ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3621.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3621/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a) Ing. V. L. a b) M. L., obou zastoupených JUDr. Vojtěchem Krupkou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lučanská 5, proti žalovaným: 1) J. B. a 2) Ji. B., oběma zastoupeným JUDr. Zdeňkem Holáskem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 31, o zdržení se obtěžování kouřem, popílkem a pachy vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 13 C 102/2007, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. března 2009 , č. j. 29 Co 90/2009-133, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. listopadu 2008, č. j. 13 C 102/2007-79, zamítl žalobu, „kterou by žalovaným byla uložena povinnost zdržet se obtěžování žalobců na jejich nemovitostech – rodinném domě č. p. 4347, st. p. č. 6396 a p. p. č. 1574/4 a 1574/5 vše v katastrálním území a obci J. n. N., zapsaných na LV č. 5429 a 11689 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, vnikáním kouře ze zahradního krbu a přenosného grilu umístěných na pozemku žalovaných p. p. č. 1576/4 v katastrálním území a obci J. n. N., zapsaného na LV č. 5319 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, a to kouře ze spalování jiného materiálu, než je určen pro zatápění v grilu a grilování, častěji než dvakrát ročně“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. 29 Co 90/2009-133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do novely provedené zákonem č. 7/2009 Sb.
Podle §243c odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.
Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené listiny jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.
V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Protože dovolání opírající se o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.
Při posuzování přípustnosti dovolání v dané věci je z pohledu dovolacího soudu určujícím východiskem jednak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 7480 (dále „Soubor rozhodnutí“), podle kterého je dovolací soud oprávněn úvahu odvolacího soudu o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti, jednak skutečnost, že skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení jsou pro dovolací soud nepřezkoumatelná, resp. zavazující. Přitom skutková zjištění k tomu, zda došlo k imisím obtěžujícím souseda nad míru přiměřenou poměrům, je pro výsledek sporu o zdržení se imisí určující. V posuzované věci pak není možné při daném skutkovém zjištění dospět k jinému právnímu závěru o existenci a míře imisí, než učinil odvolací soud.
Pokud dovolatelé formulovali jako otázku zásadního právního významu „výklad a prokázání rozhodných skutečností, resp. konkrétně prokázání jednání jež naplňuje zákonem danou intenzitu rušivého jednání, tj. „jednání nad míru přiměřenou poměrům“, v případech, kdy po dobu soudní pře k neoprávněným zásahům nedochází, ovšem zásadně hrozí jejich opakování, a to zvláště v případech, kdy rušivým činitelem je nehmotný substrát jako kouř či zápach (v dané věci zápach takovým kouřem způsobený)“, jde spíše o příliš obecnou otázku procesní povahy, jíž dovolatelé po dovolacím soudu požadují stanovení pravidel pro zjišťování, resp. dokazování, intenzity imisí, a to zejména obtěžování kouřem. Takto postavená „otázka“ jde nad rámec daného sporu a k jejímu řešení v abstraktní rovině není dovolací soud v této konkrétní věci povolán.
Dovolatelé výslovně napadli i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v daném případě naplněny.
Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 za použití §218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů vychází z toho, že úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobcům právo, nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.)
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2011
JUDr. František Balák
předseda senátu