ECLI:CZ:NS:2011:11.TCU.9.2011.1
sp. zn. 11 Tcu 9/2011-7
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal dne 31. ledna 2011 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl takto:
Podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky E. B., rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, ze dne 24. 9. 2007, sp. zn. 2 KLs 520 Js 5066/07, a to pro trestný čin neoprávněného převádění cizinců podle §95 odst. 1 č. 1, 2 a 3, §96 odst. 1 č. 1 a 2 zákona o pobytu cizinců Spolkové republiky Německo, §25 odst. 2, §52 a §53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků a 6 (šesti) měsíců.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu v Görlitz, Spolková republika Německo, jenž nabyl právní moci dne 2. října 2007, byl E. B. uznán vinným trestným činem neoprávněného převádění cizinců podle shora uvedených ustanovení právních předpisů Spolkové republiky Německo a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců.
Podle zjištění cizozemského soudu se odsouzený E. B. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že:
- dne 24. února 2007 kolem 12.30 hod., po předchozí domluvě, na parkovišti mezi obcemi Č. K. a N. O., převzal od osoby vietnamské státní příslušnosti jménem A. T. D. dvacet dva vietnamských státních příslušníků bez potřebných vstupních víz, nechal je nastoupit do jím řízeného nákladního vozu registrační značky ……, a takto je převezl přes hraniční přechod N./J. na území Spolkové republiky Německo, kde je na odpočívadle u dálnice „A. F. N.“ vysadil; za to měl odsouzený obdržet finanční odměnu ve výši 50.000,- Kč,
- dne 19. března 2007 kolem 16.30 hod., na parkovišti mezi obcemi Č. K. a N. O., převzal od osoby vietnamské státní příslušnosti jménem A. T. D. dvacet sedm vietnamských státních příslušníků bez potřebných vstupních víz a dokladů, nechal je nastoupit do zavazadlového prostoru jím řízeného nákladního vozu registrační značky ……, a takto je převezl přes hraniční přechod N./R. na území Spolkové republiky Německo, kde je měl vysadit na odpočívadle dálnice …; za to měl odsouzený obdržet finanční odměnu ve výši 50.000,- Kč.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo podle §4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen „zákon“), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše označeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky.
Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.
Především je třeba uvést, že podle §4 odst. 2 zákona může Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. Dále je nutno připomenout, že pokud Nejvyšší soud rozhodne o zaznamenání údajů o odsouzení do evidence Rejstříku trestů, hledí se na takové odsouzení cizozemským soudem jako na odsouzení soudem České republiky (§4 odst. 4 zákona).
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu především vyplývá, že odsouzený je státním občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (v současné době by jednání obviněného bylo podřaditelné pod skutkovou podstatu trestného činu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle §340 trestního zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený E. B. se pro svůj finanční prospěch podílel na ilegálním převedení většího množství cizinců přes státní hranici, což je trestná činnost výrazně poškozující i zájmy České republiky. Společenská škodlivost jednání odsouzeného je dána i tím, že se tohoto svého jednání dopustil opakovaně. Odsouzený tedy jednal v rozsahu, pro který lze tuto jeho činnost označit za závažnou ve smyslu §4 odst. 2 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík