Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2011, sp. zn. 11 Tdo 1422/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1422.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1422.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1422/2010-33 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2011 o dovolání obviněného J. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 8 To 291/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 3 T 57/2005 takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá . Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 29. 6. 2005, sp. zn. 3 T 57/2005, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 11. dubna 2007, sp. zn. 8 To 291/2006, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zák. a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podkladem pro to bylo zjištění, že obviněný J. K. společně s obviněnými V. Š., L. K. a F. B. dne 26. 9. 2004 kolem 19.40 hod. v katastru obce J. u P., společně a za vzájemné součinnosti obv. V. Š., obv. J. K. a obv. L. K. si předem mezi sebou rozdělili úkoly k úmyslnému způsobení dopravní nehody mezi vozidly zn. BMW 525TDS, majitele a řidiče obv. L. K. a Renault Safrane, majitele B. P., od kterého si vozidlo za tímto účelem obv. J. K. zapůjčil a pro splnění záměru získali součinnost i obv. F. B. a poté obv. J. K. s vozidlem Renault Safrane opakovaně narazil do stojícího vozidla BMW, následně obv. L. K. s vozidlem BMW úmyslně narazil do stromu u silnice v místě dopravní nehody s cílem vyvolat zdání, že po srážce bylo vozidlo ze silnice sraženo mimo vozovku, situaci dopravní nehody následně prověřil obv. V. Š., který na místo dopravní nehody přivezl obv. F. B., s tím, že bude vystupovat při vyšetřování dopravní nehody orgány PČR jako řidič vozidla Renault Safrane, který vznik dopravní nehody zavinil, pro tento účel od něj převzal částku 4.000,- Kč, aby z této částky uhradil pokutu za dopravní přestupek a zbytek si má ponechat jako odměnu pro sebe, přičemž uvedeného jednání se obv. V. Š., J. K., L. K. dopustili proto, aby obv. Š. bylo neoprávněně vyplaceno pojišťovnou Allianz, a. s. pojistné plnění z pojistné smlouvy k vozidlu Renault Safrane, tuto fingovanou dopravní nehodu odhlásili orgánům Obvodního ředitelství PČR DI SDN, Praha 5 a obv. V. Š. jménem obv. L. K. u pojišťovny uplatnil žádost o vyplacení pojistné částky ve výši 127.950,- Kč, která byla pojišťovnou poukázána na účet přítelkyně obv. L. K., ze které částku 90.000,- Kč předal obv. V. Š. Proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. /v dovolání je zřejmě v důsledku písařské chyby uvedeno „písm. f)“ tohoto ustanovení/ s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Nesprávnost právní kvalifikace spatřuje v tom, že byl uznán vinným spácháním trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 4 písm. a) tr. zák. jako člen organizované skupiny, přičemž jeho účast na jednání spoluobviněných Š. a K. byla zcela nepatrná. Má za to, že jeho jednání, spočívající v zapůjčení vozidla Renault Safrane od jeho majitele, v přivezení tohoto auta na místo dopravní nehody a následné odvezení zpět, nenaplňuje kvalifikační znak odstavce 4 písm. a) posuzovaného trestného činu, tj. že se jej dopustil jako člen organizované skupiny. Poukázal na to, že jeho činnost nebyla nijak aktivní, nezpůsobil předmětnou dopravní nehodu, ani žádnou škodu na cizím majetku, a ze svého jednání neměl žádný majetkový prospěch. V závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a buď přikázal Městskému soudu v Praze nové projednání a rozhodnutí věci, anebo aby Nejvyšší soud sám rozhodl a uložil mu toliko podmíněný trest odnětí svobody. Z obsahu vyjádření státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že dovolací námitku obviněného, podle níž se trestného činu pojistného podvodu nedopustil jako člen organizované skupiny nepokládá za opodstatněnou. Skutková zjištění soudů jsou plně v souladu se závěrem, že společné jednání obviněného a dalších tří osob při fingování dopravní nehody za účelem vylákání pojistného plnění vykazovalo takovou organizovanost, dělbu úkolů, vyšší stupeň plánovitosti a koordinace, že to již překračovalo pouhou formu spolupachatelství. Proto státní zástupkyně pokládá za správné právní posouzení posuzovaného skutku jako trestného činu pojistného podvodu spáchaného obviněným J. K. jako členem organizované skupiny ve smyslu ustanovení §250a odst. 2, odst. 4 písm. a) tr. zák. V závěru svého vyjádření pak navrhla, aby nejvyšší soud podané odvolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání obviněného vykazuje všechny zákonem vyžadované formální i obsahové náležitosti, dospěl na základě obsahu spisu k závěru, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné. Především je třeba konstatovat, že v případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zákon vyžaduje, aby podstatou výhrad dovolatele a obsahem jím uplatněných dovolacích námitek se stalo tvrzení, že soudy zjištěný skutkový stav věci, popsaný v jejich rozhodnutí (tj. zejména v tzv. skutkové větě výrokové části, popř. blíže rozvedený či doplněný v odůvodnění), není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněné skutkové zjištění nevyjadřuje naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty dovolateli přisouzeného trestného činu. Dovolatel tak s poukazem na tento dovolací důvod namítá, že skutek buď vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. To pak znamená, že v případě dovolání podaného obviněným či v jeho prospěch dovolatel v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňuje tvrzení, že měl být uznán mírnějším trestným činem nebo měl být obžaloby zproštěn, a to zejména odkazem na ustanovení §226 písm. b) tr. ř. (tj. že v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem). Dovolatel v zásadě naplnil zákonný požadavek ohledně uplatnění dovolacího důvodu předpokládaného ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. námitkou, jejíž podstatou je tvrzení, že soudy nesprávně učinily právní závěr, že se trestného činu pojistného podvodu dopustil jako člen organizované skupiny ve smyslu ustanovení §250a odst. 4 písm. a) tr. zák. I když obviněný tvrzení o absenci této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby zčásti opírá též o jiná skutková zjištění, než ke kterým dospěly oba nižší soudy (např. v rozporu se skutkovými závěry soudů uvádí, že se na vlastním fingování dopravní nehody nijak aktivně nepodílel), tak v případě nastolení otázky, zda soudy zjištěné jednání je činem spáchaným členem organizované skupiny, jde sice o posouzení otázky správnosti hmotně právního posouzení skutku, avšak dovolání obviněného je v tomto směru evidentně neopodstatněné. V poměru mezi obsahem podaného dovolání a právním posouzením skutku v napadeném rozhodnutí je spornou otázkou jen to, zda soudy správně posoudily obviněným spáchaný trestný čin pojistného podvodu za okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, tj. též podle ustanovení odstavce 4 písm. a) §250a tr. zák., že se jej dopustil jako člen organizované skupiny. Podle názoru Nejvyššího soudu s ohledem na shora popsaná skutková zjištění obou nižších soudů není pochyb o tom, že právní posouzení skutku koresponduje ustálené judikatuře ve vztahu k naplnění zákonného znaku „organizovaná skupina“ a je plně v souladu se zákonem. Pojem „organizovaná skupina“ sice není v trestním zákoně (trestním zákoníku) nikde definován, nicméně byl jednoznačně vymezen soudní praxí tak, že organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotli­vé členy a jehož činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností a jímž se spáchání činu usnadňuje a zvyšuje se pravděpo­dobnost dosažení sledovaného cíle (rozhodnutí pod č. 53/1976-II Sb. rozh. tr.). Přitom se k naplnění znaku "organizovaná skupina" nevyžaduje, aby šlo o soustavnou trest­nou činnost a vychází se z toho, že postačí, když tímto způsobem je proveden i jediný trestný čin (srov. č. 1/1980 Sb. rozh. tr.). Dále je předpokladem pro naplnění tohoto znaku, aby šlo nejméně o tříčlenné sdružení trestně odpovědných osob; jejichž vzájemná součinnost na realizo­vání trestné činnosti vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu loupeže a tím i jeho nebezpečnost pro společnost (rozhodnutí pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud tak nemá pochyb, že se obviněný J. K. dopustil posuzovaného činu jako člen organizované skupiny. Soudy správně poukázaly na to, že v této věci bylo zjištěno konkrétní rozdělení úloh mezi jednotlivé členy nejméně tříčlenného sdružení osob, byla zjištěna určitá plánovitost a koordinovanost při provedení předmětného činu (tj. fingování dopravní nehody za účelem podvodného vylákání pojistného plnění) a že právě tyto okolnosti vedly k úspěšnému dokonání činu, tj. získání nezanedbatelné pojistné částky na úkor pojišťovny a způsobení škody na cizím majetku. Nelze přehlédnout zjištění soudů ohledně konkrétního podílu účasti obviněného na posuzovaném činu, když to byl právě obviněný J. K., který vozidlo za účelem fingování dopravní nehody zapůjčil a poté s vozidlem Renault Safrane opakovaně narazil do stojícího vozidla BMW. Proto jen ta okolnost, že v tomto případě obviněný J. K. neměl ze spáchání činu sám žádný prospěch je z hlediska závěru soudu, že čin spáchal jako člen organizované skupiny, irelevantní. Nejvyšší soud tak neshledal důvod k jakémukoli zásahu do dovoláním napadeného rozhodnutí. Jelikož Nejvyšší soud z důvodů výše stručně uvedených (§265i odst. 2 tr. ř.) shledal, že podané dovolání je zjevně neopodstatněné, rozhodl v souladu s ustanovením §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.). V Brně dne 31. ledna 2011 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:265b/1g
Datum rozhodnutí:01/31/2011
Spisová značka:11 Tdo 1422/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1422.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Dotčené předpisy:§250a odst. 4 písm. a) tr. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25