ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.623.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 623/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovoláních obviněných J. Š., a P. R. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 10 To 627/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 2 T 1/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných J. Š. a P. R. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 2 T 1/2009, byl obviněný J. Š. uznán vinným v bodě 1) trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství se spoluobviněnými P. R. a P. P. Obviněný P. R. byl uznán vinným v bodě 2) trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), e) tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství se spoluobviněnými J. Š. a P. P. a pod bodem 3 a-c) pokračujícím trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák.
Těchto trestných činů se obvinění podle popsaných skutkových zjištění dopustili tím, že
v bodě 1) obviněný J. Š. sám dne 10. 10. 2008 kolem 00.15 hod. v Nonstop baru restaurace Č. O. v R. napadl obsluhujícího barmana M. S., kterého úderem rukou do obličeje, cloumáním za oděv a výhružkami použití dalšího násilí přinutil, aby mu dal pro něho a jeho dva společníky P. R. a P. P. z pokladny baru peníze, které pak použili při hře na výherních automatech, a dále ho přinutil, aby jim opakovaně bez zaplacení útraty naléval různé alkoholické nápoje a dával cigarety a další drobné pohoštění, takto majitelce baru J. N. způsobil škodu, zjištěnou inventurou, ve výši 5.074,- Kč;
v bodě 2) obvinění J. Š. a P. R. společně s obviněným P. P. dne 10. 10. 2008 kolem 08.00 hod. v Nonstop baru restaurace Č. O. v R. naléhali na svědka M. S., aby šel na policejní služebnu v R. a zde odvolal své trestní oznámení, které učinil na obviněného J. Š., a přitom mu vyhrožovali, že když tak neučiní, že ublíží jemu, jeho rodině, a že každý cikán v R. ho bude pronásledovat;
v bodě 3) obviněný P. R. sám
a) v době kolem 22. 9. 2008 u čerpací stanice B. v P. ulici v R. přinutil poškozeného L. K., aby vystoupil z osobního vozidla, kde předtím seděl, a to tak, že mu přiložil na krk čepel zavíracího nože a požadoval po něm částku 2.000,- Kč, o které údajně vinou poškozeného L. K. přišel, přitom mu vyhrožoval, že pokud tak neučiní, podřízne mu hrdlo,
b) ve stejném jednání pokračoval i dne 19. 10. 2008, kdy na parkovišti u prodejny N. v R. V J. na poškozeném opět požadoval peníze, přitom ho udeřil rukou do nosu a tváře a rozbil mu nohou přední levý světlomet u vozidla BMW 521, na kterém tak způsobil škodu ve výši 2.470,- Kč,
c) dne 25. 10. 2008 v J. ulici v R. znovu požadoval na poškozeném L. K., zaplacení částky 4.000,- Kč, s tím, že pokud tak do 17.00 hod. neučiní, obviní ho ze znásilnění nezletilé dívky.
Obviněný J. Š. byl za uvedené trestné činy odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněnému P. R. byl uložen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Rovněž bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. P. a o náhradě škody.
Odvolání, která proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění J. Š. a P. R., Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 10 To 627/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Oba obvinění podali prostřednictvím svých obhájců proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání shodně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný J. Š. v dovolání nejprve předeslal, že se trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. nedopustil, protože nepoužil vůči poškozenému násilí směřující k realizaci úmyslu zmocnit se cizí věci, když nebylo takové jednání z jeho strany ani prokázáno. Ve vztahu k této skutečnosti dovolatel podrobně shrnul obsah výpovědí, jež učinil v přípravném řízení a při hlavním líčení poškozený M. S., z nichž podle obviněného nevyplývá, že by proti poškozenému použil násilí proto, aby od poškozeného požadoval nějaké věci či peníze. Poškozenému sice dal facku a cloumal s ním, avšak motivací byla skutečnost, že je poškozený nechtěl pustit do baru. Výpověď poškozeného M. S. považoval za nevěrohodnou, s odkazem na to, že byl později propuštěn z místa barmana, neboť hrál na automatech a zpronevěřil majiteli herny peníze. Nad to zmínil, že samotnou facku nikdo neviděl, pouze svědek M. V. potvrdil, že slyšel nějaké plesknutí. Svědek M. B. potvrdil, že poškozenému obviněný nijak nevyhrožoval a v době, kdy tam byl přítomen, se nikdo vůči poškozenému ničeho nedopouštěl. Bylo potvrzeno jak dovolatelem tak poškozeným, že důvodem facky bylo, že před ním zamkl dveře. Loupeže se obviněný nemohl dopustit ani z toho důvodu, že druhý den přišel zaplatit útratu. Obviněný v dovolání shrnul také výpovědi dalších svědků, ze kterých podle něj vyplývá zcela jiný skutkový děj, než jak jej popsal soud prvního stupně v bodě 1). Ke skutku pod bodem 2) obviněný J. Š. rovněž argumentoval tím, že čin, který mu je kladen za vinu, nespáchal, neboť pouze poškozenému nesl peníze, aby zaplatil dluh z předchozího dne, když soudy dostatečně nezvážily, že ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vyplynulo, že jeho intelekt se nachází v pásmu lehké mentální retardace, a také to, že pracuje a stará se o rodinu. Dále namítl, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval, a dodal, že všechny výhrady nyní uplatněné zazněly již v odvolání, které bylo krajským soudem zamítnuto. Podle obviněného soudy nemohly své závěry opřít o výpověď poškozeného M. S. ani v tomto případě, neboť je nevěrohodnou osobou, avšak soudy tuto okolnost vůbec neprověřovaly, a to ani když uvedl navrhované důkazy, které by jeho věrohodnost vyvrátily.
V závěru dovolání obviněný J. Š. navrhl, aby Nejvyšší soud poté, co shledá, že je dovolání důvodné, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně, který ji znovu projedná a rozhodne.
Obviněný P. R. v jím podaném dovolání ohledně skutku pod bodem 2) nejprve uvedl, že je extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, v důsledku čehož není zjištěný skutek způsobilý právního posouzení. Obviněný především poukázal na to, že k žádným výhružkám ze strany spoluobviněných nedošlo, a že bylo prokázáno, že obviněný J. Š. měl v ranních hodinách, kdy se do baru opět dostavili, u sebe peníze, kterými chtěl uhradit poškozenému útratu v noci způsobenou. Obviněný zdůraznil, že na straně poškozeného M. S. docházelo k hraní na automatech v baru, kde byl zaměstnán, a na prohru si bral peníze z kasy, a z výpovědi svědka M. H. vyplynulo i to, že M. S. naléval sobě i svým známým bez toho, že by došlo k úhradě. Vzhledem ke skutečnosti, že zde musel mít poškozený ztráty, lze pak mít za důvodné, že se tyto nedostatky snažil zakrýt smyšlenou výpovědí o jednání obviněných dne 10. 10. 2008. K trestnému činu vydírání pod bodem 3 a), c) obviněný konstatoval, že bylo odhaleno, že jde o výmysl poškozeného L. K., a shledal rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. U dílčího jednání pod bodem 3 b) poukázal na to, že výpověď poškozeného L. K. je zjevně účelová, neboť v přípravném řízení uvedl jiné datum, kdy k incidentu mělo dojít, než uváděl poté u hlavního líčení.
Obviněný P. R. ze všech uvedených důvodů shledal, že jeho jednání nebylo právně kvalifikováno v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, konkrétně v souladu s §235 odst. 1, 2 písm. b), c), e) tr. zák., neboť při správném posouzení všech shora uvedených důkazů měl být obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěn. V tomto duchu obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 10 To 627/2009, i rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 2 T 1/2009, a soudu prvního stupně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Přestože byla obě dovolání doručena Nejvyššímu státnímu zastupitelství, toto v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. do dne konání neveřejného zasedání své případné písemné stanovisko Nejvyššímu soudu nezaslalo.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., byla podána osobami oprávněnými podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále posuzoval otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovolání je možné podat jen z důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Vzhledem k tomu, že oba obvinění shodně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je namístě k oběma dovoláním souhrnně uvést, že podle označeného dovolacího důvodu se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto stanovených mezí této právní úpravy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotně právních ustanovení. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Z pohledu uvedené dikce dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je významné i to, že takto označený dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze za naplnění uvedeného důvodu považovat takové výhrady obviněného, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden.
Ve vztahu k námitkám, jež uplatnili ve svých dovoláních oba obvinění, je též dále nutné zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
Podle obsahu podaných dovolání je zřejmé, že dovolatelé tato pravidla v rámci podaných dovolání nerespektovali.
Podstatou podaných dovolání je výhrada o nesprávně provedeném dokazování. Oba obvinění námitky zaměřily proti tomu, na základě jakých důkazů soudy své závěry o skutkových okolnostech, které vzaly za prokázané, dovodily. Oba obvinění považovali za nesprávné, že soudy vycházely zejména z výpovědí poškozených osob, o něž v případě jednotlivých skutků po provedeném dokazování závěry o vině opřely. U skutku pod bodem 1), 2) vycházely zejména z výpovědi poškozeného M. S. a u pokračujícího skutku pod bodem 3) v jednotlivých dílčích činech byla tímto stěžejním důkazem výpověď poškozeného L. K. Obvinění zásadě shodným způsobem věrohodnost poškozeného M. S. zpochybňovaly především proto, že se v pozdější době projevil nezodpovědně, u poškozeného L. K. obviněný P. R. vytýkal zejména rozpory v jeho výpovědích. V souvislosti s těmito argumenty obvinění zpochybňovali i věrohodnost dalších důkazů na uvedené výpovědi navazující, jakož i neúplnost provedeného dokazování.
Na podkladě všech výhrad obviněnými vznesených Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění brojili proti tomu, že soudy prvního i druhého stupně nesprávně hodnotily provedené důkazy nebo neakceptovaly návrhy na doplnění dokazování, čímž námitky směřovali proti způsobu, jakým soudy vymezily skutkový stav věci, jak hodnotily ve věci provedené důkazy a v jakém rozsahu provedly dokazování.
Takto uplatněné námitky Nejvyšší soud nepovažoval za výhrady právní povahy, jak ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně stanoví, protože jimi obvinění brojili proti způsobu provedeného dokazování, vytýkali jeho nedostatečný rozsah a nespokojili se s výsledným skutkovým zjištěním.
S ohledem na takto podaná dovolání Nejvyšší soud shledal, že shora vymezená obecná kritéria významná z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jejich obsahu nebyla splněna.
Konkrétně lze nad rámec výhrad, které uplatnil v dovolání obviněný J. Š. , uvést, že dovolatel jimi předkládal svou vlastní verzi průběhu skutkového děje, aniž by však toto korespondovalo s ve věci provedenými důkazy, když dovolací soud zjistil, že soud prvního stupně velmi pečlivě a v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř. provedl všechny potřebné důkazy vedoucí ke zjištění skutkového stavu a následně k právní kvalifikaci jednání obviněného a tyto v souladu se zákonem hodnotil. Obviněný ve svém dovolání především polemizoval se skutkovými zjištěními a uváděl vlastní verzi, jak podle něj k událostem skutečně došlo, přičemž jeho tvrzení jsou zcela v rozporu s důkazy ve věci provedenými. Lze jen ve stručnosti odkázat na odůvodnění rozhodnutí obou soudů, kde se podrobně zabývaly věrohodností poškozeného M. S. (bod 1, 2), s níž korespondovaly i jiné důkazy, např. výpověď svědka P. N. (č. l. 146). S obdobnou obhajobou obviněného se již vypořádaly soudy obou stupňů.
Ve vztahu k obdobným námitkám obviněného P. R. bylo rovněž dokazování ohledně skutku pod bodem 2) i 3) v potřebné míře zaměřeno a bylo soustředěno na objasnění skutečností namítaných v rámci jeho obhajoby. Nejvyšší soud se zřetelem na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí shrnul, že se skutky, jimiž byl obviněný P. R. uznán vinným, soud prvního stupně zabýval a v odůvodnění svého rozhodnutí na stranách 11-13, své úvahy v potřebné míře rozvedl. Není tudíž pochyb, že obhajoba obviněného byla spolehlivě vyvrácena jednak výpovědí poškozeného a jeho otce a dále také svědka J. S.
Zmiňoval-li tento dovolatel, že skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s použitou právní kvalifikací, a to především s ohledem na výhrady, jež uplatnil při výtkách proti způsobu hodnocení provedených důkazů, je vhodné nad rámec podaného dovolání poznamenat, že v posuzovaném případě obviněným namítaný extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením na straně druhé není dán, neboť právní závěry ze skutkových zjištění zcela zřetelně vyplývají (k tomu viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 578/04). Soudy důvodně opřely svůj závěr o vině o poměrně velké množství důkazů, ze kterých je zřejmé, že skutek tak, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, má oporu v provedených důkazech, jež byly hodnoceny v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Námitky obviněného jsou opětovným opakováním jeho obhajoby z předchozího řízení.
Za situace, kdy byly všechny rozhodné okolnosti v rámci konaného dokazování provedeny a řádně vyhodnoceny a kdy nevznikají pochybnosti o žádné z důležitých a pro rozhodnutí o vině obviněného významné okolnosti, je rozsah provedeného dokazování dostačující.
S ohledem na všechny uvedené skutečnosti a to, že oba soudy všem obdobným již dříve obviněným vzneseným námitkám věnovaly ve svých rozhodnutích dostatek pozornosti, Nejvyšší soud shledal, že v daném případě není možno usuzovat na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a právními závěry, když skutková podstata trestných činů, jimiž byl obviněný P. R. uznán vinným, byla naplněna.
Z povahy vytýkaných vad Nejvyšší soud shledal, že je mimo jakoukoliv pochybnost, že ačkoli obvinění ve svých mimořádných opravných prostředcích formálně deklarovali dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., po stránce věcné uplatnili toliko námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se domáhali odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy obou stupňů, a následně změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) zřejmě dovozovali údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byli uznáni vinnými.
Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť obě shora uvedená dovolání byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Milada Šámalová