Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.09.2011, sp. zn. 11 Tdo 1018/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1018.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1018.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1018/2011-18 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2011 dovolání obviněné Mgr. Bc. H. M. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 14 To 338/2010, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicích pod sp. zn. 3 T 145/2010, a rozhodl takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 16. 9. 2010, sp. zn. 3 T 145/2010, byla obviněná Mgr. Bc. H. M. uznána vinnou trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Za trestnou činnost jí byl podle §148 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, když výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků a to za současného vyslovení dohledu nad obviněnou (§60a odst. 1, §60a odst. 2 tr. zák.). Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost ve zkušební době podle svých sil uhradit České republice, zastoupené Finančním úřadem v Ústí nad Orlicí, dluhy na dani z přidané hodnoty za období IV. čtvrtletí roku 2005 až IV. čtvrtletí roku 2007, a to jako podmínka osvědčení. Trestné činnosti se dle zjištění soudu dopustila tím, že jako daňový subjekt registrovaný u správce daně – Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí jako čtvrtletní plátce daně z přidané hodnoty, navzdory opakovaným pravidelným výzvám správce daně nepodala v letech 2005 – 2007 žádné daňové přiznání, ačkoliv v uvedeném období uskutečnila zdanitelná plnění vystavením faktur – daňových dokladů pro daňový subjekt F. J., a za práce specifikované v těchto fakturách v hotovosti finanční plnění a úmyslně tak zkrátila daň z přidané hodnoty v celkové výši nejméně 1.216.671,- Kč, z toho konkrétně za I. čtvrtletí 2005 ve výši 117.488,- Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2511091 ze dne 16. 2. 2005 na částku 210.084,- Kč + DPH ve výši 39.916,- Kč, - č. 2511118 ze dne 6. 3. 2005 na částku 206.155,- Kč + DPH ve výši 39.169,- Kč, - č. 2511127 ze dne 26. 3. 2005 na částku 202.120,- Kč + DPH ve výši 38.403,- Kč, za II. čtvrtletí 2005 ve výši 123.400,- Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2511202 ze dne 4. 4. 2005 na částku 196.150,- Kč + DPH ve výši 37.268,50 Kč, - č. 2511231 ze dne 9. 5. 2005 na částku 199.500,- Kč + DPH ve výši 37.905,- Kč, - č. 2511219 ze dne 25. 4. 2005 na částku 163.850,- Kč + DPH ve výši 31.131,50 Kč, - č. 2511247 ze dne 21. 5. 2005 na částku 89.975,- Kč + DPH ve výši 17.095,- Kč, za III. čtvrtletí 2005 ve výši 93.557,71 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2511262 ze dne 11. 7. 2005 na částku 197.119,- Kč + DPH ve výši 37.452,61 Kč, - č. 2511274 ze dne 23. 7. 2005 na částku 124. 034,- Kč + DPH ve výši 23.566,46 Kč, - č. 2511295 ze dne 21. 9. 2005 na částku 171.256,- Kč + DPH ve výši 32.538,64 Kč, za IV. čtvrtletí 2005 ve výši 41.862,99 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2511301 ze dne 17. 10. 2005 na částku 163.211,- Kč + DPH ve výši 31.010,- Kč, - č. 2511309 ze dne 19. 10. 2005 na částku 57.121,- Kč + DPH ve výši 10.852,99 Kč, za I. čtvrtletí 2006 ve výši 111.074,38 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2611211 ze dne 12. 1. 2006 na částku 71.256,- Kč + DPH ve výši 13.538,64 Kč, - č. 2611224 ze dne 24. 1. 2006 na částku 80.394,- Kč + DPH ve výši 15.274,86, - č. 2611239 ze dne 13. 2. 2006 na částku 146.219,- Kč + DPH ve výši 27.781,61 Kč, - č. 2611241 ze dne 24. 2. 2006 na částku 103.781,- Kč + DPH ve výši 19.718,40 Kč, - č. 2611272 ze dne 4. 3. 2006 na částku 61.249,- Kč +ě DPH ve výši 11.367,31 Kč, - č. 2611287 ze dne 16. 3. 2006 na částku 57.837,- Kč + DPH ve výši 10.989,03 Kč, - č. 2611294 ze dne 26. 3. 2006 na částku 65.287,- Kč + DPH ve výši 12.404,53 Kč, za II. čtvrtletí 2006 ve výši 133.530,86 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2611311 ze dne 8. 4. 2006 na částku 53.450,- Kč + DPH ve výši 10.155,50 Kč, - č. 2611324 ze dne 16. 4. 2006 na částku 79.800,- Kč + DPH ve výši 15.162,- Kč, - č. 2611338 ze dne 23. 4. 2006 na částku 66.750,- Kč + DPH ve výši 12.682,50 Kč, - č. 2611381 ze dne 3. 5. 2006 na částku 114.935,- Kč + DPH ve výš 21.837,65 Kč - č. 2611394 ze dne 22. 5. 2006 na částku 101.032,- Kč + DPH ve výši 19.196,08 Kč - č. 2611423 ze dne 13. 6. 2006 na částku 93.800,- Kč + DPH ve výši 17.822,- Kč - č. 2611430 ze dne 19. 6. 2006 na částku 78.160,- Kč + DPH ve výši 14.850,40 Kč - č. 2611437 ze dne 23. 6. 2006 na částku 114.867,- Kč + DPH ve výši 21.824,73Kč, ze III. čtvrtletí 2006 ve výši 74.846,70 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2611452 ze dne 14. 7. 2006 na částku 98.105,- Kč + DPH ve výši 18.639,95 Kč, - č. 2611460 ze dne 17. 7. 2006 na částku 80.540,- Kč + DPH ve výši 15.302,60 Kč, - č. 2611469 ze dne 24. 7. 2006 na částku 119.005,- Kč + DPH ve výši 22.610,95 Kč, - č. 2611476 ze dne 11. 9. 2006 na částku 42.100,- Kč + DPH ve výši 7.999,- Kč, - č. 2611485 ze dne 24. 9. 2006 na částku54.180,- Kč + DPH ve výši 10.294,20 Kč, ze IV. čtvrtletí 2006 ve výši 137.030,28 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2611509 Kč ze dne 11. 10. 2006 na částku 112.568,- Kč + DPH ve výši 21.387,92 Kč, - č. 2611515 Kč ze dne 19. 10. 2006 na částku 96.112,- Kč + DPH ve výši 18.261,28 Kč, - č. 2611521 Kč ze dne 27. 10. 2006 na částku 114.638,- Kč + DPH ve výši 21.781,22 Kč, - č. 2611522 Kč ze dne 14.11. 2006 na částku 111.623,- Kč + DPH ve výši 21.208,37 Kč, - č. 2611528 Kč ze dne 23. 11. 2006 na částku 128.377,- Kč + DPH ve výši 24.391,63 Kč, - č. 2611558 Kč ze dne 16. 12. 2006 na částku 157.894,- Kč + DPH ve výši 29.999,86 Kč, ze I. čtvrtletí 2007 ve výši 50.772,- Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2711519 ze dne 16. 1. 2007 na částku 89.450,- Kč + DPH ve výši 16.995,50 Kč, - č. 2711526 ze dne 28. 1. 2007 na částku 48.171,- Kč + DPH ve výši 9.152,50 Kč, - č. 2711531 ze dne 8. 2. 2007 na částku 68.150,- Kč + DPH ve výši 12.948,50 Kč, - č. 2711546 ze dne 24. 2. 2007 na částku 61.450,- Kč + DPH ve výši 11.675,50 Kč, ze II. čtvrtletí 2007 ve výši 131.038,68 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2711552 Kč ze dne 15. 4. 2007 na částku 115.400,- Kč + DPH ve výši 21.926,- Kč, - č. 2711560 Kč ze dne 24. 4. 2007 na částku 109.550,- Kč + DPH ve výši 20.814,50 Kč, - č. 2711625 Kč ze dne 11. 5. 2007 na částku 105.527,- Kč + DPH ve výši 20.050,13 Kč, - č. 2711631 Kč ze dne 21. 5. 2007 na částku 121.579,- Kč + DPH ve výši 23.100,- Kč, - č. 2711642 Kč ze dne 10. 6. 2007 na částku 119.550,- Kč + DPH ve výši 22.174,50 Kč, - č. 2711650 Kč ze dne 22. 6. 2007 na částku 107.545,- Kč + DPH ve výši 22.433,55 Kč, ze III. čtvrtletí 2007 ve výši 97.038,89 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2711701 Kč ze dne 11. 7. 2007 na částku 114.959,- Kč + DPH ve výši 21.842,21 Kč, - č. 2711711 Kč ze dne 21. 7. 2007 na částku 109.515,- Kč + DPH ve výši 20.807,85 Kč, - č. 2711504 Kč ze dne 18. 9. 2007 na částku 140.000,- Kč + DPH ve výši 26.600,- Kč, - č. 2711812 Kč ze dne 20. 9. 2007 na částku 146.257,- Kč + DPH ve výši 27.788,63 Kč, ze IV. čtvrtletí 2007 ve výši 105.030,93 Kč v souvislosti s vystavením faktur - č. 2711832 Kč ze dne 15. 10. 2007 na částku + 142.756,- Kč + DPH ve výši27.123,64 Kč, - č. 2711912 Kč ze dne 21. 11. 2007 na částku + 152.891,- Kč + DPH ve výši 29.049,29 Kč, - č. 2711795 Kč ze dne 11. 12. 2007 na částku + 126.051,- Kč + DPH ve výši 23.949,- Kč, - č. 2711539 Kč ze dne 19. 12. 2007 na částku + 131.100,- Kč + DPH ve výši 24.909,- Kč. Napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. 14 To 338/2010, bylo odvolání obviněné jako nedůvodné podle §256 tr. řádu zamítnuto. Včas podaným dovoláním napadla prostřednictvím svého obhájce toto rozhodnutí, stejně jako předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, obviněná, a to z důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná především odmítá, že by se popsaného jednání dopustila úmyslně. Zkrácením daně není pouhé její neodvedení či nepodávání daňového přiznání, byla-li příslušná platba správně vypočtena, přiznána nebo vyměřena. Po celou dobu obviněná uvádí, že ji chybí daňové doklady tak, aby mohla podat daňové přiznání k dani z přidané hodnoty i dani z příjmu fyzických osob. Již při jednání na Finančním úřadě v Ústí nad Orlicí dne 12. 1. 2009 potvrdila, že F. J. poskytovala služby ve shodném předmětu plnění, tak jak je uvedeno na fakturách, které již měl správce daně k dispozici. Nic tedy nebránilo správci daně tuto daň obviněné vyměřit a při jejím neodvedení či nezaplacení ji předepsaným způsobem vymáhat. Důvody nepřiznání daně, kdo tuto situaci zavinil, nejsou vůbec v souzené věci zřejmé a obviněná má za to, že ji nebyly prokázány všechny skutkové okolnosti naplňující obsah pojmu ustanovení §148 tr. zák. Nebylo tedy prokázáno, že by úmyslně nepodala daňové přiznání, aby se vyhnula daňové povinnosti. Pokud uvedla, že obrat za předchozích 12 kalendářních měsíců činí 0, jednalo se o omyl obviněné, který vycházel z omylu skutkového, tedy chybného výkladu zákona o dani z přidané hodnoty. Znovu opakuje, že v daném případě chybí subjektivní stránka trestného činu, tedy úmyslné zavinění. Skutková zjištění soudu jsou v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí. Soud prvního stupně pak pochybil, když neprovedl dokazování celým správním spisem správce daně, stejně tak nebyl vyslechnut svědek J. Závěrem proto obviněná navrhuje, aby dovolací soud po provedeném řízení ve věci rozhodl tak, že se zrušuje rozhodnutí soudu druhého stupně. Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření konstatuje, že skutková podstata uvedeného trestného činu může spočívat i v nečinnosti plátce, který zatají existenci daňové povinnosti, případně zamlčí podstatné skutečnosti. Správce daně není povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale je oprávněn předpokládat u daňového subjektu případnou nulovou výši daně v případě nepodání daňového přiznání. Ke zkrácení daně dojde pak v důsledku nepodání daňového přiznání a zatajení zdanitelného plnění, nikoliv v příčinné souvislosti s nečinností správce daně (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. 7. 2005, sp. zn. 8 Tdo 790/2005). Skutečnost, že u příslušného správce daně je zaregistrován daňový subjekt, není ještě spojena s vědomostí správce daně o tom, zda a v jaké výši vznikla takovému registrovanému plátci daňová povinnost za určité zdaňovací období. Nepodání daňového přiznání není trestným činem, jen jestliže ve skutečnosti nevznikla daňová povinnost, resp. je zde daň ve výši 0, případně daňová ztráta. I takovou skutečnost je však třeba uvést v daňovém přiznání. S tvrzením obviněné, že ji byly bývalým manželem odcizovány daňové doklady, se soudy obou stupňů náležitě vypořádaly. Závěrem pak nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby dovolání obviněné bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03, IV. ÚS 60/06). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jenÚmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Ke konkrétním námitkám pak Nejvyšší soud konstatuje následující: Relevantním právním důvodem k dovolání ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tvrzení obviněné,že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu. Zde je ovšem třeba konstatovat, že obviněná je soukromou podnikatelkou od roku 1994, za této situace se jeví zcela nemožné, aby neměla odpovídající znalosti a zkušenosti o plnění svých daňových povinností. Povinnost podat přiznání k dani z přidané hodnoty nastává i za situace, kdy její daňová povinnost by byla skutečně nulová. Navíc je zřejmé, že svědkyni A. P., pracovnici Finančního úřadu v Ústí nad Orlicí, v březnu 2008 sdělila, že za posledních 12 měsíců neměla žádný obrat. Přitom z jejího následného doznání v trestním řízení je zřejmé, že v roce 2007 uskutečňovala zdanitelná plnění vystavením faktur přinejmenším firmě F. J.. Pokud tedy soudy prvního i druhého stupně jejími tvrzení za těchto okolností nevěří a vycházejí ze závěru, že obviněná úmyslně krátila daň z přidané hodnoty, nelze takové úvaze z logického či právního hlediska vytýkat. Stejně tak je zřejmé, že přes své konflikty s bývalým manželem (který ostatně zcizování dokladů jako vyslechnutý svědek popřel), měla alespoň v počátečním období k jejich společnému bytu přístup výlučně sama, neboť vyměnila zámek u dveří, dále pak ji nic nebránilo v tom, aby svou účetní evidenci přestěhovala do jiných prostor. Konečně pak případnou absencí dokladů od F. J. mohla snadno řešit vyžádáním duplikátu těchto dokladů od jmenovaného, se kterým ostatně měla běžné obchodní kontakty po celou dobu. V tom směru se její tvrzení, že s panem J. nekomunikovala, jeví jako absurdní. Pokud jde o argumentaci dovolání, že zkrácením daně není pouhé její neodvedení či nepodání daňového přiznání, lze plně souhlasit s vyjádřením státního zástupce k této otázce. Podle soudní praxe, např. podle rozhodnutí publikovaného pod č. 34/2006 Sb. rozh. tr. lze trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k dani z přidané hodnoty spáchat i úmyslným nepodáním přiznání k této dani a tím i zatajením zdanitelného plnění, přestože pachatel nebo osoba, za niž jedná, je plátcem daně z přidané hodnoty registrovaným u správce daně. V takovém případě správce daně není povinen stanovit výši nepřiznané daně podle pomůcek, ale je oprávněn předpokládat u daňového subjektu nulovou výši daně. Ke zkrácení daně pak dojde v důsledku nepodání daňového přiznání a zatajení zdanitelného plnění, nikoli v příčinné souvislosti s případnou nečinností správce daně. Další námitky dovolání jsou pak výhrady proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, která, jak již bylo shora konstatována, Nejvyšší soud přezkoumávat nemůže. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. řádu. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. řádu. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí i o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu). V Brně dne 12. září 2011 Předseda senátu: JUDr. Karel Hasch Vypracoval: JUDr. Aleš Flídr

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:09/12/2011
Spisová značka:11 Tdo 1018/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1018.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§148 odst. 1, 3 tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:D
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25