ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.743.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 743/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 8 To 283/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 121/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 1 T 121/2008, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák., kterého se podle popsaných skutkových zjištění dopustil tím, že dne 22. 4. 2007 v H. na ulici S. Č.v provozovně společnosti GAVOZ, s. r. o., jejím prostřednictvím uzavřel s Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., P., B., zastoupenou jednatelem GAVOZ, s. r. o., L. G., pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na osobní vozidlo Škoda 105L, jehož byl majitelem, do níž však jako pojistníka uvedl M. B., bytem B., N., dřívějšího majitele uvedeného vozidla, od něhož je předtím zakoupil, tuto smlouvu podepsal i jménem M. B., to vše bez jeho vědomí a souhlasu a při uzavření této pojistné smlouvy zamlčel, že majitelem vozidla již není M. B., ale on sám a vyměřené pojistné ve výši 4.589,- Kč nemá v úmyslu uhradit, a také je neuhradil.
Za tento trestný čin byl obviněný podle §250a odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
Odvolání, které proti shora uvedenému rozsudku podal obviněný, Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 8 To 283/2009, podle §256 tr. ř. zamítl.
Prostřednictvím obhájce JUDr. Stanislava Brhela napadl obviněný rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním podaným s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný zejména brojil proti tomu, že byl uznán vinným toliko na podkladě jediného důkazu, jímž byla výpověď M. B., který uvedl, že pojistnou smlouvu nepodepsal. Soudy vyšly z tohoto svědectví a vzaly za prokázané, že osobou, která podepsala smlouvu, musel být jedině obviněný. Podle obviněného takový závěr nebylo možné učinit ani tehdy, když svědek L. G. vypověděl, že pojistnou smlouvu lze uzavřít pouze na základě technického průkazu, který musel být při sepisování pojistné smlouvy předložen. Podle obviněného z provedeného dokazování nevyplynulo, že se obviněný činu dopustil a že jeho jednání lze posoudit jako trestný čin, když tvrzení, že z pojistné smlouvy mohl mít nějaký prospěch právě on, je pouze spekulací. Skutek popsaný ve výroku rozsudku soudu prvního stupně proto nelze podřadit pod §250a odst. 1 tr. zák. nebo naopak nelze toto ustanovení aplikovat na takto zjištěný skutkový stav.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 8 To 283/2009 a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 1 T 121/2008, ve smyslu §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině a trestu a ve smyslu §265 l tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně věc k novému projednání a rozhodnutí.
V souladu s §265h odst. 2 tr. ř. se k dovolání vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že obviněný v dovolání provádí vlastní hodnocení důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Z takto uplatněných dovolacích námitek vyplývá, že obviněný nevznáší jedinou námitku, která by se týkala nesouladu skutkových zjištění uvedených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků souzeného trestného činu nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Dovolatel fakticky nevytýká vadné právní posouzení skutku, ale tvrdí, že jednání kladeného mu za vinu se vůbec nedopustil. Jeho námitky tak směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a deklarovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádnému jinému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a dále zkoumal, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť dovolání je možné podat pouze z důvodů taxativně stanovených v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Ve vztahu ke všem těmto zásadám je též třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, II. ÚS 760/02, III. ÚS 282/03, IV. ÚS 449/03).
V případě důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném hmotně právním posouzení, musí být tento důvod v dovolání skutečně (tedy materiálně, nikoliv jen formálně) tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění, např. vztahující se k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle dovolání použita. Nelze tedy postupovat opačně, že jsou v dovolání tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu druhého stupně a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnotit důkazy již provedené, a v důsledku takových tvrzených skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, jak to činí obviněný v podaném dovolání. V takovém případě nebyl materiálně, tedy ve skutečnosti uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, a to pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, který však v ustanovení §265b tr. ř. pro podání dovolání není uveden, a proto je třeba postupovat podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a podané dovolání odmítnout, neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný v dovolání uplatnil výhrady, které směřovaly zejména proti způsobu, na základě něhož soudy posuzovaly věrohodnost provedených důkazů a brojil proti jejich závěru o věrohodnosti výpovědi svědka M. B. a L. G., jimž uvěřil, a o něž svá skutková zjištění opřel. Je tak zřejmé, že zásadně obviněný své výhrady zaměřil proti učiněným skutkovým zjištěním, se kterými se obviněný neztotožnil.
Na základě obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný neuplatnil žádnou výhradu, která by měla hmotněprávní charakter, jak označený dovolací důvod předpokládá. Naopak veškeré výhrady obviněný zaměřil proti postupu při hodnocení provedených důkazů. Obviněný tak zcela v rozporu s tím, jak je skutkový děj popsán ve výroku rozsudku soudu druhého stupně tvrdí, že v pojistné smlouvě neuvedl nepravdivé údaje, resp. že to nebyl on, kdo tuto smlouvu sepsal. Teprve na podkladě takto změněného skutkového stavu, obviněný dovozuje, že nebyly naplněny znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Takto uvedené argumenty svědčí o tom, že obviněný obecná kritéria rozhodná pro uplatnění dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil, a v dovolání použil výhrady, jež na něj nedopadají. Tvrzení, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu, jímž byl uznán vinný, což je zásadně námitka právní povahy, nelze bez dalšího podložení skutečnými právní argumenty považovat za skutečnost, která by na označený dovolací důvod dopadala. Obviněný tak primárně vznesl námitky proti postupu soudu při hodnocení důkazů a na jejich podkladě vytýkal nesprávnost učiněných skutkových závěrů.
Námitky obviněného tudíž nejsou způsobilé naplnit právně relevantním způsobem dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonných dovolacích důvodů, nikoliv jen jejich označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
S ohledem na zásadu, že zásah do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně je v rámci dovolacího řízení možný jen v případě, že mezi těmito na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé existuje extrémní nesoulad, jenž dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku vytkne a podřadí jej pod dovolací důvod zakotvený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je vhodné zmínit, že takové skutečnosti v daném případě nebyly dovoláním vytýkány ani dovolacím soudem zjištěny.
Obviněný v dovolání vytýkal, jak již bylo shora zmíněno, že zjištěný skutkový stav byl vystavěn na nepřesvědčivých a nevěrohodných důkazech a pro vymezení skutkového stavu věci podal vysvětlení z hlediska svých vlastních přístupů o tom, jak celá událost proběhla, zejména popřel, že by pojistnou smlouvu uzavíral on, a že by ji podepsal místo poškozeného, na kterého také, jako na předchozího majitele vozu byla sjednána. Je tedy patrné, že se domáhal toho, aby soudy uvěřily jeho verzi obhajoby, ze které mělo vyplývat, že se činu kladeného mu za vinu nedopustil.
V této souvislosti je nad rámec podaného dovolání vhodné pro úplnost dodat, že uplatněné výhrady jsou jen opětovným zopakováním již v rámci odvolacího řízení obviněným uváděné obhajoby, jíž byla ze strany soudu věnována dostatečná a potřebná pozornost. Nelze přehlédnout, že soudem prvního stupně byly důkazy provedeny v souladu s hledisky vymezenými ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a proto na základě nich učiněná skutková zjištění nevyvolávají pochybnosti. Soud druhého stupně se obhajobou obviněného rovněž zabýval, a v odůvodnění svého rozhodnutí shledal, že jeho verze o tom, že uvedený skutek nespáchal, není podporována žádnými provedenými důkazy, když navíc stojí zcela osamocena proti jiným důkazům, zejména výpovědím svědků a také závěry odborného vyjádření z oboru grafologie.
Vzhledem k tomu, že námitky obviněného právně relevantním způsobem nedopadají na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani na žádný z dalších důvodů dovolání podle §265b odst 1, 2 tr. ř., Nejvyšší soud dovolání obviněného M. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jsou zákonem vymezeny. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr.MiladaŠámalová