ECLI:CZ:NS:2011:21.CDO.180.2010.1
sp. zn. 21 Cdo 180/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D. a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce P. K. , zastoupeného JUDr. Davidem Černým, advokátem se sídlem v Praze 8, U Nádrže č. 625/6, proti žalovaným 1) Ing. T. K. , jako správci konkursní podstaty úpadce Bytové družstvo Kavčí skála Říčany se sídlem v Říčanech, Pujmanové č. 1775, IČO 00472719, zastoupenému JUDr. Martinem Vlčkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Anglická č. 4, 2) T. H. , zastoupenému JUDr. Martinem Piškulou, advokátem se sídlem v Praze 5, Neumannova č. 1476/5, a 3) NAXOS a.s. se sídlem v Praze 5, Holečkova č. 103/31, IČO 26445867, zastoupenému JUDr. Pavlem Švábem, advokátem se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, o neplatnost veřejné dobrovolné dražby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 86/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2009 č.j. 13 Co 606/2008-98, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému 1) 5.760,- Kč k rukám JUDr. Martina Vlčka, CSc., advokáta se sídlem v Praze 2, Anglická č. 4, a žalovanému 3) 5.760,- Kč k rukám JUDr. Pavla Švába, advokáta se sídlem v Praze 2, Slezská č. 13, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 24.7.2007 domáhal, aby bylo určeno, že je neplatná veřejná dobrovolná dražba konaná dne 11.7.2007 s předmětem dražby označeném jako "bytová jednotka č. 1472/5 byt. domu čp. 1472, Říčany, LV č. 4365 na pozemku parc. č. st. 2172, pozemku parc. č. st. 2173, pozemku parc. č. 2174 a pozemku parc č. 2175" se spoluvlastnickým podílem o velikosti 600/41020 ke společným částem "byt. domu čp. 1472, Říčany, LV č. 4365 na pozemku parc. č. st. 2172, pozemku parc. č. st. 2173, pozemku parc. č. 2174 a pozemku parc č. 2175, k pozemku parc. č. st. 2172 o výměře 267 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 2173 o výměře 271 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 2174 o výměře 262 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, a pozemku parc č. 2175 o výměře 261 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří", kdy navrhovatelem této dražby byl žalovaný 1), dražebníkem žalovaný 3) a vydražitelem žalovaný 2). Žalobu odůvodnil zejména tím, že byl účastníkem dražby, v níž byl předmět dražby v jeho vlastnictví, jenž byl žalovaným 1) [coby správcem konkursní podstaty úpadce Bytového družstva Kavčí skála Říčany] sepsán do konkursní podstaty. Protože úpadce je bytovým družstvem a předmět dražby byl žalobci bezúplatně převeden coby nájemci - členu družstva, mělo být po prohlášení konkursu na majetek úpadce vycházeno z toho, že nakládání s předmětem dražby je omezeno právem žalobce (coby nájemce) na přednostní nabytí vlastnictví a že proto na konání dražby dopadalo ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, podle kterého lze dražit, pouze vysloví-li každá z oprávněných osob s provedením dražby svůj souhlas formou písemného prohlášení opatřeného jejím úředně ověřeným podpisem a předloženého dražebníkovi nejpozději před podpisem dražební vyhlášky. Žalobce sice byl vlastníkem předmětu dražby již před jejím konáním, ale s použitím "analogie a argumentu od většího k menšímu" nutno dovodit, že, byl-li by v případě, že by žalobce byl stále (ještě) nájemcem předmětu dražby, žalovaný 1) povinen (podle ustanovení §27 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů a podle ustanovení §23 odst. 1 zákona o vlastnictví bytů) jej žalobci převést do vlastnictví za stejných podmínek, jako by tak byl povinen sám úpadce (kdyby nedošlo k prohlášení konkursu), a nebyl by tak oprávněn jej zpeněžit dražbou, tím spíše "tato povinnost platí v případě, že bytová jednotka byla zahrnuta do konkursní podstaty jako majetek třetí osoby"; právo žalobce jako vlastníka předmětu dražby "je silnější, než právo nájemce". Podle žalobce porušil žalovaný 1) při provedení dražby rovněž ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když žalobci jako vlastníku předmětu dražby sepsaného v konkursní podstatě úpadce neumožnil, "aby do konkursní podstaty vyplatil, složil cenu zapsané věci a umožnil tak její vyloučení (vyplacení) z konkursní podstaty". Dražební vyhláška byla podle názoru žalobce zveřejněna na úřední desce Městského úřadu Říčany neúplně, neboť zde "nebyla zveřejněna jedna z jejích obligatorních příloh - výpis z katastru nemovitostí LV č. 4365 pro k.ú. Říčany u Prahy a obec Říčany" (ohledně předmětu dražby), a v jejím písemném vyhotovení rovněž nebylo uvedeno datum jejího vydání. Žalobce dovozuje, že jsou dány důvody neplatnosti veřejné dobrovolné dražby ve smyslu ustanovení §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů z důvodů nesplnění podmínek uvedených v ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů (ve spojení s §30a zákona o vlastnictví bytů) a v ustanovení §20 odst. 2 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů.
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 23.9.2008 č.j. 7 C 86/2007-67 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení žalovanému 1) částku 12.138,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Vlčka, žalovanému 2) částku 10.200,- Kč k rukám advokátky JUDr. Olgy Löblové a žalovanému 3) částku 10.200,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Švába. Zjistil, že předmět dražby byl na žalobce převeden na základě smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru (uzavřené s úpadcem Bytovým družstvem Kavčí skála Říčany) ze dne 22.9.1998, a to "vkladem do KN" dne 1.10.1998. Dnem 2.10.1998 byl prohlášen konkurs na majetek úpadce a předmět dražby sepsán do konkursní podstaty. Žalobce se opakovaně (v řízeních vedených u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 29 Cm 254/2000 a sp. zn. 58 Cm 18/2005) domáhal vyloučení předmětu dražby z konkursní podstaty úpadce, obě řízení však byla pravomocně zastavena (v prvním případě pro nepodání návrhu na pokračování přerušeného řízení podle ustanovení §111 odst. 3 občanského soudního řádu a v druhém případě pro zpětvzetí žaloby žalobcem podle ustanovení §96 občanského soudního řádu). Předmět dražby byl na návrh správce konkursní podstaty dne 11.7.2007 zpeněžen v napadené veřejné dobrovolné dražbě; žalobce byl účastníkem této dražby, žalovaný 1) byl jejím navrhovatelem, žalovaný 3) dražebníkem a žalovaný 2) vydražitelem předmětu dražby. Soud dovodil, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě a že žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby o neplatnost veřejné dražby dobrovolné podle §24 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když byl jejím účastníkem a současně bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo do jeho práv, neboť byl (zároveň) vlastníkem předmětu dražby. Okolnost, že písemné vyhotovení dražební vyhlášky zveřejněné na úřední desce městského úřadu nebylo opatřeno datem vydání a nebyl k němu připojen jako příloha výpis z katastru nemovitostí, neplatnost dražby nezakládá, když "na webových adresách" byla dražební vyhláška zveřejněna "v plném rozsahu". Žalobce sám si byl vědom "těchto jiných zveřejnění", znal "úplné znění dražební vyhlášky" a "uvedený formální nedostatek mu tak nezpůsobil újmu na právech". Neuvedené datum vydání dražební vyhlášky v písemném vyhotovení zveřejněném na úřední desce městského úřadu rovněž "nahrazují ověřovací doložky nacházející se pod podpisy stran". Ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů na předmětnou veřejnou dražbu dobrovolnou nedopadalo, když žalobce byl vlastníkem předmětu dražby (a nikoliv jeho nájemcem) a jeho vlastníkem tak nebylo bytové družstvo. V daném řízení nelze přezkoumávat oprávněnost zahrnutí předmětu dražby do soupisu konkursní podstaty úpadce, když k tomu (výlučně) slouží řízení o vyloučení této věci ze soupisu podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů; takovou žalobu žalobce ostatně podal, řízení o ní však bylo zastaveno. Protože předmět dražby zůstal sepsán do konkursní podstaty úpadce a protože žalovaný 1) jako správce této konkursní podstaty byl oprávněn zpeněžit předmět dražby cestou veřejné dobrovolné dražby podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nepřicházelo v úvahu užití ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když nešlo o případ, kdy by předmět dražby zajišťoval pohledávky vůči úpadci.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24.6.2009 č.j. 13 Co 606/2008-98 potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalovanému 1) částku 11.424,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Vlčka, CSc., žalovanému 2) částku 9.600,- Kč k rukám advokáta JUDr. Martina Piškuly a žalovanému 3) částku 11.424,- Kč k rukám advokáta JUDr. Pavla Švába. Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně dospěl k závěru, že není dán důvod neplatnosti napadené veřejné dobrovolné dražby podle ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů za použití ustanovení §30a zákona o vlastnictví bytů a že na věc nedopadá ani ustanovení §27 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť žalobce v době konání dražby nebyl jako člen bytového družstva nájemcem předmětu dražby a tento nebyl ve vlastnictví bytového družstva. Žalobce (platně) nabyl vlastnictví k předmětu dražby dnem 1.10.1998, konkurs na majetek úpadce byl prohlášen s právními účinky dnem 2.10.1998. Sepsal-li žalovaný 1) jako správce konkursní podstaty úpadce předmět dražby do podstaty, měl žalobce obranu v podobě vylučovací (excindační) žaloby. Tato řízení žalobcem zahájená však skončila nikoliv věcným rozhodnutím, a proto byl žalovaný 1) povinen předmět dražby jakou součást konkursní podstaty zpeněžit, a to též prostřednictvím veřejné dražby dobrovolné.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítá, že ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů za použití ustanovení §30a zákona o vlastnictví bytů výrazně chrání práva nájemců jednotek - družstevníky, když bez ohledu na konkursní či insolvenční řízení jim "zaručuje právo na převod za podmínek, jako by žádný konkurs nebyl", a že by proto bylo "paradoxem, kdyby právní řád nechránil osoby, které již na sebe mají převedené vlastnictví k bytové jednotce a jejich právo je silnější". Tím spíše proto uvedená úprava musí platit i pro případ, že by bytová jednotka byla zahrnuta do konkursní podstaty jako "majetek třetí osoby z důvodu neúčinného úkonu". Správce konkursní podstaty sepsal předmět dražby do konkursní podstaty neoprávněně, a jde proto o "jasné bezdůvodné obohacení konkursní podstaty na úkor žalobce a pouze procesní pochybení žalobce navždy jej vylučuje z možnosti vyloučit byt z konkursní podstaty". Žalobce dále odmítl názor, že by se na daný případ nevztahovalo ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů, když správce konkursní podstaty "žalobci jako vlastníku věci, jež byla zapsána do konkursní podstaty jiného úpadce, neumožnil, aby do konkursní podstaty vyplatil - složil cenu zapsané věci a umožnil tak její vyloučení (vyplacení) z konkurzní podstaty". Soud také nesprávně dospěl k závěru, že neplatnost předmětné veřejné dobrovolné dražby "nepůsobí absence uvedení data vydání dražební vyhlášky na jejím písemném vyhotovení zveřejněném na úřední desce městského úřadu a nezveřejnění zde rovněž přílohy - výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětu dražby", když dražební vyhláška v tomto směru nebyla zveřejněna v souladu se zákonem. Žalobce přípustnost dovolání dovozuje z ustanovení §237 odst.1 písm.c) občanského soudního řádu a navrhuje, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný 1) navrhl zamítnutí dovolání žalobce. Žalobce se podle jeho názoru snaží, aby v řízení o neplatnost dražby "bylo rozhodováno ve skutečnosti o vyloučení věci z konkursní podstaty, kde již neuspěl". Analogie ochrany práv nájemce bytu s ochranou práv jeho vlastníka není opodstatněná, neboť žalobce není ani nájemcem předmětu dražby (je vlastníkem bytové jednotky), ani nejde o předmět dražby ve vlastnictví úpadce; žalobce spolu s převodem předmětu dražby do vlastnictví přestal být i ze zákona členem bytového družstva - úpadce. Správce konkursní podstaty proto nemohl postupovat podle ustanovení §27 odst. 7 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Předmět dražby ani nezajišťoval pohledávky vůči úpadci; ustanovení §27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů se proto neuplatní.
Žalovaný 3) navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto. Právní otázky vytčené v dovolání nejsou zásadního právního významu, když nebyly v daném sporu o neplatnost dražby vůbec řešeny, neboť s vlastní dražbou souvisely jen nepřímo a nebyl důvod se jimi zabývat. Otázka formálních náležitostí a vad dražební vyhlášky již byla dovolacím soudem v minulosti řešena. Žalobcem tvrzené vady dražební vyhlášky nejsou způsobilé komukoliv způsobit jakoukoliv újmu na jeho právech. Žalobce ani netvrdil, že by v důsledku těchto formálních vad bylo zasaženo do jeho práv.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen "o.s.ř."), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o.s.ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o.s.ř.).
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení §237 o.s.ř.
Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§237 odst.1 písm.a) o.s.ř.] nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§237 odst.1 písm.b) o.s.ř.], anebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [§237 odst.1 písm.c) o.s.ř.].
Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení §237 odst.1 písm.b) o.s.ř. dovolání není přípustné, a to již proto, že soudem prvního stupně nebyl vydán rozsudek, který by byl odvolacím soudem zrušen. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§237 odst.3 o.s.ř.].
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. §242 odst.3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení §237 odst.3 o.s.ř. ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst.1 písm.c) o.s.ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o.s.ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
V projednávané věci bylo z hlediska skutkového stavu soudy mimo jiné zjištěno (správnost zjištění soudů v tomto směru žalobce nezpochybňuje), že vlastnictví k předmětu dražby bylo na žalobce převedeno na základě smlouvy o převodu bytu a nebytového prostoru (uzavřené s převodcem Bytovým družstvem Kavčí skála Říčany) ze dne 22.9.1998; vlastnické právo žalobce podle této smlouvy bylo vloženo do katastru nemovitostí. Dne 2.10.1998 byl prohlášen konkurs na majetek převodce a předmět dražby sepsán do jeho konkursní podstaty. Žalobce se opakovaně (v řízeních vedených Městským soudem v Praze pod sp. zn. 29 Cm 254/2000 a sp. zn. 58 Cm 18/2005) domáhal vyloučení předmětu dražby z konkursní podstaty úpadce (převodce), obě řízení však byla pravomocně zastavena. Předmět dražby zůstal sepsán v konkursním podstatě úpadce a dne 11.7.2007 zpeněžen žalovaným 1) v předmětné veřejné dobrovolné dražbě. Žalobce byl účastníkem této dražby, žalovaný 1) byl jejím navrhovatelem, žalovaný 3) dražebníkem a žalovaný 2) vydražitelem předmětu dražby. V písemném vyhotovení dražební vyhlášky zveřejněném na úřední desce Městského úřadu v Říčanech, v jehož obvodu se nemovitost nacházela, nebylo uvedeno datum vydání dražební vyhlášky, a nebyla zveřejněna ani příloha - výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětu dražby.
Odvolací soud v napadeném rozsudku dospěl - jak vyplývá z odůvodnění rozsudku - se soudem prvního stupně ke shodnému právnímu závěru, že pro vlastníka předmětu dražby - bytové jednotky, jenž měl dříve (před nabytím vlastnictví) postavení oprávněného nájemce bytu podle zvláštního právního předpisu (právo nájemce na přednostní nabytí vlastnictví nebo zákonné předkupní právo), neplatí ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, neboť takový vlastník - v případě, že není navrhovatelem dražby, protože předmět dražby byl sepsán do konkursní podstaty jiné osoby a navrhovatelem dražby je (v postavení vlastníka) správce konkursní podstaty - má k dispozici obranu v podobě vylučovací (excindační) žaloby podle ustanovení §19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů; napadená veřejná dobrovolná dražba proto nemůže být neplatná z důvodu nesplnění podmínek ustanovení §17 odst. 5 zákona č. 26/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Vyřešení této právní otázky bylo přitom v projednávané věci pro rozhodnutí sporu mimo jiné významné. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu je přípustné podle ustanovení §237 odst.1 písm. c) o.s.ř.
Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení §242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době (vzhledem k datu konání veřejné dražby dne 11.7.2007) posuzovat podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění zákonů č. 120/2001 Sb., č. 517/2002 Sb. a č. 257/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu č. 181/2005 Sb., zákonů č. 377/2005 Sb., č. 56/2006 Sb., č. 315/2006 Sb. a č. 110/2007 Sb., tedy podle zákona č. 26/2000 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen "zákona o veřejných dražbách"), a (vzhledem k tomu, že veřejná dražba dobrovolná byla prostředkem zpeněžování konkursní podstaty úpadce v rámci konkursu prohlášeného na jeho majetek) podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění zákonů č. 122/1993 Sb., č. 42/1994 Sb., č. 74/1994 Sb., č. 117/1994 Sb., č. 156/1994 Sb., č. 224/1994 Sb., č. 84/1995 Sb., č. 94/1996 Sb., č. 151/1997 Sb., č. 12/1998 Sb., č. 27/2000 Sb., č. 105/2000 Sb., č. 214/2000 Sb., č. 370/2000 Sb., č. 30/2000 Sb., č. 368/2000 Sb., č. 120/2001 Sb., č. 125/2002 Sb., nálezů Ústavního soudu č. 403/2002 Sb., č. 101/2003 Sb., č. 210/2003 Sb. a zákonů č. 257/2004 Sb., č. 499/2004 Sb., č. 179/2005 Sb., č. 377/2005 Sb., č. 57/2006 Sb., č. 79/2006 Sb., č. 245/2006 Sb. a č. 264/2006 Sb., tedy podle zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31.12.2007 (dále jen "zákona o konkursu a vyrovnání").
Podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je účastníkem dražby, navrhovatelem, osobou oprávněnou z předkupního práva k předmětu dražby, osobou oprávněnou z práva na přednostní nabytí předmětu dražby nebo osobou, k jejímuž návrhu bylo vykonatelným rozhodnutím zakázáno s předmětem dražby nakládat, může navrhnout soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky v §12 odst. 1 a 2, §14 odst. 3, §17 odst. 5 a 6, §19, 20, §23 odst. 1 až 10, §25 a v §26 odst. 1 a 2 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.
Veřejná dobrovolná dražba je neplatná, jen jestliže její neplatnost vyslovil soud; neplatnost této dražby přitom soud nemůže posuzovat v jiném řízení, než-li v řízení podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, a to ani jako otázku předběžnou (srov. například právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.1.2006 sp. zn. 29 Odo 294/2003, který byl uveřejněn pod č. 10 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).
Soud může vyslovit neplatnost veřejné dobrovolné dražby, jen jestliže byl splněn některý z důvodů neplatnosti dražby, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, jestliže žalobu o určení neplatnosti dražby podala osoba, která je k návrhu podle tohoto ustanovení oprávněna (věcně legitimována), směřuje-li žaloba proti osobám, jejichž práv a povinností se řízení a rozhodnutí o neplatnosti veřejné dobrovolné dražby týká (pasivně věcně legitimovaným), a byla-li žaloba podána ve lhůtě uvedené v tomto ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2.7.2008 sp. zn. 21 Cdo 2062/2007, který byl uveřejněn pod č. 16 v časopisu Soudní judikatura, roč. 2009).
Dovolací soud se ztotožňuje s právním závěrem odvolacího soudu v tom, že žalobce měl jako vlastník předmětu dražby k dispozici (jen) obranu v podobě vylučovací (excindační) žaloby podle ustanovení §19 zákona o konkursu a vyrovnání, sepsal-li žalovaný 1) jako správce konkursní podstaty úpadce předmět dražby do konkursní podstaty. Protože k vyloučení předmětu dražby z konkursní podstaty nedošlo, žalovaný 1) byl oprávněn přistoupit k jeho zpeněžení ve veřejné dobrovolné dražbě.
Provedení soupisu majetku patřícího do konkursní podstaty patří k jednomu ze základních úkolů správce konkursní podstaty. Soupis podstaty tvoří právní podklad pro zpeněžení majetku patřícího do podstaty; zpeněžen může být jen ten majetek, který byl sepsán, a správce je povinen zpeněžit veškerý sepsaný majetek, ledaže by byl ze soupisu zákonem stanoveným způsobem vyloučen. Správce konkursní podstaty zařadí do soupisu majetku konkursní podstaty každou věc, pohledávku nebo právo mající majetkovou hodnotu, o nichž má za to, že patří nebo mohou patřit do podstaty, i když tu je pochybnost, zda do podstaty skutečně patří. Osoby, které k věci uplatnily právo nepřipouštějící její soupis, konkursní soud - nebylo-li možné námitkám těchto osob uplatněným u správce konkursní podstaty nebo u konkursního soudu zcela vyhovět a věc ze soupisu vyřadit - usnesením vyzve, aby svůj nárok uplatnily žalobou podanou proti správci, kterou se budou domáhat vyloučení věci ze soupisu (tzv. vylučovací či excindanční žalobou). Smyslem vylučovací žaloby podle ustanovení §19 zákona o konkursu a vyrovnání je pro konkurs (a pro účastníky řízení o žalobě) závazným způsobem vyřešit právě otázku, zda majetek sepsaný do konkursní podstaty (některá z jeho částí) byl do soupisu pojat oprávněně a zda tu není silnější právo jiné osoby než úpadce, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v konkursu vylučuje. I ze samotného znění ustanovení §19 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání se podává, že za součást majetku konkursní podstaty úpadce se pokládá a zpeněžení ve prospěch konkursních věřitelů podléhá veškerý majetek, o kterém správce konkursní podstaty pořídil soupis a který z tohoto soupisu nebyl (zpravidla na základě výsledků řízení o vylučovací žalobě) vyloučen. Přitom nemusí jít o majetek ve vlastnictví úpadce (srov. §6 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání). Jestliže osoba, která tvrdí, že její vlastnické právo k sepsanému majetku vylučuje příslušnost tohoto majetku ke konkursní podstatě, v hmotněprávní lhůtě určené soudem ve výzvě podle ustanovení §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání nepodala vylučovací žalobu nebo jestliže o vylučovací žalobě této osoby soud pravomocně rozhodl jinak než tak, že by žalobě vyhověl (že by příslušný majetek z konkursní podstaty úpadce vyloučil), pak platí, že z titulu tohoto svého práva již nemůže vznášet žádné nároky (prosadit své vlastnické právo k dotčenému majetku) vůči osobě, která následně tento majetek nabyla od správce konkursní podstaty v důsledku jeho zpeněžení (srov. §27 zákona o konkursu a vyrovnání). I když dojde k tomu, že správce konkursní podstaty zpeněží majetek sepsaný do konkursní podstaty, aniž třetí osoba (vylučovatel) mohla - objektivně vzato - využít právo domáhat se vyloučení tohoto majetku z konkursní podstaty podle ustanovení §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, přesto taková třetí osoba nabyvatele zpeněženého majetku již prostřednictvím žaloby o určení vlastnického práva založené na důvodech vylučujících soupis úspěšně ohrozit nemůže (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998 sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněné pod č. 52 ve Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.7.2004 sp. zn. 29 Odo 394/2002, uveřejněný pod č. 81 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 81, roč. 2005).
V projednávané věci z uvedeného vyplývá, že již sama okolnost, že předmět dražby byl sepsán správcem konkursní podstaty do konkursní podstaty úpadce Bytového družstva Kavčí skála Říčany a jako součást této konkursní podstaty následně zpeněžen předmětnou veřejnou dražbou dobrovolnou, vede k závěru, že žalobce s pouhým poukazem na své vlastnické právo, o nějž tak měl být "připraven", nemůže zpochybnit platnost této veřejné dražby.
Postavení žalobce jako (původního) vlastníka předmětu dražby je zde zásadně odlišné od postavení oprávněné osoby - nájemce bytu a nebytového prostoru s právem na přednostní nabytí vlastnictví, jehož se (použitím výkladového argumentu "od menšího k většímu") dovolává. Na případ, kdy předmět dražby v době jejího konání (již) byl výlučným vlastnictvím žalobce (bývalé oprávněné osoby - nájemce bytu), nelze vztáhnout ustanovení §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách. Soudy správně dovodily, že je účelem ustanovení §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách, aby - i za situace zpeněžování konkursní podstaty úpadce správcem konkursní podstaty cestou veřejné dražby dobrovolné (§27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání) - byla poskytnuta oprávněným osobám (nájemcům bytů a nebytových prostor s právem na přednostní nabytí vlastnictví k nim) právní možnost takové vlastnictví skutečně (přednostně) nabýt. Práva takové oprávněné osoby jsou touto právní úpravou chráněna proto, že byt (nebytový prostor) není (dosud) jejím vlastnictvím, a že proto taková osoba by tak bez dalšího (jen s ohledem na své právo nájmu) nedisponovala ve vztahu k bytu (nebytovému prostoru) právem vylučujícím jeho sepsání do konkursní podstaty úpadce - dosavadního vlastníka (srov. §18 a 19 zákona o konkursu a vyrovnání), když (pouhé) právo nájmu takovým právem není. Oproti tomu vlastnické právo jiné osoby, než-li úpadce, je právem vylučujícím sepsání věci do konkursní podstaty. Vlastník bytu či nebytového prostoru, odlišný od osoby úpadce, tedy má možnost podat vylučovací (excindační) žaloby podle ustanovení §19 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání. Proto není důvodu, aby ustanovení §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách dopadalo i na něj, ostatně správce konkursní podstaty (úpadce) by mu ani neměl co převést, když vlastníkem bytu či nebytového prostoru (již) není úpadce. Uvedený závěr potvrzuje také gramatický výklad ustanovení §17 odst. 5 zákona o veřejných dražbách, na nějž správně soudy poukázaly.
K otázce věcné legitimace žalobce jako vlastníka předmětu dražby domáhat se žalobou vyslovení neplatnosti veřejné dražby podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách byl v judikatuře soudů přijat závěr, že, není-li osoba, jejíž majetek správce konkursní podstaty sepsal do konkursní podstaty úpadce a následně zpeněžil formou veřejné dražby dobrovolné, současně některou z osob vypočtených v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, není aktivně věcně legitimována k podání žaloby o určení neplatnosti této dražby (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.6.2006 sp. zn. 29 Odo 777/2006, publikovaný pod č. 25 v časopise Soudní judikatura, roč. 2007). Žalobce by tedy měl jako účastník napadené dražby postavení předvídané ustanovením §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách (a byl věcně legitimován domáhat se vyslovení neplatnosti dražby), jen kdyby bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo do jeho práv, vymezených postavením účastníka dražby. Podstatným zásahem do práva účastníka dražby je pak situace, kdy v důsledku nesplnění zákonem taxativně stanovených podmínek dražby bylo takovému účastníku dražby znemožněno předmět dražby dražit či vydražit, ačkoliv tak chtěl a mohl učinit. Žalobce však takový zásah do jeho práv ani netvrdí a dovozuje ho z toho, že byl předmětnou dražbou "připraven" o své stávající vlastnické právo k předmětu dražby, ačkoliv takový zásah do práv však nikterak nesouvisí s jeho postavením účastníka dražby (v realizaci práv účastníka dražby mu nebránil) a nelze jej tak považovat za podstatný zásah do jeho práv (související s jeho postavením účastníka dražby) podle ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách odůvodňující závěr o aktivní legitimaci žalobce k podání žaloby o vyslovení neplatnosti dražby.
Podstatný zásah do práv žalobce coby účastníka dražby nelze dovozovat ani z toho, že v písemném vyhotovení dražební vyhlášky zveřejněném na úřední desce Městského úřadu Říčany, v jehož obvodu se nemovitost nacházela, nebylo uvedeno datum vydání dražební vyhlášky, a ani nebyla zveřejněna příloha - výpis z katastru nemovitostí ohledně předmětu dražby. Pro právní posouzení věci je totiž především významné skutkové zjištění, že žalobce se předmětné veřejné dražby dobrovolné jako její účastník zúčastnil a bylo mu známo jak datum jejího konání, tak dražený předmět. Namítané okolnosti proto nemohly mít podstatný dopad do jeho práv coby účastníka dražby, jak správně soudy uzavřely.
Pro úplnost právního posouzení je třeba uvést, že z ustanovení §20 odst. 1 zákona o veřejných dražbách lze pro tuto otázku dovodit, že dražební vyhláška musí označovat mimo jiné místo, datum a čas zahájení dražby a označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, pokud podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby, popis stavu, v němž se předmět dražby nachází, jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu, a je-li předmětem dražby kulturní památka, i tuto skutečnost [srov. §20 odst.1 písm. c) a d) zákona o veřejných dražbách]. Náležitost data vydání dražební vyhlášky není výslovně uvedena mezi jejími zákonem požadovanými náležitostmi, nicméně (z pohledu toho, že dražební vyhláška je vydávána obligatorně v písemné formě - srov. např. ustanovení §24 odst. 7 zákona o veřejných dražbách, a z této formy by měl být seznatelný časový okamžik, kdy byl tento úkon dražebníka učiněn), by měla být její pravidelnou náležitostí. Protože jde však toliko o náležitost pravidelnou, nikoliv (z hlediska budoucího řádného průběhu veřejné dražby) podstatnou (tou je oproti tomu např. uvedení data konání dražby), samo její neuvedení tak nemůže způsobit neplatnost následně provedené veřejné dobrovolné dražby.
Podstatnou náležitostí dražební vyhlášky je, jak shora uvedeno, mimo jiné označení a popis předmětu dražby a jeho příslušenství, práv a závazků na předmětu dražby váznoucích a s ním spojených, jestliže podstatným způsobem ovlivňují hodnotu předmětu dražby, popis stavu, v němž se předmět dražby nachází, jeho odhadnutou nebo zjištěnou cenu, a je-li předmětem dražby kulturní památka, i tuto skutečnost. Tyto okolnosti totiž mají přímý vliv na průběh následné dražby a na cenu získanou vydražením předmětu dražby, a proto musí být obsaženy v samotné dražební vyhlášce. Těmto náležitostem také písemné vyhotovení dražební vyhlášky zveřejněné na úřední desce městského úřadu vyhovělo, neboť všechny uvedené okolnosti byly (v souladu se zákonem) popsány přímo v jejím textu. Za této situace nezveřejnění jedné z příloh dražební vyhlášky - výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětu dražby, nemůže způsobit neplatnost dražby, když všechny v takovém výpisu ("duplicitně") uvedené skutečnosti rozhodné z hlediska splnění podstatných náležitostí dražební vyhlášky vymezených v ustanovení §20 odst. 1 zákona o veřejných dražbách byly současně uvedeny v dražební vyhlášce samé. Způsob, jakým byl předmět dražby v dražební vyhlášce označen, jej jednoznačně individualizoval a vylučoval současně jeho záměnu s jiným (srov. §11 zákona o veřejných dražbách).
Jestliže tedy v uvedené podobě (s přihlédnutím k povaze předmětu dražby) písemné vyhotovení dražební vyhlášky dražebník uveřejnil na úřední desce Městského úřadu Říčany (úřadu, v jehož obvodu se předmět dražby nacházel), byla splněna podmínka dražby uvedená v ustanovení §20 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, za použití ustanovení §12 odst. 4 věty první zákona o veřejných dražbách - uveřejnění dražební vyhlášky vzhledem k předmětu dražby způsobem v místě obvyklým.
Z toho, že důvody neplatnosti veřejné dražby dobrovolné jsou uvedeny v ustanovení §24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách taxativně, se také podává závěr, že okolnost, že vlastníku předmětu dražby odlišnému od úpadce (do jehož konkursní podstaty byl předmět dražby sepsán) nebyla dána správcem konkursní podstaty možnost složit cenu předmětu dražby do podstaty, neplatnost veřejné dražby nezakládá, neboť žádný z taxativně vymezených důvodů neplatnosti dražby tím naplněn není. Z pohledu závěru o platnosti či neplatnosti veřejné dražby dobrovolné je tato okolnost právně nevýznamná. I kdyby tedy bylo v dané věci na místě, aby správce konkursní podstaty postupoval ve vztahu k předmětu dražby podle ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání (měl by vyzvat žalobce jako vlastníka předmětu dražby ke složení jeho ceny, a neučinil tak), nepůsobilo by to neplatnost veřejné dobrovolné dražby. Takovou povinnost v dané věci však navíc správce konkursní podstaty ani neměl, když (jak soudy správně uzavřely) nešlo o případ, kdy by předmět dražby zajišťoval nějakou pohledávku vůči úpadci ve smyslu ustanovení §28 zákona o konkursu a vyrovnání. Proto soudy správně uzavřely, že aplikace ustanovení §27 odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání na daný případ nepřichází v úvahu. Správce konkursní podstaty pak je oprávněn dát návrh na zpeněžení věci či jiné penězi ocenitelné majetkové hodnoty sepsané do konkursní podstaty cestou veřejné dobrovolné dražby a tímto způsobem podstatu zpeněžit (srov. §27 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání).
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení §229 odst.1 o.s.ř., §229 odst.2 písm.a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst.3 o.s.ř. anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení je povinen hradit žalovaným účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty u žalovaných 1) a 3) představují u každého z nich odměnu za zastupování ve výši 4.500,- Kč [srov. §8, §10 odst. 3 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb., č. 110/2004 Sb., č. 617/2007 Sb. a č. 277/2006 Sb.], paušální částku náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb., č. 484/2000 Sb., č. 68/2003 Sb., č. 618/2004 Sb., č. 276/2006 Sb. a č. 399/2010 Sb.) a náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 960,- Kč (§137 odst.3 o.s.ř.), celkem 5.760,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby prvnímu a třetímu žalovaným tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 5.760,- Kč pro každého z uvedených žalovaných zaplatit k rukám advokátů, kteří je v řízení zastupovali (§149 odst. 1 o.s.ř.), ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému 2) žádné účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly, proto dovolací soud rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.
předseda senátu