ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1323.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1323/2010-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 31. ledna 2011 dovolání obviněného V. G. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 3 To 282/2010 ze dne 7. 6. 2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 118/2009 ze dne 26. 2. 2010 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného V. G. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2010, sp. zn. 3 T 118/2009 byl obviněný V. G. uznán vinným ze spáchání 1) trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., a 2) trestného činu pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák. a trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., v důsledku čeho byl za skutek pod bodem 1 a sbíhající se trestný čin zanedbání povinné výživy dle §213 odst. 1 tr. zák., (pro který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 9 T 89/2006 ze dne 7. 6. 2006) v souladu s ust. §214 odst. 2 a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 8 (osmi) měsíců, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Za skutek pod bodem 2) byl obviněný v souladu s ust. §235 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, přičemž podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění soudu I. stupně se obviněný dopustil výše uvedených trestných činů tak, že:
1) v přesně nezjištěné době na podzim roku 2004, na přesně nezjištěném místě v průběhu cesty mezi O. a B. E. G., nejprve zatáhl do křoví, položil na zem, kde ji násilím držel a následně ji nejprve strčil prsty do pochvy a dále přes její nesouhlas na ní vykonal soulož a poté jmenované řekl, že v případě, že se o tomto někomu zmíní, tak ji ublíží a odejde od její matky M. G.,
2) v přesně nezjištěné době od podzimu r. 2004 do 23. 4. 2007 na různých místech v O. a jinde, vyjma období od 10. 11. 2006 do 10. 7. 2007, kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody, zejména v místě svého bydliště v O.-P., na ul. B., za použití fyzické převahy, přestože E. G., slovně vyjadřovala svůj nesouhlas s jeho jednáním, za použití výhrůžek tím, že odejde od její matky, jí v přesně nezjištěných případech přiměl k souloži, přičemž v r. 2005 E. G. otěhotněla a poté, co V. G. sdělila skutečnost, že je těhotná, tento ji přinutil tvrdit, že otěhotněla s mužem jménem M., se kterým se seznámila pomocí internetu a dále dne 15. 1. 2006 E. G. porodila syna A. a na základě kriminalistické genetické expertizy bylo zjištěno, že otcem dítěte je V. G., přičemž tímto v důsledku tohoto jednání u poškozené došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy, která v mírnější intenzitě přetrvává dosud a která se projevuje až do současné doby spánkovými reminiscencemi a výrazně ovlivnila vývoj osobnosti poškozené, která se díky tomu stala sociálně nejistou.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě podal obviněný do výroku o vině i trestu odvolání , na jehož základě rozhodl Krajský soud v Ostravě, jako soud odvolací, rozsudkem sp. zn. 3 To 282/2010 ze dne 7. 6. 2010 tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil výrok o souhrnném trestu za skutek pod bodem 1) a za podmínek §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §241 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 8 (osmi) měsíců a pro výkon trestu odnětí svobody jej zařadil do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. 9 T 89/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na uvedený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatním zůstal rozsudek Okresního soudu v Ostravě nezměněn.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Alfonse Mikety mimořádný opravný prostředek – dovolání , které bylo doručeno Okresnímu soudu v Ostravě dne 3. 9. 2010. Jako důvod dovolání uvedl ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
První skutek, kterým se dopustil trestného činu znásilnění podle §241 odst. 2 tr. zák. a trestného činu vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., dovolatel ve svém podání namítá, že soudy neměly dostatek důkazů proto, aby skutky kvalifikovaly tak, jak je uvedeno v napadených rozsudcích. Zejména dovolatel brojí proti tomu, že soudy nižších instancí nevzaly v úvahu to, že ke znásilnění mělo dojít na podzim r. 2004 a k jeho nahlášení policii došlo až za pět let poté, tj. v r. 2009, a navíc nikoliv ze strany poškozené, ale její sestrou L., se kterou si dovolatel nikdy dobře nerozuměl. Podle názoru dovolatele tyto soudy rovněž neakceptovaly jeho dobu pobytu ve výkonu trestu, ve které měla poškozená dostatečný časový prostor k tomu, aby se svěřila někomu ze svého okolí, že byla znásilněna. Dále dovolatel uvádí, že v rozsudku není uvedeno, zda došlo ke znásilnění na cestě do B. nebo z B. Pokud jde o jeho údajné vydírání, k tomu dovolatel uvádí, že nic takového se nikdy nestalo. Od své družky M. odejít nechtěl, naopak ona sama ho někdy z domácnosti vyhazovala. Následně dovolatel zdůrazňuje, že soudy neměly k dispozici žádné objektivní důkazy, které by znásilnění prokázaly.
Co se týče trestného činu pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák. a trestného činu vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., obviněný nepopírá, že v kritické době se s poškozenou intimně stýkal, ovšem tvrdí, že tyto styky byly z její strany zcela dobrovolné. Sice připouští, že v inkriminované době si byl vědom věku poškozené a v tomto směru své zavinění přiznává, proto nevznáší námitky proti tomu, aby soud jeho jednání kvalifikoval jako trestný čin pohlavního zneužívání. Ale pokud jde o trestný čin vydírání, ten odmítá. Dále dovolatel zdůrazňuje, že o dobrovolnosti pohlavních styků svědčí mj. i to, že k nim docházelo v bytě, kde byla přítomna matka poškozené, která by případný hlasitý nesouhlas jeho partnerky zcela jistě zaregistrovala a zabránila mu. O opravdovosti citu poškozené dle dovolatele svědčí i milostná korespondence, kterou však soud jako důkazní materiál odmítl. Naopak důkaz znaleckým posudkem soud akceptoval, a to i když jej obviněný zpochybňuje s poukazem na to, že znalkyně poškozenou v době páchání trestné činnosti osobně neznala, a tak nemůže tvrdit, jaká byla v době před ohlášením trestné činnosti.
Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhuje, aby rozsudky Okresního a Krajského soudu v Ostravě byly v uvedeném směru zrušeny a věc vrácena Okresnímu soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
K projednávanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce, činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten uvádí, že z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný zpochybňuje způsob, jakým soudy obou stupňů vyhodnotily obsah svědecké výpovědi poškozené E. G. a dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje. Tímto dovolatel brojí proti skutkovým zjištěním i způsobu hodnocení důkazů a domáhá se zjištění jiných (pro něj příznivějších skutkových okolností), než ke kterým dospěl soud nalézací a se kterými se ztotožnil i soud odvolací. Z tohoto důvodu státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a dovolání obviněného odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ust. §265b tr. řádu. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 tr. řádu, tj. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjadřuje státní zástupce ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným způsobem, než jaký navrhuje.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (podle §265c tr. řádu) nejprve ověřoval, zda v této věci je dovolání přípustné . V této souvislosti zjistil, že dovolání obviněného jsou v souladu s ust. §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. řádu přípustné, dále bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (tj. u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s ust. §265e odst. 1, 2 tr. řádu i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. řádu Nejvyšší soud je dále povinen zkoumat, zda dovolání splňuje zákonné podmínky §265f tr. řádu vymezujícího obligatorní obsah dovolání. V této souvislosti Nejvyšší soud shledal, že toto směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, ze dne 7. 6. 2010, sp. zn. 3 To 282/2010, i proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě z 26. 2. 2010, sp. zn. 3 T 118/2009 a napadá je v celém rozsahu, tj. že je zaměřeno proti výroku o vině i trestu. Vzhledem ke splnění všech podmínek vymezených v ust. §265f tr. řádu považuje Nejvyšší soud toto dovolání za přípustné.
Své námitky dovolatel vznesl s odkazem na dovolací důvod podle ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze tedy namítat pouze otázku nesprávné právní kvalifikace a dále vadu jiného hmotně právního posouzení, spočívajícího v nesprávném posouzení některé další otázky, která s právní kvalifikací skutku přímo nesouvisí, ale je významná v posuzování jiné skutkové okolnosti (např. z hlediska hmotného práva trestního, popř. i jiného právního odvětví). Z toho vyplývá, že předmětný dovolací důvod neumožňuje napadnout postup dle procesních předpisů (viz. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. září 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
Označený důvod by měl být v dovolání uveden nejen formálně, ale měl by být podepřen relevantně konkrétními vadami, které jak bylo řečeno, musí být obviněným spatřovány v rámci právního posouzení skutku. Teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení je dovolatel oprávněn namítat nesprávná skutková zjištění (která se vztahují např. k jiné právní kvalifikaci). Za naplnění uvedeného důvodu nelze považovat výhrady, ve kterých obviněný uvádí pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a odlišně hodnotí provedené důkazy, a to pouze s ohledem na způsob své obhajoby. Povinností Nejvyššího soudu je vycházet ze skutkového zjištění nalézacího soudu, které může být důkazně doplněno soudem odvolacím a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zhodnotit správnost hmotně právního posouzení. Z toho tedy vyplývá, že Nejvyšší soud není oprávněn hodnotit správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, není oprávněn prověřovat úplnost provedeného dokazování, ani znovu přezkoumávat správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. dubna 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit naprosto výjimečně, pokud existuje extrémní nesoulad mezi vykonanými důkazy na jedné straně a skutkovými závěry a z nich plynoucími právními závěry soudu na straně druhé, a za podmínky, že dovolatel na tento extrémní nesoulad upozorní, čímž jej učiní předmětem dovolání.
Po prostudování spisového materiálu V. G. Nejvyšší soud konstatuje, že již Okresní soud v Ostravě shromáždil a provedl všechny podstatné důkazy, z nichž správně vyvodil skutkové okolnosti, které mu umožnili ve věci správně rozhodnout. Obviněný byl usvědčen především výpověďmi poškozené E. G., jejích dvou sester L. a K. i družky obviněného (a matky poškozené) M. G., kdy všechny tyto výpovědi do sebe vzájemně logicky zapadly.
Klíčovou výpověď poškozené, zejména její pravdivost a věrohodnost, potvrdil i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (č. l. 133a – 141), který mj. konstatoval, že u poškozené nebyly zjištěny známky duševní choroby (ve smyslu procesuální duševní choroby). Znalkyně dále uvedla, že z psychologického hlediska byla poškozená v době páchání trestné činnosti jednoduše strukturovaná, výrazně psychociálně nevyzrálá, neschopná samostatně řešit sociální situace, přičemž u matky nenašla ochranu a porozumění, neboť ta dceři a celkově tíživým poměrům v rodině zjevně nevěnovala dostatečnou pozornost. Z psychiatrického hlediska byla poškozená schopna správně vnímat a chápat prožité události, ale nedostatečná mateřská péče i ohledy na poněkud nevyrovnanou matku (která byla na obviněném finančně i psychicky závislá) způsobili, že nebyla schopna situaci adekvátně řešit a pouze ji snášela. U poškozené nebyl rovněž zjištěn sklon k záměrnému zkreslování prožitých skutečností, ani známka patologické lhavosti, tendence k vymýšlení si a zkreslování prožitých událostí ve svůj prospěch.
Mimo výše uvedené výpovědi a odborného znaleckého posudku trestnou činnost obviněného potvrdilo i odborné vyjádření OKTE z oboru kriminalistická genetická expertíza (č. l. 71), z kterého jednoznačně vyplynulo, že V. G. je otcem syna A., který se narodil poškozené E. G.
Naproti tomu obhajoba obviněného zůstala argumentačně osamocena a nebyla podpořena žádným z provedených důkazů. Obviněný navíc svou výpověď v průběhu přípravného a hlavního líčení měnil. Pokud se týká jeho tvrzení o tom, že poškozená měla pohlavní styky i s nějakým dalším mužem – údajně se mělo jednat o jejího vlastního otce a dále o jistého M., se kterým se poškozená měla seznámit prostřednictvím internetu – i toto tvrzení zůstalo nakonec zcela neprokázané, když ani obviněným navrhovaní svědkové jeho výpověď nepotvrdili (O. B.), nebo se k soudu opakovaně nedostavili (S. K.) nebo se soudu nepodařilo vypátrat místo jejich trvalého pobytu (L. Š.). Mimo toho – konfrontaci obviněného s poškozenou soudy nižších stupňů správně odmítly pro její nadbytečnost (a také s ohledem na psychický stav poškozené, která je dosud postižena posttraumatickou stresovou poruchou). Další důkaz, který obviněný požadoval provést – jednalo se o předložení korespondence mezi jím a E. G. z doby, kdy byl ve výkonu trestu, soudy nižších stupňů prověřit nemohly. Bývalá družka obviněného vypověděla, že poté, co se dozvěděla o dlouhodobém pohlavním zneužívání dcery E. obviněným všechny věci obviněného vyhodila (č. l. 119). Nejvyšší soud v úplnosti provedeného dokazování, v hodnocení důkazů a ve skutkových závěrech nižších soudů neshledal žádné pochybení. Soud I. stupně se při provádění a hodnocení důkazů striktně řídil ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. řádu a důkazy hodnotil podle svého vnitřního přesvědčení přísně logicky a ve vzájemné souvislosti. Za této situace Nejvyšší soud v napadeném rozhodnutí a provedeném řízení neshledal pochybení, které by zakládalo extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry a z nich plynoucími závěry právními.
Z dovolání V. G. však vyplývá, že i přes provedené a ukončené dokazování nadále setrvává na své verzi skutkového stavu. Nicméně dovolání jako mimořádný opravný prostředek již není určeno ke zjištění a prověření skutkového stavu, jak bylo řečeno výše. Nejvyšší soud znovu zdůrazňuje, že aby jím bylo podané dovolání akceptované, je nutné, aby splňovalo všechny zákonné podmínky (viz. §265a a násl. tr. řádu), a dále aby bylo odůvodněno vadami, které spatřuje v právním posouzení skutku. Teprve v návaznosti na takto tvrzené a odůvodněné hmotně právní pochybení, lze úspěšně vytýkat napadenému rozhodnutí nesprávná skutková zjištění. Dovolání obviněného však nejprve vytýká soudům nižších stupňů údajně nesprávná skutková zjištění a na tomto základě usiluje o zrušení obou rozhodnutí a vrácení věci k soudu I. stupně k jejímu opětovnému projednání a přijetí nového rozhodnutí s pro něj příznivější právní kvalifikací a tedy pro něj příznivějším výsledkem. Tento postup je však v daném stádiu řízení vyloučený, a proto nemůže být úspěšný.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud odmítne dovolání, pokud bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud shledal, že námitku obviněného, uplatněnou v rámci dovolacího důvodu na základě ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze subsumovat pod tento dovolací důvod, neboť byla materiálně podána z jiného důvodu, než kterého se domáhá. Vzhledem k tomu, že žádný jiný dovolací důvod v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný nevznesl, Nejvyšší soud dovolání obviněného V. G. dle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 31. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman