ECLI:CZ:NS:2011:22.CDO.3700.2009.1
sp. zn. 22 Cdo 3700/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce J. K., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Slavíkova 1568/23, proti žalovaným 1) Ing. Z. Š., 2) R. Š., 3) M. Š., 4) M. Š., 5) H. Š., všichni zastoupeni JUDr. Zdeňkou Flídrovou, advokátkou se sídlem v Litomyšli, Rektora Stříteského 187, o odstranění nepovolených stavebních úprav, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 106/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 2. června 2009, č. j. 22 Co 93/2009-163, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) až 5) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 5.400,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky JUDr. Zdeňky Flídrové.
Odůvodnění:
„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ (§243c odst. 2 o. s. ř.).
Okresní soud ve Svitavách („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. prosince 2008, č. j. 10 C 106/2006-125, zamítl žalobu, v níž se žalobce vůči žalovaným domáhal uložení povinnosti odstranit nadezdívku středové zdi patřící k domu č. p. 40 v obci a katastrálním území L., posunout úžlabí mezi domy č. p. 40 a 41 tak, aby jeho střed kopíroval hranici pozemku a uvést střechu domu č. p. 40 a venkovní omítku do původního stavu. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 2. června 2009, č. j. 22 Co 93/2009-163, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení §243c odst. 2 tím není dotčeno.
Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném před jeho novelizací provedenou zákonem č. 7/2009 Sb.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Pokud jde o právní názor ohledně spoluvlastnictví zdi, je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou soudu dovolacího. V rozsudku ze dne 20. listopadu 2006, sp. zn. 22 Cdo 2097/2006, publikovaném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu (dále jen „Soubor“) pod č. C 4623, Nejvyšší soud uvedl: „ V době před 1. 1. 1951 nebylo vyloučeno spoluvlastnictví zdi oddělující sousedící stavby rozdílných vlastníků. Na trvání tohoto zvláštního spoluvlastnického vztahu nemá vliv skutečnost, že občanské zákoníky z roku 1950 a 1964 možnost takového vztahu neupravují“. Zeď tedy není postavena na pozemku žalobce. Dovolateli nelze přisvědčit, že v dané věci jde o zcela jinou situaci. Soud prvního stupně totiž vyšel z toho, že mezi domy účastníků je jediná zeď, která se nachází „na obou pozemcích“ (str. 4 rozsudku), takže „pokud byla zeď postavena, tak jakékoliv dostavování (zvyšování) je pouze dostavování původní zdi a nelze příčně hovořit o různých vlastnících zdi“. Tento skutkový stav nezakládá dostatečný důvod pro odchýlení se od zmíněného právního názoru dovolacího soudu.
K námitce, že pokud soud měl za to, že sporná zeď je ve spoluvlastnictví účastníků, měl věc posoudit jako spor mezi spoluvlastníky o nakládání se společnou věcí, dovolací soud uvádí: Soudní praxe vychází z dvojčlenné teorie předmětu sporu, podle které je tento předmět vymezen jak žalobním návrhem (petitem), tak i skutkovými tvrzeními, jimiž byl uplatněn; přitom není významné, jak byl soudem skutek (skutkový děj), který je předmětem původního řízení, posouzen po právní stránce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. prosince 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, Soubor č. C 4785). K náležitostem žaloby podle §139 odst. 2 obč. zák. patří i tvrzení skutkových okolnosti zakládajících spoluvlastnictví věci, že mezi účastníky je spor ohledně hospodaření se společnou věcí a že nebylo dosaženo dohody, která má být nahrazena rozhodnutím soudu. Taková tvrzení žalobce nevznesl; soud nemůže z vlastní iniciativy zaměnit vlastnickou žalobu podle §126 odst. 1 obč. zák. za žalobu upravenou v §139 odst. 2 obč. zák.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalobce bylo odmítnuto a v dovolacím řízení úspěšní žalovaní mají právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které jim vznikly a představují odměnu advokátky za jejich zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Činí podle §8, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §16 odst. 2 ve spojení s §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, částku 3.000,- Kč a dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 5 x 300,- Kč podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, celkem tedy 4.500,- Kč a 20 % náhrady za daň z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 900,- Kč, celkem tedy 5.400,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a §167 odst. 2 o. s. ř.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, jsou žalovaní oprávněni podat návrh na výkon rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2011
JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.
předseda senátu