Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.09.2011, sp. zn. 21 Cdo 1590/2010 [ rozsudek / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1590.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1590.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 1590/2010 ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce Ing. P. T. , zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ocelářská č. 799, proti žalované České republice - Ministerstvu průmyslu a obchodu v Praze 1, Na Františku č. 32, IČO 47609109, zastoupené JUDr. Josefem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Panská č. 6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 106/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. září 2009 č.j. 22 Co 207/2009-58, takto: Rozsudek městského soudu se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 19.12.2007 žalovaná sdělila žalobci, že s ním "ve smyslu ustanovení §52 písm.c) zákoníku práce rozvazuje pracovní poměr výpovědí". Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že "v souvislosti s Opatřením ministra průmyslu a obchodu č. 45/2007 o organizačních a personálních změnách v aparátu ministerstva" bylo s účinností ke dni 30.9.2007 zrušeno "pověření" žalobce "k vedení oddělení rizik, kontroly a nesrovnalostí v sekci strukturálních fondů" a že mu ve smyslu ustanovení §73 odst.6 zákoníku práce navrhla další pracovní zařazení "na funkci referenta státní správy v oddělení autorizace plateb v sekci strukturálních fondů", které odpovídá žalobcově kvalifikaci a zdravotnímu stavu. Protože žalobce nabídku na další pracovní zařazení odmítl, je tím "dán výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm.c) zákoníku práce". Žalobce se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 28.4.2008 domáhal určení, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 7.6.2004 "na pozici referent státní správy", a to nejprve v "odboru strukturálních fondů, oddělení č. 08420,", posléze (od 15.6.2005) v "odboru strukturálních fondů, oddělení č. 09330," a nakonec (od 6.4.2007) v "odboru koordinace strukturálních fondů, oddělení č. 08130", přičemž v době od 6.4. do 30.9.2007 byl" navíc" pověřen vedením oddělení č. 08130 - oddělení řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí. Od "léta roku 2007" žalobce "začal čelit šikanoznímu jednání ze strany některých vedoucích pracovníků žalované", ode dne 9.8.2007 mu byl odebrán osobní příplatek a po zrušení pověření k vedení oddělení č. 08130 - oddělení řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí byl "nátlakem nucen k přechodu do "oddělení autorizace plateb", což odmítl. Výpověď z pracovního poměru ze dne 19.12.2007, která mu byla téhož dne doručena, žalobce pokládá za neplatný právní úkon, neboť má za to, že není možné aplikovat ustanovení §73 zákoníku práce, když jeho pracovní poměr k žalované nebyl založen jmenováním, ale pracovní smlouvou, do funkce vedoucího oddělení č. 08130 nebyl jmenován, ale "toliko pověřen jeho vedením", a po zrušení pověření mu nebylo nabídnuto "žádné z odpovídajících vedoucích míst". Žalovaná uvedla, že žalobce "byl jmenován na místo vedoucího zaměstnance pověřením ministra průmyslu a obchodu ze dne 30.3.2007" a že "rozhodnutím ministra průmyslu a obchodu ze dne 30.9.2007 byl z této pracovní pozice odvolán". Protože žalobce odmítl nabídku na další pracovní zařazení v oddělení autorizace plateb, ačkoliv tato pracovní pozice odpovídala jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci, byl tím ve smyslu ustanovení §73 odst.6 zákoníku práce dán výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm.c) zákoníku práce. Žalovaná má za to, že výpověď z pracovního poměru ze dne 19.12.2007 je platná. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 20.1.2009 č.j. 27 C 106/2008-40 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11.353,- Kč k rukám advokáta Mgr. Jana Válka. Z provedených důkazů mimo jiné zjistil, že podle organizačního řádu žalované jsou vedoucími zaměstnanci rovněž vedoucí oddělení, které jmenuje a odvolává ministr, a že "v průběhu celého kalendářního roku 2007 tehdejší ministr průmyslu a obchodu Ing. M. Ř. rozlišoval jmenování zaměstnanců žalované do vedoucích funkcí a jejich odvolávání z těchto funkcí od pověřování zaměstnanců žalované výkonem vedoucí funkce a rušení tohoto pověření, přičemž z funkce byli odvoláváni pouze ti zaměstnanci, kteří do vedoucí funkce byli před tím jmenováni", a "zaměstnancům, kteří výkonem funkce byli pouze pověřeni, bylo toto pověření ministrem rušeno"; žalobce nebyl do funkce vedoucího oddělení jmenován, dnem 6.4.2007 byl ministrem průmyslu a obchodu "pověřen" vedením oddělení č. 08130 - oddělení řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí a dnem 30.9.2007 bylo ministrem průmyslu a obchodu uvedené pověření žalobce zrušeno. Vzhledem k tomu, že výpovědí založené na ustanovení §73 odst.6 větě třetí zákoníku práce lze rozvázat pracovní poměr jen se zaměstnanci, kteří byli do vedoucí funkce platně jmenováni a kteří se po odvolání nebo vzdání se funkce nedohodnou se zaměstnavatelem na pokračování pracovního poměru v pracovní pozici odpovídající jejich zdravotnímu stavu a kvalifikaci, není výpověď z pracovního poměru, kterou žalovaná dala žalobci dopisem ze dne 19.12.2007, platným právním úkonem. Ministr průmyslu a obchodu totiž "zcela vědomě a úmyslně žalobce pouze pověřil vedením oddělení" a - protože rozlišoval mezi "jmenováním" a "pověřením" - neměl tedy vůli žalobce jmenovat do funkce vedoucího oddělení; nebyl-li žalobce do funkce vedoucího oddělení jmenován, nemohl být z ní odvolán a žalovaná nemohla se žalobcem platně rozvázat pracovní poměr výpovědí podle ustanovení §73 odst.6 a §52 písm.c) zákoníku práce. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3.9.2009 č.j. 22 Co 207/2009-58 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 9.996,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 9.639,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Josefa Pavelky. Odvolací soud nejprve dovodil, že "zákoník práce nezná pověření ve smyslu nikoli jmenování" a že žalobce na základě pověření uděleného ministrem průmyslu a obchodu "zastával pozici, na kterou dopadá kogentní ustanovení zákoníku práce o jmenování do funkce, tuto práci vykonával a pobíral za plnění těchto pracovních povinností příplatek za vedení", aniž by bylo významné, že "tehdejší ministr prováděl jmenování do vedoucích funkcí dvěma různými opatřeními". Námitku žalobce, že po pověření vedením oddělení č. 08130 nedostal "novou pracovní náplň, jíž by byl oprávněn k řízení dalších pracovníků, jimž by přiděloval úkoly a která by s sebou nesla též jeho odpovědnost za oddělení č. 08130", odvolací soud odmítl s odůvodněním, že povinnosti vedoucích zaměstnanců jsou popsány v ustanovení §302 zákoníku práce a že žalobce uvedené pracoviště znal, neboť na něm působil od roku 2004. Vzhledem k tomu, že žalobce byl odvolán z funkce, do níž byl dne 30.3.2007 jmenován, a že "nepřijal jemu nabízené místo", je výpověď z pracovního poměru ze dne 19.12.2007 platným právním úkonem. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá v první řadě, že u žalované nebyl jmenován na pracovní místo, z něhož by mohl být ve smyslu ustanovení §73 odst.1 zákoníku práce odvolán, a že proto s ním nemohl být rozvázán pracovní poměr výpovědí danou postupem podle ustanovení §73 odst.6 zákoníku práce. Odvolací soud podle jeho názoru náležitě nezohlednil to, že pověření výkonem funkce představovalo "jakési zkušební a dočasné zařazení zaměstnance a teprve po jeho osvědčení se následoval projev vůle žalované, který představoval právoplatné jmenování do vedoucí funkce", a ani z judikatury soudů "nelze dovodit, že jako jmenování lze chápat pověření v situaci, kdy zaměstnavatel používá současně akty označené jako jmenování a akty označené jako pověření a při tom mezi nimi zjevně rozlišuje z hlediska jejich významu a obsahu". Žalobce proto pokládal své "pověření k výkonu funkce vedoucího" jako "zkušební pověření výkonem určité činnosti, přičemž předpokládal, že do této funkce může v případě rozhodnutí ministra být jmenován pouze za podmínky, že se osvědčí a v návaznosti na zrušení předchozího pověření", a pověření ze dne 30.3.2007 proto nemůže představovat jmenování do vedoucí pracovní pozice ve smyslu ustanovení §33 zákoníku práce. Odvolací soud se podle žalobce náležitě nezabýval též tím, zda žalovaná splnila vůči žalobci svou nabídkovou povinnost v souladu s ustanovením §73 odst.6 zákoníku práce a zda její postup při výpovědi z pracovního poměru nebyl v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení §14 odst.1 zákoníku práce. Žalovaná totiž mohla nabídnout žalobci "práci, která se svou náplní blížila, resp. odpovídala dosavadní kvalifikaci žalobce v rámci odboru koordinace strukturálních fondů, kde žalobce působil", avšak mu navrhla takovou pracovní pozici, ohledně níž mohla "předpokládat, že ji žalobce v této situaci s velkou pravděpodobností nepřijme". Žalobce v době po zrušení pověření vedením oddělení č. 08130 až do podání výpovědi "vykonával pracovní pozici jako před pověřením vedením tohoto oddělení" a je "zjevné, že žalovaná postupovala účelově, když v prosinci 2007 hledala jakýkoli důvod, jak se žalobce zbavit, a šikanozně využila v té době téměř tři měsíce staré zrušení pověření". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné, popřípadě je zamítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Zdůraznila, že, kdyby pověření ze dne 30.3.2007 nebylo "právně posouzeno jako jmenování" podle ustanovení §33 odst.3 zákoníku práce, šlo by o "nicotný právní akt", což by bylo v rozporu "s projevenou vůlí obou stran" a "především slušného chování obou stran po tomto pověření". Žalobce "velmi dobře věděl", že se "jednalo o jmenování", v "době, kdy projevil vůli, se jmenováním takto nazvaným souhlasil" a k rozvázání pracovního poměru došlo v souladu se zákonem. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., a že jde o rozsudek, proti kterému je ve věci samé dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek v napadeném rozsahu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř. bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. Z hlediska skutkového stavu věci bylo v projednávané věci mimo jiné zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů žalobce nezpochybňuje), že žalobce, který nastoupil do pracovního poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 7.6.2004 jako referent státní správy, byl dopisem ministra průmyslu a obchodu Ing. M. Ř. ze dne 30.3.2007 pověřen dnem 6.4.2007 vedením oddělení č. 08130 - řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí. Dopisem ze dne 27.9.2007 ministr průmyslu a obchodu Ing. M. Ř. sdělil žalobci, že dnem 30.9.2007 "ruší" jeho pověření k vedení oddělení č. 08130 - řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí a že jeho další pracovní zařazení s ním bude "projednáno v souladu se zákoníkem práce a pracovním řádem ministerstva". Dopisem ze dne 6.11.2007 ředitel personálního odboru žalované PhDr. R. M. sdělil žalobci, že již dne 23.10.2007 mu bylo nabídnuto pracovní místo referenta státní správy v oddělení autorizace plateb v rámci sekce strukturálních fondů, které odpovídá jeho kvalifikaci a zdravotnímu stavu, že tato nabídka "trvá", žalobce však tuto nabídku odmítl. Dopisem ze dne 19.12.2007 žalovaná dala žalobci výpověď s tím, že ve smyslu ustanovení §73 odst.6 zákoníku práce je u žalobce "dán výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm.c) zákoníku práce". Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat v otázce pověření žalobce k vedení oddělení č. 08130 - řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákona č. 585/2006 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.7.2007, a v otázce platnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne 19.12.2007 podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění zákonů č. 585/2006 Sb. a č. 181/2007 Sb., tedy podle zákoníku práce ve znění účinném do 31.12.2007 (v obou případech dále též jen "zák. práce"). Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem nebo jmenováním (srov. §33 odst.1 a 3 zák. práce). Jmenováním se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak, zakládá se pracovní poměr u zaměstnanců, kteří jsou uvedeni (taxativně vypočteni) v ustanovení §33 odst.3 zák. práce. Pracovní poměr nemůže vzniknout proti vůli zaměstnance; proto i v případech, v nichž se pracovní poměr zakládá jmenováním, může být fyzická osoba na pracovní místo jmenována jen se svým souhlasem (srov. ustanovení §13 odst. 1 zák. práce a v něm vyjádřenou smluvní zásadu vzniku pracovněprávních vztahů). Na pracovní místo může být jmenována nejen fyzická osoba, která u zaměstnavatele dosud nebyla zaměstnána; zákon nevylučuje (nezakazuje) jmenovat do funkce též fyzickou osobu, která u zaměstnavatele již pracuje (například v pracovním poměru vzniklém pracovní smlouvou, popřípadě jmenováním na jiné pracovní místo). V posléze uvedeném případě dochází jmenováním na pracovní místo ke změně v obsahu pracovního poměru (srov. §40 odst.1 zák. práce); vždy se mění druh vykonávané práce, a, má-li zaměstnanec vykonávat pracovní místo, na něž byl jmenován, jinde, než kde dosud pracoval, dochází ke změně též v místě výkonu práce. Právní postavení zaměstnance, který byl na pracovní místo jmenován v době, kdy již u zaměstnavatele pracoval, se po provedeném jmenování v dalším neliší od postavení těch, jejichž pracovní poměr u zaměstnavatele jmenováním teprve vzniká. Ustanovení §33 odst.3 zák. práce má nepochybně kogentní povahu (§2 odst.1 věta první zák. práce); jmenováním se proto zakládá (nebo mění již vzniklý) pracovní poměr pouze v případech stanovených zvláštním právním předpisem nebo, nestanoví-li zvláštní právní předpis okruh pracovních míst obsazovaných jmenováním jinak, v případech vypočtených v ustanovení §33 odst.3 zák. práce. U pracovních míst, ohledně kterých zákoník práce stanoví, že se obsazují jmenováním, nelze založit (změnit již vzniklý) pracovní poměr pracovní smlouvou, a jmenováním nelze založit (změnit již vzniklý) pracovní poměr na jiná pracovní místa, než která jsou uvedena v ustanovení §33 odst.3 zák. práce, nestanoví-li zvláštní právní předpis výčet těchto pracovních míst jinak. O jmenování na pracovní místo jde podle ustálené judikatury soudů nejen tehdy, jestliže zaměstnavatel svůj projev vůle tak výslovně označí; za jmenování na pracovní místo se pokládá rovněž takový projev vůle zaměstnavatele, kterým zaměstnance (s jeho souhlasem) "pověřuje" výkonem určitého pracovního místa (ať dočasně či trvale), jestliže je nepochybné, že nejde jen o zastupování jiného vedoucího zaměstnance (např. v době jeho nepřítomnosti), které vyplývá z vnitřních předpisů zaměstnavatele a které zaměstnavatel "pověřením" jen potvrzuje (srov. též právní názor již dříve vyjádřený například v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23.4.1998 sp. zn. 2 Cdon 382/97, uveřejněném pod č. 174 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998, který je použitelný též na současnou právní úpravu). Oproti právní úpravě účinné do 31.12.2006 umožňuje zákoník práce účinný ode dne 1.1.2007 založit (změnit již vzniklý) pracovní poměr jmenováním jen u velmi omezeného okruhu zaměstnanců. V případě, že je zaměstnavatelem Česká republika a že zaměstnance zaměstnává organizační složka státu, se zakládá (mění již vzniklý) pracovní poměr jmenováním (podle právní úpravy účinné od 1.1. do 31.12.2007), nestanoví-li zvláštní právní předpis okruh pracovních míst obsazovaných jmenováním jinak, pouze u vedoucích organizačních složek státu a u vedoucích organizačních jednotek organizačních složek státu, v obou případech ovšem jen tehdy, jde-li o organizační složky státu a o takové organizační jednotky organizačních složek státu, které jsou - jak vyplývá též z užití poznámky pod čarou č. 7 v ustanovení §33 odst.3 zák. práce - označeny v ustanoveních §3 a §51 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Z pracovního místa, které se obsazuje jmenováním podle zvláštních právních předpisů nebo podle ustanovení §33 odst.3 zák. práce, může ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu, popřípadě vedoucí organizační složky státu, zaměstnance odvolat a zaměstnanec se může tohoto místa vzdát (§73 odst.1 zák. práce); výkon práce na tomto pracovním místě končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se místa uveden den pozdější (§73 odst. 5 zákoníku práce). Byl-li z pracovního místa, které se obsazuje jmenováním, odvolán zaměstnanec, jenž byl již u stejného zaměstnavatele v pracovním poměru ještě před jmenováním na pracovní místo, nebo vzdal-li se takový zaměstnanec svého místa, původní pracovněprávní vztah (včetně předchozího ujednání o druhu práce nebo o místu výkonu práce) se neobnovuje. V projednávané věci ministr průmyslu a obchodu Ing. M. Ř. dopisem ze dne 30.3.2007 pověřil žalobce dnem 6.4.2007 vedením oddělení č. 08130 - řízení rizik, kontroly a nesrovnalostí. Ministerstvo průmyslu a obchodu je - stejně jako další instituce, vypočtené v ustanovení §3 zákona č. 219/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů - organizační složkou státu. O tom, zda se pracovní místo vedoucího oddělení na Ministerstvu průmyslu a obchodu obsazuje na základě pracovní smlouvy nebo jmenování, se zvláštní (z pohledu ustanovení §33 odst.3 zák.) právní předpisy nevyjadřují; stanoví-li se - jak zjistil soud prvního stupně – v organizačním řádu Ministerstva průmyslu a obchodu, že vedoucí oddělení a další vedoucí zaměstnance "jmenuje a odvolává ministr", nemá to v posuzovaném případě žádný právní význam, neboť organizační řád není právní předpis. Protože zvláštní právní předpis nestanoví jinak, obsazují se na Ministerstvu průmyslu a obchodu jmenováním pouze pracovní místa, která jsou uvedena v ustanovení §33 odst.3 zák. práce; pracovní místo vedoucího oddělení v tomto výčtu - jak vyplývá z výše uvedeného - není obsaženo, a proto může být obsazeno jen (jak vyplývá z ustanovení §33 odst.1 zák. práce) na základě pracovní smlouvy (změny pracovní smlouvy). Z uvedeného vyplývá, že není správný právní závěr odvolacího soudu o tom, že by žalobce zastával u žalované ode dne 6.4.2007 pracovní místo obsazované jmenováním, z něhož by mohl být podle ustanovení §73 odst.1 zák. práce odvolán, a že by tedy u něho mohl být ve smyslu ustanovení §73 odst.6 zák. práce dán výpovědní důvod podle ustanovení §52 písm.c) zák. práce. Rozsudek odvolacího soudu - i když mu nelze upřít opodstatnění v závěrech o tom, jakou má právní povahu "pověření vedením oddělení" - tedy spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a proto ho Nejvyšší soud České republiky podle ustanovení §243b odst.2 části věty za středníkem zrušil a věc podle ustanovení §243b odst.3 věty první o.s.ř. vrátil odvolacímu soudu (Městskému soudu v Praze) k dalšímu řízení. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§226 odst. 1 a §243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 27. září 2011 JUDr. Ljubomír Drápal, v. r. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/27/2011
Spisová značka:21 Cdo 1590/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.1590.2010.1
Typ rozhodnutí:ROZSUDEK
Heslo:Výpověď z pracovního poměru
Dotčené předpisy:§33 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007
§33 odst. 3 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.07.2007
§73 odst. 1 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007
§73 odst. 6 předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007
§52 písm. c) předpisu č. 262/2006Sb. ve znění do 31.12.2007
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25