ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.44.2011.1
sp. zn. 11 Td 44/2011 - 8
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci odsouzeného P. K. , vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 1 PP 37/2011, rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2011 o příslušnosti soudu takto:
Podle §24 odst. 1 tr. ř. j e k projednání trestní věci odsouzeného P. K. p ř í s l u š n ý Okresní soud v Pardubicích.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. června 2004, sp. zn. 21 T 38/2004, byl odsouzený P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu, a za tento trestný čin a za trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. března 2003, sp. zn. 2 T 11/2002, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců; současně soud zrušil výrok o trestu z výše již uvedeného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 2 T 68/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Usnesením ze dne 2. srpna 2005, sp. zn. 21 T 38/2004, Okresní soud v Novém Jičíně podle §38 odst. 1, 2 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. započetl do výše uvedeného souhrnného trestu odnětí svobody v délce jedenácti měsíců trest, který odsouzený vykonal v době od 13. ledna 2004 do 13. 7. 2004 (tj. šest měsíců) z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. března 2003, sp. zn. 2 T 11/2002, neboť tento trest, který byl odsouzeným zcela vykonán, byl v souvislosti s uložením souhrnného trestu zrušen, a odsouzenému byl i za trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 2 T 11/2002 uložen výše uvedený souhrnný trest.
Dne 31. ledna 2011 podal odsouzený P. K. k Okresnímu soudu v Pardubicích žádost o podmíněné propuštění z výkonu trestu uloženého mu výše uvedeným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 21 T 38/2004 s odůvodněním, že již vykonal celý (později zrušený) trest z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 2 T 68/2002, a to v délce šesti měsíců. Zbytek souhrnného trestu v délce pěti měsíců, který mu zbývá vykonat, mu dosud nebyl nařízen. Odsouzený se tedy v současné době nachází na svobodě, přičemž vede řádný život, absolvoval rekvalifikační kurz a nyní mu byla přiznána invalidita 3. stupně. Má se podrobit operačnímu zákroku, hrozí mu amputace dolní končetiny. Žádá proto, aby z výkonu zbytku trestu odnětí svobody byl podmíněně propuštěn.
Dne 22. července 2011 Okresní soud v Břeclavi, kterému žádost odsouzeného byla postoupena Okresním soudem v Pardubicích (v mezidobí se žádost společně se spisem nacházela i u Okresního soudu v Třebíči), předložil věc Nejvyššímu soudu s návrhem na rozhodnutí podle §24 tr. ř. V odůvodnění svého návrhu okresní soud poukázal na výše již citovaný rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. června 2004, sp. zn. 21 T 38/2004, kterým byl odsouzenému P. K. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, a na usnesení tamějšího soudu, kterým mu do tohoto souhrnného trestu byl započten již zcela vykonaný trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 13. března 2003, sp. zn. 2 T 11/2002. Část z uloženého souhrnného trestu tedy odsouzený již vykonal, a to ve Věznici Pardubice. Podle zjištění soudu odsouzený dále vykonával i další nepodmíněné tresty odnětí svobody z jiných rozsudků, a to v době od 23. 5. 2006 do 3. 3. 2010 ve Věznici Břeclav.
Nejvyšší soud zhodnotil důkazy použitelné k rozhodnutí podle §24 odst. 1 tr. ř. a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §88 odst. 1 tr. zákoníku může soud odsouzeného po výkonu poloviny uloženého nebo podle rozhodnutí prezidenta České republiky zmírněného trestu odnětí svobody podmíněně propustit na svobodu, jestliže odsouzený po právní moci rozsudku, zejména ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život, nebo soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.
Podle §331 tr. ř. o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody rozhoduje soud na návrh státního zástupce nebo ředitele věznice, v níž se vykonává trest, na žádost odsouzeného nebo i bez takové žádosti, a to ve veřejném zasedání. Rozhodnutí činí okresní soud, v jehož obvodu se trest odnětí svobody vykonává (§333 odst. 1 tr. ř.).
S ohledem na stávající procesní situaci již není významné, že odsouzený P. K. byl Okresním soudem v Pardubicích dne 2. 2. 2005, pod sp. zn. 2 Pp 141/2004 podmíněně propuštěn, a to mimo jiné i z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 2 T 11/2002, a že s ohledem na to, že se odsouzený neosvědčil byl později nařízen výkon zbytku trestu. Ve vztahu k předmětu rozhodování Nejvyššího soudu lze z podkladů obsažených ve spise konstatovat, že odsouzenému byl rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 21 T 38/2004, za trestnou činnost, kterou byl uznán vinným tímto rozsudkem, a za trestnou činnost z rozsudku téhož soudu ze dne 13. března 2003, sp. zn. 2 T 11/2002, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců. Část z tohoto souhrnného trestu v délce šesti měsíců již odsouzený vykonal, když mu do tohoto trestu byl usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. srpna 2005, sp. zn. 21 T 38/2004, započítán jím zcela vykonaný trest z výše již uvedeného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 2 T 11/2002 (trest vykonal v době od 13. ledna 2004 do 13. 7. 2004). V době podání žádosti o podmíněné propuštění z výkonu trestu ani v současnosti odsouzený uložený trest odnětí svobody nevykonává.
Za daných okolností se Nejvyšší soud v prvé řadě zabýval otázkou, zda lze vůbec rozhodnout o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, pokud odsouzený část trestu vykonal započtením trestu z předchozího rozsudku, zrušeného ve výroku o trestu uložením souhrnného trestu (§92 odst. 2 tr. zákoníku), přičemž odsouzený v době podání žádosti tento trest nevykonává a nachází se na svobodě, a poté i otázkou, který soud je příslušným k takovému rozhodnutí.
Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 2/1984 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyložil, že výjimečně lze podmíněně propustit i odsouzeného, na kterém byla vykonána celá požadovaná část uloženého trestu odnětí svobody, tj. polovina, popř. dvě třetiny započtením vazby, a který po právní moci rozsudku je již na svobodě. K takovému rozhodnutí je pak příslušný okresní soud, v jehož obvodu se naposled vykonávala vazba, a to i tehdy, jestliže trestní věc náleží v prvním stupni do věcné příslušnosti krajského soudu.
Podle názoru Nejvyššího soudu lze obdobné závěry učinit i v této věci žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu souhrnného trestu.
V opačném případě by odsouzeným, kterým byl uložen souhrnný trest a kteří zákonem vyžadovanou část tohoto trestu (např. jednu polovinu) vykonali na základě dřívějšího rozsudku, a proto jim také tato část trestu byla započtena do uloženého souhrnného trestu, bylo v této situaci prakticky znemožněno využití institutu podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, a to ve srovnání s těmi odsouzenými, kterým za tutéž sbíhající se trestnou činnost by byl v jediném řízení uložen úhrnný trest odnětí svobody, popřípadě ve srovnání s odsouzenými, u nichž by k nařízení výkonu souhrnného trestu odnětí svobody došlo ještě v době, kdy vykonávali trest z dřívějšího, souhrnným trestem zrušeného, rozsudku. Pro takový rozdílný přístup k možnosti odsouzeného požádat o podmíněné propuštění Nejvyšší soud neshledává opodstatnění. Ve výjimečných případech tak lze dospět k závěru, že podmíněnému propuštění z trestu odnětí svobody není na překážku, pokud se zákonem požadovaná část trestu odnětí svobody (§88 tr. zákoníku) považuje za vykonanou dnem právní moci usnesení o započtení vykonaného trestu z dřívějšího rozsudku, později zrušeného a nahrazeného trestem souhrnným (§92 odst. 2 tr. zákoníku), a překážkou pak není ani okolnost, že odsouzený v době podání žádosti o podmíněné propuštění dosud nenastoupil k výkonu zbývající, nezapočtené části trestu, a tedy se nachází na svobodě. Projednání žádosti odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí tak ani v posuzovaném případě nic nebrání.
Pokud pak jde o otázku, který soud je funkčně příslušným k rozhodnutí o podmíněném propuštění z výkonu trestu, i tady je třeba vyjít ze závěrů výše již citovaného judikátu. Soudem příslušným k rozhodnutí podle §331 tr. ř. je soud, v jehož obvodu odsouzený naposledy vykonával trest odnětí svobody, jenž byl započten do uloženého souhrnného trestu. Z obsahu spisu je zřejmé, že odsouzený P. K. vykonával trest odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ve věci sp. zn. 2 T 11/2002, jehož výrok o trestu byl později zrušen a nahrazen uloženým souhrnným trestem, ve Věznici Pardubice. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že soudem, který je v této věci příslušným k rozhodnutí o žádosti odsouzeného P. K. o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody uloženého mu rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 25. června 2004, sp. zn. 21 T 38/2004, je Okresní soud v Pardubicích.
Z těchto důvodů bylo ve sporu o příslušnost podle §24 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. září 2011
Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík