ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2602.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 2602/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné GTS Czech s.r.o. , se sídlem v Praze 3, Žižkov, Přemyslovská 2845/43, identifikační číslo osoby 284 92 170, proti povinné NORBIPRESS s.r.o. , se sídlem v Senohrabech, Nad Žlábky 360, identifikační číslo osoby 480 38 423, zastoupené Mgr. Norbertem Ostrčilem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Kolkovně 920/5, pro 263.188,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 39 Nc 1552/2007, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. října 2008, č. j. 62 Co 210/2008 - 37, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2008, č. j. 62 Co 210/2008 - 37,
a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. 11. 2007, č. j. 39 Nc 1552/2007 - 4,
se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 9. 10. 2008, č. j. 62 Co 210/2008 - 37, potvrdil usnesení ze dne 12. 11. 2007, č. j. 39 Nc 1552/2007 - 4, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 nařídil exekuci na majetek povinné podle „vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 6. 2007, č.j. 027829/2007-631/Šťa/G III.vyř.“, k vymožení pohledávky oprávněné v částce 263.188,60 Kč s úroky z prodlení ve výroku tohoto usnesení specifikovanými, pro náklady předcházejícího řízení v částce 10.528,- Kč, pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Michal Rudý, Exekutorský úřad Praha 8. Odvolací soud měl všechny předpoklady pro nařízení exekuce podle citovaného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu za splněné. K námitce povinné, že nárok, o němž Český telekomunikační úřad rozhodl, nespadá do jeho pravomoci, s odkazem na rozhodnutí „Nejvyššího správního soudu“ ze dne 15. 3. 2004, č. j. Konf 124/2003 - 5, konstatoval, že součástí poskytování telekomunikačních služeb podle §64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. je nepochybně i zřízení nebo ukončení poskytování takové služby. Uzavřel, že v daném případě vznikl nárok oprávněné „v důsledku porušení smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, jejíž nedílnou součástí jsou i Všeobecné podmínky“, a že se tedy „zcela nepochybně jedná o nárok, který lze podřadit pod §64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.“. Dále uvedl, že napadá-li povinná exekuční titul z hlediska jeho věcné správnosti, měla v prvé řadě využít možnost řádného opravného prostředku (rozkladu) ve správním řízení, popř. měla dát v jeho rámci podnět, či učinit návrh na rozhodnutí sporu o pravomoc podle §3 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a podává je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to zda „rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu o povinnosti uhradit smluvní pokutu (či deinstalační poplatek) v souvislosti s odstoupením oprávněné od smlouvy, představující ušlé platby za období mezi ukončením smluvního vztahu a uplynutím stanovené minimální doby užívání služby, vydané dle zákona č. 127/2005 Sb., je způsobilé být exekučním titulem“. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu a zvláštního senátu opětovně namítá, že nárok uplatněný oprávněnou je nárokem na zaplacení smluvní pokuty spojený s odstoupením od smlouvy a že se jedná o nárok, který nespadá do rozhodovací pravomoci Českého telekomunikačního úřadu. Domnívá se, že žádným výkladem nelze dospět k závěru, že by Český telekomunikační úřad byl oprávněn rozhodovat ohledně nároků, jejichž oprávněnost by musel posuzovat na základě jiných právních předpisů než zákona o elektronických komunikacích, jak je tomu v oprávněnou vymáhané pohledávce, jejíž „oprávněnost by se musela řídit výhradně obchodním zákoníkem“. Nárok oprávněné na zaplacení smluvní pokuty přitom považuje za neoprávněný a v rozporu s dobrými mravy, neboť je vázán na výkon práva odstoupit od smlouvy a nikoliv na porušení právní povinnosti, jak předpokládá §544 obč. zák. Navrhla, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vzhledem k tomu, že oprávněná - společnost GTS NOVERA a.s., identifikační číslo osoby 610 58 904, ztratila za dovolacího řízení (dnem 1. 7. 2009) způsobilost být účastníkem řízení a protože povaha projednávané věci umožňuje, aby v řízení bylo pokračováno, dovolací soud usnesením ze dne 23. srpna 2011, č. j. 20 Cdo 2602/2001 - 63, ve smyslu §243c odst. 1, §107 odst. 1 a §107 odst. 3 o. s. ř. rozhodl, že v řízení bude na místě oprávněné GTS NOVERA a.s., identifikační číslo osoby 610 58 904, pokračováno s nástupnickou společností GTS Czech s.r.o. (původně GTS Novera s.r.o.), identifikační číslo osoby 284 92 170, která jako právní nástupce vstoupila do jejích práv a povinností.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., daný tím, že odvolací soud při posouzení otázky určení pravomoci správního orgánu - Českého telekomunikačního úřadu - podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), rozhodl v rozporu s usnesením zvláštního senátu, zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 9. září 2008, č. j. Konf 27/2008 - 7; dovolání je proto přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb. a je i důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
V posuzované věci je exekučním titulem rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 14. 6. 2007, č. j. 027829/2007-631/Šťa/G III.vyř., jímž odpůrci (povinné) byla uložena povinnost zaplatit navrhovateli (právnímu předchůdci oprávněné) podle §64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích „dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací Novera Internet“ v celkové výši 263.188,60 Kč s úroky z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozhodnutí a uhradit mu náklady ve výši 10.528,- Kč, to vše do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na označený účet navrhovatele. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se bez bližšího upřesnění uvádí, že navrhovatel z důvodu neposkytnutí potřebné součinnosti při zřizování služby Novera Internet odpůrcem odstoupil dne 22. 1. 2007 od „specifikace služby“ a že se odpůrce tím, že nezaplatil úhrady za poskytnutou službu elektronických komunikací, dopustil porušení §64 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb.
Podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), Český telekomunikační úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku.
Podle §64 odst. 1 citovaného zákona účastník, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.
Podle §2 písm. n) citovaného zákona se pro účely tohoto zákona rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací.
K otázce, ve kterých případech je Český telekomunikační úřad podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, příslušný vydat rozhodnutí o zaplacení smluvní pokuty, se poprvé autoritativně vyslovil zvláštní senát, zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, v usnesení ze dne 9. září 2008, č. j. Konf 27/2008 - 7, takto: „O smluvní pokutě za porušení či nesplnění povinnosti vyplývající ze smlouvy uzavřené mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, popřípadě uživatelem (§129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích), rozhoduje ten orgán, který je podle zákona příslušný k rozhodování sporů o porušení povinnosti, na jejímž základě vznikl nárok na smluvní pokutu. Pokud se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve které si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Český telekomunikační úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí. Bude-li však porušena povinnost jiná, a o nárocích z tohoto porušení bude rozhodovat soud, přísluší soudu rozhodovat i o smluvní pokutě vztahující se k takovému porušení povinnosti“.
Tohoto stanoviska se zvláštní senát přidržel i v dalších svých rozhodnutích. V usnesení ze dne 14. září 2009, č. j. Konf 38/2009 - 12, konstatoval v dané souvislosti následující: „Při posuzování pravomoci k rozhodování sporů na úseku elektronických komunikací, jejichž předmětem je právě nárok na smluvní pokutu, je nutné se zabývat povinností, která byla porušena. Vztah mezi porušenou povinností a nárokem na smluvní pokutu je totiž vztahem mezi příčinou a následkem; nelze je posuzovat odděleně. Porušení povinnosti je základní podmínkou pro stanovení, zda existuje nárok na smluvní pokutu. Pokud se jedná o porušení povinnosti vyplývající ze smlouvy mezi osobou vykonávající komunikační činnost a účastníkem, ve kterém si tyto subjekty dohodly smluvní pokutu pro případ, že účastník neuhradí cenu za poskytnutou službu, pak je k rozhodování o smluvní pokutě příslušný Úřad. Neuhrazení ceny za poskytnuté služby je porušením zákona o elektronických komunikacích a nárok na smluvní pokutu s tímto porušením přímo souvisí“.
Uvedený právní názor byl pak potvrzen v celé sérii dalších rozhodnutí zvláštního senátu (viz kupř. Konf 74/2009-11 ze dne 8. října 2009, Konf 54/2009-13 ze dne 12. října 2009, Konf 44/2009-12 ze dne 19. října 2009, Konf 62/2009-12 ze dne 19. října 2009, Konf 36/2009-13 ze dne 19. října 2009, Konf 63/2009-13 ze dne 22. října 2009, Konf 87/2009-12 ze dne 22. října 2009, Konf 81/2009-12 ze dne 22. října 2009, Konf 98/2009-13 ze dne 22. října 2009, Konf 45/2009-14 ze dne 23. října 2009, Konf 51/2009-13 ze dne 23. října 2009, Konf 40/2009-14 ze dne 27. října 2009, Konf 46/2009-13 ze dne 27. října 2009, Konf 52/2009-13 ze dne 27. října 2009, Konf 58/2009-13 ze dne 27. října 2009, Konf 76/2009-12 ze dne 27. října 2009, Konf 70/2009-12 ze dne 27. října 2009, Konf 88/2009-12 ze dne 27. října 2009, Konf 97/2009-13 ze dne 27. října 2009, Konf 66/2009-17 ze dne 29. října 2009, Konf 49/2009-14 ze dne 29. října 2009, Konf 35/2009-13 ze dne 29. října 2009, Konf 95/2009-12 ze dne 29. října 2009, Konf 79/2009-12 ze dne 3. listopadu 2009, Konf 72/2009-18 ze dne 5. listopadu 2009, Konf 37/2009-14 ze dne 5. listopadu 2009, Konf 53/2009-13 ze dne 13. listopadu 2009, Konf 77/2009-12 ze dne 13. listopadu 2009, Konf 71/2009-12 ze dne 16. listopadu 2009, Konf 86/2009-8 ze dne 16. listopadu 2009, Konf 92/2009-12 ze dne 16. listopadu 2009, Konf 104/2009-12 ze dne 16. listopadu 2009, Konf 39/2009 17 ze dne 23. listopadu 2009, Konf 75/2009-15 ze dne 25. listopadu 2009, Konf 47/2009-14 ze dne 15. prosince 2009, Konf 32/2009-16 ze dne 31. prosince 2009, Konf 111/2009-14 ze dne 31. prosince 2009, Konf 90/2009-18 ze dne 11. ledna 2010, Konf 112/2009-11 ze dne 11. ledna 2010, Konf 105/2009-12 ze dne 29. ledna 2010, Konf 113/2009-12 ze dne 29. ledna 2010, Konf 96/2009-21 ze dne 24. února 2010, Konf 120/2009-17 ze dne 3. března 2010, Konf 8/2010-10 ze dne 16. března 2010, Konf 3/2010-11 ze dne 16. března 2010 a další).
Jak uvedl Ústavní soud v nálezu ze dne 23. listopadu 2010, sp. zn. IV. ÚS 1743/10, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky T Mobile Czech Republic, a.s., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. dubna 2010, sp. zn. 9 Co 251/2010 (kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. července 2008, č. j. 91 Nc 11465/2008 - 3, jímž nařídil exekuci na majetek povinného, rozhodl o pověření soudního exekutora a dále zamítl návrh v části týkající se úhrady smluvní povinnosti za nesplnění povinnosti uhradit cenu služeb v oblasti elektronických komunikací, a to s odůvodněním, dle něhož k rozhodnutí o smluvní pokutě není příslušný správní orgán - Český telekomunikační úřad, nýbrž soud), „účelem zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, je vytvoření institucionálního mechanismu - zvláštního senátu - zajišťujícího rozhodování ve sporech o pravomoc nebo věcnou příslušnost mezi justicí a veřejnou správou, resp. územní, zájmovou a profesní samosprávou, příp. mezi civilními a správními soudy. Dle ustanovení §5 odst. 5 daného zákona pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je závazné nejen pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž tento spor vznikl, nýbrž i pro všechny orgány moci výkonné, orgány územního samosprávného celku, jakož i fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, a soudy. Jinými slovy, rozhodnutí zvláštního senátu má právní účinky inter partes i erga omnes. Zavazuje nejen strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž tento spor vznikl, nýbrž i precedenčně dopadá na všechny obdobné případy. Právní účinky rozhodnutí zvláštního senátu jsou koncipovány obdobně, jak je tomu i u Ústavního soudu v řízení ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy dle §120 až §125 zákona č. 182/1993 Sb. Závěr, dle něhož by rozhodnutí ve věcech kompetenčních sporů měla právní účinky toliko inter partes by vedl k absurdním důsledkům. Vedl by ke stavu, v němž by orgány rozhodující takové spory opakovaně judikovaly v obdobných případech identická stanoviska, vedl by ke stavu ohrožení právní jistoty při uplatňování pravomoci ze strany orgánů soudní moci a orgánů veřejné správy, vedl by k neúměrnému prodlužování soudního řízení, vedl by k chaosu a entropii“.
V projednávané věci odvolací soud opřel svůj závěr o tom, že Český telekomunikační úřad měl podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. pravomoc rozhodnout o nároku oprávněné, pouze o argument, že v daném případě „vznikl nárok oprávněné v důsledku porušení smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb, jejíž nedílnou součástí jsou i Všeobecné podmínky“. V rozporu s výše citovanými názory zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, však stranou pozornosti odvolacího soudu zůstalo posouzení, jakou povinnost, na jejímž základě měl oprávněné, resp. její právní předchůdkyni, vzniknout nárok na smluvní pokutu, povinná porušila. Právní posouzení otázky, zda Český telekomunikační úřad měl podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb. pravomoc rozhodnout o nároku oprávněné, je tak neúplné a tudíž nesprávné. Poukaz odvolacího soudu na usnesení zvláštního senátu ze dne 15. 3. 2004, č. j. Konf 124/2003 - 5, je nepřípadný [zvláštní senát v něm s odkazem na ustanovení §95 bod 8 písm. d) zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, dospěl k závěru, že příslušný vydat rozhodnutí o finančním plnění plynoucím z povinnosti dodávat signál kabelové televize je správní orgán].
Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), případně jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. V tomto směru dospěl k závěru, že řízení je postiženo vadou podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., neboť v důsledku neúplného a tudíž nesprávného právního posouzení pravomoci Českého telekomunikačního úřadu podle §129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., zůstalo zjištění skutkového stavu neúplné. Jiné (výše uvedené) vady řízení v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska dovolacích důvodů podle §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. správné. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta druhá o. s. ř.), aniž se pro předčasnost zabýval dalšími námitkami uplatněnými v dovolání.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí rozhodne soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodnuto ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu