Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2011, sp. zn. 11 Tcu 77/2011 [ usnesení / výz-D EU ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.77.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.77.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 77/2011 - 10 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal dne 27. září 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů, a rozhodl takto: Podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. L. , rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 27. 10. 2009, sp. zn. 2 KLs 520 Js 8122/08, který nabyl právní moci dne 4. 11. 2009, pro trestný čin ilegálního výdělečného převodu cizinců v organizované skupině podle §§96 odst. 1 č. 1a a b, č. 2 ve spojení s 95 odst. 1 č. 2 a 3, 97 odst. 2, 4 odst. 1, 14 odst. 1 č. 2, 50 odst. 1, 58 odst. 2 věta 1 č. 1 zákona o pobytu cizinců, 25 odst. 2, 51, 53, 55, 73 a 73a trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců, a to při zahrnutí úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců uloženého mu rozsudkem Zemského soudu Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 2 KLs 520 Js 16029/07. Odůvodnění: Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 27. 10. 2009 byl D. L. uznán vinným trestným činem ilegálního výdělečného převodu cizinců v organizované skupině podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a deseti měsíců, a to při zahrnutí úhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří let a dvou měsíců uloženého mu rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 1. 12. 2008. Trestné činnosti, pro kterou byl D. L. odsouzen rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 27. 10. 2009 se dopustil podle zjištění jmenovaného soudu tím, že se začátkem května 2007 připojil ke skupině dalších osob, aby společně s nimi převáděl zahraniční státní příslušníky vietnamského původu, kteří neměli povolení k pobytu ve Spolkové republice Německo, přes česko-německou hranici na spolkové území. Do července 2007 pak realizovali mnoho převodů, které nejsou předmětem trestního stíhání. Zde odsouzený vystupoval jako řidič. Od 13. 8. 2007 pak působil jako pěší převaděč. Takto dne 28. 8. 2007, 30. 8. 2007 a 5. 9. 2007 ve večerních hodinách dopravil obviněný s dalšími spolupachateli vždy minimálně tři zahraniční státní příslušníky vietnamského původu z České republiky do oblasti N. na spolkové území a odtud dále do B. , přičemž jako převaděčské vozidlo sloužil osobní vůz Opel Astra, který dal k dispozici spoluodsouzený K. Po provedení převodů odměnil odsouzený K. ostatní spolupachatele, přičemž odsouzený L. jako pěší převaděč obdržel 700,- Kč za jednu převedenou osobu. Trestné činnosti, pro kterou byl D. L. odsouzen rozsudkem Zemského soudu Görlitz ze dne 1. 12. 2008 se podle zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že spolu s dalšími spolupachateli 1. Dne 15. 08. 2007 ve večerních hodinách přicestoval N. na příkaz obžalovaného K. přes tehdejší hraniční přechod R./S. osobním vozem Opel Astra české registrační značky, který mu dal k dispozici K., do Spolkové republiky Německo. N. v oblasti K. vyměnil podle domluvy českou registrační značku za německou značku odloženou v úkrytu. Pak jel s tímto vozidlem do oblasti W. N. L. do dohodnutého místa předání pro osoby k vyzvednutí a dalšímu transportu. Během toho vyzvedl K. na neznámém místě v České republice minimálně tři blíže neznámé zahraniční státní příslušníky vietnamského původu a dopravil je do blízkosti německo-české hranice. Tam je předal podle dohody C. a L , kteří osoby z České republiky dovedli pěšky přes tzv. zelenou hranici až do dohodnutého místa předání v blízkosti W. N./L. N. převzal ilegálně převedené osoby do vozidla a dopravil je do B. Na cílovém místě v B. předal N. ilegálně převedené osoby neznámým spolupachatelům. Po provedení činu odměnil K. C. a L., kteří byli nasazeni jako pěší převaděči, platbou 700,- Kč (odpovídá cca 30 €) za jednu ilegálně převedenou osobu a N., jakožto řidiče-převaděče, platbou 3000,- Kč (odpovídá asi 110 €) za jednu ilegálně převedenou osobu. Obžalovaný K., jakožto organizátor a prostředník s muži v pozadí, získal taktéž výdělek minimálně 3000,- Kč za jednu ilegálně převedenou osobu. 2. - 4. Podle vylíčené dělby rolí a popsaného provedení činu dopravili následně odsouzení vždy tři zahraniční státní příslušníky vietnamského původu z České republiky z oblasti N. na spolkové území a odtud dále do B. : a. ve večerních hodinách dne 23. 8. 2007 po předem uskutečněném vcestování N. vozidlem jmenovaným pod bodem 1. kolem 18.50 hod. přes tehdejší hraniční přechod R. /S. , b. ve večerních hodinách dne 29. 8. 2007 po předem uskutečněném vcestování N. vozidlem jmenovaným pod bodem 1. kolem 19.03 hod. přes tehdejší hraniční přechod R. /S. , c. ve večerních hodinách dne 31. 8. 2007 po předem uskutečněném vcestování N. vozidlem jmenovaným pod bodem 1. kolem 19.00 hod. přes tehdejší hraniční přechod R. /N. Odměna proběhla jako u činu popsaného pod bodem 1. 5. Ve večerních hodinách dne 13. 9. 2007 dopravili v téže dělbě rolí jak je vylíčeno pod bodem 1. v oblasti N. pět zahraničních státních příslušníků vietnamského původu z České republiky na spolkové území. Zamýšlený další transport do B. prostřednictvím N. , který v 19.05 hod. přicestoval z České republiky do Německa, ztroskotal na základě policejního zákroku spolkovou policií v místě L. krátce po nastoupení ilegálně převedených osob do N. řízeného vozidla. Příslušníci spolkové policie přitom zadrželi jak N. , tak také ve zmíněném vozidle se nacházejících pět vietnamských státních příslušníků. Odsouzení si nechali za tento čin každý minimálně slíbit stejný majetkový prospěch jako pod bodem 1. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dne 6. 4. 2011, pod sp. zn. 1407/2010–MOT–T/7, podle §4 odst. 2 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německým soudem do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů. Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona). Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený D. L. je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemskými soudy, přičemž se odsouzení týkají skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky (přinejmenším trestný čin organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu státu na kontrole osob, které překračují jeho státní hranici. Jednal přitom ve všech případech v takovém rozsahu (zejména páchal trestnou činnost opakovaně a jako člen organizované skupiny), že již lze jeho trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. září 2011 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2011
Spisová značka:11 Tcu 77/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.77.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§4 odst. 2 předpisu č. 269/1994Sb.
Kategorie rozhodnutí:D EU
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25