ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.951.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 951/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2010 dovolání, která podali obvinění Z. C. , a G. C. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 370/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 175/2006, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Z. C. a G. C. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 38 T 175/2006, byli uznáni vinnými:
obvinění Z. C. a G. C.
- trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. [v bodě I. výroku],
obviněný Z. C. sám
- pokračujícím trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. [v bodě II./1) – 2) výroku],
a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.
Za tyto trestné činy byli odsouzeni:
obviněný Z. C. podle §215 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou,
obviněná G. C. podle §215 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu probačního úředníka.
Proti konstatovanému rozhodnutí oba obvinění podali odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 370/2009, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek zrušen pouze ve výroku o vině trestným činem týrání svěřené osoby podle §215 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a v důsledku toho ve výroku o trestu u obou obviněných. Dále podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněné Z. C. a G. C. uznal vinnými trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a to na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí popsáno.
Za tento trestný čin byli odsouzeni:
obviněný Z. C. podle §213 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let,
obviněná G. C. podle §213 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Vůči citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (výrokům o vině i trestu) podali oba obvinění prostřednictvím společného obhájce dovolání. Byť konstatovali, že uplatnili důvody dovolání uvedené ve všech odstavcích ustanovení §265b tr. ř., tak pouze namítli, že napadenými rozhodnutími došlo mimo jiné k nesprávnému právnímu posouzení skutku a jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Obvinění uvedli, že soudy obou stupňů aplikovaly na věc správné právní předpisy zejména zák. č. 140/1961 Sb., zák. č. 141/1961 Sb. a zák. č. 94/1963 Sb., tyto však nesprávně vyložily, jak v otázce viny, tak i trestu. Vytkli, že při rozhodování o jejich vině nebyla respektována ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ani nebylo přihlédnuto k zák. č. 140/1961 Sb. Podle jejich názoru v obžalobě popisované skutky, které jsou jim jako údajným pachatelům připisovány, zcela postrádají intenzitu požadovanou ustanovením §215a tr. zák. Výrok o vině napadeného rozhodnutí označili za neúplný a zcela neurčitý.
Dále obvinění namítli porušení zásady volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.), zásady zákonnosti (§2 odst. 1 tr. ř.), zásady legality (§2 odst. 4 tr. ř.) a zásady materiální pravdy (§2 odst. 5 tr. ř.). Podle jejich názoru soudy obou stupňů dospěly na základě neúplných skutkových zjištění k nesprávnému právnímu posouzení skutku, resp. i jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení věci.
Závěrem dovolání obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 21. 1. 2010, sp. zn. 61 To 370/2009, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 38 T 175/2006, ve všech výrocích a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Předsedkyně senátu Obvodního soudu pro Prahu 5 nechala ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. doručit opis dovolání obou obviněných Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovoláním písemně vyjádřit a souhlasit s jejich projednáním v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. Dovolací soud však do dne rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování mimořádných opravných prostředků předně shledal, že dovolání obviněných Z. C. a G. C. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.).
V dovolání je sice tvrzeno, že obvinění uplatňují dovolací důvody ve všech odstavcích §265b tr. ř., avšak výslovně zmiňují toliko důvody zakotvené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. (ostatně v jejich případě např. důvod dovolání podle §265b odst. 2 tr. ř. vůbec nepřipadá v úvahu).
Podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. platí, že dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.
U obviněných Z. C. a G. C. však o takový případ nejde, neboť Městský soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádných opravných prostředcích – odvoláních rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l ) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obvinění uplatnili dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03 a sp. zn. III. ÚS 3272/2007). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu obvinění Z. C. a G. C. uplatňují v dovolání výhrady, které jimi deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Tvrdí, že při rozhodování o jejich vině nebyla respektována ustanovení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nebylo přihlédnuto k zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Namítají, že napadenými rozhodnutími byly porušeny zásady trestního řízení, a to volného hodnocení důkazů, zákonnosti, legality a materiální pravdy. Uvádějí, že výrok o vině je neúplný a neurčitý. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků, které ani nejsou blíže konkretizovány, oba obvinění dovozují vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo shora řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. To platí i pro námitku obviněných (doslovně citováno), že „V obžalobě popisované skutky připisované jako údajným pachatelům – odvolatelům – zcela postrádají intenzity požadované ustanovením §215a tr. zák.“ Konečné skutkové zjištění bylo totiž odvolacím soudem nejen pozměněno, ale bylo i odchylně právně od obžaloby posouzeno.
V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud rozhodující zjištění, podle něhož oba obvinění spáchali předmětný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu a v případě obviněného Z. C. též v pravomocném výroku o vině pod bodem II./1) – 2) v rozsudku soudu prvního stupně. V dovolání obvinění nenamítají, že tyto skutky byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jejich výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě jednak Městský soud v Praze učinil právní závěr, že oba obvinění svým jednáním naplnili zákonné znaky trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2009, a jednak soudy obou stupňů učinily závěr, že obviněný Z. C. svým jednáním naplnil zákonné znaky pokračujícího trestného činu násilí proti skupině obyvatelů a jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák.
Lze připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l ) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obou obviněných, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k