Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.09.2011, sp. zn. 11 Tdo 1070/2011 [ usnesení / výz-D ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1070.2011.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1070.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1070/2011 - 42 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. září 2011 o dovolání obviněného A. K. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. 4 To 37/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 17/2008, takto: Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2010, sp. zn. 48 T 17/2008, byl obviněný A. K. uznán vinným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil společně s odsouzeným A. P., a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let s výkonem ve věznici s ostrahou. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody. Podkladem pro rozhodnutí soudu se v zásadě stalo zjištění, že společně s již dne 20. 2. 2009 zemřelým obžalovaným B. B. po předchozí vzájemné dohodě v měsíci listopadu 2005 pod záminkou obstarání úvěru s úmyslem vylákat na poškozeném Ing. V. W. částku 12,000,000,- Kč, mu nabídli vyřízení úvěru ve výši 91,000,000,- Kč u pobočky Komerční banky, a. s., Podvinný mlýn 2, Praha 9, a to pro společnost KG-Forge, s. r. o., Hošťálková 203, okres Vsetín, jejímž byl poškozený jednatelem, při těchto jednáních B. B. vystupoval pod falešnou identitou jako Ing. B. B. – vedoucí úvěrového oddělení pobočky Komerční banky, a. s., Podvinný mlýn 2, Praha 9, a dne 24. 11. 2005 v restauraci K. F., U L. s., P., všichni jmenovaní poškozenému předložili falešnou „Smlouvu o kontokorentním úvěru č. …“, „Dodatek ke smlouvě o kontokorentním úvěru č. …“ a“Dohodu o vyplňovacím právu směnečném č. … k blankosměnce č. …“ – znějící na částku 91,000,000,- Kč, které poškozený podepsal, za což jim předal v uvedený den 7.500.000, Kč a dne 28. 11. 2008 při schůzce, které se zúčastnili obžal. K. a P., dalších 4,500,000,- Kč, veškeré peníze si obžalovaní ponechali, ačkoliv věděli, že zprostředkovat poskytnutí úvěru poškozenému zajistit nemohou a ani nemají v úmyslu a také ho nezajistili, čímž poškozenému způsobili škodu ve výši 12,000,000,- Kč. K odvolání obviněného A. K. Vrchní soud v Praze napadeným rozsudkem ze dne 26. srpna 2010, sp. zn. 4 To 37/2010, rozsudek Městského soudu v Praze podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině uložil trest odnětí svobody v trvání pěti let s výkonem ve věznici s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozeného na náhradu škody. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný A. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., tj. že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a odvolací soud rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí jeho opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení předcházejícím dán dovolací důvod podle §265b písm. a) až k) tr. ř. Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku deklaroval, že si je vědom výjimečnosti institutu dovolání, proto namítá pouze taková pochybení, jež mohou mít vliv na nesprávnost právního posouzení skutku nebo jiného hmotně právního posouzení. Následně namítl, že se trestné činnosti kladené mu za vinu nedopustil. Soudy při posuzování jeho viny vyšly z výpovědi poškozeného, která ale není věrohodná. Poškozený není seriózním podnikatelem. Svou výpověď v průběhu řízení měnil, přímo jí ovlivňoval další svědky a tím manipuloval s prováděným dokazováním i trestním řízením. Své nároky uplatňoval pouze v trestním řízení, v civilním řízení je nevymáhal. I další ve věci provedené důkazy - výpovědi svědků O., M., D. a K., pak soudy hodnotily nesprávně. Nebylo prokázáno, že osoba představená svědku K. je totožná s obviněným. Obhajoba obviněného tedy dosud nebyla dostatečně vyvrácena. V řízení pak podle dovolatele nebyla řádně stanovena ani výše škody, kterou měl posuzovaným jednáním způsobit. Odvolací soud sice dospěl k závěru, že výše škody byla ze strany soudu prvního stupně nadhodnocena, avšak neurčil její správnou výši. Jednání obviněného tedy za této situace nemohlo být správně právně posouzeno. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že argumentaci dovolatele nelze přisvědčit a navíc svou povahou ani nevyhovuje deklarovaným dovolacím důvodům. Pokud dovolatel namítá nesprávnou právní kvalifikaci skutku, již tyto své námitky nijak adekvátně nekonkretizuje. Namítá-li, že v řízení nebyla stanovena výše způsobené škody, nejde o námitky opodstatněné Odvolací soud (na str. 6 svého rozhodnutí) se výši škody a jejímu určení detailně věnuje. Napadené rozhodnutí tedy podle státního zástupce není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání, a proto v rámci svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného (shledá-li jeho námitky ve vztahu k výši způsobené škody námitkami právními) odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné nebo, aby je odmítl postupem podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiných než zákonných dovolacích důvodů. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům: Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo nejprve zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř. V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotně právnímu posouzení (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. S poukazem na tento dovolací důvod totiž nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu či prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud není povolán k dalšímu, již třetímu justičnímu zkoumání skutkového stavu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Jinak řečeno, v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán vinným mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není žádným trestným činem). K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298. S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že dovolatelem namítané vady nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod. Přestože dovolatel formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku, jeho dovolací námitky, jež jsou blíže rozvedeny shora, směřují výhradně do oblasti skutkových zjištění. V dovolání není obsažena jediná námitka směřující proti vadné právní kvalifikaci činu obviněného. Dovolatel soudům obou stupňů vytýká nesprávné zjištění skutkového stavu věci, k němuž došlo v důsledku nesprávně provedeného dokazování (soudy nesprávně hodnotily výpověď poškozeného i některých vyslechnutých svědků). Ve skutečnosti tedy dovolatel napadá ve věci učiněná skutková zjištění a postup soudů při jejich zjišťování. Také dovolací námitky, jejichž podstatou je tvrzení, že v řízení nebyla určena výše škody, kterou obviněný trestným činem způsobil, a jednání tak nebylo možno právně posoudit, jsou námitkami skutkovými. Dovolatel jimi totiž nenapadá způsob, jakým byla výše škody určena, ale toliko učiněná skutková zjištění soudů o její výši. Námitky, které dovolatel v rámci dovolání uplatnil jsou tedy z pohledu uplatněného dovolacího důvodu irelevantní a dovolací soud není oprávněn se jimi zabývat. Jen pro úplnost tak lze dodat, že na základě obsahu spisu je zřejmé, že soudy své skutkové závěry opřely o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Vycházely přitom zejména z výpovědi poškozeného Ing. V. W., ze svědeckých výpovědí M. M., JUDr. J. O., P. S., P. H., M. K., P. D., M. P., MUDr. J. D., S. Š., I. L., Ing. R. S., J. G. a z celé řady listinných důkazů (k tomu viz odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně str. 3 - 19). Tyto důkazy si plně korespondují a společně tak vyvracejí obhajobu obviněného a vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že se obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce dopustil zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zák. Pokud dovolatel namítal, že výpověď poškozeného je nevěrohodná, oba soudy se otázkou věrohodnosti poškozeného v řízení velice důkladně zabývaly a dospěly k závěru, že tato není nijak podstatně oslabena. Výpověď poškozeného navíc nezůstala osamocena, ale korespondovaly jí i další ve věci provedené důkazy (srov. str. 9 – 14 rozsudku soudu prvního stupně a str. 7 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o dovolatelovy námitky ohledně určení výše způsobené škody, resp. jeho výtku na adresu odvolacího soudu, že nadhodnocení výše škody ze strany soudu prvního stupně ve svém rozhodnutí toliko konstatoval, ale pochybení neopravil, ani těmto jeho námitkám nelze přikládat žádné opodstatnění. Výše škody byla v řízení na podkladě výše již uvedených důkazů naprosto spolehlivě zjištěna, a to tak, že tato činí 12 000 000,- Kč. S těmito závěry, které učinil soud prvního stupně, se přitom odvolací soud bez dalšího ztotožnil, čehož výrazem je mimo jiné i to že, napadený rozsudek zrušil toliko ve výrocích o uloženém trestu a náhradě škody a ve výroku o vině ponechal rozsudek soudu prvního stupně beze změny. Pokud se odvolací soud k výši zjištěné škody vyjadřoval, pak pouze v souvislosti se stanovením konkrétní výše trestu. V tomto směru skutečně konstatoval, že význam zjištěné výše škody byl ze strany soudu prvního stupně nadhodnocen v souvislosti s ukládáním trestu a obviněnému byl v důsledku toho uložen nepřiměřeně přísný trest. Nešlo tedy „o nadhodnocení“ ve smyslu nesprávného zjištění výše způsobené škody, kteréžto zjištění má význam při úvahách o vině obviněného, ale „o nadhodnocení“ ve smyslu kladení větší váhy než je nutné v rámci úvah o ukládaném trestu. V posuzované věci je tedy zřejmé, že se soudy ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. náležitě vypořádaly se všemi skutečnostmi důležitými pro své rozhodnutí a Nejvyšší soud tak v tomto směru neshledal důvodu k podstatnějším výtkám na jejich adresu. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění obou soudních rozhodnutí. Dovolatel v rámci svého dovolání uplatnil též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. , který je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolatel na žádnou alternativu tohoto dovolacího důvodu výslovně neodkázal, nicméně s ohledem na výše popsaný způsob rozhodnutí obou soudů je zřejmé, že jeho první alternativa v posuzovaném případě nepřichází v úvahu, když odvolací soud odvolání obviněného nezamítl ani neodmítl, ale věcně je projednal a z jeho podnětu také rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil. Pokud pak jde o druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, v situaci, kdy Nejvyšší soud neshledal, že by námitky obviněného naplňovaly jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze konstatovat, že shora uvedenými námitkami dovolatele není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. V podrobnostech proto lze odkázat na výše uvedené závěry Nejvyššího soudu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání obviněného A. K. nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 12. září 2011 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:09/12/2011
Spisová značka:11 Tdo 1070/2011
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1070.2011.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:11/24/2011
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 3720/11
Staženo pro jurilogie.cz:2022-11-26