Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.09.2011, sp. zn. 22 Cdo 3571/2009 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3571.2009.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3571.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3571/2009 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph. D., ve věci žalobců: a) I. D. , bytem v P., b) M. D., bytem v P. a c) Ing. J. D. , bytem v R., všech zastoupených Mgr. Karlem Fischerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pařížská 204/21, proti žalovanému Východočeskému muzeu v Pardubicích, se sídlem v Pardubicích, Zámek 2, IČ 14450542, o vydání věci, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 5 C 90/2004, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, ze dne 23. března 2009, č. j. 18 Co 593/2008-281, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Okresní soud v Pardubicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 29. září 2008, č. j. 5 C 90/2004-221, zamítl ve výroku I. žalobu „o vydání čepele šermířského fleuretu z 19. století inv. č. P., a ve výroku pod bodem II. rozhodl o nákladech řízení. Krajský soud v Hradci Králové-pobočka v Pardubicích, k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 23. března 2009, č.j. 18 Co 593/2008-281, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost opírají o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňují dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno. Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. Dovolání není přípustné. V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není. Protože dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž má být přípustnost dovolání založena podle tohoto ustanovení, toliko z dovolacího důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; v dovolání proto nelze uplatnit tvrzení, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). Dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, lze výjimečně zvažovat i z hlediska námitky, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.], jestliže posouzení, zda řízení je postiženo procesní vadou, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. května 2005, sp. zn. 20 Cdo 1591/2004, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ - č. C 3339). Jestliže odvolací soud svůj právní závěr založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z těchto důvodů (eventuálně) neobstojí, nemůže mít vliv na správnost závěru odvolacího soudu, jestliže obstojí důvod druhý (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. října 2001, sp. zn. 21 Cdo 2426/2000, Soubor č. C 779). To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2003, sp. zn. 32 Odo 330/2003, Soubor č. C 2021) V dané věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dvou důvodů. V první řadě přisvědčil skutkovému zjištění soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že by předmět, jehož vydání se žalobci domáhají, byl totožný s tím, který jejich předchůdce zapůjčil předchůdci žalovaného muzea. Tento závěr, který zcela postačoval k zamítnutí žaloby, nemůže dovolací soud v řízení o dovolání, jehož přípustnost by se mohla opírat jen o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přezkoumávat, a je jím vázán. Proto by bylo nadbytečné zabývat se správností druhého důvodu pro zamítnutí žaloby; ani nesprávnost právního názoru odvolacího soudu by totiž nemohla při vázanosti dovolacího soudu uvedeným skutkovým zjištěním vést k závěru o nesprávnosti celého napadeného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 29. září 2011 JUDr. Jiří Spáčil, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:09/29/2011
Spisová značka:22 Cdo 3571/2009
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3571.2009.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Ochrana vlastnictví
Dotčené předpisy:§126 odst. 1 obč. zák.
Kategorie rozhodnutí:C
Staženo pro jurilogie.cz:2016-03-25