ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.598.2010.1
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 dovolání, které podal obviněný M. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 81/2009, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009, zrušují . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Novém Jičíně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009, byl obviněný M. P. uznán vinným, že:
dne 13. 12. 2008 v době od 18.05 do 18.20 hod v O. na S. M., okr. N. J., v šestém nadzemním podlaží bytového domu, který náleží do vlastnictví Bytového družstva v O., se sídlem O., N., s cílem způsobit škodu své bývalé přítelkyni N. B., bydlící spolu s nezletilým synem na základě nájemní smlouvy v bytě majitelky J. B., páčením pomocí šroubováku vytvořil mezi uzamčenými vstupními dveřmi bytu a prahem dveřního otvoru mezeru a polil vstupní dveře bytu benzínem tak, aby dosáhl zatečení benzínu na podlahu předsíně bytu za vstupními dveřmi a zapálením benzínu založil požár, který se rozšířil na bytové zařízení předsíně bytu, a tak způsobil J. B. znehodnocením stavebního zařízení bytu škodu ve výši nejméně 50.745,- Kč, zakouřením chodby domu a poškozením zařízení domu Bytovému družstvu v O. škodu ve výši 38.015,- Kč, zničením části oděvních svršků a bytových doplňků uložených v bytě N. B. škodu ve výši nejméně 27.940,- Kč, poškozením bytu M. Č. v pátém podlaží domu škodu ve výši 2.400,- Kč, přičemž včasným zásahem jednotky hasičského záchranného sboru byl uchráněn majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč a také uchráněny životy a zdraví osob bydlících v domě.
Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle §179 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložil obviněnému trest propadnutí věci, která je specifikována na str. 2 rozhodnutí.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.
Vůči konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný M. P.a v jeho neprospěch státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Novém Jičíně.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009, bylo rozhodnuto:
I. Podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušen ve výroku o způsobu výkonu trestu a ve výrocích o náhradě škody učiněných podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozeným N. B. a J. B.
II. Za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen pro výkon trestu do věznice s dozorem.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené J. B., škodu ve výši 47.147,50 Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená N.B., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
III. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
IV. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání státního zástupce zamítnuto.
Citovaný rozsudek odvolacího soudu (výroky pod body I., II. a III.) napadl obviněný M.P. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný shrnul dosavadní soudní řízení. Uvedl, že vytýkané jednání po skutkové stránce od počátku trestního řízení doznal. V odvolání však prezentoval výhrady k popisu skutku, ve kterém chybí, že se po opakovaném zvonění přesvědčoval, že se v poškozeném bytě nikdo nenachází. Konstatoval, že tato skutečnost je důležitá pro dovození eventuálního úmyslu spáchat daný trestný čin. Namítl, že ani popis skutku, a to v podobě ustálené okresním soudem, neumožňuje uznání viny předmětným trestným činem. Pokud tak soudy učinily, dopustily se nesprávného právního posouzení.
Dále obviněný připomněl, jak je trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. vymezen v zákoně. Poznamenal, že soudy obou stupňů dospěly k názoru, že úmyslně vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, když oproti popisu skutkové podstaty v předmětném ustanovení trestního zákona použily namísto spojky nebo spojku a . Vytkl, že tomuto právnímu hodnocení neodpovídá skutková věta. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující nejméně 5.000.000,- Kč. Tato částka se však ve skutkové větě napadeného rozhodnutí neobjevuje. Namísto toho se zde hovoří o uchránění majetku v hodnotě nejméně 500.000,- Kč, což je hranice značné škody, nikoliv škody velkého rozsahu. Podle obviněného soudy obou stupňů nevedly k prokázání hodnoty ohroženého majetku žádné dokazování. Připomněl, že k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu postačí pouze jediná z uvedených hodnot, tj. buď ohrožení života a zdraví osob nebo majetku velkého rozsahu. Dodal, že soudy bezdůvodně spojily obě podmínky a navíc shledaly naplnění obou, přestože to z popisu skutku nevyplývá. Naplnění jedné či obou podmínek trestní odpovědnosti je faktorem ovlivňujícím nebezpečnost činu pro společnost a následné úvahy soudu o druhu a výměře ukládaného trestu. Obviněný vyslovil přesvědčení, že reálné nebezpečí nehrozilo ani osobám, tím méně počtu nejméně sedmi osob, kterýžto počet je podle judikatury nutný k naplnění skutkové podstaty daného trestného činu. Dodal, že ani k počtu ohrožených osob soudy nevedly žádné dokazování, přičemž jeho tvrzení, že se opakovaně přesvědčoval, zda v napadeném bytě nikdo není, zůstalo nevyvráceno. V návaznosti na uvedené skutečnosti dovodil, že jeho jednání naplňuje pouze znaky trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 tr. zák.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v napadeném rozsahu rozsudek odvolacího soudu a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí, eventuálně, aby po zrušení napadeného rozsudku sám jej uznal vinným trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 tr. zák. a uložil mu přiměřený trest odnětí svobody podmíněně odložený na přiměřenou zkušební dobu, případně se stanovením dohledu. Současně navrhl, aby při rozhodování o vazbě nebyly u jeho osoby shledány důvody vazby, neboť v původním řízení pobýval na svobodě a ani z jeho jednání po právní moci napadeného rozhodnutí nelze vazební důvody dovodit.
K dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který připomněl dosavadní průběh trestního řízení ve věci a vznesené dovolací námitky.
Státní zástupce konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze vytýkat nesprávnost nebo neúplnost skutkových zjištění, popř. nesprávnost hodnocení důkazů soudy (§2 odst. 5, 6 tr. ř.). V návaznosti na to označil tvrzení obviněného, že se opakovaně přesvědčoval o tom, že se v předmětném bytě žádné osoby nenacházejí, za námitku skutkového charakteru, která deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídá. Dodal, že požár byl založen ve vícepodlažním bytovém domě, a tato okolnost sama o sobě by existenci zákonných znaků trestného činu obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. nevylučovala. Ostatní námitky obviněného shledal jako odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu a označil je za částečně důvodné.
Dále státní zástupce poukázal na vymezení trestného činu obecného ohrožení v ustanovení §179 odst. 1 tr. zák. Připomněl, že úmyslným vydáním lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví se podle dlouhodobé rozhodovací praxe soudů rozumí ohrožení nejméně sedmi osob. Za škodu velkého rozsahu je třeba považovat škodu ve výši nejméně 5.000.000,- Kč (§89 odst. 11 tr. zák.). Obecné nebezpečí vzniká tehdy, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity hrozí bezprostředně. Pro stav obecného ohrožení, i když k poruše nemusí vůbec dojít, je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž vznik poruchy je závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob. Státní zástupce uvedl, a to v obecné rovině, že úmyslným založením požáru ve vícepodlažním bytovém domě může pachatel spáchat trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. Nemusí však tomu být „automaticky“, např. kdyby šlo o starší dům v nedobrém technickém stavu, o dům z části neobydlený apod. Zdůraznil, že z vymezení skutku v tzv. skutkové větě a ani z odůvodnění soudních rozhodnutí jednoznačně nevyplývá existence zákonných znaků uvedeného trestného činu.
Ve vyjádření k dovolání státní zástupce vyslovil souhlas s tvrzením obviněného, že z popisu skutku nevyplývá, že vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu, což je zřejmé z údajů o skutečně způsobených škodách ve výši cca 120.000,- Kč a o uchráněném majetku v hodnotě nejméně 500.000,- Kč. Jakékoli další údaje k výši hrozící škody, např. údaje o hodnotě celého domu, popř. o hodnotě bytů nacházejících se v blízkosti napadeného bytu č. 16 a jejich zařízení, nevyplývají ani z odůvodnění soudních rozhodnutí. Jednoznačně není zřejmá ani okolnost, že obviněný vydal v nebezpečí nejméně sedm osob. Z popisu předmětného domu v protokolu o ohledání místa činu, jak je citován na str. 4 v rozsudku prvostupňového soudu (ostatně i z toho, že napadený byt měl č. 16), lze činit závěr, že v předmětném domě se nacházel větší počet bytů. Ze soudních rozhodnutí však nevyplývají žádné údaje o tom, kolik bytů bylo obsazeno, kolik osob v domě bydlelo a zejména o tom, kolik osob se zde v inkriminované době aktuálně zdržovalo. Posledně citovaný údaj ostatně není zmíněn ani ve vztahu k napadenému bytu. Pouze z výpovědi N. B., jež je reprodukována v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, lze usuzovat, že v tomto bytě se v kritické době nikdo nenacházel.
Podle státního zástupce ze soudních rozhodnutí navíc nevyplývá, zda a v jakém rozsahu bezprostředně hrozilo nebezpečí rozšíření požáru založeného v bytě v posledním nadzemním podlaží na další části domu, popř. zda hrozilo poškození zdraví obyvatel domu kouřovými zplodinami i v těch částech domu, které by požárem bezprostředně zasaženy nebyly. V odůvodnění rozhodnutí okresního soudu je pouze reprodukován obsah odborného vyjádření k požáru ze dne 13. 12. 2008, kde je však toliko popisována situace na místě požáru a průběh zásahu hasičů; k hrozícím následkům je opět uveden pouze údaj o uchráněných hodnotách zhruba ve výši 500.000,- Kč, což možnost rozšíření požáru na celý dům nebo jeho větší část spíše zpochybňuje.
Závěrem vyjádření státní zástupce zdůraznil, že skutková zjištění obsažená v tzv. skutkové větě a v odůvodnění soudních rozhodnutí neodpovídají znakům trestného činu obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. Současně se neztotožnil s názorem odvolacího soudu, který „neshledal rozumný důvod“ (str. 4 rozsudku) k jakékoli úpravě skutkové věty. S poukazem na popsané skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009 sp. zn. 4 To 179/2009 i rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009 sp. zn. 2 T 81/2009 a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. Pro případ, že by dovolací soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyslovil souhlas (§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.) s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. P. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno dále posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného M. P., pokud v mimořádném opravném prostředku vytýká, že soudy nevedly žádné dokazování stran hodnoty ohroženého majetku i počtu ohrožených osob a nevypořádaly se s jeho tvrzením, že se opakovaně přesvědčoval, že v předmětném bytě nikdo není. Jak již bylo výše uvedeno, v tomto směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat.
Obviněný v dovolání rovněž v podrobnostech tvrdí, že z vymezení skutku v tzv. skutkové větě ani z odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá existence zákonných znaků, z nichž by bylo možno usuzovat na trestný čin obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. Tato námitka uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově naplňuje.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů relevantní námitky uvedené v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž dospěl k následujícím závěrům.
Trestného činu obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo úmyslně vydá lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví nebo cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobí požár nebo povodeň nebo škodlivý účinek výbušnin, plynu, elektřiny nebo jiných podobně nebezpečných látek nebo sil nebo se dopustí jiného podobného nebezpečného jednání (obecné nebezpečí), nebo kdo obecné nebezpečí zvýší nebo ztíží jeho odvrácení nebo zmírnění.
Zákon v §89 odst. 11 tr. zák. stanoví, že škodou velkého rozsahu se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč .
Podle §4 písm. a), b) tr. zák. platí, že trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem, nebo
b) věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn .
Obecné nebezpečí podle §179 tr. zák. nastane tehdy, vznikne-li situace, která svou povahou, rozsahem a intenzitou ohrožení se rovná nebezpečí požáru, povodně, výbuchu apod., tedy hrozí-li lidem bezprostřední nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví anebo škody velkého rozsahu na cizím majetku (srov. rozhodnutí č. 10/1965 Sb. rozh. tr.). Vydáním lidí v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví ve smyslu znaků trestného činu obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. se rozumí takové ohrožení nejméně sedmi osob. Zda v konkrétním případě byl jednáním pachatele ohrožen větší počet osob na životě nebo zdraví, závisí na různých okolnostech, zejména pak na povaze místa, kde k ohrožení došlo, a způsobu, jakým k němu došlo (srov. rozhodnutí č. 39/1982 Sb. rozh. tr.). Obecné nebezpečí vzniká v případě, když nebezpečí v zákoně uvedené povahy a intenzity (§179 tr. zák.) hrozí bezprostředně, což znamená výrazné přiblížení se k poruše. Nestačí proto, když jednáním pachatele byla vytvořena jen taková situace, v níž obecně nebezpečný následek může sice vzniknout, avšak jen po splnění dalších podmínek, které jsou ještě v moci pachatele nebo jiných osob. Pro stav obecného nebezpečí – i když k poruše vůbec nemusí dojít – je typická živelnost a neovladatelnost průběhu událostí, při nichž je vznik poruchy závislý na nahodilých okolnostech, vymykajících se vlivu pachatele i ohrožených osob (srov. rozhodnutí č. I/1966, č. 27/1967, č. 12/1988 Sb. rozh. tr.).
Z tzv. právní věty, jak je uvedena v rozsudečném výroku na str. 1 rozhodnutí, je zřejmé, že Okresní soud v Novém Jičíně považoval znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, za naplněné způsobem, že „úmyslně vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobil požár“ .
V řadě svých rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že o správné právní posouzení skutku se jedná tehdy, když popis skutku ve výroku rozsudku uvedený je v souladu s právní větou, jež obsahuje formální zákonné znaky skutkové podstaty konkrétního trestného činu, a současně skutek dosahuje potřebný stupeň společenské nebezpečnosti. Naproti tomu o nesprávné právní posouzení se jedná v případě, kdy popis skutku vyjádřený ve skutkové větě výroku rozsudku bezezbytku neodpovídá formálním znakům použité skutkové podstaty trestného činu vyjádřeným v právní větě výroku. Z logiky věci plyne, že o nesprávné právní posouzení skutku by se jednalo též v případě, kdy sice skutková věta i právní věta výroku jsou v souladu, avšak skutek nedosahuje potřebného stupně společenské nebezpečnosti.
Podle názoru Nejvyššího soudu nevykazuje jednání obviněného M. P., jak je popsáno v tzv. skutkové větě výroku rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jímž byl pravomocně uznán vinným, což je důvodně vytýkáno v dovolání i ve vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k mimořádnému opravnému prostředku.
Ze skutkových zjištění mimo jiné vyplývá, že obviněný s cílem způsobit škodu své bývalé přítelkyni, za použití šroubováku páčením mezi uzamčenými vstupními dveřmi a prahem jejího bytu vytvořil mezeru, do které nalil benzín a ten zapálil. Za naplnění trestného činu obecného ohrožení podle §179 odst. 1 tr. zák. nelze považovat zjištění, že obviněný „…založil požár, který se rozšířil na bytové zařízení předsíně bytu, a tak způsobil J. B. znehodnocením stavebního zařízení bytu škodu ve výši nejméně 50.745,- Kč, zakouřením chodby domu a poškozením zařízení domu Bytovému družstvu v O. škodu ve výši 38.015,- Kč, zničením části oděvních svršků a bytových doplňků uložených v bytě N. B. škodu ve výši nejméně 27.940,- Kč, poškozením bytu M. Č. v pátém podlaží domu škodu ve výši 2.400,- Kč, přičemž včasným zásahem jednotky hasičského záchranného sboru byl uchráněn majetek v hodnotě nejméně 500.000,- Kč a také uchráněny životy a zdraví osob bydlících v domě“ (str. 1 rozhodnutí). Z popisu skutku totiž předně nevyplývá, že obviněný vydal v nebezpečí života nebo těžké újmy na zdraví nejméně sedm osob, jak to vyžaduje konstantní judikatura. Dále není ani zřejmé, že by vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu ve smyslu ustanovení §89 odst. 11 tr. zák. Protože v popisu skutkových zjištění chybí zmíněné znaky objektivní stránky předmětného trestného činu, nelze posoudit, zda jsou zahrnuty úmyslným zaviněním obviněného [viz znění §4 písm. a), b) tr. zák.]. Skutkovému zjištění tudíž nekoresponduje aplikovaná právní věta.
Soud prvního stupně k činu obviněného v odůvodnění rozsudku mimo jiné konstatoval: „…musel si být vědom toho, že svým jednáním může ohrozit nejen případné obyvatele bytu č. 16 (hájil se tím, že se přesvědčil, že tam nikdo není), ale také jak ohněm, tak kouřem ohrozil ostatní obyvatele předmětného panelového domu na životě a zdraví a možností způsobení škody na majetku, kdy dle vyjádření hasičského záchranného sboru došlo k uchránění majetku ve výši nejméně 500.000,- Kč včasným zásahem jak sousedů, tak i hasičského záchranného sboru – jednotky sboru dobrovolných hasičů v O. Tímto způsobením požáru pak došlo k bezprostřednímu ohrožení obyvatel domu na životě a zdraví, vznikla také škoda na cizím majetku…“. V této souvislosti okresní soud připomněl, jaká konkrétní škoda byla způsobena Bytovému družstvu v O., J. B., N. B. a M. Č. (vše na str. 5 rozsudku).
Krajský soud v Ostravě, jenž se v odvolacím řízení ztotožnil se skutkovými zjištěními prvostupňového soudu, poukázal v odůvodnění rozsudku na důkazy provedené u hlavního líčení a mimo jiné uvedl: „…byla potvrzena přítomnost hořlaviny I. třídy, kdy nebezpečným bodem vzplanutí je již teplota do 21 stupňů, přičemž požár byl velmi rychle ohlášen a díky včasnému zásahu požárních jednotek nedošlo k větší škodě či újmě na životě a zdraví. Z odborného vyjádření záchranného hasičského sboru jednoznačně vyplývá, že byly uchráněny hodnoty majetku zhruba ve výši 500.000,- Kč. Odvolací soud k jednání obviněného rovněž konstatoval: „…bylo dostatečným a zcela věrohodným způsobem prokázáno, že svým vědomým a předem připraveným jednáním vydal lidi v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví a cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu tím, že způsobil zcela úmyslně požár v bytě č. 16 v 6. nadzemním podlaží bytového domu.“ Taktéž dovodil: „Skutková věta v napadeném rozsudku pak zcela odpovídá zjištěnému a prokázanému skutkovému ději a odvolací soud neshledal rozumný důvod k její úpravě či změně“ (vše na str. 4 rozsudku soudu druhého stupně).
Nejvyšší soud konstatuje, že ani z odůvodnění soudních rozhodnutí nevyplývá, že jednáním obviněného byly naplněny zákonné znaky předmětného trestného činu. Záměrným způsobením požáru v obytném vícepodlažním domě a navíc hořlavinou I. třídy, jakou benzín je, lze vyvolat obecné nebezpečí ve smyslu ustanovení §179 tr. zák. Zda takové bezprostřední nebezpečí vzniklo, je však nutno vždy posuzovat v souvislosti se všemi okolnostmi konkrétního případu, se způsobem provedení činu, s časem i místem spáchání činu a s jeho povahou, zejména s účinností prostředků, které pachatel použil. V domě, kde obviněný M. P. založil u bytu č. 16 požár, se nacházel větší počet bytů. Nebylo však zjišťováno kolik osob v domě bydlelo, kolik z nich bylo v kritické době v bytech přítomno (mohly zde být i např. osoby na návštěvě) a zejména nebylo zjištěno, které z těchto osob byly v důsledku požáru či kouřových zplodin vydány v nebezpečí smrti nebo těžké újmy na zdraví. Rovněž mělo být zjišťováno, zda a případně v jakém rozsahu hrozilo rozšíření požáru na další části domu, tj. zda obviněný svým činem vydal cizí majetek v nebezpečí škody velkého rozsahu.
S poukazem na rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. P. podal dovolání důvodně. Proto podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 8. 2009, sp. zn. 4 To 179/2009 a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 6. 2009, sp. zn. 2 T 81/2009. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení obou napadených soudních rozhodnutí se trestní věc obviněného M. P. dostala do procesního stadia řízení před soudem prvního stupně. Úkolem tohoto soudu bude, a to při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu, věc v hlavním líčení projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, přičemž s poukazem na ustanovení §265s odst. 1 tr. ř. lze odkázat na právní názor, který v tomto usnesení Nejvyšší soud vyslovil. Dovolací soud ponechává na úvaze prvostupňového soudu případně v jakém směru doplní dokazování, eventuálně o jaké konkrétní důkazy. Doplnění dokazování mohou navrhnout i strany trestního řízení.
Jelikož napadená rozhodnutí byla zrušena jen v důsledku dovolání obviněného M. P., nemůže ve smyslu ustanovení §265s odst. 2 tr. ř. v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k