ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.722.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 722/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovoláních obviněných Ing. V. H. a M. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 9 To 595/2009, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. 12 T 94/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných Ing. V. H. a M. M. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno – venkov ze dne 7. 9. 2009, sp. zn. 12 T 94/2007, byli obvinění Ing. V. H. a M. M. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzeni shodně podle §250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky. Podle §58 odst. 1 tr. zák. byl výkon trestů podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. na pět let za současného vyslovení dohledu nad obviněnými. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla oběma obviněným uložena povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil uhradili způsobenou škodu.
Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dopustili tím, že po společné dohodě s již pravomocně odsouzeným L. K., v úmyslu opatřit si neoprávněně majetkových prospěch, v přesně nezjištěné době od září roku 2002 do 7. 1. 2003 v H. u B. obviněný Ing. V. H. jako obchodní zástupce společnosti Ytong, a. s., při zprostředkování uzavření rámcové kupní smlouvy u společnosti Ytong, a. s., a odsouzený L. K. následně při jejím podpisu předstírali, že bude uzavřena řádná rámcová kupní smlouva, na základě níž bude L. K. odebírat stavební materiál od společnosti Ytong, a. s., a hradit řádně a včas dohodnutou kupní cenu, ačkoliv oba věděli, že odebrané zboží nebude společnosti Ytong, a. s., nikdy uhrazeno, přičemž na základě těchto nepravdivých skutečností pak společnost Ytong, a. s., se sídlem H. u B., V., uzavřela dne 7. 1. 2003 se společností Spektrum stav, s. r. o., se sídlem P., P., zastoupenou odsouzeným L. K., rámcovou kupní smlouvu o dodávkách zboží v rámcovém množství 5.000 m3, na základě níž pak L. K. v období od 27. 1. do 5. 3. 2003, tedy před lhůtou splatnosti první faktury, odebral v 78 případech porobetonové zboží v celkové hodnotě 3.859.148,86 Kč, které dále z převážné části se ztrátou 107.893,70 Kč, prodal firmě M. M. – G., se sídlem P., S., zastoupené obviněnou M. M., která zboží dále prodala svým zákazníkům, a ačkoli jí ze strany jejích odběratelů byla v plné výši uhrazena kupní cena za dodané zboží, takto získané finanční prostředky po společné dohodě nepoužili na úhradu faktur společnosti Ytong, a. s., ale pro svoji potřebu, čímž způsobili společnosti Ytong, a. s., nyní Xella Porobeton CZ, s. r. o., se sídlem H. u B., V., škodu ve výši 3.859.148,86 Kč.
Rozsudek soudu prvního stupně napadli oba obvinění a státní zástupce odvoláními. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 9 To 595/2009, byla podaná odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Pro úplnost je třeba dodat, že se jednalo již o druhé rozhodnutí, které Krajský soud v Brně v dané věci učinil. V prvém případě usnesením ze dne 25. 6. 2009, sp. zn. 9 To 214/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 16. 3. 2009, sp. zn. 12 T 94/2007, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 9 To 595/2009, podali obvinění Ing. V. H. i M. M. prostřednictvím obhájců v zákonné lhůtě dovolání v rozsahu odpovídajícím výroku o vině. Oba obvinění v dovoláních shodně odkázali na důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Oba dovolatelé v podstatě shodně citovali stěžejní část odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 6. 2009, sp zn. 9 To 214/2009, z něhož se podávala pochybnost odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky trestného činu, což bylo doloženo jeho úvahou, že vyjme-li se z popisu skutku společná dohoda všech tří obviněných, nevykazovalo by jejich jednání takové vady, aby je bylo možno hodnotit jako trestný čin. Za jediný usvědčující důkaz bylo označeno tvrzení již odsouzeného L. K. v tom smyslu, že se předem na celém jednání domluvili, L. K. však nebyl soudem prvního stupně vyslechnut, a proto bylo soudu prvního stupně uloženo, aby již odsouzeného L. K. předvolal a teprve jeho výslechem aby si učinil názor o jeho věrohodnosti. Ve shodě s dosavadní obhajobou upozorňovali na to, že pokud soud prvního stupně L. K. předvolal k hlavnímu líčení, avšak jeho svědectví obsahově nic nepřineslo, neboť svědek odmítl vypovídat. Soud prvního stupně (a potažmo ani odvolací soud) tedy neměl žádnou oporu pro vyslovení viny, neboť mu chyběla obsahově hodnotitelná výpověď jmenovaného v zákonem i odvolacím soudem požadované formě. Dovolatelé měli za to, že z hlediska skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně nemůže odkaz na dřívější výpovědi odsouzeného L. K. obstát. Poznamenali, že postoj svědka L. K. nevypovídat snižuje věrohodnost jeho předchozích výpovědí. Uzavřeli, že Krajský soud v Brně tím, že odmítl jejich odvolání, zcela změnil své právní i věcné závěry vyjádřené v předchozím usnesení a je proto dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2010, sp. zn. 9 To 595/2009, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat. Alternativně nechali na zvážení Nejvyššího soudu, zda nejsou důvody i pro zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí soudu prvního stupně.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovoláním obviněných především upozornil na skutečnost, že obviněnými deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na vady v právním posouzení skutku, případně v jiném hmotně právním posouzení, žádnou takovou vadu však dovolatelé ve svých mimořádných opravných prostředcích napadenému rozhodnutí nevytkli. Jejich argumentace směřuje do oblasti skutkových zjištění, neboť se týká výlučně námitek vůči způsobu, jímž soudy hodnotily provedené důkazy (respektive pokus o provedení důkazu výslechem svědka L. K.), a proti tomu, že soud druhého stupně hodnotící proces soudu prvního stupně plně akceptoval. Svými výhradami jednoznačně napadají nikoli právní posouzení skutku (když o „jiné hmotně právní posouzení“ v této věci nejde), nýbrž naopak sám skutkový stav, který soud dokazováním zjistil a popsal ve skutkové větě výroku o vině. Na námitky skutkové povahy se však nevztahuje žádný důvod dovolání. Nad rámec nutného vyjádření k argumentaci dovolatelů uvedl, že ani z věcného hlediska nemají pravdu. První rozsudek nalézacího soudu byl zrušen ne proto, že byl nesprávně zjištěn skutkový stav, nýbrž právě pro nedostatky v dokazování (absenci osobního slyšení svědka L. K. nalézacím soudem a v tomto smyslu neúplné dokazování). To, že svědek L. K. odmítl vypovídat, však jeho validní výpověď z přípravného řízení neruší ani její význam neoslabuje, pouze se – navzdory snaze soudu prvního stupně – důkazní situace oproti předešlému stadiu nijak nezměnila. Protože krajským soudem vytýkaná vada v dokazování byla odstraněna, byť bez hmatatelného výsledku, nebylo důvodu znovu rozsudek nalézacího soudu rušit, pokud jeho zjištění odpovídají obsahu ostatních provedených důkazů, skutečný stav věci byl náležitě právně posouzen a rozsudek netrpí ani jinou vadou předpokládanou v §258 odst. 1 písm. a) až f) tr. ř. Navrhl, aby byla dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuta.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných byla podána z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Odvolání obviněných byla zamítnuta poté, co odvolací soud na jejich podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému usnesení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obvinění odkázali na důvod dovolání uvedený §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání a řízení o něm je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesně právní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
Z dikce citovaného ustanovení tedy plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. Jak již bylo uvedeno, zpochybnění správnosti skutkových zjištění nelze zahrnout do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř., proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, event. soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva.
V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu podaných dovolání vyplývá, že obvinění uplatnili toliko námitky, které směřovaly proti způsobu, jakým byly hodnoceny provedené důkazy, a proti správnosti skutkových zjištění, která učinil Okresní soud Brno – venkov a z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Brně.
Dovolatelé především namítali, že soudy nesprávně vycházely z výpovědi odsouzeného L. K. z přípravného řízení, jehož věrohodnost podle nich byla zpochybněna skutečností, že odmítl vypovídat v hlavním líčení. Při absenci jeho výpovědi v procesním postavení svědka v hlavním líčení měly soudu vycházet z hodnocení důkazů naznačeného soudem druhého stupně v předchozí fázi řízení, z něhož vyplývalo, že obviněné nelze uznat vinnými trestným činem podvodu a že neexistují důkazy svědčící bez pochybností o jejich vině.
Lze shrnout, že prostřednictvím takto vymezených výhrad obvinění ve skutečnosti brojili proti správnosti skutkových zjištění soudů, nikoliv proti správnosti právního posouzení skutku. Primárně se totiž domáhali změny skutkových zjištění ve svůj prospěch (neexistence důkazu svědčícího o podvodném jednání, jelikož usvědčující výpověď a údaje L. K. z přípravného řízení nelze vzhledem k jeho neochotě vypovídat u hlavního líčení považovat za věrohodné a další důkazy svědící o jejich vině neexistují) a následně na podkladě takové změny skutkových zjištění vyvozovali, že se trestného činu podvodu nedopustili. Námitky skutkové, resp. procesně právní, však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě, že vytýkaná nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Typicky se tak děje tehdy, jsou-li skutková zjištění soudů v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a dovolatel takovou vadu výslovně vytkne; o takovou situaci se však nejedná.
Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů totiž vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů (zejména strany 3 až 7 rozsudku soudu prvního stupně, strany 2, 3 napadeného usnesení odvolacího soudu). Při hodnocení důkazů, jmenovitě výpovědí obviněných, svědků a listinných důkazů, soudy postupovaly důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř., tzn. že je hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Uplatněné námitky tvořily součást obhajoby obviněných již v předchozí fázi řízení a soudy obou stupňů se s nimi přesvědčivě vypořádaly. Závěr o vině obviněných Ing. V. H. a M. M. byl opřen o procesně použitelnou výpověď obviněného L. K. z přípravného řízení a hlavního líčení dne 16. 3. 2006. Původně spoluobviněný L. K. před vyloučením trestní věci obviněných Ing. V. H. a M. M. k samostatnému projednání, k němuž došlo v hlavním líčení dne 3. 5. 2007, zevrubně popsal provázanost pachatelů a jejich účast v jednotlivých společnostech, a uvedl též, jakou odměnu za účast na jednání od obviněného Ing. V. H. získal. To, že L. K. v procesním postavení svědka odmítl vypovídat, jeho validní výpověď z přípravného řízení a z hlavního líčení dne 16. 3. 2006 neruší ani její význam neoslabuje. V této souvislosti nutno znovu připomenout, že oba dovolatelé jakož i státní zástupce v hlavním líčení dne 16. 3. 2009 podle §219 odst. 3 tr. ř. souhlasili s přečtením protokolů o hlavních líčeních a neměli k nim připomínek (č. l. 96). Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozsudku velmi podrobně vysvětlil, jakými úvahami se řídil při hodnocení výpovědi L. K., proč jí uvěřil a proč na jeho závěr nemělo vliv, že L. K. nakonec využil svého práva a jako svědek odmítl vypovídat. Ve shodě s těmito závěry i odvolací soud opodstatněně shledal, že výpověď L. K. nestojí ve věci osamoceně, ale že je podporována dalšími důkazy a okolnostmi. Ze svědeckých výpovědí Ing. B. Č. a Ing. Z. D. vyplynulo klamavé jednání obviněného Ing. V. H., který postupoval zcela nestandardně při uzavírání rámcové smlouvy mezi společností Ytong, a. s., a společností Spektrum stav, s. r. o., ve které byl obviněný tichým společníkem a které bez vědomí statutárních orgánů poškozené společnosti poskytl nejexkluzivnější obchodní podmínky. Soudy rovněž popsaly míru účasti obviněné M. M. a rozvedly, proč neuvěřily jejím tvrzením, že zboží uhradila v hotovosti. Odvolací soud též znovu upozornil na existenci příbuzenského vztahu obou obviněných, provázanost firem i skutečnost, že zboží nebylo nikdy fyzicky společnosti Spektrum stav, s. r. o., dodáno, touto společností „prošlo“ jen účetně a bylo dodáno přímo firmě M. – G., a to ještě za výhodnějších cenových podmínek, než za jakých je získala společnost Spektrum stav, s. r. o., od poškozené společnosti Ytong, a. s. Soudy tedy řádně odůvodnily, proč na základě těchto důkazů dospěly k závěru o úmyslném podvodném jednání obou obviněných.
Je zjevné, že v dané věci nebyl zjištěn případ svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu. Že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami obviněných, ještě samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu včetně zásady in dubio pro reo a nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. je v posuzovaném případě vázán na jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., konkrétně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., z čehož plyne, že je-li dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., platí totéž i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
Protože dovolání obou obviněných byla podána z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jejich podkladě podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal napadené usnesení a řízení, jež mu předcházelo. Rozhodl tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra Kůrková