ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.744.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 744/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovolání obviněného P. J., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 40/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 5 T 99/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 8. 10. 2009, sp. zn. 5 T 99/2009, byl obviněný P. J. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„dne 3. 10. 2006 z přesně nezjištěného místa zaslal, po předchozí dohodě, s dosud neztotožněnými osobami, s úmyslem se neoprávněně obohatit, společnosti Ekvita Euro, a. s., se sídlem K., n. S., prostřednictvím internetu, mailem, žádost o půjčku ve výši 450.000,- Kč, a to jménem svých rodičů P. J. a J. J., bez jejich vědomí, přičemž na základě této žádosti se dne 12. 10. 2006 sešel u nemovitosti ve F. L. - H. L., ulici K., okr. Ch., v majetku jeho rodičů, se zástupcem společnosti Ekvita Euro, a. s., za účelem prohlídky nemovitosti, neboť v případě schválení půjčky, měla být zastavena k zajištění závazku a následně dne 23. 10. 2006 v K., ulici T. G. M., v notářské kanceláři, shora uvedené, dosud neztotožněné osoby, uzavřely, po předchozí dohodě s obžalovaným J., se společností Ekvita Euro, a. s., smlouvu o půjčce na částku 450.000,- Kč, která měla být dle smluvních podmínek splacena do 23. 1. 2007 a dále zástavní smlouvu na pozemky st. parc., pozemek parc. a budovu v H. L. na st. parc., vše zapsáno na LV pro katastrální území H. L. u Katastrálního úřadu pro K. k., k zajištění shora uvedené pohledávky, přičemž se vydávaly za manžele P. J. a J. J., jejichž jmény uvedené smlouvy podepsaly, a takto jednaly bez jejich vědomí, přičemž na základě shora uvedených smluv byla dne 23. 10. 2006 na pobočce Československé obchodní banky, a. s., v K., v ulici V., shora uvedenému muži vydávajícímu se za poškozeného J., vyplacena z účtu společnosti Ekvita Euro, a. s., částka ve výši 450.000,- Kč, kterou do současné doby obžalovaný J. nesplatil, přičemž pohledávka je soudně vymáhána po jeho rodičích J., a takto od počátku jednal s úmyslem poskytnutou půjčku nesplácet“ .
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), jednak jako trestný čin poškozování cizích práv podle §209 odst. 1 písm. a) tr. zák. a uložil mu podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti čtyř měsíců, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 9 To 40/2010, tak, že napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 7. 7. 2009, č.j. 4 T 23/2009-259, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný ani s takovýmto rozhodnutím odvolacího soudu nesouhlasil a prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Kučery podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že „rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení výpovědi svědka“.
Dovolatel spatřuje pochybení soudu především v tom, že považoval za věrohodnou výpověď svědka O. T. i přes výhrady, které k jeho výpovědi vznesl, a také v tom, že neučinil ve věci úplná a správná skutková zjištění, když zejména v řízení nebylo prokázáno, že by dne 3. 10. 2006 z přesně nezjištěného místa zaslal po předchozí dohodě, s dosud neztotožněnými osobami, s úmyslem se neoprávněně obohatit, společnosti Ekvita Euro, a. s., se sídlem K., n. S., prostřednictvím internetu, mailem, žádost o půjčku ve výši 450.000,- Kč, a to jménem svých rodičů P. J. a J. J. Nebylo prý ani zjištěno, že by byl uživatelem mailu, ze kterého žádost o půjčku byla zaslána, ani to, že by k němu měl přístup, a ani to, že by byl vlastníkem nebo uživatelem telefonu, na který volal svědek O. T., když si sjednával schůzku na prohlídku nemovitosti ve F. L., v ulici K. ve vlastnictví jeho rodičů; takové telefonní číslo nezná a nikdy je nevlastnil.
Dovolatel rovněž poukazoval na to, že nebyla ani prokázána předchozí dohoda mezi ním a neztotožněnými osobami, které dne 23. 10. 2006 se společností Ekvita Euro, a. s., podepsaly smlouvu o půjčce na částku 450.000,- Kč a zástavní smlouvu. Stejně tak nebyla prokázána žádná dohoda v této věci s kýmkoliv, ani to, že by uvedenou částku 450.000,- Kč nebo její část od někoho převzal a použil pro vlastní potřebu a tím se obohatil. Stejně tak nebylo prokázáno, že by občanské průkazy a rodné listy rodičů, použité neztotožněnými osobami při podpisu smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy, odcizil, že by mu byly poskytnuty, nebo že by k odcizení naváděl jiné osoby, případně by je jinak zneužil.
V závěru podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Praze zrušil a podle §265m tr. ř. jej svým rozhodnutím zprostil obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci je dovolání přípustné §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Důvody dovolání jako specifického opravného prostředku jsou koncipovány tak, že v dovolání není možno namítat neúplnost dokazování, způsob hodnocení důkazů a nesprávnost skutkových zjištění. Nejvyšší soud jakožto soud dovolací nemůže přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů ve věci, naopak je povinen vycházet z jejich konečného skutkového zjištění a teprve v návaznosti na to zvažovat právní posouzení skutku.
Lze tak shrnout, že na podkladě uvedeného dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Vedle vad, které se týkají posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Pokud by Nejvyšší soud přezkoumával a posuzoval postup hodnocení důkazů ze strany soudů obou stupňů, dostával by se do pozice soudu druhého stupně a suploval jeho činnost (k tomu srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03, II. ÚS 651/02). V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Námitky obviněného, které ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil a o něž existenci citovaného dovolacího důvodu opřel, v tomto ohledu nemohou obstát. Uplatněné výhrady totiž zásadně napadají toliko rozsah (neúplnost) provedeného dokazování soudy obou stupňů a způsob hodnocení důkazů z jejich strany (především výpovědi svědka O. T.). Obviněný ve svém podání v návaznosti na takovéto námitky konstruoval vlastní skutkovou verzi případu, která byla zcela odlišná od zjištění soudů (tvrdil, že neužíval telefonní číslo, že nebyla prokázána jeho předchozí dohoda s neztotožněnými osobami, že nepřevzal částku 450.000,- Kč nebo její část a nepoužil ji pro vlastní potřebu …), a teprve v závislosti na ní (tedy až sekundárně) zpochybňoval závěry odvolacího soudu o správnosti použité právní kvalifikace a vyvozoval vlastní skutkové a právní závěry o své vině, resp. nevinně.
Je tak zjevné, že obviněným vytýkané vady měly výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotně právních, a že dovolatel neuplatnil žádnou konkrétní námitku, již by bylo možno považovat z hlediska uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za relevantní. Protože námitky skutkové žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. nezakládají, neexistuje ve vztahu k nim ani zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 651/02, ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05 aj.).
Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však ani o takovou situaci nejednalo, neboť z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a ve vztahu k dovolateli učiněnými skutkovými zjištěními a právními závěry.
V této souvislosti je rovněž vhodné uvést, že pokud by námitky obviněného měly být považovány za výhrady proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, pak podle §265a odst. 4 tr. ř. platí, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil určité výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a