ECLI:CZ:NS:2010:8.TDO.769.2010.1
sp. zn. 8 Tdo 769/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2010 o dovolání obviněného Z. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 5 To 43/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 124/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 15 T 124/2009, byl obviněný Z. L. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že:
„v období od října 2005 do října 2006 v K. jako osoba pověřená jednatelem společnosti VEVA, s. r. o., se sídlem v K., Z. H., Ing. M. D. k zastupování a jednání jménem uvedené společnosti ve všech věcech, a to na základě generální plné moci ze dne 12. 8. 2005, zatajoval Finančnímu úřadu v K. daňovou povinnost tím, že neplnil zákonnou povinnost podle §101 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, podávat do 25 dnů od skončení zdaňovacích období daňová přiznání k dani z přidané hodnoty, čímž krátil daň z přidané hodnoty
- za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 2005 o částku 127.256,- Kč, což byl rozdíl mezi daní z přidané hodnoty za vydaná zdanitelná plnění v celkové výši 347.793,- Kč a daní z přidané hodnoty za přijatá zdanitelná plnění v celkové výši 220.537,- Kč,
- za zdaňovací období IV. čtvrtletí roku 2005 o částku 169.427,- Kč, což byl rozdíl mezi daní z přidané hodnoty za vydaná zdanitelná plnění v celkové výši 309.783,- Kč a daní z přidané hodnoty za přijatá zdanitelná plnění v celkové výši 140.356,- Kč,
- za zdaňovací období I. čtvrtletí roku 2006 o částku 163.535,- Kč, což byl rozdíl mezi daní z přidané hodnoty za vydaná zdanitelná plnění v celkové výši 260.681,- Kč a daní z přidané hodnoty za přijatá zdanitelná plnění v celkové výši 97.146,- Kč,
- za zdaňovací období II. čtvrtletí roku 2006 o částku 398.032,- Kč, což byl rozdíl mezi daní z přidané hodnoty za vydaná zdanitelná plnění v celkové výši 521.558,- Kč a daní z přidané hodnoty za přijatá zdanitelná plnění v celkové výši 123.526,- Kč,
- za zdaňovací období III. čtvrtletí roku 2006 o částku 494.747,- Kč, což byl rozdíl mezi daní z přidané hodnoty za vydaná zdanitelná plnění v celkové výši 538.865,- Kč a daní z přidané hodnoty za přijatá zdanitelná plnění v celkové výši 44.118,- Kč,
tj. celkem zkrátil daň z přidané hodnoty ke škodě České republiky, zastoupené Finančním úřadem v K., o 1.352.997,- Kč“ .
Takto zjištěné jednání obviněného soud právně kvalifikoval jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) trestního zákona (zákon č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“) a za tento trestný čin a sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 4. 2009, č. j. 2 T 258/2008-97, mu uložil podle §148 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle §60a odst. 1 tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. a §60a odst. 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného stanovení dohledu. Dále mu uložil podle §53 odst. 2 písm. a) tr. zák. peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč, přičemž pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl zaplacen, stanovil podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody ve výměře dvou měsíců, a podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu všech druhů obchodních společností a družstev na dobu dvou let. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 4. 2009, č. j. 2 T 258/2008-97, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na výrok o trestu navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti tomuto rozsudku podal státní zástupce činný u Okresního státního zastupitelství v Hodoníně v neprospěch obviněného odvolání, o němž Krajský soud v Brně rozhodl rozsudkem ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 5 To 43/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o podmíněném odkladu trestu odnětí svobody za současného vyslovení dohledu, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. pro výkon trestu odnětí svobody v trvání dvou let zařadil do věznice s dozorem.
S rozhodnutím odvolacího soudu tentokrát nesouhlasil obviněný, který prostřednictvím obhájkyně JUDr. Marcely Andrýskové podal proti němu dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
Dovolatel – aniž rozlišil, které z použitých argumentů chce pod ten který z uplatněných dovolacích důvodů podřadit – soudům obou instancí vytknul, že nedostatečně zjistily skutkový stav věci a v důsledku toho vyvodily nesprávné právní závěry, které tak měly vliv na jejich nesprávná rozhodnutí. Připomněl, že trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. se dopustí ten, kdo zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení nebo zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu, a zdůraznil, že v dané věci byla plátcem uvedených plateb právnická osoba. Proto soudy měly přihlédnout k ustanovení §90 odst. 2 tr. zák., podle kterého pokud zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti nebo postavení, postačí, že zvláštní vlastnost, způsobilost nebo postavení jsou dány u právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. Je proto přesvědčen, že trestnost jeho jednání je podmíněna existencí jeho oprávnění a odpovídajících zákonných povinností jednat jménem této společnosti (nositele zvláštního postavení plátce), tedy existencí funkce jednatele, kterou by měl mít pro předmětné období, kdy nedocházelo k úhradě pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. V té souvislosti argumentoval ustanovením §133 odst. 1 obch. zák., podle něhož je statutárním orgánem společnosti s ručením omezeným jeden nebo více jednatelů, a zdůraznil, že on nikdy funkci jednatele ve společnosti nevykonával, což je zřejmé z trestního spisu a z výpovědí svědků; touto osobou ve smyslu §90 odst. 2 tr. zák. byl Ing. M. D., který uvedenou funkci skutečně vykonával.
Obviněný poukázal také „na analogickou konstantní judikaturu, dle které jednatele společnosti s ručením omezeným lze činit trestně odpovědným za úmyslné neodvedení povinných zákonných plateb za zaměstnance této společnosti ve smyslu §147 odst. 1 tr. zák. jen ve vztahu k těm z uvedených plateb, které měly být odvedeny v době jeho výkonu funkce jednatele. Byl-li jednatel z funkce odvolán rozhodnutím valné hromady, dnem uvedeným v tomto rozhodnutí mu zanikla povinnost odvádět zákonné platby, nevyplývá-li tato povinnost z jeho jiného postavení ve společnosti“ (odkázal přitom na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1474/2004).
Dovolatel sice připustil, že z hlediska zákona nelze vyloučit trestní odpovědnost i jiné fyzické osoby, odlišné od statutárního orgánu právnické osoby, což zvláště může přicházet v úvahu, a to podle konstantní judikatury v situaci, kdy v dosud existující právnické osobě žádný statutární orgán ve skutečnosti není (tady odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 972/2003), dodal však, že to se v konkrétním případě nestalo.
Obviněný soudům obou stupňů rovněž vytknul, že vůbec nezkoumaly, i když to podle konstantní judikatury bylo jejich povinností, zda mohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podle §148 tr. zák., tedy zda měl vůbec k dispozici potřebné finanční prostředky pro úhradu zákonných plateb. Přitom podle judikatury bylo třeba „zkoumat vůbec možnost naplnění skutkové podstaty shora trestného činu, která by nastala v případě, že by dovolatel měl k dispozici finanční prostředky a použil je jinak, než na úhradu zákonných plateb“ (odkázal na stranu 14 usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 828/2005).
V závěru svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení (správně rozsudek) Krajského soudu v Brně sp. zn. 5 To 43/2010 a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 15 T 124/2009 zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se nejvyšší státní zástupkyně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. ke dni rozhodování Nejvyššího soudu nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) poté, co shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňuje i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., se zabýval otázkou, zda jde o dovolání přípustné.
Pokud jde o tuto (v dané věci zásadní) otázku, je nutné uvést, že předpokladem přípustnosti dovolání je podle §265a odst. 1 tr. ř. skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z hlediska přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud soud druhého stupně sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti obdobným rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně (§265a odst. 2 písm. h/ tr. ř.).
Proto v případě, že odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. a neměl povinnost jej přezkoumat ani podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 5 Tdo 82/2003, publikované pod č. 20/2004 Sb. rozh. trest.)
Z tohoto pohledu je v posuzované věci významné, že obviněný odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně nepodal. Pokud odvolací soud tento rozsudek přezkoumával, učinil tak pouze na základě odvolání státního zástupce činného u Okresního státního zastupitelství v Hodoníně, který je podal v neprospěch obviněného a toliko proti výroku o trestu (konkrétně trestu odnětí svobody a jeho podmíněnému odkladu na zkušební dobu s dohledem). Odvolací soud tak z napadeného rozsudku přezkoumával podle §254 odst. 1 tr. ř. výhradně výrok o trestu, aniž by přezkoumával, resp. měl povinnost přezkoumat podle §254 odst. 1 věty druhé, případně odst. 2, 3 tr. ř. též ostatní výroky tohoto rozsudku.
Za této situace je evidentní, že obviněný se podaným dovoláním nemohl domáhat přezkoumání výroku o vině z odsuzujícího rozsudku, jak chtěl zřejmě učinit v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (z tohoto důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení). Nejvyšší soud se proto jeho výhradami (tj. zejména tím, že nebyl nositelem zvláštních vlastností ve smyslu §90 odst. 2 tr. zák. – jednatelem – a nemohl proto nést odpovědnost ve smyslu §148 tr. zák.) nemohl pro jejich nepřípustnost vůbec zabývat.
Jestliže by obviněný podal dovolání jen z tohoto důvodu, bylo by nutné je pro nepřípustnost odmítnout podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., Nejvyšší soud musel dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ten je možné uplatnit, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným) lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V návaznosti na to je však třeba dodat, že z hlediska §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami.
Z tohoto hlediska obviněný uvedeným zákonným požadavkům bezezbytku nedostál. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zmínil jen citací zákonného ustanovení, ale žádnou konkrétní argumentaci, která by se vztahovala k tomu, že mu „byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným“, neuvedl. Proto – aniž by bylo zapotřebí podrobněji rozvádět podmínky, za nichž je tento důvod dovolání dán – stačí konstatovat, že obviněný shora uvedenému požadavku nevyhověl, neboť uplatněný dovolací důvod citoval jen jeho zákonným ustanovením, avšak nepodpořil jej žádnou konkrétní argumentací.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť (jako celek) bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto ani nepostupoval podle §265i odst. 3 tr. ř. a nepřezkoumával napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející. Přitom je nutné uvést, že takový aplikační postup nezasáhl do základních práv dovolatele, a není proto ani v rozporu s nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 180/03 a I. ÚS 55/04, v nichž tento soud vyslovil výhrady k extenzivnímu výkladu §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. ze strany Nejvyššího soudu.
Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a