Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2010, sp. zn. 8 Tdo 1131/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1131.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1131.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 1131/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2010 dovolání obviněné O. L., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 9 To 190/2010, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 121/2009, a rozhodl takto: Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 9 To 190/2010, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 121/2009, zrušují . Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obviněná O. L. podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 9 To 190/2010, jímž bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto její odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 121/2009. Tímto rozsudkem byla uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (nadále tr. zák.) a odsouzena podle §224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na osm měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §59 odst. 1 tr. zák. na osmnáct měsíců. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněná trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. dopustila tím, že jako samostatně jednající jednatelka obchodní společnosti Reality Kolav, s. r. o., se sídlem P., Ch., která je výlučným majitelem nemovitosti v katastrálním území Z., ul. J., P., nedodržela předpisy a normy pro bezpečnost provozu plynového zařízení KARMA (typ-5506-1002, nečitelného výrobního čísla) a jeho okolí, týkající se stavebního provedení komplexu WC-koupelna-sprchovna-předsíňka, nacházejícího se v dané nemovitosti, neboť k bezpečnému provozování plynové karmy a komínového provedení v nadstřešní části nezadávala v rozporu v vyhláškou ČÚBP č. 85/1978 Sb., ve znění nařízení vlády č. 352/2000 Sb., nutné revize plynového zařízení a v rozporu s vyhláškou č. 111/84 Sb. (správně č. 111/1981 Sb.), v platném znění, nezadávala čištění komínů, což by v případě jejich provedení odhalilo rizikový stav komplexu WC-koupelna-sprchovna-předsíňka, spočívající zejména v nevyhovujícím otvoru pro zajištění vzduchu ke spalování, nevyhovující kubatuře prostoru místnosti v závislosti na příkonu karmy a nevhodně krátkém a pozičně nedostatečně vyhovujícímu komínu, následkem čehož došlo dne 23. 12. 2007 kolem 23.00 hodin ve vaně umístěné v prostoru tohoto komplexu k úmrtí obyvatele domu M. Z., státního příslušníka U., jehož příčinou byl otok mozku při otravě oxidem uhelnatým způsobený tím, že do prostrou WC-koupelna-sprchovna-předsíňka unikaly z karmy (typ-5506-1002, nečitelného výrobního čísla) spaliny obsahující dusík, oxid uhličitý a vodní páry a současně do prostoru unikalo nízké procento jedovatého oxidu uhelnatého. Obviněná O. L. podala dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině i výroku o trestu. Namítla, že její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zamítnuto, ačkoliv toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, čímž slovně vyjádřila důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Dovolatelka měla za to, že soud prvního stupně závěr o zavinění postavil na neprokázaných a rozporuplných tvrzeních obžaloby, opírajících se o zmatečné subjektivní hypotézy znalce Ing. P. P. Odvolací soud její odvolání zamítl, aniž se řádně a přesvědčivým způsobem pokusil vypořádat s konkrétními odvolacími důvody, jimiž se věcně nezabýval. Vyhnul se konkrétní specifikaci příčinné souvislosti mezi nezadáním běžné kontroly funkce plynové karmy, existujícími zjištěnými stavebně technickými nedostatky její instalace a jejich prokazatelného vlivu na její funkčnost. Upozornila, že provozní zkouškou provedenou znalcem bylo prokázána funkčnost karmy bez úniku plynu či spalin do prostoru koupelny a zároveň vyvrácena hypotéza znalce o vlivu stavebně technických závad na funkčnost sprchy jako možného zdroje úniku plynu. Odvolací soud podle ní učinil též protismyslné právní vývody týkající se příčin vedoucích k úmrtí poškozeného, když sice konstatoval závěr znalce MUDr. O. B., že na úmrtí vzájemně spolupůsobila zjištěná přítomnost 27 % COHb v krvi poškozeného, středně těžká opilost 1,56 g/kg alkoholu v krvi a závažnější poškození kardiovaskulárního ústrojí, vysvětlení podílu spolupůsobení jednotlivých složek však znalec označil za nemožné, přesto soud setrval na nesprávném a neudržitelném vývodu, že nezadání kontroly karmy obviněnou vedlo k úmrtí člověka. Obviněná oběma soudům vytýkala, že nesprávně a nezvykle preferovaly, hodnotily a odůvodňovaly obžalobou vykonstruovaná obvinění, pomíjely vyšetřováním shromážděná fakta o skutkovém stavu věci vyvracející důvodnost jejího trestního stíhání. Obviněná pokládala za stěží pochopitelnou nevraživou reakci soudu na to, že využila zákonného oprávnění a řádně požádala soud, aby se trestní řízení konalo v její nepřítomnosti, což soud opakovaně v odůvodnění činí. Za nepravdivé označila tvrzení soudu, že vůči prováděným důkazům nebyly obhajobou vzneseny žádné námitky a že se tak stalo až při odvolacím řízení, ačkoliv tak obhajoba činila ve všech stádiích trestního řízení. Měla za to, že znalec Ing. P. P. u hlavního líčení neobhájil věrohodně závěr o tom, že úmrtí poškozeného bylo zapříčeno chybějícím otvorem ve dveřích koupelny pro přístup vzduchu a vracením se spalinových plynů z ústí komínu zpět do koupelny, nebyl schopen vysvětlit fyzikální podstatu své fiktivní hypotézy o nedostatečném přístupu vzduchu pro chybějící otvor ve dveřích koupelny v konfrontaci s výsledky jím provedené provozní zkoušky karmy, které prokázaly její naprostou funkčnost, a za neodpovědné a ničím nepodložené označila i tvrzení znalce, že plyn se dostal do těla zemřelého pouze spalinami. Znovu připomněla závěry znalce MUDr. O.B. stran příčin úmrtí poškozeného a za nepřípustné považovala z kontextu vytržené tvrzení soudu, že chorobné změny na srdci nebyly tak akutní, aby vedly ke smrti, a že i zdravý člověk by v koupelně zemřel, pokud by byl vystaven stejné situaci jako poškozený. Vzhledem k tomu nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že byla zjištěna příčinná souvislost mezi zanedbáním revize plynového zařízení z její strany a smrtí poškozeného, a za nepřijatelné označila i jeho tvrzení, že „porušením důležité povinnosti ze zákona způsobila poškozenému smrt a že její jednání vykazuje všechny znaky skutkové podstaty trestného činu dle §224 odst. 1, 2 tr. zák.“ Zopakovala, že soudy neposuzovaly fakta a relevantní důkazy, ale rozporné a nevěrohodné fikce, důkazy svědčící v její prospěch byly pominuty či zlehčovány. Předmětným postupem byla aplikována trestně právně nepřípustná zásada vyvozování odpovědnosti nikoliv za zavinění, ale za následek. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Městského soudu v Praze zrušil a aby sám ve věci rozhodl rozsudkem tak, že obviněnou zprostí obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že zavinila a způsobila těžkou újmu na zdraví s následkem smrti. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se do konání neveřejného zasedání k dovolání obviněné nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Protože nebylo možné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 tr. ř., dovolací soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání je zčásti důvodné. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněné bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněná odkázala na důvod dovolání uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podřadit ty námitky obviněné, jimiž zpochybnila prokázání příčinné souvislosti mezi jejím jednáním, jež bylo posouzeno jako porušení důležité povinnosti uložené jí zákonem, a smrtí poškozeného. Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, spáchá-li tento čin proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona. Z tzv. právní věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně se podává, že soud považoval za naplněné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., které spočívají v tom, že obviněná jinému z nedbalosti způsobila smrt proto, že porušila důležitou povinnost uloženou jí podle zákona (nepřesně uvedeno „vyplývající ze zákona“, jak již upozornil i odvolací soud). Podstata jednání obviněné spočívala podle zjištění soudů v tom, že jako samostatně jednající jednatelka obchodní společnosti Reality Kolav, s. r. o., která je výlučným majitelem již dříve označené nemovitosti, nedodržela předpisy a normy pro bezpečnost provozu plynového zařízení KARMA a jeho okolí, nacházejícího se v dané nemovitosti, neboť k bezpečnému provozování plynové karmy a komínového provedení v nadstřešní části nezadávala nutné revize plynového zařízení a čištění komínů, což by v případě jejich provedení odhalilo rizikový stav komplexu WC-koupelna-sprchovna-předsíňka, spočívající zejména v nevyhovujícím otvoru pro zajištění vzduchu ke spalování, nevyhovující kubatuře prostoru místnosti v závislosti na příkonu karmy a nevhodně krátkém a pozičně nedostatečně vyhovujícímu komínu, následkem čehož došlo dne 23. 12. 2007 kolem 23.00 hodin ve vaně umístěné v prostoru tohoto komplexu k úmrtí obyvatele domu M. Z., jehož příčinou byl otok mozku při otravě oxidem uhelnatým způsobený tím, že do prostrou WC-koupelna-sprchovna-předsíňka unikaly z karmy spaliny obsahující dusík, oxid uhličitý a vodní páry a současně do prostoru unikalo nízké procento jedovatého oxidu uhelnatého. Námitka obviněné, že nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jejím jednáním (opomenutím) a smrtí poškozeného, nemohla se zřetelem k výsledkům dokazování obstát. Příčinný vztah spojuje jednání s následkem. Požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestně odpovědná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Požadavek příčinného vztahu znamená, že určitá osoba může být trestně odpovědná jen tehdy, jestliže svým jednáním následek skutečně způsobila. Není rozhodující, jestli k následku došlo působením více okolností, nejenom jednáním pachatele. Určité jednání nebo okolnost má povahu příčiny i tehdy, když kromě ní k následku vedly další jednání či okolnost. To znamená, že příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí ještě další skutečnost, jež spolupůsobí ke vzniku následku, ovšem za předpokladu, že jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo (k tomu př. rozhodnutí č. 37/1975 Sb. rozh. tr.). Důležité dozajista je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Otázkou příčinného vztahu mezi opomenutím obviněné a smrtí poškozeného se soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí zabývaly a závěry, k nimž dospěly, též patřičně vysvětlily. Soud prvního stupně v této souvislosti s odkazem na závěry znalců Ing. P. P. a MUDr. O. B. konstatoval, že příčinná souvislost mezi zanedbáním revizí plynového zařízení v daném prostředí obviněnou a smrtí poškozeného je dána. V důsledku špatné instalace karmy a nedostatečného odvětrávání vymezeného prostoru došlo ke zvýšené koncentraci oxidu uhelnatého a otravě poškozeného, který vlivem opilosti a srdeční chorobě zemřel dříve než zdravý člověk, který by byl vystaven tomuto prostředí. Že se tak nestalo již v minulosti při užívání koupelny bylo podle soudu dáno náhodnými příznivějšími povětrnostními podmínkami. Odvolací soud, který ve veřejném zasedání znovu vyslechl znalce Ing. P. P., na hodnotící závěry soudu prvního stupně odkázal. Je zjevné, že soudy obou stupňů opřely své závěry o vině obviněné o znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výpověď znalce MUDr. O. B. a znalecký posudek z oboru paliva, topné plyny, plynové spotřebiče, bezpečnost práce v plynárenství Ing. P. P. Závěry znaleckých posudků byly v odůvodnění rozhodnutí zevrubně reprodukovány a nelze zpochybnit, že úvahy soudů z nich vycházejí a mají v nich oporu. Znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a výpovědi znalce MUDr. O. B. (č. l. 57, 95, 291) je doloženo, že bezprostřední příčinou smrti poškozeného byl otok mozku při otravě oxidem uhelnatým (v krvi prokázáno 27 % karbonylhemoglobinu) v kombinaci s opilostí (v krvi prokázáno 1,56 g/kg alkoholu); podíl chorobných změn na srdci, jež byly také zjištěny, nebyl nijak akutní. Pitvou nebyly zjištěny žádné mechanické úrazové změny významné z hlediska příčiny smrti a ani změny takové povahy, které by byly podezřelé z účasti jiné osoby na smrti poškozeného. Zjištěná hladina oxidu uhelnatého v krvi poškozeného značí sama o sobě otravu, nejedná se o koncentraci, která by sama o sobě vedla ke smrti. Poškozený zemřel i při nižší koncentraci oxidu uhelnatého právě z důvodu opilosti a nemoci, přičemž sama opilost a chorobné změny na srdci by k jeho smrti nevedly. Znalec také poznamenal, že každý člověk, pokud by se nacházel v prostoru, v jakém se nalézal poškozený, t. j. bez ventilace vzduchu, by při setrvání v něm zemřel za předpokladu další tvorby oxidu uhelnatého. Znalec Ing. P. P. (č. l. 53-55, 123 – 129, 299, 300) konstatoval nedodržení předpisů a norem pro bezpečnost provozu plynového zařízení a jeho okolí, konkrétně stavebního provedení komplexu WC-koupelna-sprchovna-předsíňka podrobně specifikované v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Uvedl též, že revizemi plynového zařízení a komínového provedení v nadstřešní části by nedostatky byly nepochybně řešeny, zařízení upraveno, aby vše vyhovovalo normám a předpisům. Dovozoval, že pronajímatelem nebyly zadány revizní a kominické práce, jelikož by rizikový nevyhovující stav doložily a mohl být řešen. Upozornil, že součástí výchozí revize prováděné revizním technikem, kterou má povinnost zajistit i nový vlastník nemovitosti, který nemá doklady o potřebných kontrolách, je nejenom kontrola plynového zařízení, ale také přívod vzduchu a komín, její součástí je i kontrola provedená kominickým podnikem (č. l. 354). Znalec také uvedl, že při experimentu dne 5. 2. 2008 nebyl při 45 minut trvajícím provozu karmy zjištěn výron spalin, tah byl dobrý, oxid uhelnatý do prostoru tedy neunikal, což vysvětloval odlišnými povětrnostními podmínkami (č. l. 355). K naplnění znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 2 tr. zák. se vyžaduje, aby jednání obviněné mělo povahu porušení důležité povinnosti uložené podle zákona a současně aby tato okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby, pro svou závažnost podstatně zvyšovala stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Oba soudy shodně konstatovaly, že obviněná jako jednatelka společnosti vlastnící předmětnou nemovitost nezadáním kontrolních revizí plynového zařízení porušila povinnost mající povahu důležité povinnosti uložené podle zákona. Soud prvního stupně ve shodě se znalcem Ing. P. P. shrnul, že jednání obviněné je porušením vyhlášky ČÚBP č. 85/1978 Sb., ve znění nařízení vlády č. 352/2000 Sb., a vyhlášky č. 111/1984 Sb., jež zakotvují povinnosti nutné revize plynového zařízení a zadávání čištění komínů vlastníku nemovitosti. Soud prvního stupně porušení zde stanovených povinností bez bližšího odůvodnění označil za „porušení důležité povinnosti vyplývající ze zákona“. I podle odvolacího soudu obviněná jednoznačně porušila zákon, přičemž upozornil, že důležitá povinnost uložená podle zákona vlastníku nemovitosti neznamená v praxi pouze povinnost stanovenou zákonem, ale může jít i o povinnost uloženou jiným obecně závazným předpisem, kupř. plynoucí z norem a vyhlášek, které se týkají ochrany života a zdraví lidí, na něž odkázal znalec, a dodal, že právě zanedbání této povinnosti může vést a také v daném případě vedlo k nebezpečí pro lidský život. Podle praxe soudů lze za porušení důležité povinnosti považovat jen porušení takové povinnosti, které má zpravidla za následek usmrcení nebo způsobení těžké újmy na zdraví. Nestačí totiž každé porušení povinnosti, ale porušení povinnosti, která je podle okolností případu důležitou. Za porušení důležité povinnosti lze považovat jen porušení takové povinnosti, jejíž porušení má za dané situace zpravidla za následek nebezpečí pro lidský život nebo zdraví, kde tedy jejím porušením může snadno dojít k takovému následku (k tomu např. rozhodnutí č. 11/1964 Sb. rozh. tr.). Ostatně tohoto východiska si byl odvolací soud vědom a v podstatě na něj také odkázal. Správně také připomněl, že ačkoliv trestní zákon hovoří o důležité povinnosti uložené podle zákona, v praxi se touto povinností rozumí i povinnost uložená jiným obecně závazným právním předpisem. K jeho závěrům je třeba toliko doplnit, že nestačí porušení jakékoliv povinnosti, i když se týká ochrany života a zdraví lidí, vždy musí jít o povinnost, která je důležitá. Soud prvního stupně ve výroku i v odůvodnění rozsudku odkázal na obecně závazný právní předpis, vyhlášku Českého úřadu bezpečnosti práce č. 85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, aniž by upozornil na její konkrétní ustanovení, které obviněné jako vlastníkovi nemovitosti ukládá povinnost zajistit kontrolu či revizi předmětného zařízení. Pro úplnost nutno dodat, že nařízení vlády č. 352/2000 Sb., kterým se mění některé vyhlášky ministerstev a jiných správních úřadů, žádnou relevantní změnu v povinnostech obviněné nepřineslo. Vadně je také ve výroku rozsudku uvedeno, že obviněná nezadávala čištění komínů v souladu s vyhláškou č. 111/1984 Sb., ačkoliv taková povinnost vyplývá z vyhlášky ministerstva vnitra České socialistické republiky č. 111/1981 Sb., o čištění komínů, v níž jsou stanoveny lhůty pro čištění komínů. Ani v souvislosti s tímto právním předpisem nebylo označeno konkrétní ustanovení a konkrétní povinnost, která z něj pro obviněnou jako vlastníka nemovitosti plyne. Pro závěr, zda porušení povinností vyplývajících z označených právních předpisů mělo povahu porušení důležité povinnosti, nutno věnovat pozornost i dalším, dosud neobjasněným skutečnostem. Z výpovědi obviněné i obsahu kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k předmětné nemovitosti uzavřené mezi E. G. a M. V. jako prodávajícími a společností REALITY KOLAV, s. r. o., jako kupující, za niž jednala T. Ch., se podává, že kupní smlouva byla uzavřena dne 19. 2. 2007, přičemž právní účinky vkladu vznikly ke dni 22. 2. 2007 (č. l. 175 – 178). Obviněná se jednatelkou jmenované společnosti, jejímž předmětem činnosti je podle obchodního rejstříku pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor bez poskytování jiných než základních služeb zajišťujících řádný provoz nemovitostí, bytů a nebytových prostor (což je relevantní z hlediska naplnění subjektivní stránky trestného činu), stala dne 7. 5. 2007. Ačkoliv obviněná za kupující stranu kupní smlouvu neuzavírala, ve své výpovědi uvedla, že nemovitost před uzavřením smlouvy viděla, dům si prohlédla, věděla, že se zde nachází plynový spotřebič. Původní majitelky nepředložily doklady o provedení jeho kontroly či revize, předložily pouze posudek kouřové cesty pro připojení spotřebiče na plynné palivo. Obviněná sama žádnou revizi neprováděla, protože původní majitelky v domě až do prodeje bydlely a všechno bylo funkční a normální. Posudek kouřové cesty pro připojení spotřebiče na plynné palivo, který je součástí spisového materiálu, je datován 1. 12. 1993 a podle něj je průtokový ohřívač typ MORA 370 na zemní plyn, který mohl být připojen na kouřovou cestu, umístěn v kuchyni. Je zjevné, že tento posudek je pro posuzování nynější situace a poměrů nemovitosti nerelevantní. K prověření tvrzení obviněné a současně tak k opatření potřebných podkladů pro posouzení závažnosti opomenutí povinností obviněné coby vlastníka nemovitosti, jež jsou jí kladeny za vinu, je třeba vyslechnout původní majitelky domu E. G. a M. V. k otázkám, za jakých okolností prodávaly předmětnou nemovitost, zda v ní žily až do doby prodeje, zda zajišťovaly kontroly a revize spotřebiče na plynné palivo a proč případně nebyly zprávy o jejich provedení předány kupujícímu. Současně je na místě zjistit, za jakých okolností a kým byla karma do prostoru WC-koupelna-sprchovna-předsíňka instalována, kdo provedl výchozí revizi, provedl prohlídku kouřové cesty a komínu. Na podkladě poznatků získaných výslechem svědkyň je třeba zvažovat opatření dalších, potřebných důkazů, případně je konfrontovat s důkazy již provedenými (viz kupř. znalecký posudek Ing. P. P.). Po doplnění dokazování v naznačeném rozsahu nechť soud prvního stupně znovu pečlivě uváží na straně jedné povahu a význam povinností uložených obviněné podle zákona, které porušila, s tím, že je přesněji než dosud vymezí, na straně druhé pak okolnosti, za nichž k porušení těchto povinností došlo. V této souvislosti pak zejména dobu, po niž obviněná byla jednatelkou společnosti, a okolnosti, za nichž jednak došlo k uzavření kupní smlouvy (předchozí majitelky dům užívaly, samy zprávy o revizi či kontrole nepředložily apod.), ale i okolnosti související s dalšími dispozicemi s nemovitostí. Poté na něm též bude, aby přesvědčivě odůvodnil, zda se jedná o porušení důležité povinnosti uložené podle zákona a současně zda tato okolnost pro svou závažnost podstatně zvyšuje stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost. Pro úplnost dovolací soud poznamenává, že výhrady obviněné proti správnosti právního posouzení činu jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. jsou zčásti založeny na polemice se způsobem hodnocení důkazů – znaleckého posudku Ing. P. P. Takové námitky, jak již bylo uvedeno, nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat. Dosavadní výsledky dokazování navíc nijak nezpochybňují přesvědčivost tohoto důkazu. Jako mimo jakýkoliv dovolací důvod stojící námitky je třeba označit výtky obviněné, že soudy nevraživě reagovaly na skutečnost, že obviněná využila svého oprávnění a požádala soudy, aby jednaly v její nepřítomnosti, proto k nim dovolací soud nepřihlížel. Nadto nutno poznamenat, že na tento postoj obviněné soudy nijak hostilně nereagovaly, zmínil-li tuto okolnost odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení, učinil tak v souvislosti s dobou, kdy byly uplatněny výhrady obviněné proti správnosti skutkových zjištění a důkazům, na nichž jsou založena. Nejvyšší soud z podnětu dovolání obviněné z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. 9 To 190/2010, i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 3. 2010, sp. zn. 3 T 121/2009, zrušil. Zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Při novém rozhodování je soud vázán právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud. Rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněné, takže v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch. Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 30. listopadu 2010 Předsedkyně senátu: JUDr. Věra Kůrková

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:11/30/2010
Spisová značka:8 Tdo 1131/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.1131.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Porušení důležité povinnosti
Dotčené předpisy:§224 odst. 1,2 tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-04-10