poškozený T. B. se zřejmě snažil získat bankovní úvěr neregulérním způsobem. (Ze skutkových zjištění ovšem nelze dovodit, že by z jeho strany šlo přímo o spáchání trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák.). Podle názoru státního zástupce nelze při rozhodování přihlížet k důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který obviněný rovněž uplatnil. V jeho rámci totiž neuvedl žádnou konkrétní námitku a ani nespecifikoval, o kterou část tohoto dovolacího důvodu mínil dovolání opřít. V případě dovolání obviněného Z. R. státní zástupce připomněl, že fakticky vytkl svoji nepříčetnost ve smyslu ustanovení §12 tr. zák., byť je v textu dovolání nezmínil. Námitky, které se týkají příčetnosti pachatele, lze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vznášet pouze, když dovolatel vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy a na jejich podkladě namítá, že při posuzování jeho trestní odpovědnosti bylo nesprávně použito ustanovení §12 tr. zák., resp. že nebylo aplikováno. Takto však obviněný nepostupuje, neboť jeho argumentace spočívá prakticky výlučně v polemice s hodnocením důkazů odvolacím soudem, pokud neakceptoval závěry obhajobou opatřeného znaleckého posudku. Státní zástupce zdůraznil, že výhrady obviněného tudíž primárně směřují do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Výlučně skutkového charakteru jsou též námitky, podle kterých nebylo prokázáno, že se obviněný trestné činnosti dopustil v rozsahu popsaném v tzv. skutkových větách. Státní zástupce uzavřel, že námitky jednotlivých obviněných z velké části obsahově neodpovídají formálně deklarovanému a ani žádnému jinému dovolacímu důvodu. Uvedl, že výhrady, které lze z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. považovat za alespoň částečně relevantní, uplatnil pouze obviněný Z. G.; jde však o námitky zjevně nedůvodné. S poukazem na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl: - podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných E. S. a Z. R., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden §265b tr. ř., - podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Z. G. jako zjevně neopodstatněné, - v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí o všech dovoláních učinil v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu státní zástupce vyslovil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných Z. R., E. S. a Z. G. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.). Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů: g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., který uplatnil obviněný Z. G. , patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. U obviněného Z. G. však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Olomouci jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku – odvolání jmenovaného rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnili všichni obvinění, lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Z těchto důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněných E. S. a Z. R., když v podrobnostech vytýkají procesní pochybení v soudním řízení. Obviněná E. S. tvrdí, že se nedopustila skutku, který je její osobě kladen za vinu. V této souvislosti provádí vlastní hodnocení výpovědí spoluobviněných T. S. a Z. R., jakož i svědků – poškozených Ing. M. G. a J. K., jež označuje za účelové, neboť mají zájem na přisouzení náhrady škody. Navrhuje vypracování znaleckého posudku k posouzení věrohodnosti spoluobviněného T. S. Vytýká, že nebyl předložen jediný důkaz o tom, že škoda skutečně vznikla. Obviněný Z. R. odkazuje na závěry znaleckého posudku z odvětví zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který vypracoval MUDr. Ivan Drábek, podle nichž došlo k podstatnému snížení jeho volních složek nebo jejich úplnému vymizení u trestných činů vyžadujících nutně intelektuální vybavení. Brojí proti postupu odvolacího soudu, který tento posudek zpochybnil a odmítl návrh na vypracování revizního znaleckého posudku, eventuálně znaleckého posudku ústavu. Konstatuje, že nebylo prokázáno, že by se trestné činnosti dopustil v rozsahu, jak je popsán ve výroku rozsudku krajského soudu. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků (v podstatě nedodržení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.) oba obvinění dovozují vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Totéž platí i ohledně námitek obviněného Z. G. , pokud zpochybňuje pravomocná skutková zjištění týkající se opatření od neznámé osoby padělaného občanského průkazu na jmého „P. B.“ a že předmětné směnky nepodepsal. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obvinění E. S. a Z. R. nenamítají, že předmětné skutky, které se týkají jejich osob a jež jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, s nimiž se ztotožnil i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně proti konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě jednak soudy obou stupňů učinily právní závěr, že svým jednáním naplnili všechny zákonné znaky příslušných trestných činů u skutků uvedených v pravomocných výrocích o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě a jednak Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že příčetnost obviněného Z. R. byla zachována. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, a to ve spojení s odůvodněním rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, plyne, jaké skutečnosti soudy vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněných. Vrchní soud v Olomouci rovněž uvedl, z jakých důvodů nevyhověl návrhům stran trestního řízení na provádění dalších důkazů. Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i ohledně dovolání, která podali obvinění Z. R. a E. S. S poukazem na popsané skutečnosti Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněných Z. R. a E. S. , neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. V dovolání obviněný Z. G. rovněž v podrobnostech konstatuje, že pokud dovolací soud dospěje k závěru, že skutková zjištění mohou sloužit jako podklad pro uznání viny, nemohlo jeho jednání naplnit zákonné znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §9 odst. 2 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za použití §143 tr. zák., jímž byl v bodě 1) výroku rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 6 Tdo 439/2004. Zdůrazňuje, že v dané věci pachatelé užili směnku jen jako prostředek ke spáchání trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Tyto námitky obsahově uplatněný důvod dovolání naplňují, neboť se týkají nesprávného právního posouzení skutku. Nejvyšší soud proto posuzoval, zda napadená soudní rozhodnutí jsou zatížena tvrzenou právní vadou. Trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo padělá nebo pozmění peníze v úmyslu udat je jako pravé nebo platné anebo jako peníze vyšší hodnoty, nebo kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé . Z ustanovení §143 tr. zák. vyplývá, že ochrana podle §140 až 142 tr. zák. se poskytuje též penězům jiným než tuzemským, tuzemským a cizozemským bezhotovostním platebním prostředkům, jakož i tuzemským a cizozemským cenným papírům . Podle §4 písm. a) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem. Nutno připomenout, že směnka je cenný papír, který je mimo jiné také používán jako bezhotovostní platební prostředek a ustanovení §143 tr. zák. jí poskytuje ochranu v obojím uvedeném smyslu. V rozsudku Krajského soudu v Ostravě je pod bodem 1) výroku obviněnému Z. G. kladeno za vinu, že s obviněnými Z. R. a T. S. společně: v době od měsíce února 2004 do měsíce července 2004, v O. a na jiných blíže nezjištěných místech v M. kraji, v úmyslu sebe neoprávněně obohatit na úkor jiného, a poté, kdy si obžalovaní Z. R. a Z. G. v blíže nezjištěné době do 22. 4. 2004 v O., opatřili od neznámé osoby 2 padělané občanské průkazy na jména "R. B." a "P. B.", v níž měli vlepeny své vlastní fotografie, pod nepravdivým slibem opatření úvěru ve výši 60 mil. Kč na investice do koupi haly a strojního vybavení svářečské dílny postupně vylákali od poškozeného T. B. finanční částku 1.200.0000,- Kč, a to jako údajnou provizi za zajištění slibovaného úvěru u pobočky Komerční banky, a. s. O., přičemž obžalovaný T. S. vystupoval v této "transakci" jako "ředitel" pobočky Komerční banky, a. s. v O. pod smyšleným příjmením "Ř.", kdy poškozenému T. B. sdělil, že "lidé v bance budou chtít nějakou úplatu", obžalovaný Z. G. a obžalovaný Z. R. vystupovali jako bratři pod falešným příjmením "B.", přičemž obžalovaný Z. R. a obžalovaný Z. G. ve dnech 22. 4. 2004 a 26. 4. 2004 v O., na parkovišti u Obchodního domu O. a na dalším blíže nezjištěném místě v O., při převzetí částečných splátek vylákané peněžní částky, společně vystavili jako "záruku" na "provizi" za zajištění úvěru u pobočky Komerční banky, a. s. v O. dvě směnky cizí, každou na částku 1 mil. Kč ve prospěch poškozeného T. B., a to za situace, kdy se obžalovaný Z. G. prokázal při podpisu směnek padělaným občanským průkazem na jméno "R. B.", obžalovaný Z. R. byl s tímto paděláním směnek srozuměn, měl u sebe v té době padělaný občanský průkaz na jméno "P. B." a při tomto jednání záměrně tajil jak pravou identitu svou, tak i pravou identitu obžalovaného Z. G., po předložení padělaného občanského průkazu na jméno "R. B." obžalovaným Z. G. poškozenému T. B., opsal příjemce směnek poškozený T. B. na tyto směnky údaje o výstavci směnek "B. R., D., okr. K.!" a následně obžalovaný Z. G. obě tyto směnky podepsal jako směnečník vlastní rukou příjmením "B.", postupně vylákanou částku 1.200.000,- Kč, kterou jim poškozený T. B. po částech vyplatil, použili pro vlastní potřebu, po vyplacení této "provize" žádný úvěr nezajistili, ani to neměli od samotného počátku v úmyslu, s poškozeným T. B. následně přerušili veškeré osobní kontakty a záměrně se mu vyhýbali a tímto jednáním způsobili poškozenému T.B. škodu ve výši 1.200.000,- Kč . Podle Nejvyššího soudu postupoval Krajský soud v Ostravě (následně v odvolacím řízení též Vrchní soud v Olomouci) v souladu s trestním zákonem, když jednání obviněného Z. G., jež je popsáno v citovaném skutku, kvalifikoval, a to kromě trestných činů podvodu podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a padělání a pozměňování veřejné listiny podle §9 odst. 2 tr. zák. k §176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §9 odst. 2 tr. zák. k §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. za použití §143 tr. zák. Z tzv. skutkové věty rozsudečného výroku je zjevné, že obviněný svým jednáním naplnil objektivní stránku tohoto trestného činu. Předmětné dvě směnky byly padělané , neboť obviněný je podepsal cizím jménem (navíc nesouhlasily ani údaje o osobě skutečného směnečníka, které byly poškozeným opsány z obviněným předloženého padělaného občanského průkazu) a současně byly poškozenému T. B. předány jako tzv. směnky zajišťovací. Byl tudíž naplněn i zákonný znak, že je udal jako pravé . Z jednání obviněného lze dovodit přímý úmysl zakotvený v §4 písm. a) tr. zák. Věděl, že směnky jsou padělané, protože je sám padělal, a přesto je jmenovanému poškozenému předal, takže chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit zájem chráněný tímto zákonem. Nejvyšší soud již dříve vyslovil právní názor (srov. např. usnesení ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. 6 Tdo 439/2004, usnesení ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1185/2006), že za trestný čin padělání a pozměňování peněz lze považovat i úplné vyhotovení falešné směnky (např. s uvedením jména osoby, která ve skutečnosti není směnečníkem, s falešným podpisem výstavce apod.) a předání takové směnky další osobě např. k zajištění plnění ze závazku. Zároveň bylo připomenuto, že ochrana směnky před paděláním má však oproti ochraně peněz určitá specifika vyplývající zejména ze skutečnosti, že zákon stanovuje pouze nutný obsah směnky, ale nikoli to, jak má směnka vypadat. Proto na rozdíl od peněz nemá směnka předepsanou technickou podobu a zpravidla ani žádné ochranné prvky. Za padělání směnky je proto možné považovat jen některé její kvalifikované napodobeniny. Dále je nutno vzít v úvahu, že i kdyby padělání směnky a její užití jako pravé naplňovalo formální znaky trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 tr. zák. za použití §143 tr. zák., je třeba z hlediska materiální podmínky trestnosti (§3 odst. 2 tr. zák.) posuzovat, zda tím pachatel výrazněji ohrozil směnečně právní vztahy (např. zda bylo možné směnku převést indosamentem), či zda ji užil (podpůrně) jako prostředek ke spáchání jiného trestného činu. V odůvodnění rozsudku Vrchní soud v Olomouci na str. 20 rozhodnutí mimo jiné konstatoval, že se nejednalo o nějaké nekvalitní či bezvýznamné napodobeniny směnek, neboť inkriminované směnky byly způsobilé nejen k podvodnému získání peněz, ale též vyvolat směnečné právní vztahy, jak je to zřejmé z výpovědí svědků T. B. a D. B. Podle Nejvyššího soudu vzal odvolací soud v úvahu podstatné skutečnosti, z nichž lze jednoznačně dovodit, že stupeň nebezpečnosti jednání obviněného Z. G. pro společnost (materiální podmínka trestnosti) dosáhl naplnění trestného činu. Pouze pro úplnost je možné poznamenat, že i ostatní okolnosti (§3 odst. 4 tr. zák.), které mají vliv na posouzení materiálního znaku trestnosti, nevyznívají ve prospěch obviněného (jde o osobu vícekrát soudně trestanou, zejména pro násilnou a majetkovou trestnou činnost, trestný čin spáchal vyšší formou úmyslného zavinění a ve spolupachatelství s dalšími osobami). Rovněž skutečnost, že jednáním obviněného došlo ke spáchání trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., zvyšuje konkrétní stupeň nebezpečnosti jeho činu pro společnost. Z hlediska existence zákonných znaků trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea prvá tr. zák. ve vztahu k ustanovení §143 tr. zák. je irelevantní okolnost, že poškozený T. B. se zřejmě snažil získat bankovní úvěr neregulérním způsobem, na což důvodně upozorňuje též státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání. Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění, jak byla v soudním řízení učiněna, objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněného jako předmětného trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným. Správné právní kvalifikaci daného skutku, s níž se v odvolacím řízení důvodně ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci, odpovídá ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě též příslušná aplikovaná právní věta. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného Z. G. jako zjevně neopodstatněné. Rozhodnutí o dovoláních všech tří obviněných Nejvyšší soud učinil v souladu se zněním §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 29. července 2010 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k